,,Kam půjdeme dál?'' zeptala jsem zvědavě a víc se uvolnila, protože už jsme zase stáli na chodníku. Auto jsem nikde neviděla, ani když jsem se pozorně rozhlížela už několik minut.

,,No, řekněme, že si dnes jen moje,'' sdělil mi tajemně Harrison a já to nestačila ani pochopit, protože už mě táhl někam jinam.

A tak jsme šli po ulici ruku v ruce a občas se na nás okolí zastavilo pobaveným pohledem, čemuž jsem se ani nedivila, protože jsem na sobě měla Harrisonovy velké tepláky, mikinu a bílé conversky nějaké neznámé holky, která je nechala omylem na party.

,,Harrisone? Nemohla bych si jít koupit jiné oblečení? Lidé se na mě koukají dost divně,'' řekla jsem mu tiše a on svraštil nespokojeně obočí, jako bych snad řekla něco nemístného.

,,Mně se v tom líbíš,'' odbyl mě jednoduše a já dala automaticky oči v sloup.

,,Možná tobě, ale pro ostatní jsem zábavná atrakce,'' poukázala jsem na smějící se hlouček náctiletých dívek, které nás pozorovali zpovzdálí, a Harrison pokrčil rameny.

,,No a? Není to kurva jedno?'' odtušil. ,,Nezáleží přece do prdele na tom, co si myslí ostatní, ne? Sama to neustále říkáš,'' připomněl mi a já už tedy raději mlčela. Stiskla jsem mu ruku a opřela se o jeho silnou paži.

,,Olivie?'' oslovil mě Harrison po nějaké době, když už jsem přemýšlela nad něčím úplně jiným.

,,Ano?'' Nevědomky jsem zívla a on se ušklíbl.

,,Jsme tady,'' sdělil mi vesele a ukázal přímo před sebe. Spatřila jsem jen velké prázdné parkoviště, a tak jsem se rozhlížela okolo sebe. Kromě rozlehlé rovné plochy jsem nic nezahlédla.

Pozvedla jsem netečně jedno obočí, čímž jsem Harrisona požádala o vysvětlení, které se po pár minutách vážně dostavilo.

,,Naučíme tě konečně řídit, Olivie,'' řekl naprosto pohotovým tónem hlasu a já okamžitě zavrtěla razantně hlavou a couvla.

,,Ne!'' zamítla jsem jeho návrh. ,,To nejde! Já nemůžu!'' opakovaně jsem odmítala a stále vrtěla hlavou, až mě z toho začalo bolet za krkem. ,,Navíc tu ani nemáš auto!'' snažila jsem se z toho vykroutit, ale on mou poznámkou nebyl vůbec rozhozen.

,,Auto je přesně tamhle.'' Ukázal na své černé Porsche 918, které stálo vedle zavřeného bufetu, a já udělala další váhavý krok vzad. Harrison mě chytl kolem pasu a přitáhl si mě ke svému pevnému tělu, čímž mi zabránil uskutečnit můj plánovaný útěk.

,,Jednou se to naučit musíš. A já vím, že to chceš,'' uzemnil mě a já obličej zformulovala do zoufalé a nevzhledné grimasy.

,,Harrisone!'' zakvílela jsem. ,,Vždyť víš, že se bojím aut!'' upozornila jsem ho, ale i tak jsem ho nepřesvědčila. Postrčil mě směrem k bufetu a já věděla, že z tohohle jen tak nevycouvám.

Došli jsme až k černému naleštěnému autu a on mi galantně otevřel dveře u řidiče. Ještě naposledy jsem se na něj prosebně zadívala, než jsem si do auta sedla, ale on se pouze sladce usmál a jen mě popohnal dovnitř.

Dosedla jsem na koženou sedačku a na sucho polkla. Harrison obešel auto a sedl si na místo spolujezdce. Hned se poslušně připoutal, což mě překvapilo, protože jsem mu to vždy musela připomínat, a já to po něm zopakovala. Vzal mě za obě mé třesoucí se ruce a vážně se mi zahleděl do očí.

,,Nic se ti nestane. To ti kurva že slibuju. Ale musíš mi věřit,'' připomenul mi dnešní hlavní téma jménem důvěra a já neměla sílu ani na to, abych mu to odkývala.

Mé ruce položil na volant a otočil klíčky v zapalování. Silný motor zavrněl a já volant stiskla silněji. Harrison se mě pokusil uklidnit tím, že mě políbil na odhalený kus kůže na krku, což mě v podstatě ještě víc rozptýlilo, a ruku položil na opěradlo za mnou.

,,Fajn, Jiskřičko. Jela si už někdy sama?'' zeptal se mě, ale i on předem věděl, že odpověď zná už dávno. I tak jsem zavrtěla hlavou a on jeden koutek rtů zvedl nahoru. Podíval se k mým nohám a trochu mi od sebe rozkročil kolena, čímž mi nahrnul červeň do tváří.

,,Ta šlapka úplně nalevo se nazývá spojka. Když je spojka nahoře, motor zabírá a auto jede. Když spojku sešlápneš, motor nezabírá, ale auto jede samo. A když ji sešlápneš jen napůl, motor taky zabírá jen napůl. To se nedělá za jízdy, ale jen při rozjíždění a řazení,'' poučoval mě a já to nestačila pobírat. Samozřejmě jsem o autech něco málo věděla, ale v praxi jsem to nikdy nevyužila.

,,Zlato?'' oslovil mě Harrison opatrně a já se vrátila zase zpět do reality.

,,Jsem v pořádku, pokračuj,'' pobídla jsem ho plaše a roztržitě se podívala na místo, které právě popisoval.

,,To prostřední je brzda, tou brzdíš, ale to ti snad došlo,'' řekl ironicky a pak se zasmál, když jsem zakoulela panenkami.

,,Máte opravdu skvělé postřehy, pane učiteli,'' ucedila jsem škádlivě a on mě poplácal lehce po stehně.

,,Nedělej si ze mě kurva srandu,'' uzemnil mě s jiskřičkami pobavení v očích a já zvedla ruce v obraně do úrovně hlavy a snažila se ignorovat jeho horkou dlaň.

,,A ta poslední šlapka je plyn. Víc ti říkat nebudu, protože by sis zase neodpustila ty svoje milý poznámky,'' uchechtl se a já na něj vyplázla dětinsky jazyk a cítila se tak o něco uvolněněji.

,,Fajn, sešlápni spojku, zkontroluj ruční brzdu, to je tohle,'' ukázal na dlouhou páku mezi námi. ,,A zařaď jedničku. Tady,'' představil mi páku číslo dvě. S jeho pomocí jsem udělala, co po mně chtěl, a pak čekala na další pokyny. ,,Přidej trochu plyn a drž!'' Nohou jsem nahmatala pedál úplně vpravo a auto zavrnělo. ,,Teď opravdu pomalu pouštěj spojku a pořád drž plyn,'' radil mi znale Harrison a já se pokoušela synchronizovat své roztřesené dolní končetiny. Auto se pak pomalu rozjelo. ,,Super, skvělý!'' pochválil mě Harrison nadšeně a byl zjevně hrdý, že pod jeho vedením to takhle zvládám. ,,Teď pusť spojku a polož levou nohu vedle tý šlapky,'' říkal dál a já se v duchu zasmála nad tím, že prostě nedokázal říct pedál jako každý normální člověk. ,,Přidej plyn,'' pokračoval a já přitlačila na svou pravou nohu. Auto se rozjelo rychleji, jen se párkrát zadrhlo, když jsem zpanikařila a plyn pustila, abych náhodou nevystartovala v neplánované rychlosti.

,,No vidíš, jak ti to jde. Seš náhodou dobrá,'' složil mi obdivně Harrison poklonu a já se šťastně usmála. Já vážně řídím auto! Pane bože! Já. Řídím. Auto.

,,Jo, není to tak hrozné,'' řekla jsem rozklepaně a rozzářila se, když se mi povedlo s volantem zatočit a my zabočili tak do leva, aniž bychom se vybourali. Což bylo vlastně uprostřed prázdného parkoviště nemožné.

,,Fajn, lásko. Tady zatím nejsme na silnici, ale když bude potřeba blikat, zablikáš touhle páčkou.'' Namířil prst vlevo vedle volantu. ,,Zatočila si skvěle, takže to tě chválím, jen zkus sundat nohu z plynu a bude to ještě o něco lepší. Kdybys takhle zabočila třeba na dálnici, srovnáš si volant a zase přidáš plyn, okay?'' Kývla jsem, protože tohle jsem kupodivu pochopila, i když to ze sebe Harrison sypal v dost svižném tempu.

,,Jen nevím, co s tím řazením,'' zamumlala jsem ztrápeně, protože vyznat se v těch čísílkách mi přišlo asi nejtěžší.

,,Olivie, to je úplně snadný. Jediný, co musíš vědět, je rychlost. Takže... jedničkou řadíš do třicítky, tu máš právě teď. Dvojkou řadíš do padesátky, trojkou do sedmdesátky a dál to já třeba dělám podle zvuku.

Zpátečkou jdeš dozadu, to chápeš,'' řekl si poslední slova spíš pro sebe a já jen splašeně mrkala, abych si všechny informace přibližně zapamatovala.

,,A jak tedy řadím?'' zeptala jsem se netrpělivě, protože už jsme jezdili okolo hlemýždím tempem pár minut a mě to přestávalo bavit.

,,Nějaká nedočkavá,'' houkl pobaveně Harrison, ale zjevně ho má horlivost potěšila. ,,Nejdřív si zjistíš, co máš za rychlost. Pak ubereš plyn, skoro dáš nohu z pedálu, sešlápneš spojku a zařadíš pákou novou rychlost,'' mluvil, mezitím co se já snažila plnit vše, co mi diktoval. ,,Pusť spojku a pak přidej plyn.'' Udělala jsem to a auto zrychlilo. Zajásala jsem a udělala okolo parkoviště rychlejší kolečko.

,,No jo, když tu má holt někdo dobrýho učitele.'' Harrison pokrčil sebevědomě rameny a já se na něj zakřenila.

,,Zase tak moc si nevěř. Mám k tomu spíš vlohy,'' prohodila jsem nenuceně a zasmála se, protože jsem měla opravdu radost. Seděla jsem v pořádku za volantem a s myšlenkou, že už se umím rozjet.

,,Já si stejnak myslím, že jsem prostě zkurveně dobrej učitel,'' šeptl u mého ucha a k mému překvapení mě letmo kousl do ušního lalůčku. Vyjekla jsem a stočila volant prudce doprava. Auto sebou trhlo a Harrison se celý svalil na mě.

,,Promiň!'' omlouvala jsem se honem a raději rychle dupla na brzdu, což nás vyhodilo zase dopředu. Auto ale naštěstí zastavilo a já se pomalu a v klidu vydýchala.

,,Kurva, Liv! Seš docela nebezpečná,'' zvolal Harrison užasle a odhrnul si vlnité vlasy z čela. Raději převzal řízení on a já se pohodlně usadila na sedačce spolujezdce, kde mi to bylo mnohem příjemnější.

,,Myslím, že mi to stačilo,'' zamumlala jsem si pro sebe, ale i tak jsem se usmála, protože jsem na sebe byla pyšná. ,,Umím řídit! Dá se to za to považovat, ne?'' Podívala jsem se na Harrisona, který kontroloval, jestli je vše s jeho milovaným autem v pořádku, a když usoudil, že ano, přenesl pozornost zase na mě.

,,Jo, dá, ale pár lekcí ještě potřebovat budeš,'' prohodil pobaveně a znovu nastartoval.

,,Ále, prosím tě,'' mávla jsem nad tím ledabyle rukou. ,,Kam jedeme teď?'' Uvolnila jsem se, protože mě tohle výletování s Harrisonem začínalo bavit. Trávila jsem krásný den se svým klukem a cítila se naprosto báječně.

,,Chci tě s někým seznámit,'' řekl už trochu hlubším a vážnějším tónem hlasu a vyjel z opuštěného parkoviště.

,,S kým?'' Zpozorněla jsem a narovnala se, protože mě změna jeho tónu zarazila.

,,Olivie, měla by ses kurva naučit bejt míň zvědavá v situacích, kdy tě chce člověk prostě jen překvapit,'' pokáral mě a já se stáhla.

,,Když já jsem hrozně napnutá, Harrisone, a ty mi nikdy nic neřekneš. Nemám pak ani čas se rozmýšlet,'' svěřila jsem se mu protestně se založenýma rukama na prsou a on nahodil výraz, který už jsem moc dobře znala.

,,Možná by bylo fajn, kdyby si chvíli dělala věci bez přemejšlení,'' poradil mi a já mu dala za pravdu. Propletla jsem si prsty s jeho nezúčastněnou rukou při řízení a zadívala se z okna. Prostě jen dneska nebudu Olivií Sparksovou.

Jeli jsme déle, takže mě za chvíli dívání se z okna unavilo a já si položila hlavu na chladné sklo. Zavřela jsem oči a naslouchala zvuku dobře jdoucího motoru. Zanedlouho jsem dokonce usnula a probudila se, až když mě Harrison políbil na tvář a opatrně mnou zatřásl. Protáhla jsem se a párkrát zamrkala, abych se úplně rozkoukala. Poté jsem vystoupila z auta a čekala, až Harrison obejde auto a dojde ke mně.

Stáli jsme před velkou černou bránou, která byla zahalená hustými korunami dvou mohutných vrb, a dívali se jeden na druhého. Já nechápala, co tu děláme, a Harrison se tvářil nervózně. Důkladně jsem si celé to místo prohlédla a zamrazilo mě, když jsem si uvědomila, že je to hřbitov.

,,Co tady, Harrisone?'' zeptala jsem se ho šeptem a on mě chytl za ruku.

,,Pojď,'' řekl pouze a zatáhl mě směrem ke vstupu. Jeho dlouhé prsty se obemkly okolo železné kliky a rzí prolezlá brána dlouze zanaříkala. Naskočila mi z toho zvuku husí kůže.

Na nic jsem se raději neptala a jen Harrisona následovala dovnitř. V duchu jsem ale stejně přemýšlela, proč mě zavedl právě sem. Přišlo mi divné, že by se s námi chtěl někdo stýskat na hřbitově nebo že by tu měl Harrison vymyšlenou nějakou další hru, ale pokud tu nebude chtít strávit noc, nic proti tomu nemám.

Prohlédla jsem si vysoké topoly, které obklopovaly jednotlivé hroby, a ošila se, když se chladný vítr otřel o mou citlivou pokožku. Koruny stromů byly vypelichané větrem a na zbylých listech se ještě třpytily zbytky zmrzlého sněhu. Celkový zjev hřbitova byl ponurý a smutný a taková nálada se na mě i Harrisona rychle přenesla.

,,Olivie?'' oslovil mě, když se jeho vysoká postava na místě zastavila. Vzhlédla jsem k němu a s letmým úsměvem mu odpověděla. ,,Seznam se s mou mámou,'' hlesl a ukázal před sebe. Úsměv mi na tváři ztuhl a tím směrem jsem se podívala.

Milovaná Sara Samuelsová. Napořád v našich srdcích.

Stálo na mramorovém náhrobku zlatou kurzívou a já si dala ruku šokovaně před ústa. Nemohla jsem uvěřit, že mě vzal za člověkem, kterého jsem si tolik přála od začátku poznat. Měla jsem jedinečnou příležitost poděkovat Harrisonově mámě za to, že přivedla na svět a vychovala úžasného mladého muže.

,,Těší mě,'' řekla jsem skoro neslyšně a hlas se mi krapet chvěl nejistotou. ,,Jsem-Jsem Harrisonova přítelkyně,'' představila jsem se a nakonec zvedla koutky rtů mírně nahoru, abych odlehčila situaci. Harrison mi stiskl ruku, aby mi dodal odvahu, a já pomalu vydechla. ,,Asi bych Vám měla poděkovat,'' začala jsem nervózně, když mi došlo, že to Harrison nechává opravdu na mně. ,,Protože díky Vám jsem měla šanci poznat tak skvělého kluka jako je Harrison. Vychovala jste ho báječně, a i když udělal spousty chyb a občas se chová hůř než neandrtálec, tak je to pro mě jeden z nejdůležitějších lidí v životě. Myslím, že na něj tam nahoře můžete být pyšná, protože udělal velké pokroky. Já sama na něj totiž pyšná jsem.'' Podívala jsem se na Harrisona a zjistila, že se také jemně usmívá. ,,Jo, je pravda, že není dokonalý a že bych si tu na něj mohla stěžovat donekonečna, ale i tak vím, že má daleko více kladných vlastností než těch záporných. A to díky Vám. Děkuji za to,'' zakončila jsem svůj krátký proslov a kousla se do rtu, protože jsem mluvila dost nesouvisle a vlastně ani nevím, co se to tu během těch pěti – deseti minut odehrálo. I tak jsem s tím ale byla spokojená, protože jsem řekla vše, co mi poslední týdny vrtalo hlavou a o čem jsem věděla, že je to pravda.

,,Já děkuju,'' ozval se Harrison a já zaklonila hlavu, abych mu nahlédla do tváře. Trochu se mračil, ale jinak na něm bylo znát, že je právě v tenhle moment šťastný. ,,Vážně, Olivie. Seš jediná, kdo ve mě ještě věří,'' šeptl nevěřícně a já pokrčila rameny.

,,Taky jsem asi jediná, komu to opravdu myslí.'' Oba jsme se nad tím zasmáli a Harrison mě objal okolo ramen. Dívali jsme se na kamenný hrob, četli si stále dokola ta samá slova a já si pomyslela, že bych od začátku už rozhodně začínat nechtěla, jak jsem psala ve svých stech přáních. Ne. Takhle to mělo být a takhle mi to vyhovovalo. Já a Harrison.

Napořád ve svých srdcích.

***

   Vyšli jsme ven z hřbitova a mně nato zakručelo v břiše. Zrudla jsem a doufala, že si toho Harrison třeba nevšiml, ale on se na mě zašklebil a pohladil mě na místě, odkud se ten bručivý zvuk vydral.

,,Myslím, že je čas na to, abychom se oba přežrali,'' zhodnotil situaci a já se tomu zasmála.

,,To beru. Ale platím!'' upozornila jsem ho a on se přeslazeně a falešně usmál.

,,Na to kurva zapomeň,'' ucedil se stálým úsměvem a pak svou rukou sjel k mému boku.

,,Harrisone!'' zakňourala jsem protestně, protože to s ním bylo úplně stejné jako s Adamem.

,,O tomhle nehodlám, do prdele, diskutovat, Olivie! Seš moje holka, tak si zvykej na to, že si tě budu hezky rozmazlovat!'' zakončil tím naši krátkou debatu a já dala oči v sloup.

,,Hm,'' zamručela jsem nespokojeně. Hned na to jsem ale vyjekla, protože svou dlaní sjel na můj zadek a silně ho zmáčkl.

,,Neprovokuj!'' napomenul mě a já s červenými tvářemi raději kývla.

,,Hlavně ale nevyber žádnou další předraženou restauraci,'' požádala jsem ho, protože při vzpomínce na to, jak jsme jednou úplně mokří vešli do luxusního podniku s křišťálovým lustrem a lidi na nás koukali jako na nějaké houmlesáky, mě polil stud.

,,Neboj, to bych ti neudělal,'' ujistil mě s chechotem a otevřel mi dveře od auta, abych mohla pohodlně nastoupit.

***

Nakonec jsme skončili v KFC se dvěma kyblíky, dvěma bezednými kelímky s colou, hromadou hranolek a dvěma twistery. Dívala jsem se na to dost pochybně, protože fast foodům jsem se zásadně vyhýbala, ale Harrison mě popohnal a prakticky do mě polovinu jednoho kyblíku nacpal.

,,Budu tlustá,'' postěžovala jsem si, když ve mně zahučel další pytlík hranolek.

,,Jo, jasně.'' Harrison protočil očima. ,,A i kdybys byla, což si myslím, že je v tvým případě fakticky nemožný, tak je mi to kurva jedno. Naopak. Aspoň budeš mít větší prsa a zadek, a to já mám rád.'' Pokrčil rameny a mně se nahrnula krev do obličeje. Zasmála jsem se a pokroutila nad jeho uvažováním hlavou.

,,Ty prostě myslíš pořád jen na věci, co jsou spojené se... sexem,'' dostala jsem ze sebe a pro jistotu se ohlédla, jestli mě někdo neslyšel.

,,To vadí?'' Usmál se lišáckým způsobem a mně zašimralo okamžitě v podbřišku.

,,Ani ne. Dělá tě to tebou,'' přiznala jsem a dojedla svou porci. Harrison snědl jeden celý kyblík a polovinu toho mého. Nemluvě o tom, že spořádal dost velkou část hranolek a jeden twister, který mně osobně chutnal ze všeho nejvíc.

,,Jak je možné, že tak nezdravě jíš a vůbec netloustneš?'' zeptala jsem se nevěřícně, protože jsem si byla jistá, že Harrison nijak moc nesportuje.

,,Posilování,'' řekl a pak dodal. ,,A taky prostě moje nezaměnitelná dokonalost,'' pronesl sebevědomě a já se smíchem pokroutila hlavou nad jeho jistotou v hlase.

,,Spíš rychlý metabolismus, tím to bude. A ego,'' neodpustila jsem si a vstala. Poplácala jsem se po plném břiše a s námahou vydechla. ,,Teď prosím žádný velký pohyb, nebo prasknu!'' kladla jsem mu důrazně na srdce a on s vytrvalým pochechtáváním souhlasil.

,,Neboj,'' uchlácholil mě. ,,Teď půjdeme udělat jednu věc, při který se moc hejbat nebudeš.'' Přimhouřila jsem oči, ale následovala ho.

***

,,Harrisone! Už můžu?''' zavolala jwwm na něj nejméně po sté a podívala se na své hodinky. Už asi tři hodiny jsem seděla na tom samém místě zády k Harrisonovi a kontrolovala čas. Bylo půl sedmé a padala pomalu tma.

,,Ještě chvilku, buď trpělivá, Olivie!'' odvětil káravě a následně zaklel.

,,Můžeš mi říct, co tam aspoň vyvádíš? Každých deset minut buď vykřikneš nebo zanadáváš!'' postěžovala jsem si a on se zasmál mému trucovitému tónu.

,,Neřeknu,'' odmítl ihned. ,,A nediv se mi! Jsem v dost debilní pozici a je to dost namáhavý!'' křikl ke mně a zase si neodpustil své oblíbené sprosté slovo.

,,Doufám, že to bude stát za to, protože už pomalu necítím zadek,'' zavrčela jsem, ale Harrison mě zřejmě neslyšel. Povzdechla jsem si a znovu se podívala na hodinky. Když jsem zjistila, že se ručička posunula jen o čtyři minuty, otráveně jsem zamručela.

Harrison mě dovedl na nějakou neznámou lavičku se zavázanýma očima, které mi pak odkryl, a upozornil mě, že jestli se otočím, hodí mě do studené Temže. Myslím si, že by toho byl opravdu schopný.

Dívala jsem se znuděně před sebe a snažila se zjistit, kde to právě teď jsme. Bohužel, tohle místo jsem vůbec neznala a vzhledem k tomu, že byl Londýn dost velký, mohli jsme být kdekoli.

,,Harrisone? Proč si to neudělal dříve a nedovedl si mě sem, když už bys to měl hotové? Takhle tu strávíme celý zbytek dne, anebo rovnou celé studium na Akademii!'' stěžovala jsem si opět a uslyšela za sebou žuchnutí, jako by něčí tvrdé podrážky dopadly z výšky na zem.

,,Protože jsem to nestihl dodělat, slečno Netrpělivá!'' ozval se už blízko mě. ,,Je to hotový, ale není to žádnej zázrak, jasný?'' řekl těsně u mého ucha a já sebou trhla. Přesto jsem kývla a vstala. Stále jsem se neotáčela a čekala, až mi Harrison zadá svůj další pokyn.

Vzal mě něžně okolo ramen, vlepil mi malý polibek na tvář a pak se se mnou pomalu otočil. Když jsem spatřila to, co celou dobu dělal za mými zády, zatajila jsem dech.

,,To aby se na tebe nezapomnělo, Jiskřičko,'' vysvětlil šeptem a já si dala ruku úžasem před ústa. Zamrkala jsem, abych zadržela slzy dojetí, které se mi během vteřiny nahrnuly do slzných kanálků, a celý ten výtvor si důkladně prohlédla.

,,Pane bože,'' zašeptala jsem v ohromení. Dívala jsem se na sebe samu asi tak desetkrát větší. Malinko jsem se na své podobizně usmívala a v očích se mi třpytily jiskřičky radosti. Harrison mě namaloval. Namaloval mě na starou oprýskanou budovu, aby se na mě mohl dívat celý Londýn, a místo, kde jsme sw nacházeli, tím tak oživil. Namaloval mě tak krásně, že jsem pomalu ani nemohla uvěřit tomu, že jsem to já.

,,Proč-,''

,,Protože svou slibnou budoucnost si už zařídíš sama. Tady zanecháváš jen stopu,'' přerušil mě a já šokem na to nedokázala ani nijak zareagovat. On mě namaloval! Namaloval mě!

,,Já-Já,'' začala jsem koktat. ,,Hrozně moc ti děkuji, Harrisone! Tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal,'' vzlykla jsem a přitiskla se k němu z boku. ,,Děkuji,'' opakovala jsem omámeně a stále si sebe samu prohlížela.

,,Stálo ti to za to čekání?'' zeptal se po chvíli pobaveně a já se smíchem přikývla, zatímco jsem konsternovaně sledovala obraz před sebou.

,,Jo,'' vydechla. ,,Jo, stálo.'' Opřela jsem se o jeho mohutnou postavu a přivřela zasněně oči. Dnešní den byl tím nejlepším v mém životě, když jsem nepočítala ten, kdy mi Harrison vyznal lásku a kdy jsme se dali dohromady. Dnešek byl výjimečný.

Byl totiž jen o nás dvou.