Zase jsem se musela vrátit do starých kolejí. Škola, divadlo, herectví, malba, teď už i zpívání, a odtažitost od Harrisona. Což bylo ze všeho asi nejtěžší, protože jsem si zvykla na to, že jsme spolu trávili více času.

Dylanova slova se nakonec potvrdila. Lisa se opravdu odstěhovala k O'Barbies a mně se tak uvolnil pokoj. Sice jsem neměla ráda samotu, ale bylo to lepší, než aby mi ji narušovala nějaká blonďatá hanebnice.

Harrisonovylm úkolem teď bylo sehnat posledního člena Picta fiver, aby mu mohl předat Dustinovu bundu. Po prvním pololetí by se měli nabírat noví studenti, tak se mezi nimi třeba někdo najde.

S Edwardem to teď všechno bylo nějaké divné. Vyptával se mě neustále na Harrisona, jako by něco tušil, a vždycky, když jsem řekla, že je vše v nejlepším pořádku, úplně se rozzářil. Nechápala jsem jeho chování. Copak se jeho zášť ke spojení já a Harrisonem vytratila? Ještě nedávno nemohl uvěřit tomu, že jsme si blíže, a teď by nás snad klidně dával dohromady.

Zastavila jsem se u dveří jeho pokoje a zaklepala. Otevřel skoro okamžitě a široce se usmál.
Vzal si věci a společně jsme vyrazili na literaturu. Sedli jsme si na naše místa a bavili se o Edwardově návštěvě táty, kterou absolvoval každý víkend. S tátou to měl teď prý těžké, protože byl neustále v práci a bral si ji s sebou i domů. Uprostřed rozhovoru nás vyrušil stydlivě Dylan.

,,Ahojky,'' pozdravil nás mile. Objal mě a pak dokonce i Edwarda. Ten tím vypadal být překvapen, ale u Dylana bylo tohle chování normální. ,,Můžu k Vám?'' zeptal se nesměle a já s Edem nastejno přikývla.

,,Jasně.'' Posunula jsem se o jedno místo dál a Dylan si sedl mezi mě a Edwarda.

,,Tak jak bylo?'' Dylan se podíval nejdříve na mě, pak na Eda a nakonec zase na mě.

,,Šlo to, Dyle, co ty?'' odpověděl mu nejprve Edward a zapojil ho do naší konverzace týkající se víkendu. Dylan se rozpovídal o tom, jak ho strávil u babičky a všichni jsme se nahlas rozesmáli, když nám začal líčit, kolik jídla do něj dokázala nacpat. Vzpomněla jsem si na tu svou a musela přiznat, že ta na tom nebyla o moc lépe.

,,Zdravím Vás.'' Bloodworthová vešla do třídy a na vysokém lakovaném podpatku se otočila před tabulí čelem k nám. Vlasy měla opět svázané v těsném hustém uzlu a rty přetřené pastelově růžovou rtěnkou. ,,Dnes bych byla ráda, abyste si každý vybrali báseň, nejlépe od nějakého známějšího autora, ale nebude mi vadit ani vlastní práce či někdo kdo zas až tak populární není, alespoň objevíme nové talenty. Do příštího pondělí, mládeži, je to jasné?'' Většina ze třídy otráveně vzdychla a Harrison dokonce zaklonil hlavu a tiše zaklel. Tak tiše, že jsem to slyšela i já na druhé straně třídy.
,,Pane Samuelsi, sdílejte to přehnané nadšení raději v duchu,'' napomenula ho profesorka ostře a on se ušklíbl. Zacukaly mi koutky pobavením a i Harrison se neubránil úsměvu, když zahlédl můj výraz. ,,Tak se podíváme, komu by to dneska slušelo tady dole u tabule,'' ozvala se zase profesorka a všichni, kteří se dnes účastnili přednášky na literaturu, uhnuli pohledem a snažili se s ní nenavazovat oční kontakt.

***

,,Já to nechápu! Ta profesorka mě nemá ráda! Vždycky vyvolá jenom mě!'' protestoval popuzeně Dylan, když jsme mířili po chodbě ke skříňkám.

,,Možná to bude proto, že ses jí líbil, a ona teď zjistila, že o ni vlastně nemáš zájem, když tě přitahují kluci,'' řekla jsem zcela vážně a Edward vyprskl smíchy. Přidala jsem se k němu a Dylan uraženě vystrčil dolní ret.

,,Jen si ze mě dělejte srandu, ono se Vám to jednou vrátí!'' Zavrtěl nad tím hlavou, ale pak se uchechtl.

,,Liv?'' Otočila jsem se a spatřila tátu, který postával před dveřmi, jež vedly do jeho kanceláře a sborovny.

,,Tati? Stalo se něco?'' navázala jsem otázkou a on zavrtěl hlavou, ale pokynul mi, abych šla k němu.

,,Omluvte mě, pak si Vás zase najdu,'' řekla jsem klukům a doběhla k tátovi. Zmizela jsem s ním v kanceláři a sedla si do už dobře známého křesla. ,,O co jde, tati?'' zeptala jsem se jej a on si založil ruce na prsou.

,,Mamka volala.'' Aha. ,,Nevím, co se stalo, ale ráda by Harrisona pozvala na večeři. Kdy by mohl?'' Co prosím? Párkrát jsem šokem zamrkala, protože mi připadalo, že jsem asi špatně slyšela. Když táta nezměnil svůj výraz, protáhla jsem obličej a konečně mu odpověděla.

,,No...,'' zamyslela jsem se. ,,Asi v pátek? Zeptám se ho.'' Táta spokojeně kývl a usmál se.

,,To je vše, Liv. Doufám, že škola dobrý?'' ujistil se a poslední větu protáhl do tázavého tónu.

,,Nejlepší,'' uculila jsem se spokojeně, protože tomu tak opravdu bylo.

,,To jsem rád, pozdravuj Harrisona i Edwarda.'' Kývla jsem a s ohromením opustila kancelář vedení Akademie. Pozdravovat Harrisona? Co se to tu děje?

Dohnala jsem kluky, pořád celá zaskočená z toho, co mi táta právě sdělil, a s přihlouplým úsměvem od ucha k uchu jsem je následovala do další učebny.

***

Nemohla jsem uvěřit, že jsem to nestíhala na herectví. Já! Musela jsem totiž absolvovat dlouhý rozhovor s mamkou, a to jsem se jí chtěla jen slušně zeptat, proč pozvala právě Harrisona k nám domů. Jenomže v rodině holt máme tu schopnost kecat bez zastavení třeba deset minut, i když se nás někdo pouze zeptá, kolik je hodin, a tak jsme s mamkou debatovaly více jak hodinu, čímž pádem jsem nezpozorovala, kolik mám času.

Vybíhala jsem schody po dvou, jenomže vzhledem k tomu, že vůbec neběhám a sportu se kromě jógy a pravidelného cvičení vyhýbám velkým obloukem, zamotala se mi hlava a někoho jsem spolu se mnou povalila na zem.
Okamžitě jsem se té osobě začala omlouvat a vyškrábala se stěží na nohy. Pohled mi spadl na vyššího kluka s hezkým úsměvem a tmavými vlasy.

,,V pohodě,'' zasmál se upřímně. ,,Jen si do mě vrazila jak neřízená střela. To je fakt povedený uvítání na nový škole.'' Oprášil se a pobaveně nad tím pokroutil hlavou. Zrudla jsem a ještě jednou se mu omluvila.

,,Moc mě to mrzí, nestíhám, což u mě není příliš obvyklé. Každopádně tě tu srdečně vítám, určitě si to tu zamiluješ.'' Natáhla jsem k němu ruku. ,,Jsem Olivie, ale říkej mi prosím Liv.'' Zase zvedl koutky nahoru a napřaženou ruku mi stiskl.

,,Adam,'' prozradil mi své jméno. ,,Já myslim, že už teď jsem si to tu sakra zamiloval,'' řekl trochu tišším tónem a já se podívala raději jinam. To snad ne, on se mnou flirtuje! Se mnou! Co by tomu řekl Harrison? Vlastně nic, protože tady ve škole jsme my dva nanejvýš přátelé... Začervenala jsem se a zase ruku stáhla k sobě.

,,Tak se měj, Adame. A hodně štěstí,'' popřála jsem mu a otočila se k odchodu.

,,Liv?'' zavolal na mě ještě.

,,Ano?'' Podívala jsem se na něj přes rameno, ale už se neobracela.

,,Jdi do toho s úsměvem, s tím jde všechno líp.'' Mrkl na mě a pak se mi ztratil z dohledu. Musela jsem se kvůli jeho poznámce pousmát, protože mi to zlepšilo náladu.

Vpadla jsem do divadelního sálu a zběžně se omluvila. Všichni již byli nastoupení na pódiu, i s Harrisonem, a připravovali se, že začnou hrát beze mě.

,,Liv! Takhle tě neznám. Nechodíš přece pozdě.'' Profesor Watkinson mi věnoval starostlivý pohled a já celá zadýchaná zavrtěla omluvně hlavou.

,,Jsem v pořádku, víckrát se to nestane! Tak, kde jsme skončili?'' Pohlédla jsem na skupinku svých spolužáků a ti mi naznačili, že ještě právě nezačali. Oddechla jsem si a Harrison se na mě zadíval stylem to-jsem-si-o-tobě-fakt-nemyslel-šprtko. Zpražila jsem ho za to pohledem, on se zakřenil a já za nimi vyskočila na jeviště.

,,Liv, kde máš text?'' zeptal se mě Watkinson zmateně.

,,Už to umím,'' vysvětlila jsem. ,,Můžu hrát bez něj.'' Pyšně se po mých slovech napřímil a uznale sepnul ruce v děkovném gestu. Byla jsem ráda, že jsem si to u něj svým pozdním příchodem nepohoršila.

,,Dva rody, oba stejně vážené...'' začal předříkávat Chór a já už se začala naplno soustředit na svou roli Julie.

***

,,Proč si přišla pozdě?'' zeptal se mě zvědavě Harrison, když jsme skončili, protože i jemu nejspíš přišlo divné, že já, která chodím na vteřinu přesně, někdy i s předstihem, jsem se tentokrát zpozdila.

,,Volala jsem s mamkou,'' zamumlala jsem nezaujatě a o Adamovi se mu raději nezmiňovala. Určitě by zase začal šílet.

,,A?'' Povytáhl tázavě obočí a tím se vzdálil od tématu, kde jsem byla před zkouškou.

,,Mám tě pozvat na večeři. Sama mi sdělila, že si to přeje.'' Harrison překvapeně zamrkal, ale z výrazu jsem mu vyčetla, že ho mé oznámení mile potěšilo.

,,Rád.'' Udivil mě svou pohotovou a rychlou odpovědí.

,,Vážně?'' Pozvedla jsem nevěřícně obočí a on kývl.

,,Jo,'' pokrčil rameny. ,,Myslím, že s tvou mámou už celkem vycházím.'' To jsem mu musela dát za pravdu. Tehdy po Vánocích, jak se u nás stavil, aby mi nabídl vztah, se na něj mamka dokonce usmívala a neslyšela jsem od ní od té doby žádné negativní poznámky na jeho osobu.

,,Čím to?'' otázala jsem se zaujatě, protože mě zajímalo, jestli o tom ví třeba něco víc.

,,Umím to s ženskejma, lásko.'' Navlhčil si rty a vzal mě kolem ramen, protože už jsme byli z dohledu ostatních.

Tohle mě na tom celkem mrzelo. I když jsem věděla, že jsem říkala, že nechci, aby to okolí vědělo, tak jsem to řekla v podstatě jen kvůli Harrisonovi. Docela bych uvítala, kdyby se konečně rozhoupal a ukázal 'světu', že chodí se šprtkou Sparksovou. ,,Máš čas?'' zeptal se mě vzápětí.

,,Myslím, že...'' naschvál svou odpověď protáhnu. ,,Ano,'' uculila jsem se na něj a on dal pobaveně oči v sloup.

,,Tak to můžeme jít, Jiskřičko.'' Harrison mě zavedl ke svému autu a otevře mi dveře spolujezdce jako pravý gentleman. Poděkovala jsem, sedla si a úlevně zaklonila hlavu. ,,Den na hovno, co?'' Nastartoval a ušklíbl se na mě.

,,Úplně bych to tak nenazvala. Spíše únavný.'' Harrison mi položil ruku na koleno a začal mi na něm kreslit za jízdy malé spirálky. Prohlížela jsem si zaujatě jeho štíhlé potetované prsty a přejela mu jednotlivě po každém kloubku.

,,Máš krásné ruce, Harrisone,'' vyšlo ze mě s upřímností a on ke mně stočil svůj užaslý pohled se svraštěným obočím.

,,Díky, to mi ještě nikdo nikdy neřek,'' šeptl a mě překvapilo, že ve své odpovědi nepoužil žádnou vulgaritu. Poslední dobou se lepšil a možná je to právě kvůli mně.

***

Harrison mě zavezl zase k doupěti a elegantně mi otevřel dveře od auta. Zachichotala jsem se, když se k tomu všemu ještě uklonil. Propletli jsme si spolu prsty a se smíchem vešli dovnitř. Jakmile jsme si ale všimli, že nejsme sami a že ve vedlejší místnosti sedí Trevis, Clay, Angel a ještě někdo k nám otočený zády, ihned jsme se pustili a dělali, že se mezi námi dvěma nic neděje.
Pohledem jsem se zeptala Harrisona, co tu dělají, ale ten zmateně pokrčil rameny a stoupl si přede mě, jako by bylo snad potřeba mě v tuhle chvíli ochraňovat.

,,Nazdárek, Liv, co ty tady děláš?'' zeptal se mě Trevis a já ukázala automaticky na tašku ve své ruce.

,,Máme s Harrisonem zkoušet text na představení,'' vymyslela jsem si nejistým tónem první věc, co mě napadla, ale všichni tři mi na to i tak stejně skočili.
V tom se ten neznámý návštěvník otočil k nám s Harrisonem čelem a já v něm rozpoznala Adama, kterého jsem čistě náhodou dnes srazila na schodech.

,,Ahoj, Liv!'' zvolal. ,,Rád tě zase vidím.'' Usmál se na mě, jak měl nejspíš pokaždé ve zvyku, a já mu úsměv vlídně oplatila. Cítila jsem, jak se Harrison napnul, ale nijak jsem na to radši nereagovala.

,,Ahoj, Adame, já tebe taky. Proč si zavítal zrovna sem?'' Máchla jsem neurčitě rukou do prostoru ne moc uklizeného doupěte a on se uchechtl.

,,Přišel jsem se zeptat na něco tady Picta fiver, jelikož hledá novýho člena, ne?'' Pozvedl obočí, vstal a natáhl ruku k Harrisonovi. ,,Jsem Adam Kylen, ty musíš bejt Harrison. Rád tě poznávám.'' Harrison mu chladně potřásl rukou a bez sebemenšího zájmu letmo kývl.

,,Jo, to jsem. Abys mohl bejt člen, musíš dodržovat jistý pravidla,'' řekl mu pochybovačně a znovu si jej prohlédl. ,,Myslíš, že na to máš?'' Adam sebejistě zakýval hlavou a věnoval mi další oslnivý úsměv. Skoro jsem uslyšela, jak Harrisonovi zapraskaly klouby na rukou, když zatnul své pěsti. To mu to až tak vadí? Vždyť je na mě jen milý!
,,Fajn, dneska v deset u Dacanovýho koutu, doufám, že víš, kde to je,'' sdělil mu lhostejně a abych byla upřímná, Adam moc nevypadal na to, že by něco tušil. I já o takovém místě slyšela prvně.

,,Jasný, v pohodě, brácho.'' Harrison nad Adamovou reakcí protočil očima. Vycítila jsem, že tihle dva se nebudou mít moc v lásce.

,,Fajn, tak už jdi, musím si se zbytkem promluvit.'' Adam pochopil, že už je tu jaksi navíc, a zamířil ke dveřím. Pak se k nám ještě naposledy otočil, mrkl na mě a dodal:

,,Přijď taky, Liv. Aspoň tě budu moc chytit, až zase spadneš.'' Zazubil se a já se tomu taky nevyhla, protože jeho úsměv byl velmi nakažlivý. Zmizel ve dveřích a já se otočila zase ke zbylé Picta fiver. Všichni na mě hleděli s povytaženým obočím a já rozhodila nechápavě rukama.

,,Co je?'' vypadlo ze mě zaraženě.

,,Tak ten po tobě teda jede, Liv,'' ozval se jako první Angel a já se plácla do čela, protože to mi tak ještě scházelo. Teď se bude Harrison kór zlobit a zaviní tím, že se budu cítit provinile.

,,Otázkou je, jestli se líbí i tobě,'' neodpustil si zase Clay a navrch Trevis přitakal:

,,No jo, třeba tě konečně vodpanní, Li-''

,,Držte kurva huby! Chci s váma třema mluvit!'' přerušil je dost rázně Harrison a oni na povel zmlkli. ,,Jakej kokot ho sem přived?'' V očích mu zaplanulo a kluci na sucho polkli. S Harrisona jde občas vážně strach, a to ho rozhodil jen jeden usměvavý kluk.

,,Angel!'' svedli to na chudáčka blonďáčka oba bruneti a pak jeho směrem omluvně pokrčili rameny.

,,Promiň, Harrisone. Vypadal ideálně, má i vostrej slovník a je to celkem fajn týpek, tak jsem myslel-''

,,Tak příště přemejšlej, debile! Chtěl jsem někoho jako je Dustin, ne sebevědomýho vola, co se furt jenom blbě šklebí!'' Zvedla jsem oči ke stropu, protože Harrisonova reakce byla už opravdu přehnaná.

,,Já myslím, že Angel za nic nemůže. Adam vypadal mile a k Vám dobře zapadne. Ty už si ho přeci srovnáš, Harrsione, ne?'' zastala jsem se nebohého Angela, který se vděčně celý rozzářil, a tím utnula tenhle nesmyslný rozhovor. Harrisonovi se prohloubily vrásky na čele a ještě než něco řekl, pokračovala jsem: ,,Pojď, jdeme dopilovat tu scénu, kdy oba umíráme. Ta nám moc nejde.'' Otočila jsem se a rozhodně zamířila ke schodům.

,,Proč vlastně není Liv pátym členem našeho spolku?'' nadhodil Angel a já se pobaveně uculila.

,,Protože by v něm pak už byly dvě holky,'' odsekl mu na to Harrison podrážděně. Naposledy jsem se otočila a spatřila Angelův nechápavý obličej. Chudinka. Ještěže to nepochopil.

Vstoupila jsem do dveří Harrisonova pokoje a posadila se na velkou postel. Byla jsem připravená si vyslechnout, co má na srdci, a slíbila jsem si, že se nebudu hádat a zachovám si chladnou hlavu.

,,Co to jako mělo bejt?!'' vypálil ihned.

,,Co máš na mysli?''

,,To flirtování! Kurva, vždyť já holky naprosto ignoruju, v hlavě mám jenom tebe, a ty klidně flirtuješ s nějakým čůrakem!'' vybouchl a já párkrát v šoku zamrkala. ,,Líbali ste se?'' zeptal se hned a já otevřela pohoršeně ústa dokořán.

,,To snad trochu přeháníš, ne? Pane bože, jak jsem volala s mamkou, nestíhala jsem, běžela jsem rychle do schodů a omylem ho srazila. Tam jsem ho potkala, prohodila s ním pár slov a pak jsem ho viděla tady. Harrisone, uklidni se!'' Chladnou hlavu jsem si moc dlouho neudržela a zastoupila mě okamžitě vlna vzteku.

,,A jak ses na něj usmívala?! Takhle se neusmíváš ani na mě!'' Tak teď už zněl opravdu dětinsky. Zacukaly mi koutky, ale zanechala jsem si vážnou tvář.

,,Protože jsi bručoun, Harrisone.'' Založila jsem si ruce na prsou a on se zamračil.

,,Nejsem,'' odporoval mi vzápětí.

,,Jsi. A to velký!'' stála jsem si za svým a on přimhouřil naštvaně oči.

,,Nejsem, ty potvoro!'' Vrhl se na mě, povalil mě pod sebe a ruce mi přišpendlil nad hlavou. ,,A teď si to odskáčeš,'' pohrozil mi tišeji a prudce se mi vrhl na rty.

Líbal mě chtivě a zcela jinak než ty předešlé dny. Něžnost byla ta tam. Vydechla jsem a Harrison mi do úst vnikl jazykem. Zakroužil s ním a zkušenými pohyby převálcoval ten můj. Na to, že nikdy líbání nemusel, to zvládal perfektně.

,,Seš moje, Olivie, jasný?'' zašeptal a kousl mě do spodního rtu. ,,Jasný?'' Zkousl jej silněji a já sykla, protože to trochu zabolelo.

,,Ano, Harrisone, jsem jen tvoje,'' odsouhlasila jsem mu a on spokojeně zamručel. Sjel svými polibky až na můj krk a já se zprudka nadechla. Začal mi oždibovat čelist a jednou rukou zabloudil k lemu mého trika. Zarděla jsem se a odstrčila ho.

,,Co?'' zeptal se nechápavě.

,,Já to ještě nechci, Harrsione,'' sdělila jsem mu tiše a stáhla si triko víc dolů. Otráveně vzdychl, lehl si na záda a předloktím si zakryl obličej.

,,Někdy je ta tvoje stydlivost už otravná, Livie.'' Tón jeho hlasu mě píchl u srdce.

,,Tvoje nabručenost a chtivost taky!'' přisadila jsem si nakvašeně a Harrison se neubránil pobavenému úsměvu. Odkryl si tvář a vážně se na mě zadíval.

,,Slib mi, že budeš jenom moje,'' žádal po mně umíněně. Jak může měnit tak rychle nálady? Hrozně mě to mate! Povzdechla jsem si a položila si jeho rozcuchanou hlavu do klína.

,,Ano, pokud mi slíbíš, že budeš jenom můj,'' smlouvala jsem a prohrábla mu husté kudrlinky.

,,Co to obnáší?'' otázala se a zavřel se spokojeným mručením oči.

,,Žádné jiné holky, méně řvaní, méně rvaček,'' vyjmenovala jsem mu alespoň ty základní parametry.

,,A co když to nedodržím?'' zkoušel mě naschvál dál v otázkách.

,,Pak už nebudu tvoje,'' odpověděla jsem mu tiše a za jeden pramínek ho jemně zatahala.

,,V tom případě,'' přetočil se na bok a zadíval se mi pevně do očí. ,,Jsem celej jenom tvůj, lásko.''