Následující ráno bylo trošku zbrklé, protože s Harrisonem jsme usnuli v mé posteli v objetí a Maya na nás ráno koukala s překvapením. Ne, že by si na náš vztah už nestihla zvyknout, ale nikdy u nás Harrison přes noc nezůstával, takže jsem ho zahnala do koupelny, aby se převlékl a vysprchoval, a Maye se po celou dobu vytrvale omlouvala.

,,To je dobrý,'' ujišťovala mě, ale tváře měla červené a já se cítila provinile. Po tom, co mi vlastně vyznala lásku, jsme se k sobě chovaly trošku jinak.

Když Harrison odcházel, naposledy si mě k sobě přitáhl, políbil mě a připomněl mi ten dnešní večírek. Na to jsem mu jen kývla a vyprovodila ho mlčky ven. Dívala jsem se za ním, dokud mi nezmizel z dohledu, a pak se vrátila zpět do pokoje.

Maya se malovala a pobrukovala si nějakou mně neznámou písničku, a když si všimla, že ji pozoruji, usmála se.

,,Miluje tě, víš to?'' řekla k mému překvapení a já v odpovědi rychle zamrkala. ,,Jak se na tebe dívá. Jak se k tobě chová... Jakobys byla ta nejcennější drahokam na světě.'' Obtáhla si oči černou tužkou a rty si přetřela leskem. ,,Ten se tě jen tak nevzdá, Liv.'' Usmála se a já jí letmo úsměv oplatila.

,,Já vím. Už si nějak nedokážu představit, že bychom my dva...,'' zasekla jsem se a větu raději nedokončila. Maya se zatvářila chápavě a naposled se ještě zadívala do zrcadla, než ke ke mně došla a dlouze mě objala.

,,Tak se ho prostě nevzdávej, Liv,'' zašeptala přejícně a já byla tolik ráda, že už je mezi námi všechno v pořádku.

Z pohledu Adama

Mířil jsem za Liv, protože jsem ji chtěl vzít před tou party do kina. Pořád básnila o tom, že by chtěla vidět nějakou pořádnou depku, a mně dnešek přišel jako vhodná příležitost. Navíc mi chyběly ty naše společný momenty, i když byly mnohdy až moc citově založený.

Ruce jsem měl v kapsách a hvízdal jsem si, než jsem uviděl Samuelse postávajícího u kampusu. Bavil se s tím svým trochu šáhlým dvojčetem a nevypadal z toho moc nadšeně. Naopak, tvářil se nasraně a vypadalo to, že tomu ulízanýmu frajírkovi každou chvíli jednu vrazí.

Něco se dělo a mně přišlo správný, abych se do toho vložil a popřípadě tomu i zabránil. Došel jsem k nim a oba na mě vrhli úplně odlišný pohledy. Harrison mě docela rád viděl, kdežto ten druhej vypadal otráveně.

,,Zdravím, hoši! Vypadáte, jako byste se chtěli navzájem povraždit,'' poznamenal jsem s křivým úsměvem, abych protrhl ticho, který mým příchodem nastalo. Nevěděl jsem, proč se do toho tak hrnu, ale myslím, že mě tam Samuels nutně potřeboval.

,,Nejseš daleko od pravdy,'' ucedil Harrison nevrle a zatnul obě pěsti.

,,Odejdi, tohle je jen mezi náma,'' vyplivl jedovatě Edward - mám pocit, že se tak jmenuje - a hned na to se nahlas rozkašlal.

,,Měl by sis zajít k doktorovi, vypadáš děsně,'' řekl jsem mu místo toho a on obrátil oči v sloup. ,,Ne, fakt. Hrozně se potíš, třeseš se, furt kašleš, máš zakalený oči... Asi máš nehezkou chřipku, kamaráde,'' sdělil jsem mu s veškerou upřímností a on se celej vzteky napnul.

,,Nepotřebuju tvou diagnózu, Kylene!'' odsekl a já před sebe zvedl ruce v obraně.

,,Má pravdu,'' přitakal Harrison. ,,Místo toho, aby ses sral do života Olivie, se radši postarej sám o sebe!'' Zpozorněl jsem a trochu se zamračil.

,,Jak ses sral do života Liv?'' Podíval jsem se nejdřív na Edwarda a pak i na Harrisona, od kterého jsem spíš čekal odpověď, ale ten mlčel.

,,Ale nijak.'' Mávl nad tím rukou Edward a chtěl odejít, avšak já mu zastoupil cestu.

,,Ptám se, jak ses sral do života mojí nejlepší kamarádky?'' zasyčel jsem výhružně a Edward se nad tím ironicky uchechtl.

,,Tak tentokrát seš to ty, to pátý kolo u vozu? Harrison Samuels má všechno a ty máš hovno. Je to tak?'' zeptal se mě místo toho, aby mi odpověděl, a já na pár vteřin ztuhl, protože mi v podstatě mluvil z duše. Byl jsem pro Liv už skoro bezvýznamnej, když měla svůj pevnej bod jménem Harrison.

,,Co to-,''

,,No jo, vsadím se, že ti to u ní taky nevyšlo, protože už předem patřila mýmu bratrovi. Škoda, že Liv ještě neví, jak moc si Harrisonem posere život,'' pokračoval ten slizkej jednovaječnej zmrd a já periferně zahlédl, jak se Harrison naježil. Měl jsem zvláštní potřebu ho bránit, i když byl v podstatě důvodem, proč jsem s Olivií být nemohl.

,,Drž hubu!'' sykl Harrison a Edward se opět zasmál tím svým toxickým smíchem.

,,Jo, drž hubu, kreténe! Samuels je pro Liv dost dobrej. Daleko lepší než ty. Jestli jí ublížíš, nebude Harrison sám, kdo ti rozbije kejhák!'' Edward šokovaně zamrkal, protože něco takovýho nejspíš neočekával, a Harrison si stoupl těsně vedle mě jako  psychická podpora, a zavrčel:

,,Zmiz! Tohle není jenom varování!'' Edward s úšklebkem odkráčel a my za ním oba znechuceně zírali. Chvíli jsme tam jen mlčky stáli a já přemítal, co se to tu vlastně stalo.

,,Dík,'' řekla k mýmu překvapení ta potetovaná hora masa a já zvedl jeden koutek rtů mírně nahoru.

,,Dělám to proto, že jsme přátelé, Samuelsi. A taky proto, že mám Liv rád,'' uvedl jsem věci na pravou míru a zastrčil si ruce do kapes u bundy.

,,Jen rád?'' chtěl se ujistit varovným tónem a já se uchechtl.

,,To nevím. Ale přebírat ti ji zatím nebudu.'' Harrison se kupodivu usmál a pak smířlivě přikývl.

,,To bych ti taky nikdy nedovolil.'' V jeho hlase znělo varování. ,,Jdeš za ní?'' zeptal se, ale nezněl ani podrážděně.

,,Jo,'' řekl jsem a docela mě zajímalo, jak na mou upřímnost zareaguje.

,,Nesahat. Ochraňovat. Hlídat,'' sdělil mi heslovitě a já mu to s úsměvem odsouhlasil.

,,Jasně, kámo. Když dojde na nejhorší, vezmu si pro jistotu kondom,'' zažertoval jsem a Samuels mě zpražil pohledem. Pak se ke svojí nelibosti zasmál a bouchl mě silně do ramene.

,,To určitě, ty debile!''

Z pohledu Olivie

Adam se neohlášeně ocitl v mém pokoji s klíčky od auta v ruce a se slovy, že jdeme na kamarádskou schůzku. Zastihl mě v chlupatém overalu na doma, jak se dívám na staré americké filmy a jím kukuřičné lupínky.

,,Budu muset napsat Harrisonovi, že jsme spolu. Víš co, abych to měla z krku teď, než potom, co bude mlátit do všeho včetně tebe,'' sdělila jsem Adamovi váhavě, když jsme už seděli v autě, a zalovila v kabelce pro mobil.

,,Harrison to už ví.'' Zasekla jsem se po doznění téhle věty v pohybu a zvedla tázavě obočí. ,,Potkal jsem ho a oznámil mu to. Chvíli vrčel jak pitbul s pěnou u huby, ale pak to vzdal a dovolil mi to.'' Pohotově tohle téma odbyl a já se zasmála jeho výstřednímu přirovnání.

,,Teda, Adame, ty tvé výrazy mě nikdy nepřestanou udivovat.'' Pokroutila jsem nad ním hlavou a Adam se místo slovní odpovědi zazubil.

***

Po kinu jsem se vrátila na pokoj, abych se připravila na další vysokoškolskou party. Brala jsem to už jako normální věc. Harrison večírky zbožňoval, moji přátelé je zbožňovali, takže jsem je musela začít mít ráda i já, nebo je aspoň respektovat.

Oblékla jsem si černé džíny a bílou blůzu. Vlasy jsem si natočila, rty si přetřela leskem a nos přepudrovala. To mi stačilo. Nepotřebovala jsem se moc líčit, protože už byli všichni zvyklí na můj obličej bez výrazného make-upu.

,,Jdeš taky?'' zeptala jsem se Mayi a ona přikývla.

,,Jo, pojedu s Dylanem,'' odvětila a šla se připravit.

Rozloučila jsem se s ní a vyšla ven před kampus, kde na parkovišti už čekal Harrison. Políbil mě dlouze na přivítanou, jako bychom se snad neviděli týden, a otevřel dveře od spolujezdce, abych mohla nasednout. Mlčky řídil jednou rukou a tou druhou třímal mou malou dlaň. Z radia hrála jedna z písní od Kodaline a venku bylo šero. Dívala jsem se z okna ven a myšlenkami se vrátila k mé úplně první party tady. Tiše jsem se zasmála nad tím, jak hloupé to bylo. Antibakteriální ubrousky, strach, nenávist vůči Picta fiver i O'Barbies.

,,Čemu se směješ?'' zeptal se zvědavě Harrison a já se uculila.

,,Vzpomínáš si na mou první party tady?'' položila jsem mu otázku místo odpovědi a on kývl. ,,Přijde mi, jako by to bylo několik let,'' prohodila jsem zamyšleně a nevěřícně zavrtěla hlavou, když jsem si uvědomila, jak málo od té doby vlastně uběhlo. ,,Přitom je to jen přes půl roku,'' dodala jsem a Harrison se uchechtl.

,,Vzpomínám si, jak jsme se k sobě chovali. Už tenkrát ses mi musela něčím líbit,'' podotkl a já se na něj s pochybami zahleděla.

,,Nesnášel jsi mě, Harrisone,'' opravila jsem ho a vzpomínky zahnala. ,,Nesnášeli jsme se oba,'' zašeptala jsem tiše a stiskla mu ruku.

,,Asi máš pravdu,'' přitakal nakonec. ,,Ale neměnil bych. Protože oba jsme se poučili a já se změnil kvůli tobě k lepšímu. Myslím, že to přesně takhle zle mělo začít,'' řekl a zaparkoval auto před doupětem.

,,Tak snad to i dobře skončí,'' zamumlala jsem si pro sebe neslyšně a vystoupila.

Typický rámus, spoustu světel a vše, co k party patří, zaplavilo mé smysly. Mrkala jsem, protože se mi dostal kouř do očí, zacpávala jsem si uši, když jsme procházeli kolem obrovských repráků,  a snažila se nikoho moc nedotýkat.

,,Olivie! Tady!'' zavolal na mě Harrison, když jsem ho na chvíli ztratila z dohledu. Propletl si se mnou prsty a zavedl mě k hloučku, který seděl v obýváku. Všichni tam byli, stejně jako tehdy, když jsme přišly s Emmou. Jen Dustin tu nepokuřoval a přidalo se několik nových lidí včetně Adama.

,,No konečně,'' zvolal Angel a došel mě obejmout. Harrison zatnul ze žárlivosti čelist a pak si s ním dal pěst, jak to u Picta fiver bývalo zvykem.

Všechno probíhalo skvěle. Bavili jsme se, každý popíjel nějaký drink, já se vyvarovala samozřejmě alkoholu, a po celou dobu ke mně nikdo nevznesl nějakou jízlivou poznámku. Glorie a Lisa už se svými pokusy dostat mě od Harrisona skončily a s ostatními jsem kupodivu dobře vycházela. Jenomže pak přišel Edward a dobrá nálada byla rázem pryč.

,,Kdo ho pozval?'' zeptal se chladným tónem Harrisony, když uviděl, jak se k nám Edward pomalu blíží. Angel se podíval někam za sebe a začal si pro sebe falešně pískat, čímž nám všem nenápadně prozradil, že je viníkem. Harrison dal oči v sloup a zaklel na Angelův účet.

Edward nevypadal dobře. Pořád pokašlával a v jedné ruce třímal papírový kapesníček, který si občas přiložil k ústům. Pleť měl bledou a mastnou a zpod trička mu na krku vykukovala nehezká vyrážka.

,,Zdravím,'' pronesl a sklouzl okamžitě pohledem ke mně. Když si všiml, jak mě Harrison majetnicky objímá, v očích mu zaplanulo. Nedal na sobě dál nic znát a otočil se na Lisu. ,,Jdeme?'' otázal se a jí zrudly tváře. Mlčky se zvedla, a za doprovodu udivených výrazů ve tváři nás všech, s Edwardem odešla.

,,Co mu je?'' vyslovila jsem svou otázku nahlas a Harrison s Adamem nastejno zavrtěli hlavou.

,,To nevím, ale věřte mi, zdravej rozhodně není,'' reagoval zamračeně Adam a Harrison si unaveně povzdechl.

,,Viděl jsem ho, jak se převlíká v šatně, když nám skončil volejbal. Měl záchvat kašle a záda celý obsypaný nějakou vyrážkou. Myslím, že má na něco silnou alergickou reakci,'' přidal se do rozhovoru i Clay a já na sucho polkla, protože mě z jeho slov zamrazilo.

,,Nelíbí se mi to,'' zamumlala jsem si spíše pro sebe.

,,Ani mně ne,'' přiznal k mému překvapení i Harrison a ještě těsněji si mě k sobě přitáhl.

***

Po hodině a půl jsem usoudila, že bych si ráda šla na chvíli sednout někam do ticha. Harrison mi vyhověl, a dokonce mě i následoval. Oba jsme moc nemluvili, protože nám hlavou stále vrtalo Edwardovo divné chování.

,,Co myslíš, že-,''

,,Olivie, teď ne! Nekaž hezkou chvíli, kterou s tebou trávím, tím, že se budeme bavit o Edwardově rakovině, nebo co to v něm roste. Zejtra zavolám tátovi a zeptám se, jestli něco neví. Poradím se s ním, dobře?'' uklidnil mě, ale já ho silně plácla za ta slova, která použil. ,,Co je?'' vyjekl a zasažené místo si třel dlaní.

,,O tom se nežertuje, Harrisone,'' napomenula jsem ho jako malé dítě a zmizela v jeho pokoji. Následoval mě a pak za námi zamkl.

,,Promiň, lásko, ale vždycky jsem si přál, aby ten zajebanec zdechnul,'' pronesl s veškerou upřímností a já si povzdechla. Sedla jsem si na postel a kousla se do rtu. ,,Olivie?'' oslovil mě úplně jiným tónem hlasu, než kterým mluvil předtím.

,,Copak?'' odvětila jsem a dlouze a znaveně vydechla.

,,Máš chuť si zašukat?'' zeptal se a pomalu ke mně došel. Sklonil se nade mnou a líbl mě do koutku rtů.

,,Ani ne, promiň,'' odtušila jsem klidně unaveným tónem já a Harrisonovi ztvrdl výraz.

,,Fajn, tak si tu v klidu přemejšlej nad tím kreténem, když ti je milejší než já!'' ucedil a dlouhými kroky se dostal ke dveřím. Užuž odemykal, když jsem si v duchu zanadávala za své chování a rychle vstala.

,,Harrisone!'' zadržela jsem ho, než stačil odejít, a on se ke mně otočil. Mračil se a v očích se mu zračilo zklamání. ,,Když mě zbavíš mojí unavenosti, možná tu chuť dostanu.'' Provokativně jsem si přejela přes přední zuby a z něho uraženost rázem opadla.

,,Tolik jsem tě zprznil, Olivie,'' zašeptal si pro sebe a než jsem se nadála, už byl zase u mě a mé myšlenky se točily jen okolo něj.