Po další hodině, kdy jsem jen unešeně hleděla na svůj portrét namalovaný na zdi, jsme se s Harrisonem vrátili zpět k autu. Užívala jsem si tyhle momenty s ním, protože jsem věděla, že už mi je nikdo nikdy nevezme. Celý den jsem nebyla ve škole, ale bylo mi to jedno. Byla jsem s ním. Se svým klukem, který pro mě zanechal na světě stopu. Překonal strach a začal zase malovat. A to vše jen kvůli mně. Za to mi to rozhodně stálo.

,,Asi mi neřekneš, kam jedeme teď, co?'' Uchechtla jsem se, ale Harrison k mému překvapení můj úsudek vyvrátil.

,,Vlastně jo. Jedeme do knihovny,'' odpověděl mi pohotově a já se zamračila.

,,Do knihovny?'' zopakovala jsem pochybovačně, protože jsem věděla, že Harrison a knížky to nešlo dohromady.

,,Přesně tak, do knihovny,'' potvrdil mi klidně a já s údivem hvízdla.

,,Proč?'' ptala jsem se zvědavě dál. ,,Ty nemáš rád knížky."

,,Jo, ale zato ty je přímo miluješ,'' uculil se a tím konverzaci na dobu neurčitou ukončil.

Vrtalo mi to po cestě hlavou, ale když pak zaparkoval před velkou starou knihovnou, kterou jsem už párkrát sama navštívila, pochopila jsem, že to myslel vážně. Vylezli jsme ven z auta a došli k hlavnímu vchodu, kde jsem zjistila, že je zavřeno, a tak jsem pohlédla na Harrisona se zklamáním. On ale pohotově sáhl do kapsy a vyndal klíče. Otevřela jsem ústa, abych nějak zareagovala, ale hned je zase zaklapla.

Harrison odemkl velké dveře a pustil mě dovnitř. Do nosu mě udeřila známá vůně knih a dřeva. Obrátila jsem se znovu k němu a tentokrát se už konečně dostala ke slovu.

,,Jak mi tohle vysvětlíš?'' otázala jsem se a oběma rukama namířila na klíče v jeho dlani.

,,Mám kontakty všude,'' pronesl rádoby tajemně a klíče schoval do své zadní kapsy.

,,Jo, jo, jasně,'' odbyla jsem ho, protože tuhle pohádku jsem už dávno znala. Jeho táta je známý obchodník a on má proto přístup kamkoli. ,,Víš, chtěla bych se někdy podívat do Bílého domu, dej mi vědět, až budeš mít čas,'' řekla jsem s dávkou ironie v hlase a on se tiše zasmál.

,,Vlastně... o prázdninách se mnou jedeš na dva týdny do Ameriky, takže se tam můžeme spolu podívat,'' prohodil nezaujatým tónem a tentokrát jsem se zasmála já, protože jsem to nejdříve pochopila jako vtip. Když mi došlo, že nevtipkuje, změnila jsem výraz v obličeji na vážný.

,,Co-Cože si to říkal?'' zeptala jsem se udiveně s rukama na prsou a Harrison si jazykem přejel po bílých zubech.

,,Hned potom, co pojedem na dva týdny k tvým prarodičům do Švýcarska,'' pokračoval nevzrušeně a já stačila v odpovědi jen zamrkat.

,,Prosím? My?'' přidávala jsem na hlasitosti s úžasem, i když mi máma vždy kladla na srdce, abych se v knihovně chovala tiše.

,,A taky tu dnes budem spát, tak doufám, že se nebojíš tmy,'' nepřestával mi sdělovat jednu pikantnější informaci za druhou a culil se přitom od ucha k uchu.

,,Harrisone?'' oslovila jsem ho tázavě, protože nic víc jsem ze sebe vypravit nedokázala.

,,Taky tě miluju, Olivie,'' řekl prostě a přitáhl si mě do objetí. Líbl mě do vlasů a já své ztuhlé paže obmotala okolo jeho štíhlého pasu.

,,Já nějak nevím, co na to všechno říct,'' zamumlala jsem zaraženě a Harrison mi položil bradu na temeno hlavy.

,,Neříkej vůbec nic, lásko. Nech to na mně. Plánuju už do budoucna,'' řekl k mému překvapení a já nevěděla, jestli jásat nebo brečet.

,,Mám pocit, že se za chvíli probudím a budu ležet někde v nemocnici s obvázanou hlavou,'' přiznala jsem ještě celá rozhozená tím vším. Harrison se hrdelně zasmál a silně mě v objetí zmáčkl.

,,Neboj, seš v realitě,'' ujistil mě a pak se na moment odtáhl. ,,A teď ti ukážu naši dnešní ložnici,'' zvolal nadšeně a zatáhl mě do prvních dveří. Nevěděla jsem, jak ho něco takového napadlo, ale nestěžovala jsem si. Vlastně jsem si přála aspoň jednou v životě přespat v takovéto podobné knihovně.

Místo v prostředí knížek a polic jsme se ale ocitli v nějakém ateliéru. Na stěnách visely ručně malované obrazy a v rohu stálo asi patnáct velkých stojanů. Zem byla postříkaná od barev a okna byla zatemněná. Jediné světlo sem dosahovalo z chodby, ze které jsme teď přišli. Harrison nahmatal na zdi vypínač a v místnosti se rozsvítil malý lustr.

,,Tady?'' zeptala jsem se pochybovačně a Harrison zavrtěl s úsměvem hlavou.

,,Ne, spát budeme vedle, ale ještě předtím bych tě o něco poprosil.'' Přešel na opačný konec místnosti a zastavil se u jednoho odděleného stojanu s čistě bílým plátnem. No jistě, nebyl by to Harrison, aby závěr dne něčím neopepřil.

,,O co?'' zeptala jsem se, i když už jsem předem tušila, jaká jeho prosba bude.

,,Abys mě namalovala,'' sdělil mi s nepředstíraným vzrušením a mně se mé předtuchy potvrdily.

,,A to můžu?'' Rozhlédla jsem se kolem sebe, protože mi to celé přišlo až podezřele snadné.
Vlezli jsme do městské knihovny, protože nám Harrison odemkl, nakvartýrovali se sem na přespání, a teď jsem ho měla namalovat na plátno, které nebylo naše, barvami, které taky nebyly naše. Celé to bylo divné, ale zároveň vzrušující.

,,Proč bys nemohla?'' nechápal a opřel se o stěnu s rukama založenýma na prsou.

,,Protože nám to tu nepatří.''

,,Olivie,'' vyslovil mé jméno tím typickým tónem, z kterého mi obživli moji motýlci v břiše. ,,Já jsem ti jasně řekl, že mám kontakty všude, takže mi věř,'' poradil mi a od stěny se odrazil. O pár kroků se přiblížil, takže nás dělila jen nepatrná vzdálenost. ,,A teď maluj,'' nakázal mi jemně, ale ze slušnosti, kterou získal ode mě, dodal: ,,Prosím.''

,,Vážně to chceš?'' ujistila jsem se, abych si byla stoprocentně jistá, že jsem se nepřeslechla, protože jsem z dřívějška už věděla, že Harrison podobné věci neměl rád.

,,Jo,'' přikývl. ,,Ale mám jednu podmínku,'' ozval se, když jsem si ze sebe stahovala jeho velkou mikinu a pomyslela si, že bez podmínek by to přeci nebyl on.

,,Jakou?'' Položila jsem ji na parapet a urovnala si dlouhé triko, které mi dosahovalo těsně nad kolena. Harrison si sundal svou koženou bundu a položil ji na to samé místo, co já.

,,Že namaluješ můj akt,'' protrhl opět ticho a ve mně hrklo. Tváře mi zahořely a motýlci v podbřišku znovu ožili a vyletěli ze svých klecí.

,,Pro-Prosím?''

,,Chtěl bych, abys mě namalovala nahýho,'' řekl narovinu a já si nervózně prohrábla vlasy.

,,To jako bez oblečení?'' ujistila jsem se a až pak si uvědomila, jak hloupě to vyznělo. V jeho přítomnosti jsem si hloupě občas vážně připadala, protože mě neustále uváděl do podobných rozpačitých situací.

,,Jo, přesně tak, Olivie,'' odvětil výsměšně a já zahanbeně sklopila zrak. ,,No tak, snad se nestydíš? Už si mě tak přece viděla,'' připomenul mi a já měla pocit, jako bychom právě teď stáli uprostřed horké sauny, a na tvářích jsem měla dva přilepené žhavé uhlíky.

,,Ne, já jen-,'' zasekla jsem se hned na začátku věty a odkašlala si. ,,Jen by mě nenapadlo, že budu někdy malovat takhle zrovna tebe,'' vypravila jsem ze sebe a Harrison se ušklíbl.

,,A koho jinýho bys takhle chtěla malovat?'' škádlil mě dál a situaci, která pro mě nebyla dvakrát příjemná, si zjevně užíval.

,,Nikoho!'' ozvala jsem se hned dotčeně. ,,Já – prostě je to celé-,''

,,Co?''

,,To je nepodstatné,'' zamluvila jsem to. ,,Raději se svlékni,'' popohnala jsem já jeho a on si navlhčil provokativně rty.

,,Netrpělivá,'' poznamenal. ,,To mám rad.'' Lišácky se usmál a přes hlavu si přetáhl své černé triko. Já mezitím došla pro barvy, které byly pečlivě vyskládané na nedaleké polici, a vymáčkla si pár základních odstínů na dřevěnou paletu. Ruce se mi třásly stejně, jako když jsem dnes poprvé řídila, a hruď se mi nadzvedala, jako bych právě uběhla tříkilometrový maratón. Malování jsem milovala, a dokonce jsem vždy toužila akt namalovat, ale ženský, ne mužský.

Když jsem měla vše připravené, obrátila jsem se k Harrisonovi a strnula, když jsem zjistila, že už je opravdu svlečený. Myslela jsem si, že na sobě bude mít aspoň spodní prádlo, ale on to vzal opravdu vážně, a donutil mě tak se ještě víc zastydět.

,,Teď bys měla říct svou oblíbenou frázi, Olivie,'' řekl s úšklebkem. ,,Víš, kterou,'' dobíral si mě a já se držela, abych ji opravdu nepronesla a abych mu ukázala, že nejsem takový srab, za kterého mě neustále považuje.
Vzpomněla jsem si na scénu ve sprše a na chvíli zavřela oči, abych ten obrázek vymazala ze své paměti aspoň na pár dalších minut.

,,Nemysli si, že i když sprostě nemluvím, že ta slova neznám, Samuelsi,'' varovala jsem ho a přešla k plátnu. Oči jsem měla přišpendlené k jeho obličeji, ale i tak jsem věděla, že se stejně jednou budu muset podívat. Však už jsem ho takhle viděla, tak proč se najednou stydím snad stokrát víc?

,,Tak to kurva dokaž,'' vyzval mě a kousl se do rtu, aby zadržel v sobě dušený smích.

,,A co chceš, abych řekla?'' hrála jsem spolu s ním a do ruky uchopila štětec. Přimhouřil jedno oko a prohlédl si obrázek před sebou. ,,Narovnej se, prosím. Hlavu zvedni víc nahoru a trochu se natoč šikmo,'' vložila jsem se do toho už se zaujatým tónem a Harrison mě poslechl.

,,Řekni mi, jak se cejtíš, když mě tu vidíš takhle. Řekni mi, co ti koluje hlavou při myšlence, že mě budeš muset celýho namalovat,'' pokračoval i on ve hře a já na sucho polkla. Neodvažovala jsem se k němu přiblížit, i když bych si ho potřebovala nastavit trochu jinak.

,,Vzrušuje mě to,'' vypadlo ze mě náhle a já si ani nestačila dát ruku před pusu, protože Harrison šokovaně otevřel ústa dokořán.

,,Tak to byla zkurveně upřímný,'' houkl obdivně a já se skryla za stojan, abych zamaskovala rudost svých tváří. Dneska jsem vážně perlila.

,,Olivie? Zapomněl jsem, jak se mám postavit, mohla bys mi sem jít pomoct?'' požádal mě a já v duchu zaklela. Ihned jsem si přičetla další libru a pak na chvíli zpoza stojanu vykoukla.

Harrison se mým směrem šklebil a stál úplně jinak než předtím. Oči jsem dala v sloup a velmi pomalým tempem k němu došla. Sklopil ke mně pohled a s potěšením sledoval, jak mu narovnávám ruce.

,,Povol, Harrisone. Nemám tolik síly,'' přikázala jsem mu a on se uvolnil. Jeho horká kůže spalovala tu mou a mně připadalo, že se pod jeho letmými dotyky na mé kůži tvořily nepatrné popáleniny.
,,Skvělé,'' zamumlala jsem si pro sebe a hlavu se mu pokusila dát směrem nahoru. Stoupla jsem si na špičky a na Harrisona se nechtěně natiskla. Celý se napnul.

,,Hm, šikulka,'' ucedil a zatnul pěsti. Otřela jsem se o něco tvrdého břichem a zrudla.

,,Ehm, nohy - nohy malinko rozkroč,'' vyblekotala jsem celá nesvá a Harrison se alespoň o pár centimetrů snížil.

,,Jednou se stejně podíváš,'' zašeptal mi do ucha, když už jsem se chystala zase k odchodu.

Nenechala jsem se rozhodit a znovu svou pozornost přemístila na bílé plátno. Vzala jsem si jednu špejli a začala odměřovat jednotlivé části těla. Dostala jsem se až k pasu a polkla, protože jsem věděla, že bez změření dolních končetin to nezvládnu.

Vlastně bych měla být v pohodě. Harrisona už jsem viděla. Je to můj kluk. Už jsme dělali nějaké ty věci. Nebudu to řešit, podívám se a pak ho zkrátka namaluji...

No, dobře, nešla jsem na to s takovým klidem, který se mi utvořil v hlavě. Vlastně jsem se zastavila v pohybu a pak se dlouhou dobu dívala na to samé místo, i když jsem to nedělala naschvál.
Po několika minutách, kdy se mi konečně povedlo vzpamatovat, jsem zavrtěla hlavou a začala odměřovat. Harrison zadržoval smích, ale kupodivu nic neříkal, a já jej začala kreslit.

Načrtla jsem si obrys jeho pevně stavěného těla a pak postupně vykreslovala jednotlivý sval a rys. Mlčela jsem a Harrison také. Byl to takový náš moment, kdy jsme byli rádi za přítomnost toho druhého a nepotřebovali jsme mluvit.

Jenomže Harrison nedokázal být v klidu dlouho.

Zrovna jsem se odhodlala k tomu, že načrtnu i jeho klín - trvalo mi vcelku dlouhou dobu, než jsem se přemohla – jenže se v polovině mé práce to, co mělo zůstat dole, zvedlo.
Znejistěla jsem a samozřejmě nabrala odstín karmínu.

,,Harrisone!'' okřikla jsem ho, jako by za to snad mohl.

,,Co je, do hajzlu?'' Rozhodil ruce nevědoucně, čímž to pokazil úplně a já se plácla do čela.

,,To dole, Harrisone,'' naznačila jsem mu plaše. Pochopil to až po pár vteřinách a jeho pohled sklouzl dolů. Kousl se do spodního rtu a uchechtl se.

,,No jo no, vzpomněl jsem si na tebe.'' Pokrčil omluvně rameny a já se tomu nechtěně zasmála.

,,Probůh, Harrisone!'' zaúpěla jsem vyčerpaně a odložila náčiní, které jsem doposud měla v ruce. ,,Nejde to nějak... zastavit?'' zeptala jsem se váhavě a Harrison se zamyslel.

,,Jo,'' přitakal. ,,Musela bys mi ho vykouřit,'' řekl přímo a já se opět ocitla v trapné situaci, kdy jsem nevěděla co říct, protože jsem byla až moc stydlivá.

,,To-To byl určitě vtip, že jo?'' vykoktala jsem a na oko se zasmála. Harrison chvíli mlčel, ale pak smířlivě kývl.

,,Jo, jasně,'' zněl trochu zklamaně a já dělala, že jsem si změně jeho tónu nevšimla. ,,Ale pokud chceš, aby to ustalo, tak něco budeš muset udělat,'' promluvil opět a jeho tón byl protentokrát vyzývavý.

,,A víš, co?'' reagovala jsem řečnickou otázkou. ,,Já to nakreslím takhle,'' rozhodla jsem a zase se odebrala ke své práci, abych se vyhnula nějakým jeho perverzním nápadům. Povedlo se mi Harrisona naštelovat stejně jako předtím, ale on si i tak nedal pokoj.

,,Je ti jasný, že to nevydrží věčně. Jednou, nevím kdy, to prostě spadne,'' řekl dramaticky a protentokrát jsem v sobě zadržovala smích já.

,,Vážně?'' odtušila jsem. ,,A co mám tedy udělat, Harrisone Samuelsi?'' otázala jsem se zvědavě a ruce si založila na prsou. Harrison si promnul bradu, což mě samozřejmě naštvalo, protože to znamenalo, že ho zase budu muset rovnat, ale udržela jsem si vážnou tvář.

,,No,'' začal důležitě. ,,Možná...,'' protáhl koncovku a pak mě sjel odshora až dolu.
Zastavil se na mém obličeji a zlověstně se usmál. ,,Možná by ses mohla svlíknout. To mě bude zaručeně vzrušovat po celou dobu,'' navrhl a tentokrát to opravdu pobaveně neznělo.

Chtěla jsem nějak protestovat, ale nevyšlo ze mě vůbec nic. Nakonec jsem polkla knedlík, který se mi mezitím vytvořil v krku, a vyfoukla velkou dávku kyslíku.

,,Fajn,'' souhlasila jsem ke svému i jeho překvapení. Sundala jsem si tepláky, vystoupila z nich a na Harrisona se radši ani nedívala. Pak následovala triko a u Harrisonových boxerek a své podprsenky jsem zaváhala.

,,Kurva, Olivie, víc a víc jsem z tebe zmatenej,'' ozval se Harrison zastřeným hlasem a já se na něj konečně zahleděla. Zorničky měl skoro přes celé oko a ta věc se zdála být ještě větší.

,,Myslím, že v tom nejsi sám,'' zamumlala jsem nazpět a stáhla si boxerky. S třesoucími se prsty jsem se dostala i k zapínaní posledního kousku prádla a shodila ze sebe i ten.

,,Milosrdnej Bože, kde je to zkurvený milosrdenství teď!'' zaúpěl Harrison a já si promnula ostýchavě paže.

,,Mám také podmínku,'' řekla jsem pevným hlasem a Harrison své acháty, ve kterých jsem zahlédla lačnost, propojil s mýma modrýma očima.
,,Po celou dobu se mě nedotkneš,'' smlouvala jsem. ,,Jinak tě nenamaluji.'' Harrison zatnul pěsti, až mu naběhly žíly, a s dlouhým přemáháním sebe samotného nakonec kývl.

,,Tak fajn,'' ucedil poraženecky a já se spokojeně usmála.

,,Platí, a teď se postav, jak máš. Určitě si to už pamatuješ!'' Tleskla jsem a už poněkolikáté za večer vzala ten samý štětec do rukou, který jsem doposud nepoužila, a konečně nabrala barvu a začala malovat.
Harrison neustále bloudil zoufalým a zároveň hladovým pohledem po mém nahém těle a já se najednou cítila tak silná, že jsem si to dokonce užívala. Co chvíli jsem si odhrnula své vlasy z ramen, abych odhalila části, které Harrisona nejvíce zneklidňovaly. Naschvál jsem si vždycky poodstoupila a ocitla se před ním úplně obnažená, jen proto, že mě to prostě bavilo a líbilo se mi ho dráždit. Bruslila jsem na tenkém ledě.

,,Já vím, o co se kurva pokoušíš,'' šeptal zadýchaně Harrison, když jsem se vracela na své místo.

,,Vážně?'' odpověděla jsem mu otázkou a pohodila vlasy. Harrison vypadal, že si v duchu počítá do deseti, aby se uklidnil.

,,Harrisone? Nemám tady něco? Pořád mě to tu nějak svědí.'' Ukázala jsem na náhodné místo na zadní straně stehen a on zavrčel.

,,Seru ti na posraný podmínky!'' Vystřelil ze svého dosavadního místa a během vteřiny byl u mě. Než jsem se nadála, natiskl své nahé teplé tělo na to mé a vrhl se mi na rty.

Byla jsem stále v transu, protože jsem ten rychlý obrat nečekala, takže jsem se pouze odevzdávala jemu. Zkušeně si mě přitáhl ještě těsněji k sobě a ruce mi položil na bedra. Tam ale nevydržely dlouhou a sjel s nimi níže.

Přejel mi dlaněmi po obou půlkách a prsty zabloudil přímo do mého středu, kde obkroužil citlivý bod. Zalapala jsem po dechu a zasténala. Motýlci už se proměnili ve velké dravé ptáky, kteří mi teď drásali vnitřnosti.

Namáčkl se se mnou na zeď a přemístil své vlhké rty na můj krk. Zaklonila jsem hlavu a vzdychla. Nekontrolovala jsem své tělo, protože to teď toužilo pouze po něm a ničím jiným se nezaobíralo.

,,Kurva,'' zaklel tiše Harrison svým oblíbeným slovem a silně mi zmáčkl bok. ,,Kurva, musíme přestat!'' Odtrhl se z ničeho nic a snažil se zklidnit svůj zrychlený dech. Nechápavě jsem se na něj zadívala a promnula si zpocené čelo. Během té krátké chvíle se mi udělalo neskutečné horko.

,,Proč?'' zeptala jsem se otupěle a opřela se o stěnu za sebou.

,,Protože by to neskončilo jen u muchlování,'' vysvětlil a já pochopila jeho obavy.

,,A to vadí?'' ptala jsem se dál. ,,Nejde přeci o to to naplánovat. Celý svůj dosavadní život věci plánuji, Harrisone. Já to chci,'' ujišťovala jsem ho, protože sama jsem si tím už byla stoprocentně jistá.

Ano, původně jsem ho chtěla jen škádlit, ale teď se ve mně něco zlomilo a potřebovala jsem ho mít u sebe co nejblíže. Každá sekunda, kdy jsme byli rozdělení, mě najednou tížila.

,,A seš si fakt jistá?'' zeptal se pochybovačně a já, ač mě jeho tón zneklidnil, kývla. Harrisonovi se vyhladily vrásky na obličeji a pak se rozhlédl okolo. ,,Tady, jo? Bez svíček, hudby, bez postele? Tady chceš přijít o svůj dvacetiletej celibát?'' ptal se nevěřícně a já stále přikyvovala v souhlasu. ,,Kurva, Olivie, ty chceš se mnou šukat na zemi bez matrace a veškerý romantiky?'' dotazoval se mě dál a já už s otráveným povzdechem nejméně po sté s jistotou kývla.

,,Já s tebou ale nechci šukat,'' přerušila jsem jeho otázky a v duchu se zděsila nad tím, co jsem to právě řekla. Slovo, za které bych měla do naší rodinné kasičky dát nejméně padesát liber. ,,Já se s tebou chci milovat,'' ujasnila jsem mu svou prosbu a on hlasitě vydechl. Pár minut mlčel, pak si v hlavě něco odsouhlasil a nakonec mě chytl za ruku.

***

Vždycky jsem se sexu vlastně bála. Že to bude bolet, že se mi to nebude líbit anebo že to bude s člověkem, kterého nebudu opravdu milovat. Strach je přirozená součást nás všech, čili se moje obavy daly pochopit.

Ale s Harrisonem, s ním to bylo výjimečné. Nemusela jsem se bát.

Lehl si se mnou na velkou rozloženou deku uprostřed prázdné knihovny a nekonečně dlouhou dobu mě jen něžně líbal a hladil. Připravoval mě na něco, co se možná mělo stát už dřív. Přejížděl mi svýma drsnýma rukama po hladké pokožce a každým tím dotykem si mě k sobě víc a víc připoutával.

Když už jsme byli oba zadýchaní, vyhoupl se nade mě a kmital mezi mýma očima a ústy. Líbl mě na líc a pak mi odhrnul pár pramenů z obličeje.

,,Miluju tě, Olivie. A zůstanu s tebou,'' pošeptal mi do ucha s jistotou v hlase a já ho na oplátku jemně pohladila po tváři.

,,Já to vím, Harrisone. Proto tě miluji ještě víc.''

Zapřel se u mé hlavy a kolenem mi rozkročil nohy. Sáhl do svých džínů, které si po cestě vzal s sebou, a vytáhl stříbrný balíček. Raději jsem se ho na to neptala, protože bylo evidentní, že takhle u sebe nosil ochrany pořád.

Roztrhl balení zuby bez mrknutí oka a vytáhl ten dobře známý slizký kroužek, který mi způsoboval v hlavě traumata několik let. Nasadil si jej a vrátil se do původní polohy. Zvedl pánev a ztopořeným údem se otřel o můj vchod. Snažila jsem se normálně myslet, protože mi neustále přišlo, že potřebuji dělat cokoli jiného, jen právě nebýt v téhle situaci, abych to nějak nepokazila. Harrison mě uklidňoval a pohledem mě ujišťoval, že to bude v pořádku, a já přestala negativně přemýšlet.

,,Věř mi, Olivie,'' šeptal. ,,Věř mi, lásko,'' mumlal mi do kůže, zatímco do mě pomalu pronikal.

Silně jsem se kousla do rtu a zaklonila hlavu. Namáhavě jsem vydechla, když už jsem jeho část cítila v sobě. Překvapivě mě to ani moc nebolelo.

,,Je to dobrý, lásko,'' utěšoval mě a nořil se do mě stále hlouběji. ,,Do prdele, seš moc úzká,'' zaklel, ale začínala jsem cítit další a další kus jeho délky.

Zasténala jsem. Hlasitě. Byli jsme si tak blízko a přitom mi přišlo, že bych ho potřebovala mít ještě mnohem blíž. Zabořila jsem mu nehty do kůže na zádech a prohnula se v zádech do luku.

,,V pohodě, lásko. Je to dobrý.''

Zastavil se, i když jsem věděla, že ve mně zdaleka není celý. Vrátil se pomalu zpět a mně ten pohyb rozhodil. Obemknula jsem ho koleny okolo pasu a znovu se mi z hrdla vydral hlasitý sten.

,,Je to kurva v pohodě.'' Slyšela jsem Harrisona těsně u mého ucha a vnímala každý další pohyb, kdy se vracel zpět a kdy se mi zase vzdaloval. Horkost jeho těla se nedala rovnat s horkem, které planulo mezi oběma našimi klíny. Vzdychala jsem a vycházela tak Harrisonovi vstříc.

Sex byl vlastně příjemná záležitost. Bála jsem se zbytečně, protože po celou tu dobu mi přišlo, že je to takhle správné. Že nejsem špinavá, ale naopak milovaná.

Bylo to něžné, akorát tak dlouhé a zkrátka dokonalé...

I bez svíček a muziky.

I bez postele a pohodlné matrace.

Událo se to na zemi v knihovně a mně se to vrylo do paměti.

Mé poprvé s Harrisonem...