Thomas s Minhem se vrátili dost brzy. Někdy kolem třetí odpoledne, což i na běžce bylo brzy. Normálně se šli umýt, aby nesmrděli potem. Minho si pak šel lehnout, ale Thomas hledal Newta. Netrvalo dlouho a ti dva se potkali v lese. Paradoxně na místě, kde byla Tara napadena, ale to jim bylo fuk.

Newt seděl na mýtině a čekal na něj. Když se tam objevil, jeho rty se roztáhly do úsměvu a zvedl se. Pak Bažanta prudce objal. Každý den, kdy Tommy běhal do Labyrintu, mu tiše záviděl. Záviděl mu a bál se o něj, aby se mu nic nestalo. Když ho už tenhle anděl naučil cit lásky, nechtěl jej ztratit.

Černovlásek mu objetí opětoval a opřel si bradu o jeho rameno. Nasál vůni, kterou byl Newt typický. Pomeranče. Nikdy nevěděl, kde ten sprchový gel sebral, ale miloval to na něm. "Už jsem zpátky. Je dobře," zašeptal, aby ho uklidnil.

Ještě chvíli ho držel, ale pak ho přece pustil. A jen kvůli tomu, aby ho pohladil po tváři. Rád se utápěl v těch temných studánkách, které pro něj znamenaly celý svět.

Tmavovlásek spokojeně přivřel oči a opřel se do jeho dlaně. Bylo to tak uklidňující. A mateřské... "Co bych bez tebe dělal?" zašeptal po chvíli, kdy ucítil Newtův palec na spodním rtu.

"Byl bys v plopáku," zasmál se blonďáček, přitáhl si ho za límec a spojil jejich rty.

Thomas si ho přitáhl k sobě a polibek mu oplatil. Na tohle se vždycky těšil. Celý den přežíval na vidině dalších polibků a sladkých slovech.

Starší Placer vyskočil a obmotal mu nohy kolem pasu, takže donutil tak Tommyho, aby jej přidržel pod zadkem.

Tomu to očividně nevadilo, protože ho chytil a vydal se s ním ke stromu, o který ho opřel, aby získali nějakou tu oporu. Když ji našli, jejich polibek přešel do poněkud drsnějšího. Ani jednomu to nevadilo, naopak. Líbilo se jim to. A nejen jim. I jejich pubertálním hormonům, kterých v sobě měli vážně dostatek.

"Ehm," ozvalo se odněkud něčí odkašlání.

Thomas se okamžitě od Newta odtáhl a spustil ho na zem. Pak zatěkal očima kolem, aby našel rušitele. "Je tu někdo?"

"To je docela debilní otázka, Tommy," zabrblal Newt a i on hledal narušitele. Přísahal, že danému zakroutí krkem. Byla to tak překrásná chvíle a byla tak hrubě narušena.

Ještě chvíli se nikdo neukázal, ale po chvíli ze stínu vyšla dívka. Dívka s dlouhými černými vlasy a zářivýma modrýma očima. Tereza.

Černovlásek se zamračil. Co tady dělala? "Co tu chceš?"

Založila ruce na prsou. Ani za mák se jí to nelíbilo. A přísahala si, že si Thomase vzít nenechá. Že ho dostane a rozerve to jejich pouto, které mezi chlapci vzniklo. "No já nic. Jste pryč pěkně dlouho a brány se prej nezavírají, tak jsem to přišla říct," utrousila jakoby nevinně.

V Newtovi to vřelo. Neměl daleko k tomu, aby na ni křičel. Ale pak mu do mozku pronikla informace o branách, takže se naštvaný brouk stáhl. A jeho oříškové oči se vykulily. "Nezavírají?" zopakoval přiškrceně.

Podívala se na něj a pokývala hlavou. "Prej jo. Říkal to ten kluk s divným obočím."

"Gally," vyhrkli oba chlapci naráz. Nemuseli si ani nic říct a okamžitě vyběhli zpátky do Placu. Pokud šlo o nezavírající se brány, byl tu problém. A oba tušili, kde se vzal.

Jakmile se vrátili zpátky, potkali hned několik Placerů. K Thomasovi se vrhl malý Chuck, který k němu zvedl dětské oči. "Thomasi..." zašeptal a v očích se mu leskly slzy.

Chlapec jej objal kolem ramen. "Bude to dobré, ano? Třeba se to jen opozdilo," uklidňoval ho a vyměnil si s Newtem pohled. Nikdy se brány neopozdily. Nikdy...

Brzy se k nim připojila i Tereza a společně se všichni vydali za Gallym. Když byl Alby indisponován, velení převzal on, ačkoliv Albyho nástupce byl Newt. Ale pro tuhle chvíli to nikomu nevadilo. Gally byl v tomhle ohledu poněkud zkušenější, ačkoliv nikdo nikdy nezjistil, kde ty zkušenosti nabral.

"Gally!" zakřičel na chlapce nástupce Albyho, když jej uviděl.

Stavitel se ohlédl. Když je uviděl, hned po Thomasovi vystartoval. "Je to tvoje chyba! Za tohle můžeš ty!" zaburácel.

Newt se postavil před Tommyho, ale Gally ho jen odstrčil a skočil po tmavovláskovi. "Tommy!" vypískl a pokusil se stavitele od něj odtrhnout. Marně. Thomas už stačil schytat dvě pořádné rány, po kterých viděl dvojmo.

"Thomasi!" zakřičela i Tereza a tentokrát Newtovi pomohla. Šlo přece o Thomase. Musela pomoct.

Gally se jim vytrhl a zvedl se. Už už se nadechoval, že Thomasovi řekne nějakou urážku, když se Placem rozlezlo syčení a vrčení. A v tu chvíli všichni ztuhli. Bylo to tady. Boj o holý život. Boj o Plac. Jediný domov, který si pamatovali. "Okamžitě pro zbraně! Pro všechno, čím se dá bránit!" zahulákal stavitel a sám se rozeběhl za Winstonem, který dával dohromady skupinky.

Thomas s Newtem, Terezou a Chuckem raději poslechli a běželi k Minhovi, který rozdával oštěpy. Oštěpy, kterými obvykle vyháněli z Placu všechny, kteří vyhnáni být měli.

Rmuti se objevili. Úplně ze všech bran, kterými Plac byl obehnán. Bylo jasné, že jsou Placeři v pasti. A jak rychle se stvůry objevily, tak rychle také zaútočili. Byl to surový útok, který Placeři nečekali. A přesto museli bojovat, aby přežili.

"Chucku! Vezmi Terezu a běžte se schovat do Klece!" zakřičel Newt. Pokud by tu měl zemřít, musel své děti chránit.

Malý boubelatý chlapec pokýval hlavou, popadl dívku za ruku a oba dva se rozeběhli ke Kleci, která poskytovala relativní bezpečí.

Thomas s Newtem se mezitím připojili k Minhovi a pokoušeli se stvůry zahnat. A jaké bylo jejich překvapení, když se k nim připojil Alby. Ale na nic se raději neptali. Nechtěli se s ním pohádat.

"Všichni do Mapového bunkru!" zakřičel velitel Placu a všichni, kteří ho slyšeli, se k bunkru rozeběhli. Jakmile za sebou utěsnili dveře, Alby se otočil. "Jste v pořádku?"

Newt pokýval hlavou a vydýchal se. "Díky, Alby. Jak ti je?" zajímal se přítele.

Černoch přikývl. "Jsem už v pohodě," přitakal a pomáhal zabezpečit Bunkr, aby se tam rmuti nedostali.

Thomas hned zapřel dveře trámem a všichni přítomní ztichli. 

Rmuti byli venku, ale zdálo se, že čekali. Jakoby věděli, že uvnitř jsou další. A velmi brzy se rozhodli. Několik pařátů se prorvalo dovnitř a draplo Albyho. 

"Alby!" vykřikl černovlásek a chytil ho za ruce, aby jej stvůry nedostaly. Držel ho pevně, nemohl dopustit, aby se to stalo. 

Chlapec se na něj podíval. Věděl, že to jsou jeho poslední vteřiny. Že o život přijde. "Dej na ně pozor, Thomasi," zašeptal. Tohle přece velitelé dělávají, ne snad? Dávají rady, aby ti ostatní nedělali ty samé chyby. Aby žili. 

Thomas ztuhl. Věděl, co tohle znamená. Loučil se. A když Albyho ruce pustily ty jeho, jen prázdně hmátl před sebe. "Alby!" Jenže bylo pozdě. Albyho už rmuti vytáhli ven a chlapci mohli slyšet jeho bolestný křik. 

"ALBY!" vypískl i Newt a už už se chtěl vrhnout příteli na pomoc, ale zastavily jej Tommyho paže, které se mu omotaly kolem pasu. 

"Už je pozdě," zašeptal a přitáhl si ho k sobě. Nemělo to cenu. Ztratili Albyho...velitele, který vždy věděl, co mají dělat. 

Ale konec nebyl. Ani zdaleka ne. A poznal to hlavně Gally, který byl v Kleci. Schovávali se tam s Terezou, Chuckem, Winstonem a ještě několika Placery. Na chvíli sám stavitel vykoukl. To, co uviděl, jej vyděsilo. Dva rmuti si to totiž šinuli k ošetřovně. Ošetřovnu, kde ležela Tara. A zřejmě o ničem z toho neměla ani ponětí. "Taro!" vyjekl a pokusil se dostat z Klece, aby jí pomohl. 

Winston ho hned stáhl zpátky. "Ne, Gally. Je moc pozdě. Už jí nepomůžeš," řekl smutně. Sice Taru příliš neznal, ale byla jednou z nich. 

Stavitel sebou trhal, ale marně. Nemohl. Musel se jen dívat na to, jak mu jí berou. A ještě větší utrpení pro něj bylo když slyšel výkřik. Její zoufalý, prosebný výkřik, který se mu zaryl hluboko do srdce. 

"GALLY!"

Ahoj, zlatíčka :3 

Jsem po třídenní odmlce zpátky :) A tentokrát tu máme trošku více Newtmas a akce :3 Kdo je rád? :3 

Každopádně...přišli jsme o Albyho a v další kapitole nás čeká Gallyho rozhodnutí :D 

A co Tara? Myslíte si, že si jí rmuti vzali s sebou nebo že jí zabili? 

Love you, guys <3 

Kájí°