Ráno jsem se probudila a Harrison už byl na nohou. Telefonoval a nandával si přitom překotně kalhoty. Možná bych se i smála, jak komicky v ten moment vypadá, kdyby se nemračil a člověka na druhé straně hovoru neoslovoval tati.

,,Kurva, do prdele! Říkám ti, že má nějakou divnou chřipajznu! Musíš s ním promluvit, protože na nás sere!'' mluvil tiše, ale i tak ho bylo dost slyšet, jelikož jeho výrazy nebylo nikdy lehké jen tak přejít. Vyslechl si něco, co mu jeho otec řekl, a pak nakvašeně odvětil: ,,Jedu za tebou. Zbytek si řeknem pozdějc.'' Típl hovor a mobil si zastrčil do kapsy. Na sebe si ještě natáhl triko a pak se otočil k posteli. Když zjistil, že jsem vzhůru, pokřiveně se usmál.

,,Jaktože nespíš, lásko?'' zeptal se s povzdechem. ,,Vzbudil jsem tě?'' Starostlivě mě pohladil po tváři a já zavrtěla hlavou.

,,Ne, sama jsem se probudila,'' uchlácholila jsem ho. ,,Jedeš pryč?'' zeptala jsem se, i když jsem odpověď dávno znala předem.

,,Jo, ale do pondělka jsem tu. Chci to pro jednou vyřešit,'' zamumlal v odpovědi a mně bylo jasné, že nemyslí jen Edwardovu náhlou nemoc.

,,Pojede i on?'' optala jsem se váhavě a Harrison se zatvářil odmítavě.

,,Ne, potřebuju s tátou mluvit o samotě. Pak, ať už si to vyříděj mezi sebou. Dle mýho názoru to chytil někde tam.'' Harrison pokrčil rameny, líbl mě do vlasů a pak vstal. ,,Volal jsem Adamovi, dá na tebe pozor, ale i tak, k Edwardovi se nepřibližuj, ano?'' Kývla jsem a Harrison se spokojeně usmál, jako by dosáhl něčeho výjimečného. ,,Pa, lásko,'' rozloučil se a pak už vážně odešel.

,,Pa,'' šeptla jsem skoro neslyšně a opřela si bradu o kolena. Setrvala jsem v téhle pozici ještě pár minut, dokud se nerozrazily dveře a dovnitř nevlítl Adam.

,,Pojď, krásko. Mám tě na starost, což je úžasná novina. Pojedeme na malej výlet,'' sdělil mi a až pak si uvědomil, že mám na sobě jen Harrisonovo tričko. Byly mi vidět maximálně nohy do poloviny stehen, ale i tak zrudl a podíval se jinam. ,,Promiň,'' omluvil se ihned a prohrábl si nervózně vlasy.

,,Dobrý, dobrý,'' uklidnila jsem ho a natáhla se po teplákách, které ležely pečlivě složené na židli vedle postele. ,,Kam na výlet?'' zeptala jsem se se zvědavostí v hlase a Adam, stále otočený zády ke mně, začal nadšeně sdělovat své plány.

,,No, dneska probíhá tady v Londýně oslava na počest svatýho Patrika, toho zelenýho skřeta z Irska. Všichni budou v zeleným, bude se pít zelený pivo, kupovat různý zelený sračky a sbírat čtyřlístky. Prostě to bude fajn strávenej den, nemyslíš?'' navrhl a pak už se obrátil čelem ke mně. Rozzářila jsem se a spokojeně tleskla.

,,Perfektní!'' zvolala jsem a vstala, abych se oblékla. U Harrisona už jsem měla svou vlastní poličku ve skříni, kde byly jen mé věci, takže jsem si vybrala bílé tričko, zelenkavý svetr, obyčejné džíny a zavřela se v koupelně.

,,Víš, kam Harrison jel?'' zavolala jsem na Adama přes dveře a vlezla do sprchového koutu.

,,Jo, říkal mi to. Prej za svým tátou kvůli Edwardovi. Bylo načase. Ten kluk tu zamořuje vzduch svejma bacilama. Vsadím se, že Lisa na tom bude za chvíli podobně,'' křikl nazpět a já přitakala na souhlas.

,,Asi se budeš divit, ale mám docela strach. Nevypadá dobře,'' řekla jsem své obavy nahlas a zaslechla, jak si Adam nervózně odkašlal.

,,Ehm, myslím, že můžeš bejt v pohodě. Ani mně to není volný, a to mě ten pičus fakt sere,'' prohlásil s veškerou upřímností a já se zasmála. Vylezla jsem ze sprchy, osušila se a oblékla. Když už jsem byla konečně hotová, vylezla jsem ven a spatřila Adama, jak si prohlíží mou fotku v Harrisonově oblečení, která stála na nočním stolku. Vzpomněla jsem si, jak před více jak měsícem vznikala, a tiše se tomu zasmála.

,,Copak?'' optala jsem se s úsměvem a posadila se vedle něho na postel. Adam zvedl jeden koutek rtů nahoru a pak neslyšně polkl. Dlouhé řasy se mu zachvěly, když párkrát mrkl, a oči pod nimi se mu v ranním světle zaleskly.

,,Přemejšlel jsem nad tím, jaký by asi bylo, kdybys na sobě měla něco mýho,'' řekl upřímně a já se kousla do rtu. ,,Kdybys něco takovýho dala mně.'' Vzal rámeček s fotkou do dlaní a pohladil něžně mou zmenšeninu. Sevřelo se mi při tom gestě hrdlo.

,,Myslela jsem, že... že už tohle období máme za sebou,'' zašeptala jsem váhavě a Adam se smutným úsměvem sklonil hlavu.

,,Krásko,'' vydechl mou přezdívku. ,,To, že ti denně nevyznávám lásku, že se snažím ignorovat, že miluješ jen Samuelse a on tebe... To neznamená, že tě nechci. Naopak. Každým dnem je to pro mě těžší a těžší,'' řekl k mému překvapení a díval se přitom do země. Jeho slova ve mně vzkřísila ty dlouho popírané city, které jsem k němu chovala ještě před několika týdny. Které vyplynuly na povrch večer v malém a šerém prostoru auta.
,,Neříkej mu to, ale nevzdám se tě tak snadno. Jasný?'' Teď už se naše pohledy střetly a já otevřela ústa v údivu. Hruď se mi nadzvedala rychleji a zorničky jsem měla skoro přes celou modrou duhovku. Ani on mi to neusnadňoval a já sama jsem v mnoha věcech nebyla ještě plně rozhodnutá.

,,Adame,'' oslovila jsem ho opatrně a stejným způsobem jako on předtím mě. ,,Nenávidím se za to, že to říkám, ale...I já chci být občas s tebou,'' zašeptala jsem a Adam zpozorněl. Naučila jsem se být upřímná, i když to bylo častokrát sebetěžší. ,,Ale já už nejsem tak nevinná, jak si myslíš.'' Zahanbeně jsem sklopila pohled do klína, kde jsem si chvíli hrála s prsty. Nechtěla jsem se na něj dívat, protože by byl mnou jisto jistě znechucený. ,,Stalo se... tolik věcí od té doby, co...,'' naznačila jsem mu, kam tím mířím, a on mi chápavě sevřel malé ruce v teplých dlaních.

,,Nikdy bych tě neodsuzoval, Liv. Já jsem jenom prostě přišel moc pozdě,'' zareagoval jemným tónem a já se k němu okamžitě přitulila. Nenáviděla jsem se za spoustu věcí a tohle byla jedna z nich. Lámala jsem srdce tolika lidem, že už jsem si začínala připadat jako Harrison před lety.

,,Pojď, krásko. Leprikoni už čekají.''

***

,,Zkus to,'' pobízel mě pořád dokola Adam. ,,No tak, dělej!'' Před obličej mi podstrkoval zelený nápoj s bílou pěnou a já ohrnovala nos.

,,Vypadá to jako ústní voda, do které někdo naplival pastu,'' řekla jsem znechuceně a Adam se zatvářil stylem jestli-se-okamžitě-nenapiješ-přísahám-že-to-na-tebe-vychrstnu-a-donutím-tě-to-ze-sebe-slízat.

,,Dobře, fajn, jdu na to!'' ujistila jsem ho, když už se pomalu rozmachoval.

Chutnalo to podobně jako normální pivo. Možná bylo o něco sladší a cítila jsem v něm bylinkové aroma.

,,Hm, docela to ujde,'' uznala jsem, ale raději to Adamovi vrátila. ,,Minule to se mnou moc dobře nedopadlo,'' připomněla jsem mu večírek, kde se hrál beer pong, a Adam se té vzpomínce zasmál.

,,Jo, viděl jsem tě,'' přitakal a napil se sám. ,,Pojď, prodávaj tu domácí koláče,'' popohnal mě a chytl za ruku, která mě příjemně zabrněla. Prodírali jsme se davem až k velkému zelenému stánku, kde se to hemžilo nejvíce lidmi a na velkém pultu byla spousta koláčů, dortů a jiných zákusků.

,,Co si dáš?'' Obrátil se ke mně s nadšením Adam a já se zapřemýšlela.

,,Asi to zelené,'' odtušila jsem nezaujatě a Adam nasadil výraz, který mi jasně říkal, že 99% těch zákusků je zelených. ,,Dobře, tak támhleto. To vypadá dobře.'' Ukázala jsem na krásný velký muffin s limetkovou polevou.

Adam nám ho oběma nandal na plastové talířky a pak jsme odstoupili do trochu většího klidu. Ukusovala jsem sladký dortík a rozhlížela se po okolí. Kolem se míhali lidé v zelených barvách a ulicemi pochodovaly zvětšeniny Leprikonů s kartónovými čtyřlístky.

,,Ale, ale... to je mi překvapení,'' ozvalo se za mými zády a já se zastavila v pohybu. Adam okamžitě zpozorněl a napřímil se. Nenápadně mi očima naznačil, že mám jít blíž k němu, a pak se na nového příchozího zářivě usmál.

,,To tedy, Samuelsi číslo dvě,'' odvětil a rysy v obličeji mu ztvrdly. Úsměv byl ta tam a z Adama se rázem stal můj ochránce.

,,Vždycky tak vstřícný,'' poznamenal Edward kysele a pak se rozkašlal. Pro sebe si zaklel a bílý kapesník, který mu doteď spočíval v ruce, si natiskl na ústa.

,,Proč to děláš, Edwarde?'' vypadlo ze mě a v duchu jsem si za to hned nadávala. ,,Jdi se vyléčit,'' radila jsem mu, ale už předem jsem věděla, že je to marné.

,,Jsem naprosto zdráv. Tohle je jen přechodnej kašel.'' Mávl nad tím rukou a pak se na mě podíval takovým divným způsobem, který jsem u něj doposud nezažila. ,,Mohl bych tě pozvat na kafe?'' položil mi otázku, která mě zaskočila a Adama zjevně taky.

,,Prosím?'' vyhrkla jsem udiveně a naprosto jsem nechápala, proč se mě na něco takového ptá.

,,Na kafe. Do Starbucks,'' upřesnil posměšným tónem a já na něj zírala, jako by se snad úplně pomátl.

,,Nikam nepůjde. Drž se od ní dál,'' vložil se do toho Adam a ochranitelsky si mě k sobě přitáhl. Jeho přítomnost jsem uvítala a jednou rukou ho objala okolo trupu. Edward se uchechtl a prohrábl si své nagelované vlasy.

,,Tebe jsem se snad neptal,'' ucedil směrem k Adamovi a opět obrátil pozornost ke mně. ,,Jedno kafe. Jen jedno. Prosím,'' požádal mě a jako bych slyšela toho starého milého Edwarda, který tu pro mě předtím vždycky byl a s kterým jsem si předávala dárky na Vánoce. Naše povlečení s fotkami jsem si stále schraňovala ve skříni.

,,Proč bych měla?'' vyzvala jsem ho k tomu, aby mi to celé vysvětlil, a on se mou popuzenou reakcí zjevně bavil.

,,Chci si s tebou promluvit,'' řekl jednoduše. Adam začínal být malinko netrpělivý a svými prsty mi skoro drtil bok. Povzdechla jsem si a k překvapení všech tedy přikývla.

,,Jen jedno kafe,'' zopakovala jsem a Adam se na mě nevěřícně zahleděl. Dala jsem mu pusu na tvář a ujistila ho, že budu v pohodě. Tím jsem ho naprosto odrovnala, čili nestihl ani nic namítat, a pustil mě.

,,Za hodinu přesně tady,'' zavolala jsem na něj a následovala Edwarda pryč. Vlastně jsem nechápala, proč jsem mu na to kývla. Byl to zcela jiný člověk. V podstatě jsem ho teď neznala a ublížil mi.

,,Tak co? Je to s Harrisonem dobrý?'' zeptal se po chvíli Edward, když už jsme kráčeli klidnou uličkou do nejbližší kavárny.

,,Co máš na mysli?'' odpověděla jsem mu otázkou, aby se hovor ihned nestrhl k hádce.

,,Vztah s ním,'' upřesnil. ,,Jestli je to to, co si chtěla,'' dodal, ale na mě se nedíval. Zíral před sebe a mnul si každou chvíli paže, jako by ho bolely.

,,Ne,'' hlesla jsem. ,,Je to mnohem lepší.'' Edward našpulil rty, ale nijak špatně na to nezareagoval.

,,Tak to jsem rád,'' zašeptal, když jsme došli ke dveřím. Znělo to neupřímně, ale nekomentovala jsem to. Vstoupila jsem do vyhřáté kavárny a nasála charakteristickou vůni kávových zrn.

,,Je to na mě,'' řekl, když už jsem si vytahovala peněženku. ,,Pojď si sednout,'' pobídl mě a zavedl nás k nejvzdálenějšímu stolku úplně vzadu u okna.

,,Nemusíš za mě platit,'' řekla jsem mu, ale on zavrtěl nesmlouvavě hlavou.

,,Okrádám tě o tvůj drahocenný čas, kterej bys mohla strávit s Harrisonem. Placení je pro mě maličkost,'' neodpustil si kousavě a já protočila očima nad jeho paličatostí.

,,Harrison tu není, jinak bych tu nebyla,'' oplatila jsem mu to a on se ušklíbl. Každý si objednal svou kávu a pak jsme jen seděli a míchali horké nápoje v hrníčkách.

,,Co jsi mi chtěl říct?'' zeptala jsem se, když už bylo ticho moc dlouho. Edward si odkašlal a promnul si zpocené čelo.

,,Přemýšlel jsem o tom, co se mezi námi stalo, a chtěl bych, nebo bych si spíš přál, abysme byli znovu přátelé,'' řekl na rovinu a já ztuhla. Vstřebávala jsem v hlavě tu informaci a snažila se pochopit, proč to po mně chce, když byl ještě před několika dny tolik nenávistný.

,,To myslíš vážně?'' dostala jsem ze sebe přiškrceně a on bez projevu jakékoli emoce přikývl.

,,To myslím vážně,'' zopakoval tajemně a já už se radši ani neptala proč. Litovala jsem toho, že je to kafe tak horké, protože bych ho nejraději celé vypila na jeden lok a pak rychle zmizela.

,,Nechám si to-Nechám si to projít hlavou,'' vykoktala jsem zaraženě a podívala se dovnitř šálku na béžovou pěnu posypanou skořicí.

,,Dobře,'' odtušil Edward klidně.

,,Co se to s tebou stalo?'' vypálila jsem najednou. ,,Odkdy se chováš jako naprostý idiot, nedbáš na svoje zdraví a zahazuješ se s holkami z O'Barbies? Odkdy, Edwarde?'' Zahleděla jsem se na něj zamračeně a Edward se na židli napřímil. Promnul si levé rameno a pak v klidu vydechl.

,,Nedělej, že to nevíš, Olivie,'' oslovil mě celým jménem, jak to dělával jen Harrison, a mě z toho zamrazilo. ,,Přece od tý doby, co sis vybrala místo mě mýho bratra. To ty můžeš za to, jak se teď chovám,'' vyčetl mi, ale nevypadal nijak sklesle. Naopak. Usmíval se a tvářil se jako vítěz, i když nic nevyhrál.

,,Já tě nezměnila. Pouze jsem se rozhodla. Zbytek sis zavinil sám.'' Vstala jsem a na stůl hodila několik liber. Nemohla jsem to tam s ním už déle vydržet. ,,Nech mě být, Edwarde. Já o tvé přátelství už nestojím,'' sykla jsem naštvaně, i když mě to bolelo říct takhle nahlas.

Rychle jsem vystřelila ze dveří a chtěla se rozběhnout na místo, kde naposledy stál Adam, ale do někoho jsem narazila. Zmateně jsem zvedla pohled a omluvila se, ale když jsem spatřila hnědé starostlivé oči, uklidnila jsem se.

,,Adame,'' vydechla jsem zkroušeně, ale on se mračil.

,,Už nikdy se ode mě nevzdaluj, je ti to jasný? Mám tě na starost! Mohlo se ti něco stát!'' vynadal mi jako malému dítěti a já provinile sklonila hlavu. ,,Co chtěl?'' naléhal a já zavrtěla hlavou.

,,Chce, abychom byli přáteli. Toť vše,'' vysvětlila jsem mu a vyrazila zpět k autu. ,,Prosím, Adame, neříkej to Harrisonovi,'' poprosila jsem ho tiše a chytla ho za ruku. Byl hodně naštvaný. Tak, jak jsem ho snad ještě nikdy nezažila.

,,Neboj, mám se docela rád na to, aby mi někdo rozbil držku,'' prohodil ironicky a já zrudla.

,,Promiň, Adame, hlavně se na mě nezlob,'' žádala jsem, ale on se na mě tentokrát neusmál tak jako obvykle.

,,Nevím, co si myslíš, Liv. Akorát pak budeš brečet,'' vpálil mi přímo do očí a já sebou cukla. ,,Promiň, nechtěl jsem bejt zlej,'' omluvil se zběžně a zase to byl můj milovaný hodný Adam, který se na mě nikdy nebyl schopný rozčílit.

,,V pořádku, jen se na mě nesmíš zlobit. U tebe bych nenávist nesnesla,'' zašeptala jsem skleslým tónem a Adam mi s povzdechem obmotal paži okolo ramen.

,,Nezlobím se na tebe. Měl jsem jenom děsnej strach, promiň,'' omluvil se podruhé a tím byla negativní nálada zahnána. Společně jsme došli k autu a vrátili se do doupěte.

Věděla jsem, že nás celou dobu Edward pozoruje...