Bylo to hrozně divné. Harrisonův návrat a náhodné míjení Edwarda v okolí školy. Drželi jsme si od sebe ještě větší odstup a mnohdy se ani jeden na druhého nepodívali, když jsme kolem sebe procházeli. Bylo to tak lepší, protože jsem mu nechtěla nijak naznačovat, že bych o jeho nabídku - buďme zase přáteli - měla zájem.

V pondělí, když už byl Harrison zpět, Edwardova chřipka zmizela. Vypadal být naprosto zdravý, z čehož jsem měla samozřejmě radost, ale i tak jsem ho nadále ignorovala.

Harrison se k návštěvě svého otce vyjádřil podrobným vylíčením toho, co se stalo.

Před pár dny

Z pohledu Harrisona

    Když jsem znovu viděl tu jeho přepychovou firmu, odfrkl jsem si. Byla akorát nacucaná prachama, nic víc. Už abych byl zase zpátky ve škole, kde jsou normální lidi a jediný, pro co ještě na světě dejchám. Livie. Bez ní bych už dávno skončil ve všech těch sračkách, který od puberty permanentně prožívám.

Vešel jsem do tý pitomý budovy a zamířil ke schodům. Ty jsem bral po dvou, jak už bylo u mě zvykem, dokud jsem nenarazil na patro, kde měl mít fotřík kancelář. Za všema dveřma se ozývaly cizí hlasy, vyzvánějící telefony, smích i nadávání. Kdybych to tu neznal, určitě bych se ztratil v  bludišti plným dveří a chodeb.

Fotr měl kancelář úplně na konci hlavní chodby. Velký dvoukřídlý dveře z ebenu, na nichž byla pověšená malá cedulka s jeho zlatě napsaným jménem. Všechno musel mít vždycky tak přehnaně upravený.

Zabušil jsem na ně, což se dalo u mě považovat skoro za zdvořilost, protože jindy jsem kliďánko bez povolení vtrhl dovnitř. Asi jsem chtěl bejt pro jednou vstřícnej, tak jsem si počkal, než mi dojde otevřít nějaká jeho sekretářka v obtáhlým kostýmku jako z lacinýho porna.

Po chvíli se dveře konečně otevřely a já uviděl vyšší bloncku, s rudými rty, na jehlách a s provokativně rozepnutou blůzkou. Tu jsem tu ještě neviděl, ale okamžitě ve mně vzbuzovala dojem coury, která by zapadla mezi Glorii a její dělnice.

,,Edwarde? Změnil si zase image? Ty vlasy ti vážně seknou!'' vyhrkla ihned při pohledu na mě a už se po mně sápala. Zajímavej způsob prvního uvítání. Odtáhl jsem se a ruce dal v obraně před sebe, abych ji od sebe rychle dostal.

,,Hej, hej, klid! Nejsem Edward, ale Harrison. Jeho dvojče. Nevím, jestli ti to můj tatík oznámil, ale má DVA syny, ne jenom jednoho,'' srozuměl jsem ji s trochu trapnou situací a nakrčil nos. Ona se zamračila, změřila si mě pohledem a pak si odfrkla.

,,Jo, jasně. Vím o tobě. Co tady chceš?'' Její tón se rázem změnil na nepřátelský a já pobaveně zvedl oči do stropu. Edward jí nejspíš napovídal tu svou srdceryvnou verzi milostnýho trojúhelníku mezi mnou, jím a Olivií.

,,Jdu za tátou, osobo. Takže mě buď ohlaš, nebo nepřekážej,'' řekl jsem mrzutě a ona si povzdechla. Ustoupila, abych mohl vejít, a pak mě předběhla, aby mohla otci poslušně oznámit, že jsem přišel.

,,Díky, Thereso. Můžeš jít,'' řekl jí, když už bylo všechno vyřízeno a ona nás jen zdržovala. Naposledy mě probodla jedovatým pohledem a pak konečně odklapala na svejch deseticentimetrovejch podpatcích.

,,Tak povídej,'' vyzval mě ihned otec a sedl si do svýho koženýho křesla za stovky liber.

,,Drahý otče,'' začal jsem až přehnaně vřele a on nad tím protočil panenkami. ,,Nejenomže je Edward už od začátku indisponovanej a prostě se chová jako totální hovado, nemluvě o jeho háru, ale dokonce si myslím, že ten zmrd je prolezlej nějakým nehezkým chcípem. Fakt. Promluv s ním v zájmu nás všech a doporuč mu doktora nebo tak,'' navrhl jsem a táta si promnul zamyšleně bradu.

,,Ve středu má ke mně přijet. Uvidím,'' pronesl, ale v jeho hlase byl slyšet snad i nezájem. Tak já se sem seru takovou dálku a on mi řekne jenom tohle? Tolik mě vytáčel, že jsem se musel držet, abych ho z toho přezdobenýho křesla nevyklopil.

,,Prosím?'' zeptal jsem se dost důrazným tónem a trochu nechápal jeho nevzrušenou reakci. Jeho mazánek je nějakej nemocnej, tak proč se jako nestará?

,,Harrisone, myslíš, že ti to budu věřit? Nikdy si o bratra neměl starost a najednou se zajímáš o to, co mu je? Proč bych ti měl skočit na to, že ti záleží na tom, zda je v pořádku, pokud mu tedy vůbec něco je,'' řekl a zněl ještě víc nedůvěřivě.

,,Kurva, že jo! Už docela dlouho! A proč se starám? Tak třeba aby se ten nachcípanej idiot nesápal po mojí holce a něco jí neudělal. Nechci, aby to od něj chytla. Je to dost nezodpovědný, nemyslíš?'' vypálil jsem pobouřeně a otec se zasmál.

,,Tak holce. Olivie je velmi chápavá dívka, že?'' dobíral si mě naschvál a já zatnul pěsti.

,,Do hajzlu, poslouchej mě!'' zvýšil jsem hlas. ,,Zavolej mu, pošli ho sem a uvidíš! Furt kašle, má nechutnou vyrážku na těle, vypadá divně. Jak feťák,'' zašeptal jsem poslední slova skoro neslyšně, a to už otec zpozorněl.

,,Dobře,'' souhlasil. ,,Dobře, promluvím s ním. Ale nejdřív přijede až ve středu. Jsme spolu domluvení, protože naše firma podporuje akci, Daruj kousek sebe, nevím, jestli si o tom slyšel. Najímají se dobrovolníci na dárcovství krve, aby jí bylo dostatek na transfuze. Edward se dobrovolně přihlásil. I já tam půjdu, Theresa a spousty dalších. Můžeš taky, jestli chceš. Dřív se s ním ale neuvidím.'' Pokrčil rameny a něco si zapsal do bločku, který ležel před ním na stole.

,,Daruj kousek sebe? O tom jsem teda fakt neslyšel. Ale přijdu, pokud je to pro dobrou věc. Nejsem takovej čůrak, za kterýho mě neustále považuješ!'' Vstal jsem a vztekle zamířil ke dveřím. Dokázal mě vytočit během několika minut. Nenáviděl jsem ho. Tolik jsem ho nesnášel!

,,Harrisone,'' oslovil mě tiše. ,,Ty víš, že si to nemyslím.'' Zastavil jsem se a na chvíli zavřel oči. Stál jsem k němu zády, takže mi neviděl do obličeje. Kdyby jen věděl, jak moc bych si přál, aby byl aspoň jednou na mojí straně. Aby aspoň chvíli upřednostňoval mě a ne Edwarda, jako tomu bylo vždycky.

,,Nezapomeň na to. Tebe poslechne,'' odtušil jsem pouze a opustil jeho kancelář. Na chodbě jsem potkal zase tu Theresu, která mě sledovala ostřížím zrakem. Měl jsem z ní divnej pocit. Něco mi na ní prostě nehrálo a netýkalo se to hlubokýho výstřihu ani jedovatejch keců.

,,Pozdravuj Eda. Že mi chybí,'' promluvila po dlouhým čumění na mou maličkost.

,,Neboj se. Za tvou pohostinnost to udělám s radostí.'' Falešně jsem se usmál a zmizel jí z dohledu. Konečně jsem stál zase venku a zaklonil hlavu vyčerpáním. Díval jsem se nad sebe a vydýchával se z toho nemilýho setkání. Vždycky stačilo jen málo k tomu, aby mě ten debil rozzuřil.

Už abych byl u svojí Liv.

***

,,Mohla bych na to dárcovství krve s tebou? Taky bych ji chtěla darovat,'' zeptala jsem se, když jsme s Harrisonem leželi v jeho pokoji na posteli. Jen jsme se váleli a povídali si.

,,Chtěla bys?'' Překvapeně zamrkal. ,,Jo, klidně, budu rád. Ale nevím, jestli úplně chci, aby měl v sobě nějakej jinej člověk tvoji krev,'' řekl zamračeně a já ho pohladila po tváři, protože se mi zalíbila jeho majetnickost.

,,Harrisone,'' šeptla jsem káravě. ,,Je to na dobrou věc.'' Opřel si hlavu o mou dlaň a zavřel spokojeně oči.

,,Fajn, tak  ve středu,'' souhlasil a krátce mě políbil.

,,Víš, slyšela jsem Edwarda, jak přes telefon s někým mluví. Tomu někomu říkal Theresa. Asi to byla ta, kterou si potkal u tvého táty,'' prozradila jsem mu a Harrison našpulil rty ve znamení, že přemýšlí.

,,Co jí říkal?'' zajímal se ihned.

,,Říkal, že to bylo pobavení jen na pár týdnů. Nehodlá se prý vrátit zpět, dokud nedodělá vysokou. Pak jí děkoval a říkal, že dává na její slova,'' řekla jsem zkráceně, protože jsem si to dopodrobna stejně nepamatovala.

,,Wow,'' houkl Harrison. ,,Ten kokot s ní fakt šukal,'' pronesl nevzrušeně a já se zasmála.

,,Proboha, Harrisone! Myslíš ty vůbec na něco jiného?'' okřikla jsem ho a plácla do hrudi. Hrdelně se zachechtal, a když se uklidnil, zvážněl a podíval se mi do očí.

,,Když jsem s tebou, je to pro mě fakt těžký,'' zavrněl a vyhoupl se nade mě. Než jsem stačila nějak zaprotestovat, už své rty přikládal na ty mé.

***

   Den předtím, než jsme měli jet za Harrisonovým otcem kvůli dárcovství a jiným záležitostem, sešla se celá třída na herectví v divadle. Nějakou dobu jsme měli pauzu a hráli jsme jen smyšlené scénky a hry. Teď pan Watkinson v ruce ale držel stoh papírů, z čehož jsem usoudila, že jsou to nové scénáře na další představení. Chtěl začít mluvit, ale někdo zaklepal na dveře a poté vstoupil.

,,Promiňte. Ztratil jsem pojem o čase.'' Edward? Co dělá proboha na herectví zrovna Edward? Zhrozila jsem se.

,,V pořádku, pane Samuelsi. Sedněte si,'' pokynul mu pan Watkinson a dodal na vysvětlenou: ,,Edward se rozhodl, že bude chodit k nám, takže doufám, že ho přivítáte s otevřenou náručí. Možná se mi budete trochu plést s panem Harrisonem Samuelsem, ale časem to určitě zvládneme.'' Podívala jsem se na Harrisona, který se usilovně kousal do rtu a díval se do stropu. Edward se usmíval a vypadal nadmíru spokojeně.

,,Dneska si rozdělíme role. Budeme hrát další divadelní hru, pro změnu z téhle doby. Vymyslel jsem ji sám a ke každému si už roli přiřadil. Konkurz se tedy konat nebude,'' mluvil učitel dál a postupně každému rozdával jeho text.

Láska bez limitu, stálo na titulní straně. Se zaujetím jsem obrátila na stránku druhou a s potěšením si všimla, že jsem obsazená mezi hlavními rolemi. Harrison také, což mě potěšilo ještě více, ale pak jsem si všimla jména Edwarda a úsměv mi z tváře zmizel.

,,Obsadil jsem do hlavních rolí ty, jejichž herecké výkony mi přijdou nejlepší,'' pokračoval pan učitel Watkinson a já na něj hodila nechápavý pohled, protože mi jaksi uniklo, že Edward patří mezi ty nejlepší.

,,Proč má hlavní roli někdo, kdo přišel teprve dneska?'' zeptal se místo mě Ben a já mu v duchu poděkovala, že mě předběhl. Pan Watkinson se usmál a Edward povýšeně zvedl bradu více nahoru.

,,Protože pan Edward Samuels je velmi dobrý herec. Ověřil jsem si ho sám, ale pro vaši nedůvěřivost, pojďte sem, pane Samuelsi,'' zavolal na Edwarda a ten okamžitě vstal. Dlouhými kroky se dostal k panu Watkinsonovi a urovnal si svou šedou košili. ,,Zahrajte nám muže, kterého právě vyhodili z práce, manželka se s ním chce nechat rozvést a při cestě domů zjistil, že nemá ani klíče,'' zadal mu honem úkol učitel a Edward pohotově kývl. Vystoupil na pódium, odkašlal si a vžil se do svojí role, od které jsem neočekávala nic velkolepého.

,,Perfektní. Tohle... Tohle je vážně perfektní,'' začal s dávkou ironie v hlase. ,,Co mi ten nahoře ještě musí provést, aby se to pak celý mohlo obrátit v můj prospěch a já mohl být zase šťastnej?'' Rozhodil rukama a podíval se přímo na mě. ,,Už mě nebaví být ten, kterýmu se neustále sere na hlavu. Už nechci být ten horší. Já přece nejsem outsider!'' Zase se podíval jinam a já na sucho polkla. Jestli se mi tímhle snažil něco naznačit, tak má smůlu. Nehodlám litovat svého rozhodnutí, kdy jsem si zvolila Harrisona místo něj.

,,Třeba dneska... Šéf si usmyslel, že nebude platit pár lidí pod sebou a já byl bohužel mezi nima. Po sedmi letech, co jsem tam vydržel a čekal na to, až mě ten hajzl povýší, on si mě kliďánko vyhodí!'' Naštvaně zatnul pěsti a podíval se na špičky svých bot. ,,Do toho řeším podělanej rozvod, takže budu muset usilovat o střídavou péči mých dětí, a aby toho nebylo málo, já debil si zapomenu klíče!'' Frustrovaně si prohrábl své nagelované vlasy a neupřímně se usmál. ,,Ještě by třeba mohlo začít pršet, aby to bylo jako z každýho druhýho americkýho filmu, kde začne hrát hrozně depresivní hudba a hlavní hrdina je tak promočenej, že by se z něj dalo ždímat!'' zvýšil hlas a dodal: ,,Abych se cejtil ještě hůř než teď! Protože si to prej asi zasloužím!'' křikl a natočil se k nám bokem, jako by snad odcházel.

,,Máma vždycky říkala, že všechno má šťastnej konec, a když ne, tak to ještě neskončilo a šťastnej konec nás teprve čeká.'' Jakmile tohle Edward dořekl, Harrison se vedle mě napnul a v očích mu zaplanulo.

Už v tu chvíli jsem věděla, že přijmout Edwarda do toho samého oboru jako Harrisona neponese ovoce, ať bude v herectví sebelepší.

,,Máma milovala Lennona,'' oznámil Edward sklesle publiku a po očku se podíval právě na Harrisona. Věděla jsem, že to dělá naschvál. ,,Kdyby tu teď byla, určitě by mi poradila, protože to ona uměla,'' pokračoval dál a moc dobře si uvědomoval, že bruslí na tenkém ledě. Bála jsem se, že se Harrison neudrží. Chytla jsem ho proto za ruku a povzbudivě ji mačkala. ,,Bez ní jsem fakt ten outsider. Bez ní je spousta věcí těžších a-,''

,,To stačí, děkuju,'' přerušil ho v půlce věty pan Watkinson, protože nejspíš vycítil, že Edwardův monolog už začíná být až moc upřímný. ,,Sedněte si, prosím, pane Samuelsi,'' pobídl ho stále milým hlasem, ale zněl malinko nervózně. ,,Mohli jste si potvrdit, že jsem ve výběru nepochybil,'' promluvil k nám zběžně a vyskočil na jeviště, kde ještě před chvíli stál Edward.

,,Tak, doma si texty přečtěte a příště si je už zkusíme, ano?'' položil nám řečnickou otázku o něco hlasitěji a dusno, které tu před chvíli nastalo, bylo rázem pryč.

,,Jednou mu tu držku zavřu. Přísahám,'' zasyčel Harrison vražedným tónem a málem mi mou ruku rozdrtil.