Cítila jsem na sobě něčí ruce. Mozolovité prsty mi klouzaly po jemné pokožce a zanechávaly za sebou nepříjemné pálení. Neustále jsem sebou vrtěla, až to bylo k nevydržení a musela jsem otevřít oči. Pohlédla jsem do buclaté ošklivé tváře s rudým nosem a žlutými zuby. Vyšel ze mě hlasitý vyděšený výkřik a od toho zjevu jsem se odtáhla.

Jenomže... jsem se nemohla hýbat. Jakoby mě něco drželo a nedovolovalo mi tak se pohnout. Vrtěla jsem sebou, ale nepomáhalo to. Stále mi přejížděl rukama po břichu, stehnech, prsou... Křičela jsem, ale on se mi jen poškleboval, nadále mě osahával a celým tělem na mě naléhal. Byl těžký, slizký a zapáchal. Jeho vypoulené oči chlípně skenovaly mé třesoucí se tělo a oplzlý úsměv se mu rozšířil.

Pak vytáhl jehlu. Zašklebil se a na chvíli se mě přestal dotýkat, což bylo aspoň částečné vysvobození. Vyděšeně jsem sledovala jeho pohyby, nechápajíc, co zamýšlí, ale nebyl čas na dotazy. Ani na dlouhé přemýšlení. Zapíchl mi jehlu do horního rtu a prošil jej s dolním. Řvala jsem bolestí, ale nikdo mě neslyšel.

Ať už to skončí! Ať to utrpení skončí!

,,Olivie! Olivie, kurva, vzbuď se!'' Někdo se mnou vehementně třásl. Otevřela jsem oči podruhé, tentokrát doopravdy, a se slzami v očích rozpoznala Harrisonovy rysy. Tvářil se vystrašeně a starostlivě si mě prohlížel. ,,Seš v pohodě? Hrozně si křičela.'' Jen jsem kývla, ale hned na to se rozbrečela.

,,No taak, Liv. To bude dobrý.'' Přitáhl si mě k sobě a dal mi pusu do vlasů. ,,Bude to dobrý.'' V té tmě jsem ho vůbec neviděla, a jediné, co mi napovídalo, že je tu se mnou, byly jeho silné paže a tlukoucí srdce.

Kolébal se mnou, dokud jsem mu neusnula v náručí. Nasávala jsem po celou dobu jeho nezaměnitelnou vůni. Sprchový gel, mentol a jeho vlastní pižmo. V hlavě se mi míhalo tolik náhodných myšlenek. Jedna z nich byla, že jsem mu tolik vděčná, že se pomalu odnaučoval kouřit. Nahrazovaly mu to žvýkačky a zdálo se, že mu to celkově i prospívá. Pak také, že jsem se bála zavřít oči, aby se vše neopakovalo, ale když byl Harrison takhle blízko, jako by všechny noční můry utekly pryč.

***

Ráno jsem se probudila a Harrison ještě spal. Vypadal tak úchvatně, když se nemračil a když neměl ten svůj typický neproniknutelný výraz. Jen mírně se usmíval, tvář měl přitisknutou k polštáři a tiše chrápal. Zahihňala jsem se a neslyšně, abych ho neprobudila, se zvedla z postele. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se po chodbě, jestli v ní někdo náhodou není. V domě bylo ale ticho, a tak jsem předpokládala, že se ještě nikdo z Pětky nevrátil.

Docupitala jsem do kuchyně a skousla si dolní ret. Co by si dal Harrison asi k snídani? Napadly mě palačinky, ale bála jsem se, že by kluci mohli dorazit dřív, uvidět mě v Harrisonově triku v kuchyni a myslet si něco ne příliš slušného.

Zvolila jsem proto něco jednoduššího, a to chleba s nutelou. Harry sice na sladké nebyl, ale zmrzlina mu včera chutnala hodně. Myslím, že mu to chce jen chvíli ukazovat kouzla cukru, a pak už se k čokoládě a ostatním dobrotám zády neotočí.

Dala jsem vařit vodu na čaj a zatím namazané chleby naskládala na talíř, poté čaj zalila a dva velké šálky položila na tác. Celou snídani jsem pak odnesla až nahoru, dveře si otevřela úspěšně nohou a tác položila na Harrisonův pracovní stůl.

Pořád roztomile dřímal a nevypadal na to, že by se měl během pár minut probudit. Dala jsem si ruce v bok a hlavu naklonila do strany. Chvíli jsem čekala, pak si k němu vlezla zpátky a políbila ho na ucho. Zavrtěl se a něco zamručel. Sjela jsem rty níž a políbila ho na tvář. Tentokrát už něco zamumlal, ale stále oči neotevřel. Našpulila jsem netrpělivě ústa a políbila ho pořádně přímo na pusu. Pomalu oči otevřel, párkrát zamrkal a jemně se pousmál.

,,Nazdar, Růženko,'' přivítala jsem ho škádlivě a vyplázla dětinsky jazyk. Protočil očima a zmateně se kolem sebe rozhlédl.

,,Kde je Glorie? Ještě včera tu byla,'' zeptal se zmateně a já ztuhla. Když mi došlo, že si ze mě jen střílí, zrudla jsem a nasupeně ho plácla po paži.

,,To máš za to, kotě.'' Povalil mě pod sebe a uvěznil mě svým pevným tělem. Cítila jsem, jak na mě reaguje jeho blízkost, a polkla. ,,Nejradši bych teď z tebe vylíbal duši, ale bojim se, že by to neskončilo jen u toho. Kór když mám po ránu stojáka,'' nadhodil a zakřenil se. Vyprskla jsem smíchy a dala si ruku před pusu.

,,Ty jsi pako, Harrisone!'' okřikla jsem ho. ,,Další libra,'' zamumlala jsem si do dlaně.

,,Liv, tohle není nadávka. Klidně to řikej.'' Ruku jsem si z úst tedy sundala a pohlédla na tác se snídaní.

,,Zavři oči,'' řekla jsem tiše a Harrison nakrčil zmateně obočí. ,,Prostě to udělej, prosím!'' Zasmála jsem se a on mě poslechl. Vymanila jsem se z jeho sevření a natáhla se pro talíř s chleby. ,,Otevři pusu, ale oči nechej zavřené,'' diktovala jsem mu a on ji s mírným úsměvem otevřel.
Špičku chleba jsem mu zasunula do úst a pokynula mu, aby skousl. Tvářil se nedůvěřivě, ale uposlechl. Začal přežvykovat a jeho výraz se začal měnit na zaujatý.

,,Co to je?'' zeptal se mě. ,,Protože je to kurva dobrý!'' Uchechtla jsem se a zavrtěla nevěřícně hlavou. To snad nikdy neměl nutelu? Aspoň v něčem jsem před ním napřed.

,,Hádej, to přece musíš vědět!'' Znovu si ukousl, oči stále semknuté k sobě, ale nic mu ta chuť neříkala. ,,Chleba s nutelou, Harrisone!'' užasla jsem a on oči otevřel. Koukal na ten jednoduchý pokrm a párkrát s údivem zamrkal.

,,Netušil jsem, že je to tak dobrý,'' poznamenal a vzal si honem další.

***

,,Co máš dnes v plánu?'' zeptal se mě, když jsem nasedala k němu do auta, aby mě odvezl do kampusu, protože jsem se potřebovala nutně převléct do čistého a nového oblečení.

,,Asi se budu učit,'' odpověděla jsem nezaujatě a Harrison otráveně vzdychl.

,,Takže máš volno,'' rozhodl okamžitě, protože učení zjevně nebral jako něco důležitého, jak už jsem u něj za ty měsíce poznala. Zatvářila jsem se dopáleně, ale na druhou stranu jsem za jeho slova byla ráda. Chtěla jsem s ním trávit co nejvíce času.

Vyhodil mě před kampusem a já se šla rychle připravit. Lisa na pokoji nebyla, což mě trochu překvapilo, ale nestěžovala jsem si, protože jsem na ni momentálně neměla vůbec náladu.
Převlékla jsem se do pohodlných volných džínů a mikiny. Na záda jsem si hodila svůj růžový vak s věcmi a pokoj zase opustila.

,,To bylo rychlý,'' prohodil Harrison ohromeně, když jsem za chvíli už stála u jeho auta. Pokrčila jsem rameny a zaculila se. ,,Jako nedivím se ti, bejt beze mě pár minut muselo bejt vážně nesnesitelný.'' Plácla jsem ho a zasmála se tomu, protože mě jeho vysoké ego nikdy nepřestane udivovat.

,,A kam chceš vůbec jet?'' zeptala jsem se a sedla si na místo spolujezdce.

,,To ti tak řeknu.'' Vyplázl na mě dětinsky jazyk a já se zašklebila a pobaveně pokroutila hlavou. Dokázal být tak milý a hravý, když chtěl. Takovou osobnost Harrisona jsem vždy ráda uvítala.

Cestou jsme oba mlčeli. Nebylo to trapné ticho, ale asi jsme neměli potřebu mluvit jako obvykle. Zabloudila jsem pohledem k Harrisonově volně položené ruce na stehně a opatrně si s ním propletla prsty. Ty jeho byly o mnoho delší a hrubší. Mohl by mi v jedné své dlani schovat celou pěst. Usmál se a přitáhl si hřbet mé ruky k ústům. Políbil mi každý jednotlivý kloubek a zašimral mě svým několikadenním strništěm, až jsem se zahihňala.

Po celou dobu jízdy jsme se drželi a nikdo ani nedutal. Já byla zvědavá, kam mě veze, a Harrison nad něčím soustředěně přemýšlel. Někdy bych toužila vědět, na co právě v daný moment myslí. Vždycky jsem chtěla umět číst myšlenky, ale na druhou stranu jsem se bála, co bych se od jiných dozvěděla. Zarazilo mě, když mě přepadla obava, jestli bych se měla bát i u Harrisona.

***

Než jsem se nadála, Harrison už parkoval na kraji lesa. Na nic jsem se ho neptala, i když jsem nechápala, co tu děláme, a brala jsem ho za slovo, že se nechám překvapit.

,,Teď ti zavážu oči, tak se nekoukej, jasný?'' Vytáhl černý šátek a obvázal mi ho kolem hlavy. Jakmile mé oči zastoupila tma, všechny ostatní smysly se pro mě staly intenzivnějšími. Vnímala jsem Harrisonův každý pohyb, a když mě vzal za ruku, mé tělo na jeho dotyk začalo ihned reagovat.

,,Pojď za mnou, něco ti ukážu,'' zašeptal mi do ucha, jehož okolí se obsypalo husí kůží, a přinutil mě tak k chůzi. Nahradil teď mé oči a jemně mě objal kolem pasu. Začala jsem dýchat přerývavě a vnímala jeho blízkost, která mě krapet znervózňovala. Zastavil se a já hlasitě vydechla, abych ze sebe tu nejistotu aspoň částečně setřásla.

,,Prosím, řekni mi, že se nebudeme zase koupat,'' zakňučela jsem zoufale a on se chraplavě zasmál.

,,Ne, neboj. Mám lepší nápad.'' Odvázal mi šátek z očí a já párkrát zamrkala. Stáli jsme uprostřed lesa, kolem nás byly malé hroudy spadaného sněhu a na stromech blikala barevná světýlka. Vypadalo to kouzelně. I když bylo teprve poledne, v lese bylo přítmí a nebe šeré.

,,Páni!'' hlesla jsem a otočila se směrem k Harrisonovi. Stál u malého kazeťáku, ze kterého se za moment spustila pomalá píseň, a napřáhl ke mně svou dlaň.

,,Zatančíme si, Popelko?'' otázal se a připomněl mi tak ples, na kterém jsme spolu poprvé tančili. Tehdy nevěděl, kdo jsem, a i tak té záhadné dívce vyprávěl o nás.

Kývla jsem a vložila mu svou drobnou ruku do jeho. Přitáhl si mě natěsno k sobě a společně jsme se začali pohupovat do rytmu hudby.

,,Kdy jsi to sem stihl dát?'' zeptala jsem se zvědavě, protože jsme spolu byli dlouhou dobu a nevšimla jsem si že by mezitím někam zmizel.

,,Včera, ještě než jsem za tebou přišel. Myslel jsem, že tě sem zavedu, ale trochu jsme změnili plány.'' Mrkl na mě a já se začervenala při vzpomínce, jak mě povalil na postel a ukázal mi něco zcela nového.

,,Aha.'' Snažila jsem se zahnat nevhodné myšlenky, protože už jsem byla rudá jako višňový kompot a Harrison se pobaveně uculoval.

,,Jsi sladká, když se červenáš, víš to?'' Hlavu naklonil mírně do strany a koutky svých rtů zvedl nahoru. Pokroutila jsem hlavou a stydlivě se mu zadívala do široké hrudi. Harrison si mě podtočil pod rukou a pak jsem se pod jeho zkušenýma rukama prohnula v zádech a zaklonila hlavu. Museli jsme působit komicky, ale i tak se mi to líbilo. Bylo to romantické. Neodvažovala jsem se ptát, kam se poděl ten surový, sprostý a zlý Harrison, protože tenhle mi vyhovoval mnohem více. Občas se jeho vulgární slovník navrátil, ale jinak se ke mně choval se vší úctou. Dodržoval slovo, že už mi nikdy neublíží, a já mu věřila.

Píseň skončila a náš taneček s ní taky. Stáli jsme mezi všemi těmi světýlky, přešlapovali na místě a točili se dokolečka. Usmívala jsem se od ucha k uchu a dívala se do očí tomu bláznovi s koženou bundou, rozcuchanými vlasy a ďolíčky ve tvářích.

Jenomže pak začalo pršet. A to hodně. Vlastně jsem snad tak prudký déšť ještě nikdy nezažila. Romantická chvíle byla rázem pryč a Harrison popadl stále ještě hrající kazeťák. Chtěla jsem sesbírat i světýlka, ale ujistil mě, že to není třeba.

Rozběhli jsme k autu, které bylo už také celé smáčené, ale na rozdíl od nás mu to moc nevadilo, a Harrison si sáhl do kapsy pro klíče. Žádné tam však nenašel.
Sáhl si do druhé a k naší smůle nebyly ani tam. Podíval se na mě s panikou v očích a zároveň omluvně. Otevřela jsem pusu, že něco řeknu, a pak jsem se raději podívala přes sklo do auta, jestli je neuvidím, jenomže nikde nebyly.

,,Třeba si je ztratil, když jsme běželi. Můžeme se vrátit,'' zavolala jsem na něj, protože velké kapky deště narážely s hlasitým bubnováním všude kolem mě a tlumily tak můj jindy výrazný hlas. Vsakovaly se mi do oblečení až na kůži a mně začínala být zima. Než mi Harrison stačil odpovědět, rozběhla jsem se stejnou cestou zpět k tomu kouzelnému místu, kde jsme ještě před chvílí tančili. Dívala jsem se všude po zemi a neustále si otírala mokrý obličej.

,,Olivie! Stůj!'' zavolal na mě, ale nechtěla jsem ty klíčky tady nechat. To auto pro něj moc znamenalo. Slyšela jsem, jak se za mnou rozběhl, ale nezpomalila jsem.

Harrison byl naštvaný, že jsem ho neposlechla, ale i tak se se mnou rozhodl klíče hledat. Bohužel, nebyly ani u světýlek. Oba jsme byli mokří na kost, z oblečení nám kapala studená voda a mně začaly zimou drkotat zuby.

,,Olivie, jdeme! Můžeme stihnout autobus, ale hledat je je zbytečný! Akorát nastydneš, a to bych si neodpustil.'' Harrison zněl naléhavě, a tak jsem ho se špatným svědomím poslechla. Rychlým tempem jsme se dostali z lesa ven a zamířili k silnici.
Déšť neustával. Naopak, ke všemu začaly padat i kroupy, což jsem považovala za pomstu od toho nahoře. Harrison hlasitě zaklel a přitiskl si mě k sobě natěsno.

,,Mám tě vzít?'' zeptal se starostlivě, ale já pokroutila hlavou, protože jsem nechtěla, aby se zbytečně unavoval. Zdálo se mi ale, že ta cesta k zastávce je snad nekonečná, Harrisonovy kroky byly čím dál delší a dešťově kapky ledovější a ledovější. Zakopla jsem, spadla na zem a dost bolestivě si odřela koleno. Měla jsem chuť zaklít stejně nahlas jako Harrison, ale udržela jsem se a s námahou a jeho pomocí se vyškrábala na nohy.

,,Ať chceš nebo ne, takhle by to nešlo.'' Než jsem se nadála, nesl mě v náručí a tvářil se nekompromisně.

,,Jsem těžká, Harrisone!'' zakňourala jsem a on se ušklíbl.

,,Nic lehčího jsem snad ještě nikdy nenes.'' Jeden koutek rtů zvedl nahoru a pohotově se se mnou rozešel dál. Cítila jsem, jak mi proužek krve stéká po holeni dolů a jak se oblečení prosáklé vodou mění v kousky ledu. Položila jsem si hlavu na Harrisonovu hruď a zavřela oči.
Byla mi neskutečná zima. Přála jsem si usnout a probudit se doma v teplé posteli, ale bála jsem se, že když usnu, už se neprobudím.

***

Harrison se mnou v náručí došel až na zastávku. Byl by schopný držet mě i tam, ale seskočila jsem a sedla si na lavičku. Ta byla samozřejmě studená, ale už jsem si ani na nic nestěžovala.

,,Kurva!'' zaklel opět Harrison. Zmateně jsem k němu vzhlédla a on si prohrábl své mokré vlasy.

,,Co je?''

,,Tady už autobusy nejezdí. Změnili jim trasu nebo co! Do prdele, já se na to můžu vysrat!'' Kopl plnou silou do železné tyče, na které visela tabule s rozpisem, a ta se nebezpečně zakymácela.

,,To nevadí, Harrisone,'' uklidnila jsem ho. ,,Můžeme si něco stopnout.'' Harrison kývl, ale netvářil se nijak spokojeně. Věděla jsem, že si to vyčítá, což vůbec nemusel, protože mi to za těch pár chvil s ním v lese stálo. Sedl si ke mně na lavičku a přitáhl si mě na svůj klín. Snažil se mě zahřát a přes ramena mi přehodil svou koženou bundu.

Čekali jsme, až kolem nás bude projíždět nějaké auto. Pár jich projelo, ale ani když Harrison zamával, žádné nezastavilo. Nadával, kopal do nebohé tabule, která se nakonec svalila s vrzáním na zem, a zahříval mě, jen jak se dalo. Byla jsem vděčná aspoň za tu malou stříšku, která bránila dešti, aby nás oba smáčel ještě víc.

Konečně nám zastavila nějaká bílá dodávka s vousatým a mile vypadajícím pánem. Vděčně jsme si s Harrisonem sedli dozadu a on ho navigoval, kam má jet. Auto zastavilo před doupětem Picta fiver a Harrison řidičovi vložil do dlaně celkem slušnou sumu peněz. Ten nevěřícně zamrkal a pak ho obdaroval potěšeným úsměvem. Ještě jsem zvládla doběhnout ke dveřím, ale poté jsem se svalila hned na chodbě s drkotajícími zuby.

,,Olivie, prosím neusínej. Bude to dobrý!'' Harrison zněl krapet vyděšeně. Přehodil si mě přes rameno a vyběhl se mnou schody do svého pokoje. Zamkl a položil mě opatrně na postel. ,,Svlíknu tě, protože seš úplně ledová, ale nebudu se dívat, slibuju.'' Slyšela jsem z dálky jeho hlas. Jemně mě zbavoval oblečení a tělo se mi obsypávalo husí kůží. Hruď se mi nadzvedala v nepravidelných intervalech, protože se mě dotýkal, a oči se mi únavou klížily.

Jen ve spodním prádle mě odnesl do koupelny. Za jiných okolností bych se ostýchala, ale teď jsem byla jako omámená a nijak na to nereagovala. Strachovala jsem se, že každou chvíli usnu, ale při smyslech mě udržoval stále Harrison. Matně jsem zahlédla, jak si přetahuje triko přes hlavu, stahuje si kalhoty i s trenýrkami a pak mě opět bere do náručí a opatrně pokládá na dno velké sprchy.
Váhavě se ke mně sklonil a pak mi prsty zahákl za ramínka podprsenky. Ztuhla jsem, ale nic nenamítala. Mlčky mi ji stáhl z paží a odhodil ji někam stranou. Automaticky jsem se zakryla a Harrison chápavě přikývl a nesnažil se mi ruce držet od těla. Mezitím mi stáhl i kalhotky a pak už na nás konečně spustil horkou sprchu.
Tělem mi projelo tisíce malých jehliček, když se ledová pokožka dostala do kontaktu s vařící vodou.

Zajíkla jsem se, ale jinak jsem se ke slovu neměla. Harrison si ke mně klekl, přitáhl si mě do náručí a krouživými pohyby mi vmasírovával teplo do citlivé kůže. Ani jednou se mě nedotkl na mých choulostivých místech. Ani jednou se nepokusil o nic, co by se mi třeba nezamlouvalo. Ne, jen mě tiše zahříval a párkrát políbil na tvář, nebo do vlasů.

,,Si krásná, Olivie. Nedovolím, aby ti někdo ublížil.'' Usmála jsem se a pak konečně zavřela oči a propadla se do bezesného spánku.

***

Škola. Poslední dobou na ni celkem zapomínám, protože jsem už po několikáté zaspala.
Harrison má na mě vážně špatný vliv, ale po včerejšku se mi do ní stejně nechtělo. V krku jsem měla sucho, bolela mě hlava a celé moje tělo bylo ztuhlé.
Otevřela jsem oči a pohled přišpendlila ke stropu. Připomněla jsem si včerejšek a zrudla.

Včera jsem byla před Harrisonem úplně nahá. Seděli jsme oba ve sprše a on na sobě také nic neměl. Bylo to tak moc intimní a byli jsme si tak moc blízko jako ještě nikdy předtím. Hlavu jsem si schovala do dlaní a nahlas vzdychla.

,,Děje se něco?'' zachraptil Harrison vedle mě a já zavrtěla hlavou. Chytl mě za ruce a podíval se mi starostlivě do znovu rudnoucího obličeje. ,,O co jde?'' zeptal se vážně a já sklopila zrak k našim propleteným prstům.

,,Viděl si mě nahou,'' zamumlala jsem upřímně. ,,Nikdy mě nikdo neviděl takhle. Je to trapné.'' Harrison se na posteli posadil a podíval se na mě stylem, jestli to opravdu myslím vážně.

,,Neviděl jsem skoro nic. Furt ses zakrejvala a fakt jsem nemyslel na nic jinýho, než abys byla v pohodě, jasný? Nemusíš se přede mnou přece stydět. Chodíme spolu.'' Jeho slova mě zahřála u srdce. Přitulila jsem se k němu a nos zavrtala do ohybu mezi jeho krkem a ramenem.

,,Děkuji ti,'' zašeptala jsem.

,,Za co, prosím tě?''

,,Za to, že jsi, Harrisone.''