Drahá Liv,

přemýšlel jsem, co napsat, protože mi přijde, že ke všemu důležitému jsem se už přiznal, ale i tak, jako by mi na jazyku visela spousta slov.

Rozhodl jsem se, že odjedu na praxi za tátou a zkusím si trochu rozšířit obzor ve světě obchodu. Při takových věcech člověk nemyslí na nic jiného než jen na peníze a zisk.

Řeknu ti, že mě zaskočilo zjištění, že Harrison si našel dívku, jako jsi ty, Liv. A nejspíš mi bude chvíli trvat, než si na to zvyknu, ale zvládl jsem se smířit i s horšími věcmi. Třeba s tou, že si mě nikdy nemilovala.

Nemohl jsem odjet, aniž bych ti zanechal tenhle dopis, který je v podstatě jen voláním o pomoc bůh ví komu. Nevím, jak dlouho budu pryč, ale počítám, že pár měsíců, takže mě hned tak neočekávej.

Chci, aby si věděla, že tě obdivuji za to, že si Harrisona dokázala takhle ''změnit''. Nikdy vztah neměl. Ty jsi to s ním zvládla a máš můj velký obdiv, vážně, i když bych tě obdivoval raději za něco jiného. Třeba za to, jak úžasné zpíváš nebo jak dokážeš kohokoli přivést rázem na jiné myšlenky.
Když jsi včera řekla, že by sis přála milovat jen jednoho člověka, rozbušilo se mi srdce. Cítil jsem se jako vítěz, že jsem to dokázal. Že jsem docílil toho, aby si mi opětovala svoje city, ale nebyla to pravda... Nezvládl jsem nic.

Možná, že mě máš ráda, a možná i víc než jen to, ale nikdy ke mně nebudeš cítit to samé, co k Harrisonovi. Kvůli němu si totiž porušila své zásady. Překonala ses, a i tak zůstala v jádru úplně stejná. Já bych to s tebou nejspíš nedokázal.

Přeji ti, aby si byla šťastná, Liv, a pokud je Harrison pro tebe tou příčinnou, pak doufám, že Vám to vydrží co nejdéle. I když za rok touhle dobou už můžete být každý někde jinde.

Popravdě jsem nikdy nevěřil, že by se Harrison mohl kvůli dívce rvát, ale po tom, co mi zlomil nos, způsobil nehezké modřiny, monokly a spousty dalších zranění, jsem pochopil, že kvůli tobě je schopen i takhle moc ubližovat. Jen kvůli tobě.

Nepřizná ti to. Nepřizná ti, co pro něj znamenáš, Liv, protože to on neumí, ale nesmíš to vzdávat. On ti to třeba jednou řekne, ale zatím ti to může dávat najevo pouze v Harrisonovském stylu.
Po tom všem, co jsme si navzájem způsobili, ho pořád beru jako svého bratra a přeji mu štěstí. Modlím se za něj, aby to nepokazil a rozhodl se v jistých věcech správně.

Vím, že jsi naštvaná, protože tě tu nechávám stejně jako Em, ale neboj, neopouštím tě napořád. Jen se potřebuji z toho množství událostí vzpamatovat. Možná i zapomenout na to, co se tu poslední měsíce dělo, a práce je asi tím nejlepším řešením.
Zvládneš to, Liv. Pokud je Harrison opravdu tak výjimečný, že jsi zasloužil tvé city, pak vše dobře dopadne. Věřím tomu.

Zlom vaz, Liv.

S láskou: Tvůj Edward x

Klekla jsem si na zem s rukou před ústy a začala nahlas vzlykat. Mohla jsem za jeho odjezd já, a teď mě to opravdu moc mrzelo.
Měla jsem tolik otázek. Na co narážel? Co mi tím dopisem chtěl naznačit? Teď jsem zmatenější než kdy dříve a upřímně mám husinu z těch několika napsaných vět.

I když za rok touhle dobou už můžete být každý někde jinde.

Modlím se za něj, aby to nepokazil a rozhodl se v jistých věcech správně.

Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale žádné rozumné vysvětlení mě nenapadlo. Dopis jsem tedy schovala do šuplíku vedle postele s tím, že už jsem paranoidní a vidím ve všem nějaké pochybnosti.

Hned nato mi zavibroval mobil.

Jdeš dneska na zkoušku? - Harrison x

Povzdechla jsem si. Nikam se mi nechtělo, ale představení mělo být za pár týdnů a my museli dost věcí dohánět.

Ano, vyzvedneš mě? – Liv

Zamířila jsem ke skříni, na kterou jsem mlčky zírala několik vteřin, než mi mobil opět oznámil novou příchozí zprávu.

Jasně. Co se děje, kotě? - Harrison x

Nechápala jsem, jak to mohl poznat, když jsme se nenacházeli ani ve stejně budově...

Proč si myslíš, že se něco děje? - Liv

Chvíli jsem netrpělivě vyčkávala a popocházela od jedné stěny ke druhé jako zblblý křeček v akvárku.

Protože mi neposíláš pusy. A to ty děláš. - Harrison x

Protočila jsem nad tím panenkami, ale musela se pobaveně usmát., že si všímal i takových nepatrných detailů.

Promiň, jen mě mrzí to s Edwardem. - Liv xxx

Rychle jsem se převlékla z nepohodlných džínů do bílých volných kalhot a chundelatého svetříku. Harrison mi mezitím něco dalšího napsal a už nejspíš pár minut netrpělivě vyčkával na mou odpověď.

Sere mě to za tebe. Možná jsem to přehnal, ale nenechám si přece kurva vzít něco, co patří mně. Respektive nikoho. Já jsem si tě vybojoval, nehodlám tě nikomu půjčovat. To už ale víš, ne? - Harrison x

A byl tu opět majetnický Harrison. Zavrtěla jsem nad tím pohoršeně hlavou, ale musela jsem přiznat, že mě to jeho chování hřálo u srdce. Alespoň jsem tak nějak měla jistotu, že mě má opravdu rád.

Vím. Čekám na pokoji, tak přijď. - Liv X

Při čekání na Harrisona jsem se rozhodla zavolat mamce, protože jsem nutně potřebovala slyšet její hlas. Ujistila jsem ji, že večeře se v pátek koná a že se s Harrym oba těšíme, i když on nejspíš tyhle rodinné záležitosti moc nemusel.

Chvilku jsem si s ní povídala o škole a učitelích, ale stále jsem měla pocit, jako by tohle zbytečné tlachání jen předcházelo tomu, s čím jsem se mámě vážně nutně potřebovala svěřit. A to ohledně Edwarda, Harrisona, a problémů, které jsem na Akademii dennodenně zažívala.

Jakmile se mě tedy zeptala na mé přátele, okamžitě jsem jí vše vylíčila i s mými pocity. A když říkám vše, myslím tím úplně všechno, co mi doteď leželo v hlavě.

Že se do mě Edward zamiloval, že chodím od Vánoc s Harrisonem, což už mamka nějak tak tušila, takže v podstatě ani nevyváděla, že Edward odjel na pár měsíců pryč, stejně jako Emma, která je mimochodem nastávající maminkou, a že za to v podstatě můžu já, protože jsem mu lhala a vodila ho za nos. Vyprávěla jsem jí i o tom, jak je Harrison neskutečně žárlivý, zmínila jsem se o Adamovi a jeho flirtování, a dokonce jsem si i poplakala, protože mi to všechno začínalo přerůstat už přes hlavu.

A mamka místo toho, aby mě začala hubovat za to, jak jsem se chovala nezodpovědně a hloupě, tak mě svou reakcí naprosto ohromila.

,,Zlatíčko,'' promluvila ke mně něžně. ,,Nejprve ti chci říct, že to nebude lehčí. Takhle probíhají vztahy. Žárlivost, závist, brek a starosti, ale každý má právo na to, prožít si to sám. I ty, a moc se omlouvám, že jsem ti v tom bránila. Harrison se zdá být jako milý hoch, i když jeho chování je neukázněné, jeho zjev připomínající pouličního gangstera mě bude odpuzovat ještě dlouho a Edward by byl pro tebe možná lepší partie, jenomže u Harrisona jsem si jistá, že tě má rád víc než cokoli jiného. Jaký jiný chlapec by kvůli dívce naprosto porušil svá vlastní pravidla? Vždyť on s holkami zjevně nikdy nerandil, nedával jim najevo své city, a jak tě teď tak poslouchám, vím, že s ním budeš vždycky v bezpečí, ať je, jaký je.

Ano, má spousty tetování, je vulgární a tak podobně, ale vím, že tě ochrání, a to je pro mě v téhle chvíli to nejdůležitější, když tě nemůžu ochraňovat už já.

Navíc jsi chytrá holčička, ty mě přece nikdy nezklameš,'' zakončila svůj dlouhý monolog a já se opařeně posadila na kraj postele s pusou do tvaru o. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi tu právě řekla. Vždyť mamka mi právě schválila Harrisona se vším všudy a prakticky ho i obhajovala. Přála jsem si to po celou dobu, co jsme spolu byli, ale najednou mi to celé přišlo až moc snadné a krásné.

,,Mami, děkuji ti, ale jak to-,'' odmlčela jsem se. ,,Co se stalo?'' Čekala jsem na její vysvětlení, zatímco jsem si hrála s lemem prostěradla.

,,Víš, přemýšlela jsem, a myslím, že jsem ti hodně křivdila, Liv. Vždyť ty jsi mě vždycky poslouchala a pomáhala mi. Nosila si výborné známky a nikdy s tebou nebyl problém. Je čas, aby si začala trochu žít. Proto jsem ti dala volnost. Teď už jsi velká holka,'' přemáhala krapet pláč, ale ustála to a snažila se o pevný tón. ,,Miluji tě, drahoušku. A věř, že tu budu pro tebe za jakékoli situace,'' dodala a zaslechla jsem popotáhnutí, které bylo z mámina pohledu vysoce neslušné.

,,Já tebe taky, mami. Děkuji,'' ukončila jsem hovor a s nevěřícným pohledem roztáhla rty do širokého úsměvu. Jsem volná! Teď už se nemusím bát, že nás mamka s Harrisonem někde nachytá a budeme mít z toho oba malér. Někdy se asi něco musí holt totálně pokazit, aby se to poté zase něčím lepším vykompenzovalo.

Ozvalo se zaklepání a já už s lepší náladou šla novému návštěvníkovi otevřít. Jakmile jsem za dveřmi uviděla Harrisona, vrhla jsem se mu kolem krku a doslova se na něj pověsila. Jelikož to nečekal, tak jsme se nebezpečně zhoupli dopředu, ale nakonec to ustál a přivinul si mě natěsno k sobě.

,,Tak tohle jsem fakt kurva nečekal!'' zasmál se a políbil mě do vlasů. Stoupla jsem si zase na zem a zazubila se. ,,Proč si tak změnila-''

,,Protože žiji jenom jednou a nemám tolik času na to, abych se jen mračila. Truchlit můžu večer, ve dne si chci užívat života! Pojď, zlato, ukážeme jim, jak se správně hraje divadlo!'' Energicky jsem vypálila ze dveří a nakrčila obočí, když jsem si uvědomila, jak jsem Harrisona nazvala. S úsměvem jsem nad tím ale pokrčila rameny a on mě pobaveně následoval až nahoru do divadelního sálu.

***

Většina lidí již stála nachystaná na svých místech, ale byli dost zaměstnaní učením se svých textu, takže si nás a našeho pozdního příchodu nevšímali. Já už svou roli Julie uměla nazpaměť a Harrison to z nějakého nepochopitelného důvodu dokázal také zahrát z hlavy, i když si nějaké fráze trochu přeměnil. Význam to mělo naštěstí stejný a zdržel se svých obvyklých vulgarismů.

,,Tak jo, mládeži. Jdeme na to, doufám, že jste připravení.'' Profesor Watkinson vešel do třídy a hlučně zatleskal, až se zvuk dopadající jedné dlaně o druhou rozlehl sálem. Všichni přítomní zpozorněli a schovali své scénáře tam, kam je nelákalo se na ně neustále dívat. ,,Dobře, dneska si to dáme už bez papírů v ruce. Když Vám vypadne text, poradím Vám, ale důležitá je improvizace, jasné?'' Kývli jsme a sborově zamručeli na souhlas. ,,Tak fajn, od začátku a snažte se!''

***

Hra po celou dobu probíhala velmi dobře, protože si skoro všichni už svoje části pamatovali, a tak to rychleji ubíhalo. Skončili jsme těsně předtím, než má Romeo vyznat Julii lásku.

,,Druhá část příští týden. A pomalu se rozhlížejte v kostymérně, co si vezmete na sebe na to představení. Za měsíc už totiž pojedeme před lidma,'' řekl Watkinson, ještě než odešel, a já malinko znervózněla, i když jsem se na vystoupení těšila.

S Harrisonem jsme se vytratili a sedli si na schody před sálem, kam už nikdo v tuhle dobu nahoru nechodil, takže jsme se nemuseli skrývat ani přetvařovat a chovali se momentálně jako každý normální pár.

,,Abych nezapomněl, dneska jdeme na party,'' oznámil mi jakoby nic Harrison a já šokovaně otevřela ústa a nakrčila obočí.

,,Co? Ne! Vždyť víš, že nemám ráda party!'' vyčetla jsem mu, protože mu tahle drobná informace jaksi unikla, ale on se pohotově ušklíbl.

,,Vím, ale chci tě tam. Liv, prosim, vejška je přece o pařbách. Je o tom, abysme si užívali, sama si říkala, že to chceš. Slibuju, že tě nebudu nutit pít a že si to užijeme. A navíc taky potřebuju, aby mě tam někdo kontroloval,'' přiznal se a já se zamračila.

,,Jak kontroloval?'' nechápala jsem.

,,No, mohl bych někoho vojet, nebo někomu rozmlátit držku. Hele, když se zliju, tak se neznám. A docela rád bych viděl toho novýho kokota na zemi.'' Zasmála jsem se, i když to vlastně nebylo vůbec vtipné, ale naopak dost závažné. Harrison to říkal s trochou ironií v hlase, jenomže jak jsem si mohla být jistá tím, že se neopije a vážně s jinou holkou neskončí v posteli? Ta představa se mi rozhodně nelíbila, a i když se mi tam nechtělo, tak jsem nemohla dovolit, aby tam vyvedl nějakou hloupost. A navíc se zdálo, že mu to chybí a já ho přeci nemohla neustále držet zpátky. Měnila jsem ho už dost.

,,Tak dobře, ale žádné nikdy jsem ani nic podobného. Nechci tam být zase za největšího moulu!'' upozornila jsem ho se vztyčeným ukazováčkem. Harrison zadržoval smích, ale nevydržel to a vybouchl.

,,Sorry, lásko, ale tím moulou si to fakt dojebala.'' Probodla jsem ho pohledem, ale on se nepřestával chechtat dál, až se dostal do fáze, kdy smíchy nemohl pomalu ani dýchat a jen plácal bezmocně rukama. Cukaly mi koutky, protože jeho smích byl opravdu nakažlivý. Zacpala jsem si nos a přidala se k němu. Byl to můj starý zlozvyk, při kterém jsem vypadala asi ještě více směšně, ale aspoň jsem neatraktivně nechrochtala.

Když jsme se konečně uklidnili. Lehli jsme si na ty studené schody a já si opřela hlavu o Harrisonovu hruď. Riskovali jsme tímhle projevem hodně, ale nijak zvlášť nás to netrápilo, protože v ten moment jsme byli právě takhle šťastní a nic víc jsme ke své spokojenosti nepotřebovali.

***

Stála jsem před zrcadlem a přemýšlela, co si vzít na sebe. Párkrát jsem se přistihla, jak mluvím sama se sebou, nebo jak omylem zavolám na Emmu, protože ta mi vždycky s oblečením ráda poradila. Jenomže teď tu bohužel nebyla a já se musela spokojit s vlastním módním vkusem, který se týkal převážně jen pastelových barev. Šaty jsem na tuto událost raději vynechala a rozložila si na postel všechny své džíny, kalhoty a sukně. Sukně mi vyhovovaly, protože dosahovaly pod kolena a byly ušité z příjemného materiálu, ale věděla jsem, že by se Harrison přemáhal, aby mi neřekl každou chvíli něco uštěpačného na jejich účet.

Zvolila jsem proto nenápadné modré džíny, bílé tílko a šedou mikinu. Venku bylo chladno, takže jsem stejně nepočítala s tím, že si ji budu během večera sundávat.

Rozčesala jsem si vlasy a trochu je profoukla fénem, aby byly více nadýchané a trochu se mi zvlnily. Na rty jsem nanesla bezbarvý lesk a obula si své oblíbené bílé kecky. Nic moc vyzývavého, ale slušivého a hlavně decentního.

Harrison mě vyzvedl přesně v osm. Na sobě měl bílé tričko, svou koženou bundu a černé kalhoty. I když jsem ho takhle viděla už mnohokrát, pořád mě nepřestalo udivovat, jak neuvěřitelně krásný a sexy byl. Zpod trička mu prosvítalo nespočet jeho tetování a rýsující se břišní svaly.

,,Sluší ti to, Jiskřičko,'' pochválil mi můj zvolený oděv a mně po jeho komplimentu zrůžověly tváře.

,,Tobě taky, Harrisone,'' usmála jsem se a posadila se na místo spolujezdce.

,,Máš hlad? Mohli bysme si zajít ještě na jídlo, páč ty sračky, co se dělaj na mejdlech, stojej za starý hovno,'' prohodil Harrison a já se uchechtla nad jeho chybným přirovnáním.

,,Říká se za starou belu, Harrisone,'' opravila jsem ho a pomyslela si, zda se těch vulgarismů někdy zbaví. I když myšlenka Harrisona bez jeho typické řeči mě tolik nelákala. Možná by se tím totiž podobal až moc Edwardovi.

,,To je fuk. Máš ten hlad?'' Zavrtěla jsem hlavou v nesouhlasu.

,,Ne, jsem v pohodě,'' ujistila jsem ho.

,,Ok, puso, ale ne, že mi pojdeš hlady.'' Nastartoval a odjel ze školního parkoviště.

,,Kde ten večírek vlastně je?'' optala jsem se nezaujatě a Harrison se nepříjemně ošil, jako bych se zeptala na něco nemístného.

,,Ehm, v novém domě O'Barbies,'' odpověděl po chvíli ticha opatrně. Zadržela jsem dech šokem a pak se rozkuckala, když jsem se po delší době nadechla čerstvého kyslíku.

,,Cože?!'' vypálila jsem na něj a cítila jsem, jak brunátním.

,,No jo, je tradice, že s klukama chodíme na jejich večírky. Jsme si ve spolcích nejblíž,'' vysvětlil a podíval se na mě starostlivě, aby zkontroloval, jestli ještě dýchám, nebo jsem se nezadusila, když mi tuhle nemilou novinu oznámil. Připadala jsem si jako ta vtipná nafukovací ryba Fugu, která se vždycky při útoku na nepřítele nafoukne jako obří ostnatý balónek.

,,A to jsi mi to nemohl říct dřív? Glorie mě nesnáší. CELÁ její parta mě nesnáší!'' dala jsem dobrý důraz na slovo celá a promnula si čelo, abych se nad tím zamyslela. ,,To bude horor,'' došla jsem nakonec k přesvědčení a odevzdaně si povzdechla.

,,Nebude, hele, já ty kundy taky nemám rád, ale musím s nima vycházet, pokud chci, aby mezi našimi spolky vládl mír. Jestli se do tebe budou navážet, odejdem, jasný?'' Trhla jsem sebou, protože opět použil to hrozné slovo, ale raději jsem nic neříkala a odsouhlasila mu to, jelikož teď jsem rozhodně neměla náladu se hádat.

Dům O'Barbies byl ohromný. Krásná bílá vila se světle růžovým a lososově zbarveným nábytkem. Záviděla jsem jim to, protože ten obyčejný a prázdný pokoj v kampusu nebyl nic moc, i když jsem se z něj snažila udělat pro sebe co nejpříjemnější prostředí.

,,Páni,'' zhodnotila jsem to uznale a bylo mi o něco líp, ač jsem stále zůstával obezřetnou.

Vevnitř už byl večírek v plném proudu. Všude se vrtěla zpocená těla a lehce oděné dívky se otíraly o své vzrušené doprovody. Nakrčila jsem nos a zachumlala se do své mikiny, kterou jsem teď považovala za neproniknutelný štít. Harrison se mi trochu vzdálil, abychom nepůsobili podezřele, a zamířil k dobře známému hloučku v obývacím pokoji. Dohodli jsme se, že já za nimi přijdu o pár minut později a budu dělat, že jsem sem přijela sama.

Zatím jsem se šla napít trochu vody, protože se mi dělalo nevolno z toho množství různých parfémů, kouře a pachu alkoholu.

Vypila jsem skoro celou sklenici, položila ji do už přeplněného dřezu a pomalu se vydala do obýváku. Uprostřed něj byly dvě růžové lenošky, pár křesílek stejné barvy a na zemi spousta chundelatých polštářků. Celé to tu působilo jako v mém domečku pro barbíny, který jsem měla, když mi bylo dvanáct.

,,Ahoj,'' pozdravila jsem hlouček Picta fiver, O'Barbies a několik mně dalších neznámých lidí.

,,Nazdar, Liv!'' zvolal nadšeně Angel a mě jeho reakce příjemně potěšila, protože se vážně tvářil, jako by byl šťastný, že mě vidí. Asi byl už trochu nalitý, ale i tak jsem se musela usmát.

,,Rád tě zase vidím, Liv,'' opětoval mi pozdrav i Adam, který seděl mezi Trevisem a Glorií. Ta mu prstem přejížděla přes límeček jeho tmavě modrého trička a propálila mě jedovatým pohledem.

,,Já tebe, Adame,'' usmála jsem se a snažila se přehlížet její palčivé velké oči obtáhlé kočičí linkou, které mi přímo doprostřed obličeje vypalovaly díru.
S ostatními jsem si buď podala ruku, nebo na ně jen stydlivě mávla a sedla si na okraj lenošky. Harrison se na mě letmo podíval a napil se ze svého plastového kelímku, který byl jistě naplněný až po okraj alkoholem.

,,Nečekala bych tě tady,'' ozvala se zničehonic Glorie a já několikrát překvapeně zamrkala. Prosila jsem ji v duchu, ať si dneska ty poznámky odpustí. ,,Ale aspoň bude větší sranda, když seš tu totiž ty, tak jsou ty mejdla hned živější,'' prohodila a zaměřila se zase na Adama. Netušila jsem, zda jsem to měla brát jako kompliment, ale zdálo se mi, že se na mě Glorie Baldwinová snažila být před malou chvilkou milá.

,,Něco si zahrajem!'' zvolal s lišáckým úsměvem Trevis a vyfoukl oblak šedého kouře nad sebe.

,,Hlavně ne nikdy jsem, ty vole,'' zareagoval Harrison otráveně a já mu v duchu poděkovala, protože jsem věděla, že to řekl kvůli mně.

,,Tak něco vyber ty, ať se tu nenudíme,'' vyzval ho Trevis a zbytek cigarety típl do skleněného popelníku na stole. Harrison se zamyslel a pak se spokojeným úsměvem v klidu navrhl:

,,Co takhle Beer-Pong, ten dlouho nebyl.'' Skupinka na zemi zajásala a já nechápavě nakrčila obočí. ,,Tys to nehrála, co?'' obrátil se na mě s otázkou a v očích mu pobaveně zajiskřilo.

,,Ne,'' pípla jsem a on se ušklíbl. Jako by to nebylo snad jasné, když jsem nikdy nechodila na žádné party...

,,Neva, hraju s Liv. Já už si ji zaučím!'' ozval se Adam, pak vstal a zazubil se na mě. Chytl mě bez ostychu přede všemi za ruku a Glorie si uraženě založila ruce na prsou. Harrison semkl rty těsně k sobě a prsty zaťal do svých černých džínů.

,,Jak velkorysé,'' zamručel a spolu s ostatními zamířil do kuchyně. Následovala jsem ho spolu s Adamem, který mě ještě pořád držel za ruku, a celá červená se vyhýbala Harrisonově naštvaným zeleným očím, které by nejradši na místě vraždily.

,,Fajn.'' Harrison smetl ze stolu na zem všechen binec, který tam zanechali účastnící večírku, a popadl balení kelímků. ,,Pro ty, co to ještě nehráli,'' začal uštěpačným tónem a já nahodila výraz tohle-sis-mohl-odpustit. ,,Na stole je deset a deset kelímků a proti sobě hrajou dva na dva. Cílem je se pingpongovým míčkem do jednoho z těch kelímků trefit. Když někdo trefí kelímek protihráče, protihráč ho musí vypít. V týmu se v pití střídaj. Pokud se trefí oba dva z jednoho týmu, můžou hrát znovu. Je to lehký, pochopíte to během hry. Dotazy?'' podíval se pouze na mě a já nabrala rudý odstín.

,,V těch kelímkách bude vážně alkohol?'' zděsila jsem se a o krok couvla.

,,Ne, limonáda asi,'' řekne ironicky Harrison a ještě protočil očima. Adam se uchechtl a já zrudla ještě víc. Nelíbilo se mi, jak se mnou Harrison jedná, když jsme mezi jeho přáteli.

,,Tak hrajem už?'' zvolal nedočkavě Angel a všichni přítomní souhlasně zamručeli a rozdělili se do dvojic. Adam si zabral mě a Harrison skončil s Glorií, což mi náladu ani trochu nezlepšilo.

,,Asi bys měl něco vědět, jelikož jsem to nikdy nehrála, tak nebudu nejlepší hráčka. A-''

,,Nemusíme vyhrát, jde o to si to užít. A aspoň se to naučíš,'' přerušil mě klidně Adam a navrch dodal široký úsměv, který jsem mu oplatila.

Jako první hráli Trevis s Angelem, proti Clayovi a Lise. Pozorně jsem hru sledovala, abych si toho zapamatovala co nejvíce. Vždycky jsem totiž při takových společenských aktivitách byla přehnaně nervózní.

Zjistila jsem během svého pozorování, že se víc vyplatí míčkem házet obloukem než o stůl, protože je větší šance, že se trefíte. Všichni to tu už aspoň jednou hráli, takže jsem měla aspoň omluvu, pokud by mi to nešlo. I tak jsem ale nebyla zvyklá prohrávat, takže jsem je nechtěla nechat vyhrát tak snadno.

Po nich jsme šli my. Glorie s Harrisonem a já s Adamem. Glorie se k Harrisonovi až moc lísala, ale ten tomu naštěstí nevěnoval moc pozornosti. Adam mi položil ruku kolem ramen a zašeptal mi do ucha nejspíš něco povzbudivého, ale jelikož tu byl opravdu velký hluk, jen jsem se místo nějaké slovní odpovědi usmála. Harrison ho přímo zavraždil pohledem, avšak jsem si toho opět všimla jenom já.

,,Kdo začíná?'' zeptala jsem se, když už okolí ztichlo a čekalo se jen na hru.

,,Kámen, nůžky,'' hlesl Adam a postrčil mě ke Glorii. ,,Vždycky střihaj holky nebo nejmladší,'' vysvětlil s pokrčením ramen.

Aha. Kámen, nůžky, papír jsem uměla naštěstí dobře. Šlo o strategii, i když si to mnozí nemysleli. Stačilo pozorovat soupeřovy ruce, které toho napovídaly nejvíc. Jakmile se začaly letmo rozevírat, bylo jasné, že daný dá nůžky, protože s druhými nůžkami se vynulují a papír přestřihnou. Pokud ruka zůstávala klidná, bylo evidentní, že chce dát už předem kámen, a proto se automaticky útočilo papírem. Nevím, jak jsem se k téhle teorii dohrabala, ale opravdu to v praxi fungovalo.

,,Kámen, nůžky, papír, teď!'' šeptala jsem si, když už jsme proti sobě stály a začaly máchat rukama jako malé holčičky ve školce. Všimla jsem si, že pěst usilovně zatíná, takže buď nebyla rozhodnutá, nebo chtěla dát kámen. Vsadila jsem na to druhé a při posledním vyřčeném slově dala papír. Glorii opravdu zůstala ruka v pěsti a my s Adamem dostali šanci hrát jako první.

Odfrkla si, ale těžkou hlavu si z toho nejspíš nedělala. Spoléhala na to, že to dožene během hry. Polkla jsem a vyzvala Adama, aby raději začal.
Hodil míčkem o stůl, a ten se ladně odrazil a dopadl do kelímku uprostřed. Harrison se ušklíbl, pití do sebe během vteřiny obrátil a já Adama uznale poplácala po rameni.

Dobře, Liv, soustřeď se. Je to jako normální stolní tenis a ten ty přeci umíš, mluvila jsem si pro sebe potichu a snažila se tak uchlácholit. Zkusila jsem míček hodit vrchem, ale někdo do mě zezadu strčil a já ho mrskla ke své smůle úplně vedle.

,,Šikulka!'' zatleskala mi Glorie s falešným úsměvem a já protočila očima a omluvně se zadívala na Adama, který na mě koukal krapet lítostivě.

,,To nic, ty za to nemůžeš. A vy, kokoti, padejte odsuď, kvůli Vám to tady ta kráska netrefila!'' Dav odstoupil a já se začervenala jeho oslovení. Harrison vypadal zralý na ledovou sprchu, jak byl rudý vzteky.

Pak hrála Glorie. Trefila kelímek s přehledem a Adam se jej s myknutím ramen ujal. Našpulila pyšně rty a zkontrolovala si svou manikúru na prstech, aby nám ukázala, že je tohle u ní normální.
Harrison hrál po ní a bez sebemenšího problému trefil kelímek těsně u mě. S třesoucí rukou jsem ho zvedla a napila se. Naštěstí toho nebylo moc, ale pivo mi nikdy moc nechutnalo, takže jsem ho s nakrčeným nosem do sebe dostala po kouskách.

Hráli pak znovu, ale to už Glorie minula a rozhlédla se okolo sebe, jestli to opravdu všichni viděli. Měla jsem, co dělat, abych se při pohledu na ni nezačala hystericky smát.

Zase jsme byli na řadě my s Adamem. Jeho hod těsně škrtl o okraj kelímku a já nad tím mávla rukou, protože jindy se trefoval bez sebemenších obtíží. Soustředila jsem se a vyhlídla si kelímek přesně uprostřed. Hodila jsem míček a ten se odrazil od jednoho kelímku a zahučel do mého vybraného cíle. Nadšeně jsem tleskla a Adam mě s obdivným úsměvem objal okolo ramen.

,,No vidíš, učíš se rychle.'' Glorie se ujala strefeného kelímku, vyzunkla ho bez mrknutí oka a pak už to šlo ráz na ráz.

Pamatuji si, že to bylo velmi těsné. Většinou jsme dorovnávali a jednou museli dohánět i oni nás, když jsme s Adamem dvakrát za sebou hodili úspěšně. Začínalo mě to bavit, ale nejvíc se mi líbilo, jak se Harrison vždycky tvářil, když jsem se strefila. Stále byl naštvaný, ale koukal na mě hrdě a potěšeně zároveň, a to mi dodávalo odvahu.

Skončilo to remízou.

Už jsem se trochu motala, jelikož nikdy nepiji a i troška alkoholu se mnou umí dost dobře zamávat, a tak jsem si sedla na pult v kuchyni a přihlouple se uculila, když se Harrison ocitl vedle mě. Poznala jsem ho po vůni, protože voněl tou svou úžasnou kolínskou, kterou mi vždycky zavoněl polštář v kampusu.

,,Můžeš mi říct, proč s ním kurva furt flirtuješ, dost mě to sere, víš?'' zakřičel mi do ucha, aby přehlušil hlasitou hudbu, ale nezněl moc naštvaně.

,,Co?'' zahihňala jsem se. ,,Já s ním nic nemám. Vždyť chodím s tebou, Harrisone,'' řekla jsem opile a on ztuhl.

,,Do prdele, já věděl, že ten alkohol nebude dobrej nápad. Jak se cejtíš?'' zeptal se starostlivě. Všimla jsem si, že nás nikdo nepozoruje, a tak jsem mu obmotala ruce kolem krku a přitáhla si ho k sobě blíž.

,,Ty jsi tak zatraceně sexy, Harrisone Samuelsi. Už ti to někdo někdy řekl? Ta tvoje tetování! A ten zadek, pane bože, jak může mít někdo tak senzační zadek?'' Nevěděla jsem, co to tu mluvím, ale příjemné teplo, které se rozlévalo po celém mém těle, mě nutilo říkat vše, co mi právě prolétlo hlavou.

,,Kurva, ty seš teda ztřískaná, lásko,'' povzdechl si a já se k němu ještě víc natiskla.

,,Líbí se mi, když mi tak říkáš. Je to roztomilé,'' uculila jsem se a přejela mu prsty po jemně zarostlé tváři. Cítila jsem, že se napnul a že jeho tělo začalo reagovat na mou přítomnost. Ten pocit se mi moc líbil.

,,Olivie, odvezu nás domů, než vyvedeš nějakou blbost,'' rozhodl, ale tenhle nápad se mi vůbec nezamlouval. Podívala jsem se na parket, kde se pohybovaly jednotlivé páry v objetí, nebo naproti sobě, a vítězně zvedla ruku nahoru.

,,Ne!'' vpálila jsem mu do obličeje. ,,My jdeme tancovat! Liv chce pořádně trsat, tak pojď!'' usmyslila jsem si a za ruku ho zatáhla k parketu. Harrison se tvářil nejistě a neustále se rozhlížel kolem sebe. No jistě, nechce, aby nás spolu někdo viděl. ,,Jestli se za mě stydíš, tak jdi. Já si zatancuji...'' zamyslela jsem se a pohled mi padl na vysokého bruneta v rohu místnosti, o kterého se třela jedna blondýna z O'Barbies. ,,S Adamem.'' Pomalu jsem k němu zamířila, ale něčí paže mě zastavily a přitáhly si mě majetnicky k pevné hrudi.

,,Tak to ani hovno, Livie!'' zavrčel mi Harrison do ucha. ,,Ukaž mi, jak se umíš vrtět, lásko,'' pobídl mě a já na povel své boky rozvlnila. Nebylo to tak těžké, když se člověk víc odvázal. Vlastně to bylo vcelku snadné. Emma měla pravdu.
Zahákla jsem ruce za Harrisonův krk a dala mu malou pusu mezi klíční kosti. Vydechl a zatnul mi prsty do boků.

I při tancování byl neodolatelný. Jeho pohyby byly nenápadné, ale sexy, a vždycky se mu trochu nadzvedlo tričko a odhalilo jeho jemné chloupky pod pupíkem. Jak by asi vypadal, kdyby tančil bez toho trička? Liv! Nad čím to přemýšlíš?! napomenula jsem se, ale pak si pomyslela, že sakra dobře.

,,Chtěla bych, aby si mě líbal,'' přiznala jsem při pohledu na jeho růžové rty, ale neuvědomila si, že jsem to řekla nahlas. Harrison si jazykem přejel přes spodní ret, vzal mezi prsty mou bradu a opravdu mi vyhověl. Jeho polibky ale rozhodně nebyly něžné, ale naopak začaly být náruživější, vášnivější a i mé tělo reagovalo nenasytněji.

,,Nevypadnem?'' nadhodil malinko zadýchaně a já ho omámeně následovala ven ze dveří.