Nemůžu uvěřit tomu, že mi právě v tuhle chvíli nejde usnout, a myslím na to, jak mě Harrison Samuels, ač jen na pár chvil, políbil.

Všichni mi tvrdili, že nikdy nelíbá na rty. Sama jsem viděla, jak Glorii odmítal políbit, a najednou mu to u mě nevadilo? Mohl by mi to laskavě nějak rozumně vysvětlit? Byl to snad nějaký jeho další pubertální vtípek? Copak si myslí, že mě může jen tak bezdůvodně a neočekávaně líbat?

Neměla jsem ani čas se bránit! Neříkám, že to bylo úplně příšerné a že bych to nemohla přežít, ale jde tu o to, že mě bez varování políbil! Bez varování! Co kdybych se zrovna nenadechla a on mě tak udusil? Dobře, to asi přeháním, ale stejně!

Nevím, co si o tom celém mám myslet. Nejraději bych se ho na to zeptala, ale nemám na to dost velkou odvahu. Přece k němu nemůžu jen tak přijít a prohodit: ,,Harrisone, řekneš mi prosím, proč jsi mě včera přitiskl na zeď a políbil mě i přes to, že nikdy nelíbáš na rty?'' Ano, už to zcela vidím. Ne, takhle to nejde. Budu prostě dělat, že se nic nestalo, a respektovat Harrisonovo přání, abychom spolu vycházeli.

Ale jak s ním mám vycházet, když mě bez sebemenšího náznaku líbá?
Před včerejškem jsme na sebe ještě řvali, a teď si spolu vyměňujeme sliny.

Asi mám vážně přehnané reakce... Jiní si z tohohle nic nedělají a Harrison už vůbec ne. Pro něj to byla normální činnost, kterou podle mých zdrojů sice neprovádí denně, ale určitě to neudělal proto, že mě má rád nebo něco podobného. Spíše z nutnosti, abych mu tu jeho lacinou a obranou omluvu spolkla. Ano, už to mám. Chtěl to prostě rychle skončit, a tenhle zákrok se zdál nejrychlejší.

Ale proč nad tím pořád tak přemýšlím?

Měla bych raději spát a hodit to za hlavu, jelikož zítra je taky den a jsem si zcela jistá, že se to vysvětlí!

Nebo v to aspoň doufám...

***

   Dnes je středa. Co z toho vyplývá? Že máme dvouhodinovku PNŽ. Skvělé.

Naštěstí máme před tím ještě všeobecnou výuku, čili bych to mohla nějak zvládnout.
S Emmou a Edwardem jsme se rozdělili, protože s nimi jsem tuhle hodinu společnou neměla, a tak jsem si sedla sama mlčky na své stálé místo. Připravila jsem si na hodinu a pro jistotu se koukla, co budeme probírat. Četla jsem si popsanou stránku z minulé hodiny, když jsem zaslechla ten známý hlas ode dveří.
Bavil se s Angelem a Clayem a já se nedovažovala na daného člověka ani podívat. Všichni tři prošli kolem mé lavice bez jediného komentáře a pokračovali ve společné konverzaci do učitelčina příchodu.

,,Tak, žáci, koukala jsem se na vaše výsledky, a musím říct, že s mnohými jsem velice spokojená.'' Koukla se na mě a široce se usmála. ,,Ale jsou tu i tací, kteří v tomto předmětu plavou, že?'' Podívala se za mě, čili jsem správně odvodila, že se jedná o Harrisona a spol. ,,A proto bych pro vás měla návrh.'' Založila si ruce na prsou a rozhlédla se po celé třídě. ,,Každému dobrému studentovi přiřadím toho horšího, a ten se stane i Vaším parťákem na první semestr. Chci, abyste spolu vycházeli a žádné hádky! Rozdělila jsem to tak, jak si myslím, že to bude fungovat.'' Dlaň jsem si přitiskla na obličej a povzdechla si. Další rozdělování do dvojic. On mi to ten nahoře dělá snad naschvál! ,,Price půjde s Adamsovou...'' začala učitelka a Angel za mnou vyjekl.

,,Proboha, ne! Ta mě sežere zaživa!'' zakvílel a musela jsem mu dát tak trochu za pravdu. Adamsová sice byla chytrá, ale vážila nejméně sto padesát kilogramů a k tomu nosila takové ty krátké sukně s podkolenkami. Na Angela se zaculila a zamávala mu. Málem jsem vyprskla smíchy.

,,No, pak ji můžeš pozvat na rande...'' nabídl mu Clay a začal se smát. Angel to raději nekomentoval a zapadl hlouběji do lavice.

,,Rowland a Brewer...'' pokračovala učitelka a Clay zalapal po dechu.

,,No, ty máš taky krasavce. Nebo mám spíš říct krasavici?'' neodpustil si Angel a já měla co dělat, abych se nahlas nerozesmála.

Dylan Brewer byl brýlatý kluk, orientovaný na mužské pohlaví, a nosil výhradně jen barevné úzké džíny a svetříky. I podle stylu mluvy by se dalo říct, že holky ho zrovna nelákají, ale byla to škoda, nebyl ošklivý. A navíc byl hrozně milý.

,,Uh, kocourku, neboj. Já si tě zaučím!'' ozvalo se z druhého konce třídy a Clay zrudnul. Nevím, jestli vzteky nebo návalem trapnosti.

,,Churchill a Camdenová...'' Tihle dva se k sobě zase náramně hodili. Churchill byl takový ten hezounek s patkou, kterému na známkách kupodivu záleží, a Camdenová byla z O'Barbies, takže blonďatá kráska, v jejíž hlavě by měl mozkožrout hlad. ,,Dále, Samuels a Sparksová. Vy dva máte výsledky jako dva opačné póly magnetu. Doufám, že tomu bude do konce semestru jinak, hm?'' Ani jsem se nenamáhala protestovat. Zvykla jsem si, že nás učitelé stále dávají dohromady. Naivně si mysleli, že ho něco naučím, ale jak jsem mohla, když byl tak... nezvladatelný?!

,,Je to fér? Ta tvoje je sice příšerně upjatá, ale je hezká! A kdyby ze sebe udělala holku z 21. století, tak si buď jistej, že by to byla kost!'' zašeptal Angel a Clay mu to odsouhlasil. Harrison chvíli mlčel, než se ozvalo:

,,Neříkám, že není hezká, ale jak to můžu posoudit, když pořád nosí ty příšerný hadry a na nose má dalekohled?'' Jejich poznámky mě mírně zahřály u srdce, ale ta Harrisonova poslední se mě upřímně dotkla. Tím dalekohledem byly nazvány mé velké brýle se silnými obroučkami, které jsem měla na hodinách, abych viděla lépe na tabuli. Nemohla jsem za to, že jsem se bála nosit čočky. A navíc to s mým zrakem nebylo tak zlé. Jen jsem se cítila lépe, když jsem je měla na sobě.

Paní učitelka rozdělila i ten zbytek a pak si všichni posedali k sobě. Harrison se musel hodně přemáhat, aby se zvedl a došel ke mně.
Celou dobu bylo ticho, až do té doby, co jsme dostali za úkol opakovat nějaké vzorečky. Mně to nedělalo problém, ale Harrison v tom dost plaval, a tak bylo přímo mou povinností mu to celé vysvětlit.

,,Ehm, chápeš to?'' začala jsem stydlivě a zvedla k němu pohled. Nasadil svou ledovou masku a jeho oči byly tmavší než kdy jindy. Na sucho jsem polkla a sklopila zrak k sešitu.

,,Ne,'' řekl jen a já se silně kousla zevnitř do tváře.

,,No... A ...Chceš to vysvětlit?'' zeptala jsem se nervózně a zrudla. Jeden koutek rtů se mu mírně zachvěl, což naznačovalo tomu, že si mé zbrklé chování zjevně užívá.

,,Jo.''

,,Dobře, tak co přesně z toho ti není jasné?'' položila jsem mu otázku.

,,Zapomeň na to!'' odpověděl mi místo toho.

,,Na co mám přesně zapomenout?'' podivila jsem se.

,,Na to včera,'' řekl okamžitě a já se začervenala ještě víc.

,,Ehm, a proč?'' dostala jsem ze sebe.

,,Protože nechci, aby sis myslela, že to něco znamenalo. Prostě jsem se neovlád a udělal něco, čeho...'' Poslední slova už šeptal.

,,Lituješ,'' doplnila jsem ho. Malinko mě to píchlo u srdce a za ten pocit jsem se okamžitě zastyděla. Nezáleží mi na tom, tak proč jsem měla pocit, že se mi ze srdce odchlípl malý kousek. ,,Ale proč na rty, když-''

,,Já kurva nevím! Sám jsem se divil, že jsem to vůbec udělal po tom, co jsem-'' odmlčel se. „Prostě to neřeš, zapomeň na to, a jako by se nic nestalo, jo?''

,,Ano,'' opravila jsem ho a zároveň odsouhlasila jeho prosbu. Mohla jsem tušit, že to nemyslel vážně.

,,Fajn, tak-'' začal, ale v tu chvíli učitelka ukončila hodinu. Povzdechla jsem si a zvedla se ze židle. Raději jsem to dál nekomentovala a odešla na další hodinu.

Tenhle den nezačal moc dobře.

***

   Všechny normální hodiny skončily a ty dvě nenormální právě začínaly. Seděla jsem vedle usmívajícího se Edwarda, který mi vyprávěl o něčem, čemu jsem vůbec nerozuměla, a tak jsem se snažila aspoň přikyvovat, když se to ode mě očekávalo. Doufala jsem, že se mě na nic nezeptá a neodhalí tak mou nevědomost. Promiň, neposlouchala jsem tě, protože jsem právě myslela na tvého bratra, který mě včera čistě náhodou políbil, i když se všude říká, že nelíbá na rty. Ne, to by rozhodně nešlo.

,,-a tak proto se Emmy na to nikdy neptej!'' zasmál se a já se přidala k němu, protože by bylo trapné se nezasmát. Avšak ještě trapnější bylo, že jsem ani netušila, co tím myslel.

,,Tak, děcka, dnes dáme trochu vážnější řeč.'' Ani jsem si nevšimla, že pan Adams vešel do třídy. ,,Už jsem se o vás dozvěděl pár informací, ale chtěl bych vědět veškeré Vaše sexuální zkušenosti. Je mi totiž zcela jasné, že s Vašimi rodiči to řešit nechcete, a tady se nemáte za co stydět!'' promluvil otevřeně. Všichni souhlasně přikývli a začali si šeptat. ,,Začneme jednoduše. Na jakou metu jste se dostali do patnácti let?'' poslal slovo po kroužku. Můžete mi někdo prosím říct, proč se nás na to ptá zrovna on? A teď ještě horší otázka. Co znamená jaká meta?

,,Samuelsi?'' vyzval učitel Adams Harrisona a já se na něj po očku podívala.

,,No, tak to Vám asi mohlo dojít, když jsem říkal, v kolika už jsem poprvý šukal,'' řekl jednoduše a třída se zasmála. Pan Adams si povzdechl a Harrison pokračoval. ,,První meta je pusa, čili to jsem zmáknul už ve školce. Druhá meta je líbání, to přišlo jen párkrát a ani nevím kdy. Zbytečnost. Třetí meta je osahávání, a to jsem zvládl v jedenácti - dvanácti. Netuším. Čtvrtá meta: Orál, prstění, to přišlo až po pátý metě, ve čtrnácti - patnácti, a nakonec páta meta: Sex. To mi bylo třináct. Komplet,'' vysypal ze sebe bez jediných zábran a já vykulila oči. Přišlo mi, že ty mety ale vyjmenovával naschvál kvůli mně. A za to jsem mu byla vděčná.

,,Uf, no, Edwarde?'' oslovil Eda pan Adams, a ten jen pohoršeně mlasknul nad svým bratrem.

,,První pusu jsem dostal ve dvanácti. Ve čtrnácti jsem se poprvé líbal a ostatní mety přišly až po patnácti,'' řekl jednoduše a já se usmála.

,,Glorie?'' Královna blonďatých hlaviček si přestala pilovat nehty a zaculila se.

,,Já to mám jednoduchý. Až na první a druhou metu, kterou jsem zmákla už ve dvanácti, mám do patnáctky zmáknutý všechny,'' zazubila se a dál nás neřešila.

,,Prostě děvka!'' neodpustil si Harrison a Glorie se na něj zašklebila.

,,No, tak třeba ty, Liv,'' vydechl ztěžka pan učitel Adams a já se začervenala. Perfektní.

,,Mno, zvládla jsem jednou ve čtrnácti první metu a pak až za dva roky druhou,'' šeptla jsem.

První pusu v životě mi dal Cameron a taky první letmý polibek v šestnácti. Vlastně to byl první a poslední kluk, který se mi líbil a kterého jsem tak trochu milovala. Seznámili jsme se na jednom hudebním táboře a mamka mě v té době chtěla skoro zabít. Museli jsme spolu chodit tajně, a tak jsme si jen dopisovali, protože Cameron bydlel až v Oxfordu.
Už vím, proč vztahy na dálku nefungují.
Psali jsme si čím dál méně, pak už se docela hádali a moje první láska skončila tehdy, kdy došlo ke Cameronově nehodě. Doteď je to mé malé tajemství. Nebylo to s ním vášnivé líbání, jaké se vidí ve filmech. Ne, byl to jen jeden malý něžný polibek, na který nezapomenu.

,,To je dobré,'' usmál se mile učitel. ,,Angele?''

... A tak to pokračovalo dál. Cítila jsem se víc a víc divně, protože už od rána se mě dotklo to, co mi řekl Harrison. Zničehonic mě políbí a pak chce, abych na to zapomněla? Mám já tyhle výlevy zapotřebí? Už aby byl ten Haloweenský ples, aspoň abych vše vypustila z hlavy a soustředila se jen na svou masku. Už zbývalo jen deset dní...

***

   Vešla jsem do potemnělého pokoje a ani mě nepřekvapilo, že tu Emma nebyla.
Sedla jsem si na postel a povzdechla si. Celý den jsem byla myšlenkami jinde, a to se mi většinou nestávalo. Vzala jsem si diář a nalistovala stránku, na kterou jsem psala naposledy.

Harrison Samuels

  Proč jsem z toho člověka tak zmatená? Proč mě nutí nad ním přemýšlet, i když nechci?
Nikdy jsem se ve škole nemusela nutit k tomu, abych se začala soustředit, ale kvůli němu se mi to dneska stalo! Je to jakoby vysílal nějaké divné signály směrem ke mně, které by značily omluvu, ale zároveň varování. Varuje mě snad před sebou? Tak proč mě líbá, když mě pak varuje? Prý to byl omyl, který se neměl stát, ale já mu nevěřím. Nějaký důvod to mít muselo a já na něj přijdu. Musím na ten důvod přijít, protože to je jedna z věcí, kvůli které nemůžu spát...

Zaklapla jsem diář, který teď sloužil jako provizorní deníček, a znovu si povzdechla.
Deníček jsem si už dopsala, takže by bylo fajn koupit si nový. O víkendu zajdu do města na menší nákup. Stejně tam musím kvůli masce.

Převlékla jsem se do tmavě modrých tepláků a bílého svetru. Sedla jsem si do tureckého sedu na postel a pustila se do učení. Udělala jsem si nejprve úkoly, pak si zopakovala látku z posledních hodin a nakonec si vše zopakovala. Asi v půlce mě vyrušilo klepání na dveře. Nejdříve mě napadla Emma, ale ta měla přeci klíče a nebyla ten typ, co na ně zapomíná.

,,Už jdu,'' zavolala jsem, když ten dotyčný nepřestával klepat. Otevřela jsem a zůstala stát zaraženě na místě, když jsem spatřila Harrisona. Poznala jsem ho okamžitě, protože se hodně od Edwarda lišil, i když byli dvojčata.

Harrison měl spousta tetování, která mu lezla z pod triček, a jeho postava byla urostlejší, ramenatější a svalnatější než ta Edwardova. Tím jsem nechtěla Edwarda nějak potopit, to ne, ale Harrison působil takovým tím přitažlivým, hrozivým dojmem, kdežto Edward vypadal jako rozumný a vzdělaný hoch.
Řekla jsem právě, že je Harrison přitažlivý?

,,Harrisone, co ty tu děláš?'' vykoktala jsem a on se napřímil.

,,Chci si s tebou promluvit,'' řekl.

Pozvala jsem ho nervózně dál a sundala si svůj dlouhý vytahaný svetr, abych nevypadala tolik domácky. Bílé tričko sice také nepůsobilo přímo honosně, ale nic se jím nemohlo zkazit.

Oba jsme se posadili na postel a já na Harrisona pohlédla. Tvářil se zamyšleně a mračil se, čímž se mu mezi obočím vytvořila hluboká vráska.

,,Tak, o co-''

,,Víš, co mě sere?'' skočil mi do řeči a já zavrtěla rychle hlavou. ,,To, že si stále vyčítám, jak jsem se k tobě choval. Jak se k tobě vždycky zachovám a pak na to furt myslím. Nebo spíš na tebe, a to je divný. Nikdy jsem na žádnou holku nemyslel dýl než patnáct minut!'' dostal ze sebe a frustrovaně si prohrábl kudrnaté vlasy. ,,Zní to tak zkurveně debilně, že snad ani ty to nepochopíš!'' ulevil si a vyšel z něho hlasitý povzdech.

,,Já to ale chápu, Harrisone,'' zašeptala jsem a on se na mě zaujatě podíval. ,,Já... na tebe také myslela,'' začala jsem váhavě. ,,A to kvůli tomu, že stále nechápu, proč jsi mě políbil...''

,,Protože v tu chvíli jsem chtěl. Měl jsem pocit, že to prostě musím udělat!'' vysvětlil a já jen opařeně hleděla do jeho tváře. ,,Já nevím, co se to děje, ale tohle bylo fakt divný. Nikdy jsem ten zasranej pocit neměl!'' Trochu zvýšil hlas. ,,Ta pitomá slohovka byla o tobě,'' přiznal se a já zvedla koutky mírně nahoru.

,,Já vím,'' hlesla jsem. ,,A byla moc hezká,'' pochválila jsem mu ji a on se uchechtl.

,,Seš neuvěřitelná. I potom všem dokážeš bejt milá!'' prohlásil nevěřícně a pak zvážněl. ,,Chceš asi vědět pravdu, co? Pravdu o tom, proč nerad líbám holky na pusu.'' Kývla jsem. ,,To kvůli mámě. Zase. Vždycky před spaním ke mně přišla a řekla mi nějakou pohádku s takovým tím posraným, šťastným a lehko předvídatelným koncem,'' zasmál se ironicky. ,,Většinou to skončilo polibkem a mamka řekla, že polibek je jasnej projev lásky. A na to já nehraju. Ani na pusy. Je to něco, co lidi víc spojuje, a nechci ty polibky zbytečně rozhazovat, když vím, že láska je sračka. Poslední pusu mi v životě dala mamka, než umřela. A tak jsem to bral. Jen ona mi projevila lásku, i když mateřskou.
Láska je svině a největší svině je ten nahoře. Bere si k sobě jen ty, který máme rádi, a nás nechává, abysme se tu užírali jako kreténi!'' ulevil si nakvašeně Harrison. ,,Seš jedinej člověk, kterýmu se to nebojím říct. Ale to je všechno, Liv. Nic víc. Jen důvěrný přátelství nebo tak. Nemůžu dovolit, aby ses do mě třeba nedej bohu zamilovala, jasný? Já na lásku nemám čas, kór po tom, co jsem tátovi musel slíbit, že - ale to je už jiná pohádka,'' odmlčel se a já se snažila pochopit jeho slova.

,,Já se do tebe nezamiluji, neboj. Jsme jen důvěrní přátelé. Jak si řekl,'' zašeptala jsem, ale těmi slovy jsem si nebyla jistá. Přátelé se nelíbají. Bylo to jen jednou, ano, ale i přesto. Byl to můj druhý polibek v životě a první opravdový, a to už něco znamená.

,,Jsem rád, že to chápeš.'' Další ticho. Dlouhé ticho. Párkrát jsem na Harrisona pohlédla a občas na sobě cítila jeho pohled.
Až nakonec jsme se pohledy setkali. Dívala jsem se na něj trochu roztřeseně a on svými zelenými duhovkami přeskakoval z mých očí na mé rty. Začalo mě to ještě víc znervózňovat a zachvěla jsem se, když se ke mně přisunul blíž.

V ten moment jsem nevěděla, co dělám, protože nikdy bych nedovolila, aby mě Harrison Samuels přeci znovu políbil, ale něco mě k němu táhlo. Chtěla jsem jednou v životě zkusit něco špatného.
Naklonil se ke mně se stálým upřeným pohledem a do tváře mě udeřil jeho horký dech. Pak se ale odtáhl a bleskově vystřelil z pokoje.

Zklamalo mě to víc, než kdyby mě políbil...