Došli jsme k jeho autu a já se nepřestávala hihňat. Co se to se mnou děje? Cítila jsem se jinak. Uvolněně a bezstarostně. Skočila jsem do auta a zazubila se na rádio, které jsem momentálně považovala za živé a roztomilé stvoření. Zapnula jsem ho a zesílila jej tak, aby se hudba rozléhala celým vozidlem, a zajásala, když začala hrát má oblíbená kapela Coldplay se svou písničkou Up and Up. Bez ostychu jsem se nahlas rozezpívala a Harrison si se smíchem sedl na místo řidiče.

Něco s tím uděláme, společně a hned...

,,Pane bože, Liv! Ty si fakt nikdy nechlastala!'' V jeho hlase jsem zaslechla údiv, ale i tak jsem poznala, že se nad mým rozjíveným chováním baví.

Něco s tím společně uděláme a vzkveteme...

,,Co tím jako myslíš?'' zeptala jsem se na oko přehnaně a loket opřela o sedačku, abych si mohla podepřít tvář a působit důležitě.

Vím, že s tím společně něco uděláme a splyneme...

,,Že seš ožralá. A tipuju, že poprvý v životě.'' Nastartoval své Porsche a já se nad jeho slovy dobře zamyslela. Je možné, že bych já, Olivia Sparksová, byla opilá? Ne! Absolutně vyloučeno! Já se přeci nikdy neopíjím.

Výš a výš a výš...

,,Tak to ti asi něco spadlo na hlavu, protože já jsem naprosto v pořádku,'' ujistila jsem ho a hned na to se hlavou bolestivě praštila o okýnko. Ušklíbl se, něco zamumlal a šlápl pořádně na plyn.
,,Hele, možná jsem trochu mimo, ale uber. Moc dobře víš, že nemám ráda rychlé jízdy,'' upozornila jsem ho a zdvihla ukazováček na důkaz, že to myslím smrtelně vážně.

Jak to, že lidé trpí, jak to že se lidé rozchází? Jak to, že lidé bojují?

Harrison zpomalil a zajel do mně už známé ulice. Zaparkoval před doupětem a já se s námahou vyštrachala ven z auta. Málem jsem spadla na chodník, ale ustála jsem to a ještě se tomu začala hihňat.

Jak to, že ti lidé lámou srdce?

,,Pojď, ty šikulko.'' Harrison mě podepřel a jednou rukou zvládl odemknout dveře. Všude byla tma a ticho, takže to znamenalo, že nikdo nebyl doma a kluci byli pořád ještě na večírku.
Plazila jsem se za Harrisonem do schodů a vše kolem mě se vtipně točilo a vlnilo. Cítila jsem se tak lehká, jako bych uměla chodit po dně oceánu. Občas jsem Harrisona dokonce viděla i dvakrát a lekla se, že je tu s námi i Edward, nebo třeba jeho skryté trojče, které mi zatajil.

Kupodivu jsem se strefila do správných dveří, aniž bych samu sebe, nebo někoho jiného, zmrzačila, a svalila se na vysokou postel.

,,Takže dneska zase nic nebude,'' poznamenal Harrison, když jsem si nahlas zívla, a přešel ke mně. ,,A já se těšil, že si konečně zašukáme, Sparksová.'' Netušila jsem, zda to myslel vážně, ale i tak jsem se na něj musela zakřenit.

,,Vážně chceš se mnou spát? Vždyť to ani neumím. Bude to, jako by si to dělal s mrtvolou,'' plácala jsem nesmysly, ale Harrison se nad tím vysloveně bavil s rukama založenýma na prsou a ďolíčky ve tvářích.

,,Chci, ale udělám to teprve tehdy, až budeš sama chtít. Pokud vůbec budeš,'' naznačil mi, že s mou povahou, to asi nebude možné, a já se zatvářila dotčeně.

,,Já se umím odvázat, Harrisone,'' zněla jsem už vážně a na matraci se posadila, abych mu lépe viděla do obličeje.

,,Jedině tehdy, kdy máš v sobě chlast. A šukat tě nalitou nehodlám. Chci, aby sis to pamatovala, když to bude poprvý, abys pak zkušenosti mohla předat dál.'' Po jeho slovech jsem se zarazila a na sucho polkla. Zastoupil mě zvláštní pocit, ale on nevypadal být ani trošičku rozhozený tím, co řekl.

,,Jak to myslíš dál?'' Alkohol ze mě pomalu vyprchával, i když jsem měla stále pocit, jako bych se houpala na malých vlnkách.

,,No, dál. Až třeba přijde někdo jinej, nevím,'' zakoktal se, mávl neurčitě rukou a už bylo i na něm vidět, že je ze svých slov trochu nesvůj.

,,Harrisone, copak si myslíš, že chci mít v životě víc sexuálních partnerů?! To mě asi dostatečně neznáš! Já myslela, že-''

,,Že spolu budeme do konce života? Kurva, Livie, to ty neznáš mě! Já... záleží mi na tobě, vážně moc, ale bejt spolu do konce života? Jako děti, dům, práce... Na něco takovýho já nejsem stavěnej!'' zpanikařil a prohrábl si rozcuchané vlasy.

,,A proč ne? Já vím, přemýšlet nad tím teď, tak brzo, je zbytečné, ale myslela jsem, že spolu naplánujeme nějakou budoucnost. Že se naplno poznáme, a tak dále. Copak ty to nechceš?'' zeptala jsem se ho překvapeně. Ano, věděla jsem, že Harrison a vztahy, to bylo jako voda a oheň, ale i tak to se mnou zvládl, proč bychom tedy nemohli mít společnou budoucnost?

,,Jo, možná, ale je to komplikovaný, protože, do prdele, teď není vhodná příležitost!'' Rukou si opět prohrábl vlasy a podíval se do strany. Tvářil se frustrovaně a pěkně naštvaně.

,,Vhodná příležitost na co?'' položila jsem mu otázku, při které se mi vyhýbal pohledem jako dítě, které se nechtělo přiznat k tomu, že něco rozbilo.

,,To je jedno. Ser na to, promiň. Budeme spolu, co nejdýl. A pokud to bude fungovat, bude budoucnost, jasný? A teď pojď,'' utnul raději rozhovor a já šla celá zmatená za ním zase dolů do kuchyně.

,,Harrisone-''

,,Kurva, ne! Řek jsem, cos chtěla. Ukončíme to dřív, než se zase pohádáme!'' vypálil na mě ostře a já o krok ustoupila. ,,Olivie, proboha, neboj se mě. Znáš mě. Neublížil bych ti,'' uklidnil mě už jemnějším tónem a já to raději přestala řešit. ,,Máš hlad?'' Kývla jsem na souhlas a doufala, že mě jídlo přivede na lepší myšlenky než na ty, které se týkají Harrisonovy neplánované budoucnosti se mnou.

Otevřela jsem ledničku a vyndala dva balené toasty. Oba jsme si sedli na kuchyňský pult a hladově se na ně vrhli. Alkohol přestal mít takový vliv na mé tělo a stáhl se do ústraní, takže jsem se cítila akorát tak mizerně.

,,Slib mi něco, Harrisone,'' promluvila jsem po chvíli a on se ke mně zamračeně otočil. ,,Slib mi, že mi vždycky budeš říkat pravdu.'' Obrátila jsem se k němu čelem a Harrison pomalu polknul poslední sousto.

,,Slibuju. Vždycky jen pravdu.'' Koukl se mi do očí s veškerou svou upřímností a já se vděčně usmála. Pomyslela jsem si, že on by mi přeci nikdy nelhal, ač se choval jakkoli.

,,Dala bych si horkou vanu,'' přiznala jsem do náhle rozhoštěného ticha a Harrison se na mě lišácky zazubil, z čehož jsem usoudila, že se mu moje poznámka zalíbila.

,,Tak pojď.'' Chytl mě za ruku, propletl si se mnou prsty a donutil mě tak spolu s ním seskočit z pultu.

Následovala jsem ho do přízemí, kde jsem ještě nikdy nebyla, a otřásla se zimou, která prostupovala skrze stěny a nepříjemně se člověku dostávala pod vrstvy oblečení. Harrison mi protřel paže, aby mě alespoň trochu zahřál, a rozsvítil světlo. Ocitli jsme se v místnosti připomínající sklep a mně pohled spadl na obrovskou vanu se sedátky. Naklonila jsem hlavu do strany, abych si ji prohlédla ze všech úhlů, a došlo mi, že o vanu se nejednalo, nýbrž o mnohem lepší prostředek s horkou vodou k relaxaci.

,,Vanu nemáme, ale vířivka se jí dost podobá.'' Namířil na ten plechový bazének a já párkrát zamrkala, abych se vzpamatovala z menšího překvapení.

,,Kde jste to vzali?'' podivila jsem se a Harrison si dal ruce v bok a zapřemýšlel se.

,,Koupili. Přes eBay. Dá se v ní dělat fakt hodně věcí,'' mrkl na mě, olízl si rty a pak si mě prohlédl s dost perverzním pohledem. Zrudla jsem a razantně zavrtěla hlavou.

,,Já do toho nahá s tebou nepůjdu.'' Založila jsem si ruce na prsou, které mi poskytovaly prozatímní štít, a Harrison se zatvářil na oko zklamaně.

,,To mi je jasný. Ale ve spodním prádle jo, ne?'' zkusil to váhavým tónem a já nahodila kamenný výraz.

,,Nemám na sobě spodní prádlo,'' řekla jsem zcela vážně a Harrison otevřel pusu, aby mi na to něco řekl, ale zaraženě se umlčel a urovnal si nemotorně kalhoty v oblasti třísel.
Chvíli jsem ho nechala se trápit a pak se rozesmála tak nahlas, že se můj smích rozlehl celou místností až nahoru do patra. ,,Mám tě!'' zvolala jsem vítězně a začala se smát ještě víc.
Harrison se zakabonil a chytl mě zezadu kolem pasu. Vyzvedl mě do vzduchu a začal mě nemilosrdně lechtat.

,,Ty si ze mě budeš dělat prdel, jo?'' Nepřestával v lechtání a já se marně snažila popadnout dech, abych zareagovala, mezi salvy hlasitého smíchu. ,,Omluv se! Omluv se, Olivie!'' Vypískla jsem, protože mě nechtěně polechtal na prsou, a pokusila se mu mezi smíchem omluvit.

,,Ha-Harrisone, stop! Promiň! Stop!'' chechtala jsem se a drmolila a Harrison mě naštěstí poslechl.
Vyčerpaně jsem se svalila na zem a on mě následoval. Vysadil si mě na klín, abych nemusela sedět na studené zemi, a vyměnil si se mnou vtipnou eskymáckou pusu.

,,Seš sladká, Jiskřičko,'' zašeptal a políbil mě letmo na rty.

Přesně takového Harrisona jsem měla neskutečně ráda. Byl hravý, milý a na nic netlačil. A i když se mi zamlouvaly všechny jeho verze, dokonce i ty, které jsem měla občas chuť sprovodit ze světa, tak při těchto jeho náladách jsem se cítila nejpříjemněji.

,,Tak se vykoupeme?'' přerušila jsem tuhle ''romantickou'' chvilku a Harrison se zvedl, čímž pomohl na nohy i mně.

,,Nějaká nedočkavá,'' poškádlil mě a já na něj vyplázla dětinsky jazyk a otočila se, abych se mohla vysvléknout. ,,To se přede mnou vážně stydíš?'' zněl krapet dotčeně a já, stále otočená zády k němu, pokrčila váhavě rameny.

,,Ne, já jen nechci, aby ses na mě díval, když se převlékám,'' řekla jsem mu tiše a shodila ze sebe nejdřív mikinu. Pořád jsem na sobě cítila jeho pohled a ošila se, protože mě to činilo ještě víc nervóznější. ,,Harrisone!'' napomenula jsem ho proto.

,,Co je, Liv? Už jsem tě ve spodním prádle viděl. Seš krásná, nemáš se přece za co stydět!'' ujistil mě a já se s povzdechem tedy otočila čelem k němu. Stála jsem před ním v tílku a kalhotách, ale i tak jsem si přišla jako nahá, když mě pozoroval tím svým Harrisonovským způsobem.
Naznačila jsem mu, aby teď pokračoval on, a Harrison si pohotově přetáhl triko přes hlavu, protože na rozdíl ode mě mu odhalování se nedělalo problém.

Všechna jeho tetování, svaly a drzý úsměv, to vše teď stálo v celé své kráse přede mnou. Sundala jsem si tílko i kalhoty a Harrison to po mně zopakoval, aby nebyl pozadu. Na sobě tak měl už jen šedé trenýrky a stříbrný řetízek.

Přehodila jsem si vlasy přes hruď a promnula si paže obsypané husí kůží. Harrison odsunul víko, které překrývalo kousek vířivky, a zapnul tam ty vtipné bublinky, které jsem zatím měla šanci vidět pouze ve filmech.

,,Páni!'' hlesla jsem, když se hladina rozzářila díky podvodním světlům. Začaly blikat a já vlezla rychle dovnitř, protože už mi zima začínala prostupovat i tenkou kůží. Zahihňala jsem se, když mě bublinky polechtaly na bedrech a pak postupně po celé dolní části těla. Podívala jsem se na Harrisona, který mě se zájmem pozoroval, a nakrčila nechápavě obočí.

,,Co je?'' zareagovala jsem udiveně.

,,Já nevím, prostě jsem rád, že tě mám,'' řekl a moje srdce zaplesalo, přestože ještě před chvílí jsme se spolu málem nehezky pohádali.

,,Já taky,'' přisunula jsem se k němu blíže a hlavu si opřela o jeho nahé rameno. ,,Já taky,'' zopakovala jsem šeptem, ale tentokrát to vyznělo dost smutně. Možná proto, že jsem si uvědomila, jak moc pro mě Harrison znamená, a možná taky proto, že jsem si nebyla úplně jistá tím, jestli i já tolik pro něj.

***

Ráno druhého dne bylo pro mě asi to nejhorší ze všech rán v dějinách začátků týdne mého dosavadního života, protože mě ukrutně bolela hlava. Tak taková je kocovina? Už nikdy ji nechci zažít. Přísahám, že větší bolesti hlavy bych už měla jen tehdy, kdyby má lebka narazila do skály stokilometrovou rychlostí za hodinu.

Harrison mě ještě v noci zavezl zpět do kampusu, abych nemusela stávat dříve, a já jsem mu za to momentálně vděčná, jelikož už teď sotva vstanu, natož abych vstávala o hodinu dřív a absolvovala celou cestu sem.

Oblékla jsem se a na oči si dala okamžitě své dioptrické brýle, abych alespoň trochu zakryla své kruhy a zarudlá místa pod silné obroučky. Pročísla jsem si vlasy, vyčistila zuby a vyrazila na svou hodinu. Když jsem procházela okolo Edwardova pokoje, zachmuřila jsem se. Za pár měsíců se má vrátit a mně přijde, jako bych ho už neviděla roky.

Na chodbě jsem se setkala s Dylanem, přátelsky se s ním objala a pomyslela si, že mám štěstí, když tu mám aspoň ještě jeho, protože moji ostatní přátelé se znenadání rozhodli odcestovat pryč.

,,Nevypadáš moc dobře,'' poznamenal a já mu musela dát za pravdu. S alkoholem asi nebudeme nikdy kamarádi.

,,To mi povídej, včera jsem se poprvé napila trochu víc piva.'' Otráveněji už jsem znít nemohla a Dylan překvapením vykulil oči.

,,Poprvý, jo? Tak to se těš na závěrečnej ples. Tam se ztřískáme vždycky všichni.'' Poplácal mě kamarádsky po rameni a skousl si ret, když spatřil Adama. Ten stál opřený o stěnu na chodbě a bavil se s dvěma blondýnkami, které nejspíš patřily do O'Barbies. Nevím, proč, ale trochu mě to zamrzelo.

,,Ó, bože, ten novej je tak neskutečně sexy!'' prohlásil Dylan a projel si prsty svůj nagelovaný účes. ,,Že jo?'' Stočil pohled ke mně a já zaváhala, jestli mám odpovědět.

,,Ano, je hezký,'' odpověděla jsem mu nakonec a on ho se spokojeným úsměvem obdivoval dál. Došli jsme k mé skřínce a já ji s povzdechem otevřela.

,,Božínku, jde sem!'' zapištěl Dylan jako pubertální holka a já automaticky zčervenala. Adam se rukou zapřel o vedlejší skříňku a široce se usmál. Přesně tak, jak to umí jen on v jakékoli situaci.

,,Ahoj, krásko, tak jak to jde? Včera jsme to docela rozjeli!'' Dylan šokovaně otevřel ústa a významně si mě prohlédl. Já ho umlčela pohledem, kterým jsem mu jasně naznačila, že se o tom spolu pobavíme až později.

,,Ano, ale asi jsem se měla vyvarovat toho piva. Neumím moc odbourávat alkohol,'' připustila jsem stydlivě a Adam se tomu zasmál.

,,Všiml jsem si,'' přitakal. ,,Máš dnes odpoledne čas? Někam bych tě chtěl vzít.'' To má být pozvání na rande? To se Harrisonovi nebude líbit a jsem si jisto jistě jistá, že už vůbec ne, pokud se to týká právě Adama.

,,Jako rande?'' vypadlo ze mě hned na to a Adam se pobaveně kousl do rtu.

,,Už to tak asi bude. Půjdeš?'' zeptal se s nadějí v hlase, ale já omluvně zavrtěla hlavou.

,,Dnes nemůžu, mám divadlo,'' vysvětlila jsem a vlastně ani nechtěla vyvolávat nějaké zbytečné spory mezi ním a Harrisonem.

,,Zítra?'' pokračoval neobvykle, ale já ho zase dvou odpovědí zklamala.

,,Mám večeři s rodiči.'' A Harrisonem, doplnila jsem se v duchu. Docela mě zamrzelo, že to před lidmi nahlas ani nemůžu říct. Pak bych se takovýmto věcem i snadněji vyvarovala.

,,Sakra, to se mi ještě nestalo, aby mě holka odmítla. A ještě k tomu tolikrát za sebou.'' Zatvářil se zklamaně a já, aniž bych si toho byla vědoma, protože jakoby v tu chvíli za mě mluvil někdo jiný, hned zareagovala:

,,Ale v sobotu čas mám,'' vypálila jsem. Olivie? Co to má jako znamenat? Pozapomněla si snad, že chodíš s Harrisonem? Nemůžeš nezávazně randit s více kluky!

,,Skvělý,'' uculil se. ,,Čekej mě v osm, krásko. Dojdu si pro tebe.'' Odpíchl se od plechových dvířek, plácl si s Dylanem a odkráčel stylem, jako by právě vyhrál několik tisíc liber. Plácla jsem se do čela a Dylan mi věnoval spokojený a trochu dotčený úsměv, že jsem mu nic neřekla.

,,Teda, Liv! Konečně ses trochu odvázala! Tohohle ti vřele doporučuju, i když si mě s takovou informací mohla seznámit hned, jak jsme se dnes potkali,'' rozvášnil se Dylan a vztyčil ukazováček nahoru. Když ale spatřil můj ne moc veselý výraz, úsměv mu z tváře zmizel. ,,Děje se něco, zlato?'' optal se starostlivě a já si prohrábla nervózně vlasy, až mi pár pramenů zelektrizovalo a povstalo okolo hlavy.

,,Právě jsem se nechala pozvat na schůzku někým, s kým absolutně nesmím mít nic společného, protože chodím s jiným člověkem, a ten někdo mě zabije, pokud se tohle dozví!'' vysypala jsem ze sebe v neuvěřitelně rychlém tempu. Dylan mě zjevně nechápal, a tak si zamračeně pokoušel dát dvě a dvě dohromady.

,,Máš pravdu, Harrison ho zbije,'' připustil s veškerou upřímností a já povytáhla obočí tak vysoko, že se mi div nezaseklo nahoře ve vlasech.

,,Jak-,''

,,Je to evidentní, Liv. Nejsem tupej - jen teplej - a to je rozdíl.'' I proti své vůli jsem se musela jeho poznámce zasmát, ale stále mi v hlavě létala sem a tam jedna splašená myšlenka, že tohle rozhodně nemůže dobře dopadnout.

***

Odpoledne jsem mířila zase do divadla a polykala tak usilovně hromadící se sliny, až mi úplně vyschlo v ústech, že jsem z toho začínala mít pořádnou žízeň. Modlila jsem se, aby byl Harrison o dané situaci ještě neobeznámený, a celou cestu se uklidňovala tím, že mám stále dost času na to Adama odmítnout a vymluvit se z neplánovaného rande s ním. Ale vlastně jsem to ani jako oficiální rande brát nemusela, i když jsem to tak před ním nazvala. Mohla to být nevinná přátelská schůzka, při které jsem se s ním nemínila nijak sbližovat, protože to byl pouze Adam a Harrison byl pro mě mnohem důležitější.

Vešla jsem do sálu a rozhlédla se kolem, jestli Harrisona náhodou neuvidím, ale nikde nebyl. Zamračila jsem se, protože poslední dobou zkoušky nezameškával, ale nakonec jsem to svedla na jeho jindy obvyklé pozdní příchody a čekala na učitele Watkinsona, který zatím také ještě nedorazil.

Harrison se neukázal za celou zkoušku. Bála jsem se, že se mu třeba něco stalo, a tak jsem ho zaspamovala hromadou starostlivých smsek, kde vězí a jestli je v pořádku. Odepsal mi až na konci hodiny s tím, že nemohl dorazit, protože se sešel s tátou. O Adamovi se nezmínil, takže jsem si s úlevou oddechla.

,,Liv?'' zavolal na mě pan Watkinson, ještě než jsem stačila opustit místnost. ,,Řekni Harrisonovi, že bez omluvy nepřítomnost tolerovat nebudu,'' sdělil mi varovným tónem a já ho utěšila, že už se to v Harrisonově případě, ani mém, víckrát nestane.

Vystřelila jsem ze dveří a rozběhla se do kampusu. Zadýchaně jsem vběhla do svého pokoje, tašku hodila na postel a vytočila Harrisonovo číslo. Dlouho to nezvedal, ale nakonec se v mobilu ozvalo zapraskání a později i jeho hlas.

,,Liv? Já teď nemůžu. Jsem u táty, ozvu se ti zítra. Neboj, na tu večeři dorazím,'' oznámil mi pouze a poté hovor ukončil. Zmateně jsem se zadívala na svítící malou obrazovku a povzdechla si.

Aspoň, že už je zítra pátek.