Probudila jsem se s bolestí v zádech a s tichým syknutím se vyhoupla do sedu. Promnula jsem si citlivá místa na lopatkách a pak se rozhlédla kolem sebe. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kde to jsem. Sjela jsem pohledem na postavu vedle sebe a hrklo ve mně. Vzpomněla jsem si na obrazy z minulé noci a zrudla.

Na dece pod námi byl zaschlý flek od krve a kousek opodál roztržený obal od kondomu. Promnula jsem si obličej a pak se kupodivu usmála. Měla jsem z neznámého důvodu dobrou náladu, protože mi přišlo, že jsem konečně udělala něco sama. Něco, co bylo jen pro mě a pro Harrisona.

Zkontrolovala jsem hodiny a oddychla si, když jsem zjistila, že máme ještě necelých čtyřicet pět minut čas, než začne škola. Jemně jsem šťouchla do Harrisona vedle sebe, abych ho probudila, a on se neklidně zavrtěl. Políbila jsem ho na nos a on konečně otevřel oči. Párkrát zamrkal a pak unaveně vydechl.

,,Kolik je hodin?'' zeptal se a promnul si své načervenalé zelené kamínky uprostřed obličeje.

,,Za čtyřicet pět minut bychom měli být ve škole,'' odvětila jsem a Harrison otráveně vzdychl.

,,Nechce se mi,'' zabrblal si pro sebe a vyhoupl se do sedu.

,,Mně taky ne,'' přiznala jsem a pak se v duchu napomenula. Škola byla jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě přeci. Já se do ní musím těšit.

,,Jo, ale musíme tam kvůli tý pitomý zkoušce,'' připomněl mi Harrison a mě mile překvapilo, že měl přehled i o povinnostech. Pak mi ale došlo, že tu nemám normální oblečení a povzdechla jsem si.

,,Jo, to musíme. Odvezeš mě do kampusu, prosím? Musím se převléct,'' vysvětlila jsem ihned a Harrison kývl na souhlas. Oba dva jsme vstali, já zabalená do deky a Harrison odhalený. Syknula jsem bolestí, protože mi zapulzovalo v klíně a on zmateně pozvedl obočí.

,,Děje se něco?'' zeptal se ihned starostlivě a natáhl ke mně ruku, o kterou jsem se zapřela.

,,Ne, jen,'' zase jsem se opatrně posadila. ,,Asi nemůžu chodit,'' zamumlala jsem ztrápeně a snažila se bolest zklidnit tak, že jsem si kolena přitáhla k bradě.

,,Jakto?'' nechápal Harrison a sklonil se ke mně. Když to pochopil, zaklel na svůj účet a prohrábl si frustrovaně vlasy.

,,Kurva, měl jsem to tušit,'' řekl si pro sebe naštvaně. ,,Ke konci jsem to přehnal.'' Zatvářil se provinile a já si vybavila prudké přírazy, při kterých jsem pomalu ani nevnímala, kde jsem. Věděla jsem, že to nějaké následky mít může, ale líbilo se mi to a nechtěla jsem ho proto mírnit.

,,Ne, to je dobré. Zvyknu si,'' ujistila jsem ho a pokusila se vstát. Silně jsem si skousla ret a pokusila se vyjít do vedlejší místnosti. Po pár krocích jsem se ale musela zastavit, protože se bolest přemístila i do podbřišku. ,,Au,'' šeptla jsem a Harrison to uslyšel. Dala jsem si ruku před pusu a on zatnul obě pěsti. Došel ke mně a něžně si mě vyhoupl do náručí. Vyjekla jsem, protože jsem to nečekala, ale nechala se donést do místnosti s jeho nedomalovaným aktem. Opatrně mě položil na zem a podal mi oblečení. Sám se taky oblékl a já jsem se ho pak váhavě zeptala, jestli tu ten obraz necháme.

,,Ne, vezmu to do auta. Fakt nechci, aby mě tu očumovali cizí lidi,'' odpověděl s úšklebkem a vzal obraz do jedné ruky. Pak mě mlčky zase popadl a došel se mnou k autu. Odemkl dveře a i přes mé protesty mě stále nepouštěl, teprve až jsem dosedla na koženou sedačku, odtáhl se.  

,,Dobrý?'' ujistil se. Kývla jsem a natáhla se po zapínacím pásu. Když se Harrison nedíval, zavřela jsem oči a v duchu se snažila utlumit tu fyzickou bolest mezi stehny a pod břichem.

Dojeli jsme před kampus a Harrison mě opět něžně vzal. Vyšel se mnou schody až k mému pokoji a ani jednou na sobě nedal znát, že by to pro něj mohlo být namáhavé. Když zastavil u dveří do mého pokoje, dala jsem si prst před pusu a nahlédla dovnitř jako první. Maya už byla pryč, takže jsem si oddechla a všourala se dovnitř.

Snažila jsem se před Harrisonem dělat, že jsem v pohodě, protože jsem nechtěla, aby si myslel, že mi ublížil, ale když se nedíval, skoro jsem si utírala slzy.

Převlékla jsem se do volné halenky i kalhot a Harrisonovi dala jeho čisté prádlo i oblečení, které se mi tu za tu dobu, co spolu jsme, nastřádalo.

Po deseti minutách jsme se společně vydali do školy. Harrison mě chvíli nesl, ale těsně před vchodem mě položil na zem a propletl si se mnou prsty. Vydechla jsem a snažila se nemyslet na pulzující klín.

,,Jdeme do toho společně, Sparksová?'' vyzval mě důležitě a ruku mi stiskl. Usmála jsem se a zakývala hlavou.

,,Jo, Samuelsi, jdeme do toho společně,'' zopakovala jsem souhlasným tónem a stisk mu jemně oplatila.

Chodby byly ještě plné znuděných nebo naopak rozjívených studentů. S Harrisonem jsme se nejprve zastavili na místě, já si přivykla na volnější tempo, a pak jsme prošli ruku v ruce skrz ten hustý dav, který se pomalu rozestupoval. Lidé na nás začali zírat s překvapením, ale my s Harrisonem jsme je prostě ignorovali. Dívali jsme se před sebe, občas na sebe letmo pohlédli a usmáli se, ale jinak, jako by kolem nás nikdo nebyl.

Při chůzi mě to bolelo, ale pocit, že na nás všichni koukají s tím překvapením a uznáním, po kterém jsem vždycky toužila, mi dodával sílu. Na konci chodby se Harrison zastavil, obrátil se ke mně a letmo mě políbil na rty.

A skoro všichni tak mohli vidět, že patříme k sobě.

***

Den probíhal vcelku dobře, až na ty bolesti. Harrisonovi jsem o tom už nic raději neříkala. Při poslední zkoušce jsem dělala, že jsem naprosto v pořádku, a dařilo se mi zanechat usměvavou tvář až do konce. Pak jsem se ale rychle vypařila na pokoj, svalila se na postel a stočila se do klubíčka.

Slzy se mi rázem vyvalily zpod víček a stékaly jednotlivě na polštář. Bradu jsem si opřela o kolena a rozvzlykala se. Nechtěla jsem, aby se to Harrison dozvěděl, protože by si to dával celé za vinu a už by na mě nesáhl. Přála jsem si, aby se mě dotýkal stejným způsobem jako včera, i když si na to mé tělo muselo nejprve zvyknout.

Dala jsem si horkou sprchu a trochu se mi ulevilo, pak jsem si lehla do postele, ale než jsem se stačila natáhnout po notebooku, abych si pustila nějaký romantický film, někdo zaklepal na dveře. Podrážděně jsem se vyštrachala zase ven z postele a dopajdala ke dveřím.

,,Promiň, zapomněla jsem si klíče,'' omluvila se mi plaše Maya a vtrhla okamžitě dovnitř. Mávla jsem nad tím rukou a byla ráda, že alespoň něco mi za těch pár dní řekla.

,,Pohoda,'' odtušila jsem a trochu se zhrozila nad svým tónem. Maya to naštěstí ignorovala a přešla ke své skříni. Když se nedívala, s dost zajímavými výrazy ve tváři jsem se vrátila do postele. Pomáhalo mi to nepatrně utlumit bolest, i když jsem při tom vypadala určitě komicky.

,,Děje se něco?'' zeptala se váhavě, když mě spatřila ležet v posteli s víčky těsně sevřenými u sebe. Okamžitě jsem oči otevřela a zatvářila se pohotově.

,,Nic. Vážně. Super. Jsem,'' vykoktala jsem nesouvisle a Maya zvedla jedno pečlivě vytrhané obočí nahoru.

,,Jasně,'' řekla nedůvěřivě. ,,Stalo se něco, o čem bych měla vědět?'' Nechtěla jsem jí lhát, protože to přeci jen byla moje dobrá kamarádka, ale to, že jsem přišla včera s Harrisonem o panenství, bylo jen mé tajemství. A jeho, samozřejmě.

,,Jen jsem unavená,'' odvětila jsem vyhýbavě.

,,To se nedivím. Kde si včera spala? Vlastně i před včerejškem?'' vyzvídala dál, protože byla ochranářský typ stejně jako Emma a chtěla mě mít pod dohledem, což bylo sice milé, ale i tak mi její dotazy už začínaly být nepříjemné.

,,U Harrisona,'' odpověděla jsem jí rozmrzele poloviční pravdu a ona chápavě kývla. Vypadala zklamaně, ale zamaskovala to úsměvem.

,,Promiň, jen jsem měla strach,'' vysvětlila své podezřívavé dotazy a já se zastyděla za svou podrážděnost.

,,To je dobré, promiň, chovám se nevhodně,'' omluvila jsem se ihned a pak si promnula čelo. ,,Je toho teď moc,'' zašeptala jsem a Maya kývla na souhlas. Nechala mě být a zmizela v koupelně. Já se překulila na bok a za pár chvil usnula.

***

   Nastal poslední den před dlouho očekávanými Valentýnskými slavnostmi, a i když jsem měla naučený celý text tak, že bych ho zvládla říct i pozpátku, kostým a vše bylo prakticky připravené, tak i tak jsem se bála. Myslela jsem, že to byla přirozená tréma, kterou má každý herec nebo alespoň ten začínající, ale i tak mě to znervózňovalo.

Ráno už se mi chodilo lépe, ale i tak jsem si musela dávat dobrý pozor na své pohyby. Běhat se s tím nedalo a při sedání to taky nebyla legrace. Potřebovala jsem to ale vydržet ještě jeden den, protože jsem počítala, že v sobotu už to bude mnohem lepší.

Den jsem zvládla bravurně, rozhodně lépe než ten předešlý. Nasbírala jsem nějaké body a ani jednou neměla potřebu jít si lehnout do postele kvůli bolestem. Také se mi zdálo, že mi holky z O'Barbies daly pokoj aspoň na příštích pár měsíců. Přijaly mě relativně mezi sebe a k mému štěstí mě začaly i přehlížet. Harrisonovi se vyhýbaly, z čehož jsem měla největší radost, protože jsem nemusela očekávat nevítanou nevěru, ke které by mu ty blondýny napomohly.

Co se týkalo zbytku Picta fiver, tam to bylo snad v pořádku. Kluci mě nesoudili a vesele zdravili, akorát s Adamem jsem nemluvila od Harrisonova narozeninového večírku. Nesvěřila jsem se mu, co se dělo pak, a ani jsem to neplánovala. Byli jsme prostě dobří přátelé, dalo by se říct ti nejlepší, ale i tak se mi zdálo, že je až moc osobní mu něco takového povědět. Ať už to mezi námi bylo jakékoli.

Vrátila jsem se na pokoj a chtěla se převléknout, když někdo zaklepal na dveře. Šla jsem tedy otevřít a usmála se, když jsem spatřila Harrisona.

,,Ahoj, lásko,'' pozdravil mě a hned na to políbil. Uculila jsem se a pozdrav mu opětovala.

,,Co ty tu?'' navázala jsem otázkou a pozvala ho dovnitř. Zdvořile odmítl a zůstal stát za dveřmi.

,,Něco pro tebe mám. Vezmi si boty a pojď,'' vypálil okamžitě a já s překvapením zamrkala. Obula jsem se a zvědavě ho následovala ze dveří. Trochu jsem se loudala, protože se mi stále nedařilo chodit rychle, ale Harrison mě naštěstí neokřikoval.

Došli jsme na parkoviště a on mi nečekaně zakryl oči svými velkými dlaněmi. Ucítila jsem známou kolínskou a spokojeně zavrněla.

,,Co to bylo za zvuk?'' podivil se a já se zahihňala.

,,Mám slabost pro tvou vůni,'' reagovala jsem a má upřímnost mě docela překvapila. V posledních dnech jsme s důvěrou dost pokročili.

Harrison se mnou poodstoupil a natočil mě úplně jiným směrem, než jsme sem přišli. Trochu se mi z toho zamotala hlava, ale se smíchem jsem chytila naštěstí rovnováhu.

,,Už můžu?'' zeptala jsem se nedočkavě a on se uchechtl mé netrpělivosti.

,,Jo. Ale zpátky to nechci,'' dodal, než mi odkryl oči. Zakmitala jsem svižně víčky a otevřela pusu dokořán. Přikryla jsem si ji hřbetem ruky, což jsem dělala vždycky, když jsem byla šokovaná, a pomalu vydechla. Přede mnou stálo krásné, malé a naprosto úžasné růžové auto. Přesně to auto, které jsem si přála. Přesně to, které jsem psala do svých přání. Přesně to, o kterém Harrison nemohl vědět pokud-

"Vám se, slečno Sparsková omlouvám, ale Vaše práce se mi záhadně ztratila. Ještě včera večer jsem ji měla ve své kanceláři, ale dnes ráno jsem ji už nenašla."

Důvěřovat pro mě důležitým lidem

Být odvázanější v situacích, ve kterých se to hodí.

Umět mluvit sprostě, abych se mohla pořádně vyřvat.

Být sama sebou.

Umět řídit a nebát se sedět za volantem.

Aspoň chvíli nebýt Olivii Sparksovou.

Strávit noc ve velké knihovně.

Poznat mamku svého kluka a poděkovat jí

Aby mě někdo namaloval a ten obraz mi věnoval.

Nebýt tak stydlivá.

Namalovat něčí nahý portrét.

Aby se na mě nezapomnělo a zůstala po mé smrti ve světě stopa.

Podniknout něco šíleného.

Strávit se svým přítelem aspoň jeden den, kdy bychom se nehádali a dělali jen samé romantické věci.

Mít malé růžové autíčko, protože v tom bych se sedět nebála.

To vše mi postupně plnil. Harrison Samuels měl v plánu splnit mi všech mých sto přání, a to mi všichni tvrdili, jak nerozumí romantice. On sám to říkal. Láska je zbytečnost, svině, sračka... A přitom mi za poslední týdny dal tolik lásky, kolik jsem si ani nezasloužila.

,,Ty jsi blázen, Harrisone,'' zmohla jsem se pouze na tohle a jemu nejspíš došlo, že mně došlo, že to celé takhle naplánoval. ,,Harrisone Samuelsi, TY jsi blázen,'' zdůraznila jsem zájmeno ve své větě a pokroutila hlavou. ,,To všechno-,''

,,Jsem dělal pro tebe. A dělám to dál, protože o tebe nehodlám kurva přijít. Tady máš zasraný důvody, proč my dva patříme k sobě,'' připomenul mi poslední společně strávené dny a já se usmála. Došla jsem k tomu krásnému vozidlu a pohladila jasně růžový lak.

,,Já nevím, jestli to můžu přijmout, Harrisone,'' řekla jsem nakonec vážně a on pokrčil rameny.

,,Neboj se toho auta. Naučím tě to v něm, uděláš si řidičák a všechno bude dobrý,'' uchlácholil mě a postavil se za mě. Objal mě zezadu okolo pasu a líbl mě na krk.

,,Tak to nemyslím. Je to velmi drahý dárek. Velmi-,''

,,Olivie, to je fakt kurva ten nejmenší problém. Na to ser! Já ti to dal, protože jsem chtěl. A opovaž se mi to vrátit. Taky ti nevracím dárky, co mi dáš,'' pohrozil mi a já protočila očima nad jeho argumenty.

,,Harrisone, neskákej mi tolik do řeči, to za prvé. A za druhé, já ti nedávám dárky v hodnotě tisíců!'' upozornila jsem ho, ale on mě pouze odbyl mávnutím ruky.

,,Cenu to má v překladu stejnou, protože je to darovaný, jak ty říkáš, od srdce. Takže už sakra nemel a nasedej,'' popohnal mě a plácl přes zadek. Vypískla jsem, ale neokřikla ho, protože jsem si na taková gesta už zvykla.

Otevřela jsem si dveře od řidiče a opatrně do auta nasedla. Při dosednutí jsem ale zakňourala, protože na sedačku dopadnu příliš rychle. Harrison zbystřil a mně bylo jasné, že tím je to všechno v háji...

,,Furt tě to bolí, že jo?'' ucedil otázku ne moc přívětivě a já hned zavrtěla hlavou.

,,Ne, jen-,''

,,Do prdele,'' zašeptal opravdu naštvaně. ,,Posral jsem to, neměl jsem tak spěchat! Jsem fakt pěknej idiot!'' začal si nadávat a já se situaci snažila ještě nějak zachránit.

,,Harrisone, je to v pořádku, už to skoro nebolí jen - au, sakra!'' zaklela jsem, protože jsem zavadila o řadicí páku, když jsem se na něj snažila dosáhnout.

,,Jasně, seš úplně v poho,'' pronesl sarkasticky a pomohl mi si zase opatrně sednout. ,,Já už s tebou píchat nebudu. Fakt ne. Nejmíň půl roku na tebe nešáhnu!'' rozhodl a mě se to kupodivu dotklo.

,,To ne, Harrisone! Mně se líbí, když se mě dotýkáš a když spolu... jsme!'' řekla jsem celá rudá, ale Harrison si mě tentokrát ani nedobíral a pouze razantně zavrtěl hlavou.

,,Nedotknu!'' utnul tenhle rozhovor a já tedy zarytě mlčela. Chtěla jsem ještě něco namítat, ale věděla jsem, že to nemá cenu. Budu muset počkat pár dní, možná týdnů, než vychladne a než ho ujistím, že mi nic vážného neudělal.

,,Harrisone?'' oslovila jsem ho za pár chvil opatrně.

,,Ne, kurva, Olivie, nebudu na tebe šahat, protože bych ti akorát ještě víc ublížil! A to rozhodně nechci!'' reagoval ihned, i když jsem vůbec nechtěla mluvit o tomhle.

,,To jsem nemyslela,'' zasyčela jsem, protože mě svou reakcí opravdu naštval. ,,Nikdy si mi fyzicky neublížil a ty to víš! To, že mě bolí po prvním sexu mezi nohama, není nic neobvyklého!'' zvýšila jsem hlas a chytla se pevně volantu. ,,Chtěla jsem se zeptat, jestli můžeme začít,'' zamručela jsem konečně důvod, proč jsem protrhla předešlé ticho, a Harrison zamračeně kývl.

,,Nešáhnu na tebe,'' neodpustil si umanutě a já dala oči v sloup. ,,Můžeš jet,'' pokynul mi hned nato a já si připomněla všechny ty kroky, které mě Harrison učil.

Největším problémem bylo pro mě opět řazení, ale skoro okamžitě jsem se do toho zase dostala. Harrison mi pomáhal, ale oba jsme se k sobě najednou chovali odtažitě. Já bych se tedy nechovala, ale on se k té situaci stavěl, jako bych byla porcelánová panenka jeho babičky a on se bál se mě i dotknout, aby mě nerozbil a neměl průšvih.

Udělali jsme menší okruh okolo školy a pak zastavili vedle Harrisonova Porsche. Vystoupili jsme mlčky a Harrison mě celou dobu ostražitě sledoval. Dělala jsem, že ho nevidím, ale i tak jsem si dávala dobrý pozor, aby má gesta byla naprosto normální a aby nebylo poznat, že mě to občas vážně zabolí.

,,Miluju tě,'' řekla jsem mu upřímně tak, jak mi to říkal on, když jsme stáli zase před dveřmi mého pokoje. ,,Vážně moc tě miluju, ale... občas jsi až moc paličatý, Harrisone.'' Prohrábla jsem mu vlasy a políbila ho sklesle na rozloučenou.

,,Já tě miluju víc,'' zaslechla jsem za sebou, ještě než jsem mu zmizela z dohledu.