Probudila jsem se, protože mě něco zezadu tlačilo na bedra, a tak jsem se zavrtěla a Harrison něco zamručel. Nemohla jsem se otočit, protože mě silně objímal pažemi, a jediný pohyb, který mi povolil, bylo zamrkání a kousnutí se do rtu.

,,Harrisone,'' zašeptala jsem do šera pokoje. Mohlo být teprve tak kolem páté, ale věděla jsem, že neusnu, protože ten tlak mi byl nepříjemný.

,,Hm,'' zabručel v odpovědi.

,,Něco mě tam dole tlačí, mohl by ses,'' odmlčela jsem se a vydechla. ,,Posunout?'' Harrison mlaskl a ještě silněji mě objal.

,,To je jen mý péro po ranní erekci. Ignoruj to,'' zamumlal a já zalapala po dechu. To mě to vážně nenapadlo?

,,Harrisone!'' sykla jsem a zadkem ho do té rostoucí boule strčila. Harrison sebou trhl a sevření uvolnil.
Rychle jsem vstala a obrátila se k němu čelem. Držel se mezi nohama a víčka měl těsně semknutá k sobě. ,,Harrisone?'' oslovila jsem ho znovu krapet vyděšeně. ,,Jsi v pořádku?'' Neozýval se a jen se svíjel uprostřed matrace s bolestnou grimasou v obličeji. ,,Probůh, Harrisone! Vždyť jsem do tebe jen drkla!'' zvolala jsem panicky a skočila k němu na postel, abych mu nějak pomohla.

Než jsem se však nadála, chytl mě a uvěznil pod svou urostlou postavou. Zašklebil se na mě a vlepil mi pusu na nos.

,,Na toho dole musíš bejt milá. Je to můj nejdražší majetek,'' sdělil mi s naprosto vážnou tváří a pak vyprskl smíchy, když spatřil můj zmatený výraz. ,,Já jsem asi fakt hodně dobrej herec.'' Naštvaně jsem natočila hlavu do strany a kousla se do rtu, abych se nezačala smát.

,,Takhle by se ke mně Adam ani Edward nechovali,'' odsekla jsem jedovatě a držela v sobě smích, protože Harrison úplně zbrunátněl. Ještě, než stačil něco zlého pronést a oplatit mi to, přisála jsem se mu na rty a i přes jeho protest ho donutila mi polibek opětovat.

Nenechala jsem ho se dostat ke slovu a vždycky, když se pokusil nadechnout, kousla jsem ho do spodního rtu. Nakonec už nestačil dech ani mně a odtrhla jsem se.

,,Nemysli si, že jsme teď spolu za dobře, páč tohle bylo od tebe pěkně hnusný.'' Zamračil se a já ho líbla do koutku rtů. Ošil se. Udělala jsem to podruhé, a to už se trochu pousmál. Na potřetí už mě políbil i on.

Rukama jsem mu přejela po svalech na jeho zatnutých zádech a Harrison se zachvěl. Sjela jsem níž a svými třesoucími prsty obkroužila lem jeho bílého trička.

Bez rozmyšlení jsem mu začala triko pomalu vyhrnovat a odhalovala tak jeho pokreslenou pokožku, která silně kontrastovala s mou jemně světlou pletí. Harrison mě s rozšířenými zorničkami napjatě sledoval a zapíral se rukama u mé hlavy. Žíly na rukou měl naběhlé a hruď se mu nepravidelně zvedala.

S polknutím jsem pokračovala, dokud jsem mu triko nenahrnula až ke krku. Přejela jsem mu po nově odhalené pokožce a dech se mi zasekl v hrdle.

Takhle blízko jsme si ještě nebyli. Atmosféra mezi námi byla hustší a úplně jsem cítila, jak z našich těl sálá horko. Harrison se narovnal a triko si přetáhl přes hlavu. Pozorovala jsem křivky jeho těla, jak se hýbají, napínají a nakonec zatínají, když se vrátil do své původní polohy.
Netlačil na mě, jen čekal, co udělám. Něžně jsem ho políbila a vtiskla do toho polibku vše, co bych se mu do očí neodvážila říci. Zamilovala jsem se, Harrisone.

Prsty jsem zabloudila k jeho holé šíji a pomalu mu pohladila lopatky, páteř a zastavila se na bocích. Moje pohyby byly plaché, zcela neznalé, ale i tak měly na Harrisona velký účinek.

Leželi jsme takhle pár minut. Hleděli si do očí a párkrát pootevřeli ústa, abychom něco řekli, ale nakonec jsme to raději zavrhli. Nechtěli jsme tenhle okamžik pokazit.

Harrison mě políbil se stejným citem, jako jsem ho před pár chvílemi políbila já, pak narazil nosem do toho mého a přivřel oči.

,,Ještě nikdy sem takhle s holkou neležel,'' přiznal tiše a já beze slov kývla. ,,Děkuju, Liv.'' Přitáhl si mě do náručí a rukama se mi dostal pod tričko. Položil je dlaněmi na mé boky a palci naznačil malé kroužky. Zašimralo mě to, ale jen jsem se jemně usmála.

,,Já tobě taky, Harrisone,'' zašeptala jsem nazpět. Oba jsme věděli, co tím chceme říct.

Usnuli jsme ještě na tři hodiny, zaklesnutí do sebe a s hlavou plnou toho, co se mezi námi právě odehrálo.

***

Kolem druhé odpoledne jsme vyrazili z Manchesteru zpět do Londýna. Mamka dala Harrisonovi na cestu bábovku a mně slíbila, že se přijede čtrnáctého určitě podívat. Nenechala by si ujít mé první velké vystoupení.

Nastoupili jsme do auta, už s lepší náladou než včera, a Harrison se na můj příkaz připoutal. Zamávala jsem rodičům u dveří a opřela si hlavu o Harrisonovo rameno.

,,Byl jsi skvěl,'' podotkla jsem a on se pyšně usmál. ,,Jak si to s tou mamkou udělal?'' nedalo mi to a zeptala jsem se. Vždyť před pár měsíci ho ještě moc v lásce neměla a teď se usmívala a byla sladká jako med.

,,Vzpomínáš si na den, kdy jsem ti nabídl vztah?'' Ohlédl se na mě váhavě a všimla jsem si, že malinko znervózněl

,,Jistěže,'' uculila jsem se.

,,Den předtím jsem dojel za tvou mámou. Připravovala něco ve městě a tys byla doma. Vyhlídl jsem si chvíli, kdy u ní nikdo nebyl, a fakt s nehoráznou trémou k ní došel.
Byl jsem posranej, to ti lhát nebudu. Dívala se na mě skrz prsty, ale když jsem jí řekl, proč jsem tady, zdála se bejt mírnější.
Řekl jsem jí toho dost, ale ty věci by měly zůstat jen mezi náma dvěma. Jednou ti to řeknu, ale teď to není úplně vhodný, dobře?'' Koukala jsem na něj s vděčností a sevřela v rukách jednu jeho velkou dlaň.

,,Řekl jsi jí, aby mi dala volnost, že?'' zeptala jsem se ho s malým úsměvem.

,,Jo, ale-,''

,,Děkuji, Harrisone. To díky tobě se teď konečně cítím volná.'' Přitulila jsem se k němu a on se uvolnil. Na tváři mu pohrával spokojený úsměv a já po zbytek cesty už jen mlčela a odpočívala.

***

Po šesté jsme dorazili do kampusu a mně najednou bylo líto, že se musíme rozdělit. Zavládla mezi námi příjemná atmosféra a my ji teď museli zase utnout.

,,Fajn, takže v osum přijede ten kokot. Budu tady na tebe čekat, ale musíš mi napsat, kam tě vzal. Dám tomu půl hodiny a pak tam vtrhnu. Bude to takový malý divadlo. Já ztropím scénu, ty ztropíš scénu a Adam bude jen blbě čumět. Dohodnuto?'' Pozvedl tázavě obočí a přísně se na mě zadíval. Cítila jsem se jako žákyně stojící před katedrou a nemající absolutně ponětí, na co se jí kantor ptá.

,,Ano, Harrisone, ale slib mi, že se nebudeš prát, jasné? Možná by to šlo vyřešit normálně v klidu. Já bych mu vysvětlila, že chodím s tebou, a-''

,,Ne! Do tý doby tě vojede a jak k tomu pak já přijdu?'' Rozhodil ruce do stran a já protočila očima.

,,Ty máš takové štěstí, že ti dnes nedokáži odporovat, Harrisone.'' Políbila jsem ho na rozloučenou, vystoupila z auta a zamávala mu, i když to bylo šíleně dětinské gesto.

Zamířila jsem do svého kampusového pokoje a zamkla za sebou. Svlékla jsem se a ihned skočila pod teplou sprchu, kde jsem si pustila nahlas playlist svých nejposlouchanějších písniček. Nechtěla jsem sice smazat všechny ty doteky, které jsme si s Harrisonem vyměnili, ale po cestě jsem se cítila trochu neupravená a přeci jen jsem šla na schůzku s Adamem.

Jen jsem se modlila, aby si na mě něco nezkusil, protože by to také nemusel přežít. Harrison dokázal být dost agresivní, jak už jsem měla šanci zjistit za tu dobu, co se známe.

Adam přišel dokonce o pár minut dříve, na sobě měl kostkovanou košili, černé džíny a bundu Picta fiver.

,,Ahoj, krásko,'' pozdravil mě s úsměvem. ,,Můžeme vyrazit?'' Kývla jsem a Harrisonovi napsala, že jsme právě vyšli z kampusu. Připadala jsem si jako komplic při páchání nějakého zločinu.

,,Doufám, že nepojedeme autem, protože já rychlými auty nejezdím, jen opravdu výjimečně.
Takže bych šla raději pěšky nebo jela veřejnou dopravou, i když tu také moc nemusím.
Nejraději opravdu chodím, ale mnohdy to nebývá pro mladé holky bezpečné, takže se přizpůsobím. Ale pokud zvolíš auto, tak budu sedět vzadu,'' rozpovídala jsem se z neznámého důvodu o věci, která se dala vylíčit pár slovy, a Adam párkrát zamrkal, když se rozhostilo ticho.

,,To seš vždycky tak moc ukecaná?'' podivil se a já pokrčila stydlivě rameny.

,,Ne, jen když jsem nervózní,'' podotkla jsem a pak si uvědomila, jak hloupě to vyznělo.

,,Seš kvůli mně nervózní?'' uculil se a já zrudla.

,,Ne tak úplně,'' odpověděla jsem mu upřímně, protože částečně to bylo taky kvůli Harrisonovi, jelikož ho měl za nějakou dobu prakticky znemožnit na veřejnosti, a to se mi nelíbilo. Byla ale pravda, že mě malinko znervózňoval i on sám.

,,Půjdem pěšky, buď v pohodě,'' mrkl na mě a tím mě uklidnil. ,,A teď, když jsme konečně o samotě, krásko, řekni mi o sobě všechno!'' vyzval mě a ruce si zastrčil ležérně do kapes.

,,Všechno?'' zasmála jsem se jeho prosbě.

,,Jo, úplně,'' smál se se mnou a já se uvolnila, protože s ním se člověk nemusel cítit v napětí.

,,Nejsem moc zajímavá osoba,'' varovala jsem ho předem, ale pak jsem se zase rozmluvila. ,,Mám ráda herectví a malování. Taky ráda zpívám, člověk se při všech těchto aktivitách odpoutá od normálního života a od reality...'' protáhla jsem konec věty a najednou jsem nevěděla, co dál povídat. Adam mi ale naznačil, ať klidně pokračuji. ,,Ráda se učím, zajímám se o historii a literaturu. Taky mluvím spisovně a nemám v lásce vulgarismy, ale zvykla jsem si na ně při pobytu na téhle škole. Pojem všechno je dost široké téma,'' uchechtla jsem se, když dopovím, co většinou říkám všem. Jedině Harrison ví má tajemství a u toho bych také ráda zůstala, protože vkládat důvěru do více lidí najednou nenese přímo ovoce.

,,A jak to máš s láskou?'' Otočil se tak, aby se mohl dívat přímo na mě, a pohotově pokračoval v chůzi pozadu. Zaváhala jsem, ale pak se rozhodla to risknout a nechodit okolo horké kaše.

,,Mám přítele,'' přiznala jsem a Adam se rázem na místě zastavil. Narazila jsem do něj, protože jsem to nečekala, a začala se okamžitě omlouvat.

,,Co?'' vypadlo z něj a byl to snad první okamžik, při kterém jsem ho neviděla se usmívat.

,,Říkám, že mám přítele,'' zopakovala jsem a on svou rukou zabloudil do vlasů, které si poté prohrábl.

,,Ne, to ti nežeru. Sám jsem slyšel něco jinýho.'' Zavrtěl hlavou a zdál se být zaskočený. ,,Je ze školy?'' zeptal se ihned a ruku spustil podél boku.

,,Ano,'' houkla jsem a pokračovala dál v chůzi, abych se na něj nemusela dál dívat, protože jsem se začínala cítit provinile.

,,Já myslel, že seš volná. S nikým ses-''

,,My raději o našem vztahu nemluvíme. Je to lepší kvůli veřejnosti,'' skočila jsem mu do řeči a opět si uvědomila, že bych se to měla odnaučit, protože to sama nemám ráda.

,,Kurva, a já doufal, že tě sbalím,'' vzdychl zklamaně a já zčervenala.

,,Promiň, já to brala jen jako kamarádskou schůzku. Budeme přátelé?'' Natáhla jsem k němu ruku a prosebně zakmitala řasami, abych odčinila aspoň část téhle rány pod pás.

,,Co mi zbejvá?'' Ruku mi jemně stiskl. ,,Horší friendzone jsem vyfasovat nemohl,'' zasmál se, ale zdál se být opravdu zaražený. Cítila jsem se ještě hůř, že jsem mu o tom neřekla dříve.

,,Je mi to líto, ale kamaráda teď potřebuji daleko víc. Měla jsem tu nejlepší kamarádku, ale ta čeká dítě s bývalým členem Picta fiver. Pak jsem měla i nejlepšího kamaráda, ale ten odjel na pár měsíců pryč a bude to trochu mou vinou,'' posmutněla jsem, když jsem si vzpomněla, jak se Edward tvářil, když zjistil, že jsem Harrisonova holka.

,,Budu hádat. Zamiloval se do tebe, ale bylo to jednostranný,'' nadhodil Adam a mně se do tváří nahrnula krev studem.

,,Ano. Vlastně ne. Já... je to složité,'' povzdechla jsem si a zadoufala, že přejdeme na nějaké příjemnější téma.

,,Chápu,'' přitakal. ,,Tady jsem tě chtěl původně sbalit, ale teď si dojdem asi jen na jídlo, no.'' Kousl se do rtu a ukázal na kamennou roztomilou hospůdku. Jeho upřímnost se mi na jednu stranu líbila, protože si na nic nehrál.

Vzpomněla jsem si, jak jsme s Harrisonem úplně mokří vtrhli do té luxusní restaurace s obřím akváriem a pozlacenými židlemi. Tam by mě Adam asi nevzal a byla jsem za to ráda, protože další nepříjemné pohledy bohatých dámiček bych nesnesla.

,,Bezva,'' řekla jsem a vešla dovnitř. Adam mi galantně podržel dveře a následoval mě.

Vevnitř to vonělo teplým pečivem a skořicí. Usadili jsme se u krbu a já napsala Harrisonovi, kam jsme s Adamem právě zašli. První zprávu si ještě ani nezobrazil, takže jsem svraštila obočí, protože většinou si ode mě přečetl vše hned.

,,Tak co si dáš, krásko?' Obrátil se na mě Adam, a i když jsem mu právě před chvíli sdělila, že jsem zadaná, tu přezdívku si neodpustil.

,,Asi bych nejdřív zkusila ten kuřecí vývar s tmavým pečivem,'' zamyslela jsem se a pohlédla na něj v očekávání, že mi řekne svůj výběr.

,,Já si dám Ratatouille,'' prohlásil nadšeně a mávl na číšnici, která se k nám vydala chůzí, při které provokativně vlnila boky.

,,To tu mají?'' zeptala jsem se pobaveně. ,,Viděla jsem to jen v tom filmu s tou myší,'' zasmála jsem se a Adam se ke mně přidal.

,,Jo, proto to chci ochutnat, když to v tom filmu byla taková pecka!'' zazubil se a já se nepřestávala smát.

,,Počkej, ty jsi to ještě nejedl?''

,,Ne. Co se směješ?'' reagoval dotčeně a taky se pochechtával. Já si zacpala nos, abych nevydávala směšné zvuky, a pokusila se mu odpovědět.

,,Já nevím, ale chci tě vidět, až to budeš jíst.'' Přestala jsem se smát, když k nám přistoupila číšnice, a promnula si oči od slz.

,,Co to bude?'' zeptala se nás mile a Adam jí s uchechtnutím nadiktoval naši objednávku.

Když číšnice odešla, Adam zvážněl a zahleděl se mi pevně do očí. Očekávala jsem, že mi vyčte, že jsem mu o svém příteli neřekla dříve.

,,Ale teď vážně, co v tom jídle je?'' Jakmile to dopověděl, dostala jsem nekontrolovatelný záchvat smíchu a musela se skrčit pod stůl, abych nebudila tolik pozornosti. Adam mě následoval ze stejného důvodu a omylem se při tom bouchl do hlavy. Tiše zaklel a já se v tu chvíli už vážně přestala držet a rozesmála se tak hlasitě, že se k nám otočilo hned několik zvědavých hlav. Adam s rukou na zasaženém místě začal lapat po dechu.

,,Ne, počkej, bolí mě břicho,'' stěžoval si mezi smíchem, ale bylo mu to k ničemu, protože já nepřestávala. Už dlouho jsem se takhle opravdově nesmála a ten pocit se mi zamlouval.

,,Jako lečo. Je to-Je to jako lečo,'' hekala jsem celá rudá, ale momentálně mě můj zjev vůbec netrápil.

,,Sakra, nesnáším zeleninu!'' zanadával a tím tomu kompletně nasadil korunu.

Byli jsme tak hlasití, že za námi zaměstnanci přišli s prosbou, zda bychom mohli restauraci opustit.

***

,,Fakt promiň, tohle jsem nechtěl,'' omlouval se Adam, když už jsme byli uklidnění a stáli na ulici, protože jsme ze slušnosti raději poslechli a odešli.

,,V pořádku.'' Mávla jsem nad tím rukou. ,,Jen už mě tu asi nikdy neobslouží.'' Pokrčila jsem rameny a zavrtěla nad tím hlavou. ,,Proč sis nepřečetl, z čeho Ratatouille je?'' Držela jsem se, abych se zase nerozchechtala, i když jsem věděla, že s ním to bude těžké.

,,Bylo to napsaný tak titěrně, že by s tím měla problém i lupa,'' hájil se Adam. ,,Doufal jsem, že v tom bude maso,'' zamumlal, ale já nestačila ani zareagovat, protože mi v ten moment zazvonil telefon. Jako první mě napadl Harrison, avšak na displeji mi blikalo neznámé číslo, takže by musel volat z jiného zařízení.

,,Ano?'' houkla jsem do telefonu nadějně, ale odpověď mi byla zklamáním, protože mi neodpověděl Harrisonův chraplavý hlas.

,,Ahoj, Liv. Tady David. Táta Edwarda a Harrisona,'' ozvalo se z druhé strany a já na sucho polkla, protože jeho už bych vůbec neočekávala.

,,Ahoj, Davide,'' pozdravila jsem jej nejistě. ,,Děje se něco?'' Táta dvojčat si povzdechl.

,,Dělo. Mluvila si s Harrisonem?'' zněl naléhavě, jako by u něj snad stál někdo, kdo by ihned potřeboval znát informace. Představila jsem si nějakého zločince s pistolí u Davidovy hlavy a v duchu se za takové hlouposti napomenula.

,,Ne. Naposledy kolem šesté. Pak se mi už neozval,'' odpověděla jsem s chvějícím se hlasem. Probůh, co se mu přihodilo? To proto mi neodepisoval? ,,Co se stalo?''

,,To ti musí říct pak Harrison. Je v pořádku, neboj. Jen se mnou momentálně nemluví,'' uvedl mě do příběhu a já se zamračila, protože tomu – pokud dobře vím - snad nebylo jinak.

,,Aha,'' hlesla jsem zaraženě. ,,Zkusím ho sehnat,'' řekla jsem už klidněji.

,,Dobře, děkuju. Drž se, Liv,'' rozloučil se a hovor položil. Co tím vším jako myslel?

,,Vše ok?'' Adam se zjevil vedle mě a já po chvilkovém transu letmo kývla.

,,Ano, jistě. Jen bych se už měla vrátit. Musím zajet za svým přítelem,'' vysvětlila jsem a Adam se zatvářil zklamaně. Pohled na něj mě velmi mrzel, protože jsem ho za dnešek donutila se takhle tvářit mnohem víckrát.

,,Nevadí. Zajdeme na jídlo jindy,'' rozzářil se a já se nestačila divit tomu, jak moc pozitivní dokáže být.

***

Adam mě dovedl až ke dveřím pokoje a na rozloučenou mě aspoň objal. Přitisknutá k němu jsem se cítila v bezpečí, což bych rozhodně neměla nikdy říkat před Harrisonem. Zamávala jsem za ním a pak hned popadla mobil a Harrisona vytočila. Spadlo to do schránky a já naštvaně mrskla telefonem na postel, odkud naštěstí nespadl na zem.

Převlékla jsem se do pohodlnějšího oblečení a zase pokoj opustila, protože jsem jednoduše nemohla nechat tuhle situaci nedořešenou.

Přemýšlela jsem, kde by mohl Harrison být, ale nic kromě doupěte mě nenapadalo. Nezbývalo mi tedy nic jiného než jet tam.

Veřejnou dopravou jsem se k doupěti dostala do dvaceti minut. Ve vile se svítilo a zaslechla jsem i nějakou neznámou muziku, která nebyla úplně podle mého vkusu. Zazvonila jsem a čekala, kdo mi otevře. Hudba se ztišila a ozvaly se místo ní šoupavé kroky.

Jako naschvál to byl Adam a já si zanadávala, že jsem zapomněla na to, že je také členem a bydlí tu. Jak mi nemohlo dojít, že sem pojede ihned po naší schůzce?

,,Liv?'' Zatvářil se nechápavě a já se vyhýbala jeho přímému tmavému pohledu.

,,Ahoj, potřebuji mluvit s Harrisonem. Je tu?'' Konečně jsem se na něj podívala. Čelo měl zkrabacené, protože si dával dvě a dvě dohromady.

,,Jo, ale momentálně nechce s nikým mluvit. Já dostal botou po hlavě a naše tři vázy to nepřežily.'' Když mi to sděloval, neusmíval se. Byl dokonce... naštvaný?

,,Adame, musím za ním. Prosím, ustup,'' požádala jsem ho mírně a on si založil ruce na prsou.

,,Takže je to Samuels, co? Ten, co nikdy nerandí. Proto to asi nikdo neví.'' Po jeho slovech jsem se napřímila. ,,Vážně ses snížila až k němu?'' Nechápavě rozhodil rukama a já ho zpražila pohledem.

,,A koho jiného bys mi doporučoval? Sebe?'' zeptala jsem se posměšně a protáhla se okolo něj. Po té kousavé poznámce jsem se na moment cítila jako Harrison.

,,Jo, to doporučoval. Co má on a já ne?'' zvýšil hlas a já se rozhlédla, jestli nezahlédnu ostatní členy. Naštěstí tu nebyli, a tak jsem se nemusela bát o těhlech věcech mluvit.

,,Pane bože, Adame! Co se to s Vámi muži děje?! Chováš se úplně stejně jako Edward a mě už to nebaví! Vybrala jsem si, jasné? Vybrala jsem si Harrisona, protože on jako jediný pochopil, co chci! Ví, co se mi líbí, a zná mě daleko víc, než se znám já sama!'' vyplivla jsem naštvaně, protože mě jeho jednání opravdu už rozzuřovalo. Vadilo mi, jak všichni Harrisona neustále za něco soudili.

,,Možná se chovám stejně jako Edward, protože tě před tím člověkem varuju! Ty se k němu nehodíš, Liv!'' dal dobrý důraz na každé slovo a já zatnula čelist.

,,Myslím, že vím sama nejlépe, kdo se ke mně hodí a kdo ne!'' odsekla jsem a vyběhla schody nahoru. Harrison stál u dveří svého pokoje a sledoval nás. Mračil se a doslova vraždil Adama pohledem. ,,Harrisone,'' vydechla jsem a objala ho okolo krku. Jednou rukou si mě přivinul k sobě, ale pak mě ihned pustil.

,,Jdi do mýho pokoje,'' řekl tichým zlověstným hlasem a já se zamračila.

,,Harrisone, ne! Ne! Slíbil jsi, že se s ním nebudeš prát!'' Položila jsem mu ruce na širokou hruď a cítila, jak je napjatý. Úplně hořel a zrychleně dýchal. Měla jsem strach, že se neudrží a Adamovi vážně ublíží.

,,Zalez kurva do toho pokoje, prosím!'' zasyčel a já ho tedy poslechla a nechala za sebou zavřít dveře. Slyšela jsem, jak sestoupil pomalu ze schodů a něco nemilého pronesl směrem k Adamovi.

Tiše jsem zase otevřela a byla vděčná, že Harrisona nenapadlo mě zamknout. Schovala jsem se za protější zeď, aby na mě neviděli, dřepla si na zem a vykoukla zpoza rohu. Harrison stál naproti Adamovi vzpřímeně a zatínal svaly na rukou.

,,O co ses pokoušel?'' zavrčel na něj a mně po zádech přejel mráz, protože jsem se zalekla tónu jeho hlasu.

,,Ona není holka jen tak do postele, Samuelsi.'' Adam ignoroval Harrisonovu otázku a ten do něj naštvaně strčil.

,,Já se na něco kurva ptal!'' zahřměl a Adam zbledl.

,,Harrisone-'' pokusil se ho uklidnit, ale on mu skočil ostře do řeči.

,,Přestaňte mě už všichni do prdele varovat! Olivie je pro mě nejdůležitější člověk na týhle posraný planetě. Nikdy bych si nedovolil svou holku nutit do sexu. Nikdy bych jí neublížil a přísahám, že zabiju každýho vola, kterej to udělá! Straň se mně i jí, pokud chceš nadále zůstat v tomhle spolku!'' Přitlačil ho na zeď a vše mu ledovým hlasem vštípil do tváře. Každé slovo, které tu Harrison řekl, mě zahřálo u srdce, protože přesně takhle on totiž projevoval své city.

,,Fajn! Chápu!'' Odstrčil ho Adam ,,Já jen, že je Liv milá holka. Nezaslouží si hnusný zacházení!'' Zmizel v jednom z pokojů a Harrison naštvaně flákl do zdi, až se odloupl kus omítky.
Bylo to překvapivě rychlé a nepadla dokonce ani žádná rána, kromě téhle. Kluci měli ruce čisté a nábytek byl relativně v pořádku, pokud se tedy nepočítal předešlý Harrisonův útok.

Zaváhala jsem, ale pak jsem vstala a neslyšně sešla po schodech až k Harrisonovi. Objala jsem ho zezadu okolo pasu a on sebou trhl. Nepovolila jsem sevření ani tehdy, kdy se mě hlubokým hlasem zeptal, co dělám tady. Pohladila jsem ho po pevném břichu a on se uvolnil. Nakonec si mě přitáhl do objetí a políbil mě na temeno hlavy.

,,Co se stalo, Harrisone? Proč si mi neodpovídal?'' zamumlala jsem mu do hrudi, ve které mu splašeně tlouklo srdce.

,,Mluvil jsem s fotrem a pak jsem si vypnul mobil. Neustále mi připomíná něco, na co bych radši nemyslel. Jednou ti to řeknu, ale teď si tě musím ještě pořádně užít.'' Vyzdvihl mě do vzduchu a podíval se mi vážně do očí. ,,Nikdy si tě nenechám vzít. To si pamatuj!'' řekl důrazně a odnesl mě zpět do svého pokoje.

Doufala jsem, že tahle slova dodrží.