Ráno přišlo nemilosrdně brzy. Dívka se probudila ve své posteli, aniž by si pamatovala, že sem došla. Pak jí ale docvaklo, že se večer bavila s Gallym, takže jediné vysvětlení bylo, že ji odnesl. To jí vykouzlilo úsměv na tváři.

Ani zvedat se nechtěla. Jen si přála ležet. Jenže sluneční paprsky, které ji udeřily do očí, byly neodbytné, proto se zvedla a protáhla se. Vlasy si rozčesala a zapletla do copu. Pak popadla hromádku čistého oblečení a vydala se do sprch. Jediná výhoda toho, že byla v Placu dívkou, byla ta, že se chodila sprchovat první. Nikdo z chlapců nesměl do sprch, dokud nebyla hotová Tara.

Sotva dorazila do sprch, zarazila ji jedna věc. Puštěná voda. Někdo tam byl. Zaklepala na dveře. "Haló?"

Voda hned téct přestala. "Jen pojď," řekl dívčí hlas. Byla to ta nová holka, co přijela včera.

Tara pokývala hlavou a vešla dovnitř. Ta nová už byla zabalená v ručníku, jen z vlasů jí odkapávala voda.

"Ahoj. Asi jsme se pořádně nepředstavily," zamumlala brunetka a podala jí ruku. "Jsem Tereza."

"Tara," usmála se na ni blondýnka a potřásla si s ní. "Nemusíš se ničeho bát. Nikdo ti tu neublíží."

Bažantka pokývala hlavou a pustila její ruku. "No...moc jim nevěřím, to je to."

"To ani já jsem nevěřila. A teď jsem tady relativně šťastná."

"Vážně?" zajímala se bruneta s pozvednutým obočím.

Medička pokývala hlavou. "No jistě. Hele, umeju se a půjdeme spolu na snídani, ano?"

Tereza pokrčila rameny. "Klidně."

Druhá dívka kývla a začala se svlékat. V Placu se na soukromí nehrálo. To byl taky důvod, proč se s Gallym mohli scházet jen večer.

Netrvalo ani deset minut a dívka byla připravená na další den. Mokré vlasy nechala splývat po zádech, aby je slunce vysušilo.

"Tak pojď. Půjdeme do jídelny, Pánvička nám připraví snídani," usmála se a špinavé oblečení odnesla tam, kde ho skladovali. Na Chuckovi pak bylo, aby jej vypral.

Tereza ji následovala a rozhlížela se kolem sebe. Bylo zajímavé, co všechno tady bylo. Co dokázali vybudovat. "Jak jste tohle dokázali?"

"To já nevím. Jsem tu teprve měsíc," odpověděla klidně medička.

"Ach tak," zamumlala bažantka.

Netrvalo dlouho a děvčata došla do jídelny. "Ahoj, Pánvičko," pozdravila Tara.

Černošský chlapec se usmál a přikývl. "Ahoj, Taro. Jako obvykle?"

Dívka kývla. "Pokud budeš tak hodný. A pro Terezu snídani."

"Ale jistě. Sedněte si a přinesu vám to," řekl klidně a zmizel vzadu.

Dívky si sedly na lavičku. Netrvalo dlouho a Pánvička se vrátil s jejich snídaní.

"Tak už se to nese, dámy."

"Díky, Pánvičko," usmála se Tara a zakousla se do chlebu se šunkou. Ačkoliv na šunky byla vybíravá, tady si stěžovat nemohla. Neměla na výběr. Buď to sní nebo bude o hladu.

Chlapec přikývl a vzdálil se. "Dobrou chuť."

Tereza se na medičku podívala, zatímco se napila čaje. "Tak co teď bude?"

"Teď se budeš muset zaučit. Každý z kápů si tě na chvíli pod sebe vezme. Jakmile si tě prostřídají všichni, rozhodne se jakou práci budeš dělat," vysvětlila jí klidně.

Bažantka pokývala hlavou a nadechla se, že něco řekne, když si všimla chlapce, který se objevil na prahu.

Medička si všimla jejího zaražení, proto se ohlédla. Jakmile jej poznala, usmála se. "Dobré ráno, Newte."

Blonďák kývl na pozdrav a šel si sednout k nim. "Jak se máte, děvčata?"

Tara pokrčila rameny. "Však to znáš. Právě jsem Tereze říkala, co se tady bude dít. Jak to chodí."

Chlapec se usmál. "Takže přebíráš mojí funkci, Tari?"

Zavrtěla hlavou. "To bych si nedovolila. Alby by mě roztrhl jako hada."

Protočil očima. "Tebe?"

Kývla. "Ani by nemrkl. Pak by si mě uvařil a potřel nutellou."

Tereza s Newtem vyprskli smíchy a Tara se zaculila. Už jenom ta představa byla vtipná, to museli uznat všichni.

"No...Nechám ti tu Terezu a já půjdu najít kulíška."

"Kulíška?" nechápala Tereza a povytáhla obočí.

Chlapec se k ní naklonil. "Myslí Gallyho. Takovou vysokou blonďatou gorilu. Jeho obočí mu fakt závidím."

Tara protočila očima. "Že mu s tím nedáte pokoj."

"Všimla sis někdy jeho obočí? Kdo by ho nechtěl," zasmál se chlapec.

"No, na tobě si ho představit dokážu, Oříšku."

"Snad nejsi zamilovaná do mých hnědých očí," zeptal se Newt a mrkl na ni.

"Ne. Ale tvůj plopák musí být pěkně hnědý," zavrněla, mrkla na něj a opustila jídelnu.

"Taro!" křikl za ní naštvaně, ale to už zmizela ve dveřích.

Dívka zamířila na ošetřovnu, když ji zastavil Jeff. "Jeffe," kývla na něj.

"Ani tam chodit nemusíš. Dneska ti dáme volno."

Povytáhla obočí. To se stalo poprvé. "Proč?"

"Protože tam teď nejsi potřeba. Využij to volno jinak. Dokud tady Alby není."

Usmála se a přikývla. "Dobře. Díky, Jeffe."

Chlapec se pousmál a odešel zpátky na ošetřovnu.

Když osaměla, povzdechla si. Najednou nevěděla, co dělat. Alby v Placu nebyl, proto se vydala ke Stavitelům. Cestou ji však potkal Winston.

"Taro? Gally říkal, že s tebou potřebuje mluvit. Prej na tebe čeká u tebe," vyřídil ji klidně.

Povytáhla obočí znovu. "Gally? Na mě? Děje se snad něco?" 

Winston pokrčil rameny. "To nevím," zamumlal a vytratil se. 

Zavrtěla hlavou a její nohy se automaticky rozešly k chatce, kterou jí nechal Gally postavit. Už po cestě tam si všimla, že je něco jinak. Na stromech, které k chatce vedly, byly totiž totiž vyřezané šipky. Jakoby snad netrefila do vlastní postele...

Když došla do chatky, otevřela ji a vklouzla dovnitř. Do nosu ji udeřila vůně. To byla...svíčka? A ne jedna. Zatěkala očima kolem sebe. "Gally?" 

Nic se neozvalo. Jen dveře se samy zavřely, což ho prozradilo. Došel k ní a objal ji kolem pasu. "Dobré ráno, Taro," zašeptal. 

Na tváři se jí rozlil úsměv. "Dobré," odpověděla a otočila na něj hlavu. "To jsi přinesl všechno ty?" 

Přikývl a vzal ji za bradu. Pak ji políbil. Nespěchal na ni. Vůbec ne. Když se dozvěděl, že Alby poběží do Labyrintu, musel toho využít. 

Polibek mu opětovala. Proč by taky ne? Byl tu pro ni. Chránil ji, miloval ji. A to bylo to, co potřebovala ke štěstí. Po chvilce se však odtáhla, aby nabrala do plic provoněný vzduch. "Proč?" 

"Když je Alby v Labyrintu, chtěl jsem s tebou strávit den," odpověděl jí na otázku. To, že jí na ošetřovně dali volno, byla jeho práce. 

Zakroutila hlavou. "Neuvěřitelnej." 

Zaculil se. "No nevíš kolik holek na to poletí?" 

"Zkus to. Zkus to a nedožiješ se rána, Kulíšku," varovala ho. 

Zamračil se. "Víš, že tu přezdívku nemám rád," bránil se. 

Ušklíbla se a vymanila se z jeho objetí. "Tak neprovokuj." 

Protočil očima a šel k ní. Při každém jeho kroku, ona udělala dva dozadu, takže brzy narazila na postel. 

Zatěkala očima. Takového jej neznala. Co to dělal? "Gally?" 

V jeho očích se zablesklo. Popadl ji za boky a přirazil k sobě. Pak ji políbil a objal kolem zad. Po chvíli ji položil na postel. 

Vjela mu prsty do vlasů a nechala jej. Věděla, že jí neublíží. A také věděla, že mu nejde jen o jedno. "Miluju tě," zašeptala mu do rtů. 

"To i já tebe, má sladká Placerko." 

Nazdárek, moji zlatí Placeři :3 

Vím, že jsem slibovala hory doly, ale dostavil se další blok. Do toho se mi plete škola s prací, což mi nijak nepomáhá :/ 

No...přestanu se trapně omlouvat a přejdeme ke kapitole :D Musím uznat, že představa Newta a Tary, jako nejlepších přátel, se mi líbí :D Protože s Newtem mám jiné plány, zatím ho necháme single :D 

Love you, guys <3 

°Kájí