Držela jsem Em vlasy, zatímco ona ze sebe dostávala jídlo z předešlého dne. Pokud mít děti znamenalo, že se mi bude dít tohle skoro každé ráno, pak si to snad ještě rozmyslím.

,,Je mi z toho už špatně!'' ulevila si Emma a já se trochu ironicky uchechtla.

,,To se ti nedivím.'' Poplácala jsem ji jemně po zádech a natáhla se pro ručník. ,,Za chvíli z tebe bude bulimička.'' Em se nad mou poznámkou zasmála a vypláchla si pusu ústní vodou.

Zavedla jsem ji zpět do postele a pod hlavu jí dala dva polštáře. Vděčně se usmála a unaveně se chytla za břicho. Chvíli ho hladila a dívala se na něj zamyšleně, jako by to bylo malé štěně nebo kotě, pak si přitáhla pokrývku až ke krku a zavřela oči. Nechtěla jsem Em rušit a navíc jsem stejně musela už na hodinu. Vyšla jsem z pokoje a zamířila do školy. Všichni studenti měli na tvářích nepřítomné pohledy a ani do konverzací se svými spolužáky se moc nehrnuli. Byl pátek, konec týdne, nedivila jsem se, že už jsou znavení.

Otevřela jsem svou skříňku a vyndala si učebnice na první hodinu, když mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se a ke svému překvapení spatřila Dustina.

,,Dus-''

,,Hele, potřebuju pomoct!'' přerušil mě. ,,Musím se dostat k Emmě, abych jí řekl, že-''

,,Nedovolím ti k ní jít!'' skočila jsem mu do řeči pro změnu já a zabouchla plechová dvířka. ,,Myslím, že ti to už řekla sama a jasně!'' připomněla jsem mu včerejší událost na parkovišti a on se na moment zamračil, protože si nejspíše danou situaci vybavil.

,,No právě! Neměl jsem ani posranou šanci něco říct!'' rozhodil rukama a čelo se mu ještě více zkrabatilo.

,,A co si jí zase chtěl říct? Jak moc byla dobrá, ale tobě jednoduše nevyhovovala? Nebo že byla jen holka pro legraci? Dustine, tohle už není hra. Tohle je realita! Em čeká miminko, které je čistě náhodou i tvoje! Ona už si nemůže chodit každou sobotu na večírky! Bude se starat o malé dítě, dokážeš to pochopit? Tak se jí přestaň plést do života, když o to malé nestojíš!'' vyplivla jsem naštvaně.

,,Ale já o něj stojím, kurva!'' zvýšil hlas, až se pár lidí za hlukem otočilo. Párkrát jsem zamrkala, protože jsem nerozuměla tomu, co mi to tu právě sdělil.

,,Co, prosím?'' otázala jsem se doslova vykolejena a Dustin si unaveně povzdechl.

,,Prostě mám pocit, že mám Em fakt rád. Že to není jen nějakej šuk na večer. A jsem schopnej podstoupit život s ní a malým Gaylem!'' přiznal se a přejel si prsty po varhanité kůži na čele. Ta se mu vyhladila a on zase vypadal být vcelku v pořádku.

,,Ty,'' odmlčela jsem se. ,,Ty jsi právě řekl, že chceš být tátou?'' vyšlo ze mě nevěřícně a on sykl, abych mluvila tišeji.

,,Nejspíš asi jo!'' pokrčil rameny a podíval se jinam. Já svraštila obočí a přebírala si jeho slova v hlavě.

,,Víš, co je to vůbec mateřská láska? Co je to měnit plínky? A víš vůbec, co znamená být otcem?'' kladla jsem mu jednu otázku za druhou a on našpulil rty.

,,Možná propadám, ale nejsem kokot, Sparksová!'' řekl s úšklebkem a pak bez dalšího slova odešel. Povzdechla jsem si a zavrtěla nad ním hlavou.

Nevěděl absolutně nic.

***

,,Proč ses u skříněk bavila s Dustinem?'' zeptal se mě Edward při obědě. Rychle jsem si něco vymýšlela v duchu, abych náhodou neprozradila něco o Em.

,,Hádali jsme se, protože jsme do sebe narazili. A jelikož se navzájem nemáme rádi, byl to asi hlasitější rozhovor,'' vysvětila jsem a automaticky dodala: ,,Proč?''

,,Jen tak, jestli tě třeba nějak neurazil,'' odpověděl Edward. ,,Víš, že mi to můžeš říct, že jo?'' zeptal se váhavě a já s vděčným úsměvem kývla. Byl tak hrozně hodný.

,,Ty jsi prostě zlato,'' řekla jsem mu upřímně. ,,Promiň, že jsem ti ublížila,'' zněla jsme už opět vážněji. Edward mi úsměv oplatil a stiskl mi ruku tou svou, která byla příjemně teplá.

,,Tys mi přece nic neudělala.''

Z pohledu Emmy

Potřebovala jsem na vzduch, protože v našem pokoji v kampusu se už nedalo dýchat.
Obmotala jsem si okolo krku šálu, hodila na sebe kabát a vklouzla do kozaček. Neměla jsem nějaký určitý cíl, jen jsem se potřebovala projít, pročistit si hlavu a rozhodnout se, jak to půjde dál. Nemohla jsem zůstat v kampusu, ale zároveň jsem se nemohla vrátit domů, protože jsem se bála reakce rodičů. Nechtěla jsem tím navíc ještě stresovat Liv, protože pro mě už tak dělala dost. A Edward? Bylo by nejlepší, kdyby se to raději nedozvěděl.

,,Emmo?'' ozvalo se za mnou a já strnula. Jeho hlas bych poznala za jakýchkoli okolností i situací. Pomalu jsem se otočila a povzdechla si.

,,Co je?'' zareagovala jsem, ne moc milým tónem hlasu, a Dustin se o krok přiblížil.

,,Chápu, že seš furt nasraná, ale chci opravdu jen minutku!'' Couvla jsem, ale vyzvala ho, aby pokračoval. Udělal další krok dopředu a já automaticky ustoupila. ,,Hodně jsem ti ublížil, ale pravdou je, že to fakt nebylo plánovaný. Čekal jsem, že budeš jen holka na dvě tři noci a pak se prostě rozloučíme, ale ty ses do mě zamilovala a pak už to šlo ráz na ráz. Uvědomil jsem si, že mi taky nejseš volná, ale to už pak bylo pozdě, a já tě chtěl za každou cenu zpátky! Jo, šel jsem na to dost blbě a lituju toho!'' Stále se přibližoval a já couvala. ,,Nejsi jen další vysoká bruneta na mým seznamu, Emmo! Fakticky ne! Je mi jasný, že seš ze mě znechucená a i já jsem. Pomohla mi si to uvědomit ta trpasličí encyklopedie, s kterou seš na pokoji.'' Myslel tím Liv a tiše se uchechtl. ,,Chci to mrně, vážně! Dej mi poslední šanci napravit ty sračky, který jsem způsobil, tím, že mě necháš vychovávat naše dítě!'' Opařeně jsem se na něj dívala a nepřestávala ustupovat dozadu. Nebyla jsem schopna ze sebe nic vypravit, protože mě doslova ohromil.

,,Myslíš to vážně?'' Opatrně jsem nakračovala zády k okolí a Dustin kývl. ,,Já se jen hrozně bojím, že to-''

,,EMMO!''

Srážka. Výkřik. Sirény.

Z pohledu autorky

Říká se, že každý má svého strážného anděla, který jej opatruje a tráví s ním veškerý svůj čas. Je tu s Vámi, když se narodíte, když děláte první krůčky, když jdete poprvé do školy, když jste v nebezpečí, a je s Vámi i v poslední vteřině, kdy je jasné, že osud vyložil své karty na stůl. Ale k čemu ten strážný anděl je, když nic neudělá? Jen za Vámi chodí, sleduje Vás a žije Váš život. Neumí zastavit stáři, smrt nebo potlačit strach. Ne, jen se kouká na to, jak vydechnete naposled, jak se v noci třesete v posteli, protože jste právě dokoukali horor, jak se trápíte a pomalu chátráte.

A pak je tu Bůh. Král nebes a nejmocnější nadpozemská bytost. Ovládá vše. Podle Bible to byl on, kdo stvořil nás a Zemi a prakticky smetl evoluci ze stolu. Jenomže Bůh je taky ten, který nás nechává postupně umírat.

Nehybné tělo jednadvacetileté dívky zvedli na nosítka, a co nejrychleji ho naložili do sanitárního vozu. Vyděšený snědý mladík s koženou bundou a strništěm na tvářích se protlačil k sanitce, aby se mohl dostat dovnitř.

,,Stůjte!'' překazil mu jeho plán jeden ze sanitářů. ,,Tam nemůžete!'' řekl nesmlouvavě.

,,Je to moje přítelkyně! Čekáme spolu dítě, kurva! Chcete mi říct, že to není dost dobrej důvod, abych s váma jel?!''

Muž mu tedy ustoupil z cesty a Dustin Gayle se hned postavil k lůžku Emmy Blackové.
Obličej měla poškrábaný, oblečení špinavé a ruce jí bezvládně visely podél těla. Ihned ji za jednu chytil a poprvé za tu dobu, co se znali, věděl, že teď o ni už tuplem nesmí přijít.

Z pohledu Olivie

Měli jsme zrovna herectví a všichni napjatě čekali, kdo dostal ty dvě hlavní role, když se rozrazily dveře a v nich se zjevil Edward. V tváři byl popelavě šedý a tvářil se opravdu vyděšeně. Koukal na mě a rychle oddechoval.

,,Omlouvám se, že vyrušuju, ale... Liv! Em srazilo auto! Je v nemocnici!'' dostal ze sebe konečně a já vstala. Ani jsem se nerozloučila a s hlasitě bušícím srdcem jsem se rozběhla za Edwardem. Na to, že jsem nikdy nebyla moc dobrý běžec, ani nijak sportovně založený člověk, jsem se z posledního patra školy dostala ven ke stříbrnému Peugeotu celkem rychle. Sedla jsem si pro jistotu dozadu, protože jsem věděla, že Edward pojede rychle, a chytla se sedačky před sebou. V hlavě mi vířilo nekonečně myšlenek. Jestli to malé přežije, jak na tom Em vlastně je či jaké bude mít následky.

Ani jsem se nenadála a Edward prudce zabrzdil před velkou bílou budovou. Naráz jsme vystoupili a rozběhli se k hlavním dveřím. Na recepci nikdo nebyl, a tak jsme bez váhání zamířili ke schodům. Tam jsme se srazili s nějakým mužem v dlouhém plášti, který měl na vizitce napsáno primář. Mohl by tedy vědět, kde Em právě teď je.

,,Prosím Vás, nevíte, kde je dívka, kterou asi před hodinou přivezli? Jmenuje se Emma Blacková, má delší tmavé vlasy a je jí dvacet jedna let!'' vychrlila jsem na něj všechny potřebné informace a on se malinko zamračil.

,,Slečna je ještě na sále. Dáme Vám ihned vědět. Její přítel čeká nahoře, tak jděte za ním,'' pokynul nám a my jsme mu oba poděkovali. Věděla jsem, koho tím myslel, ale nenapadlo mě, že se tu opravdu objeví. Asi to s tím otcovstvím a vztahem myslel vážně.

Došli jsme do patra, kde by se měl nacházet operační sál i Dustin, a spatřili ho sedět na lavičce s hlavou v dlaních a s lokty na kolenou.

,,Dustine!'' zavolala jsem na něj a on sebou trhl. Když poznal, kdo jsem, zamával mi a vstal.

,,Co ten tu dělá?'' vyprskl jedovatě Edward. Budu ho muset s tou situací nejspíše ještě seznámit.

,,Ede, pak ti to vysvětlím, ano?'' řekla jsem mu chlácholivě a zamířila k Dustinovi. Díval se na mě sklíčeně a bylo vidět, že ho to celé dost zasáhlo. Nechtělo se mi tomu věřit. Mluvili jsme tu právě o Dustinu Gaylovi, který se ještě před nedávnem pokoušel Emmu znásilnit a bezcitně ji odkopl.

,,Co se stalo?'' položila jsem mu dost závažnou otázku, která měla vysvětlit celou tuhle tragédii, a on si nervózně prohrábl své černé vlasy.

,,Šla se projít, tak jsem šel za ní, abych jí řekl to samý, co tobě. Byla ke mně čelem, ale neustále couvala. Nedával jsem pozor, protože jsem si vylejval srdíčko, a pak už jsem jen viděl, jak leží na silnici pod kolama auta! Do prdele, tohle se přece nemělo stát!'' začal už pomalu křičet a já ho chápavě pohladila po rameni. I mě samotnou to gesto překvapilo. ,,Já jsem tohle fakt nechtěl! Stál jsem o to dítě a hlavně jsem stál o ni! Všechno jsem to posral!'' Myslela jsem, že se naplno rozbrečí, protože se mu v očích zaleskly slzy a dolní ret se mu mírně třásl, ale držel se.

,,Co jsi to řekl?!'' ozvalo se za mnou a v ten moment jsem věděla, že tímhle Dustin pro Edwarda skončil úplně. ,,Řekl jsi právě dítě?'' nabíral na hlasitosti. ,,Chceš mi říct, že si mi oplodnil nejlepší kamarádku a pak ji strčil pod auto, aby ses o to dítě nemusel starat?! Ty svině potetovaná!'' zařval Edward a vrhl se na něj s takovou vervou, že se oba svalili na zem. Horší pád to byl však pro Dustina, protože na něj Edward dopadl celou svou vahou.

,,Ne! Kurva, přestaň! Já ji miluju, chápeš to?! A budu milovat i to dítě, kreténe! Nikdy bych ji nestrčil pod auto přece!'' bránil se Dustin a na malý moment do něj přestal Edward mlátit. Zatajila jsem dech, jakmile z úst Dustin vypustil to, co mě utvrdilo v tom, že mu na Emmě vážně záleží.

,,Kluci, uklidněte se! Jste na veřejném místě a jde tu teď hlavně o Emmu, jasné?'' zasyčela jsem a oba se od sebe se zrychleným dechem odtrhli. Dustin si jazykem přejel přes natrhnutý ret a bolestivě sykl.

,,Mrdko, teče mi krev!'' prskl směrem k Edwardovi. ,,Máš štěstí, že je mi fakt na hovno, jinak bych z tebe udělal hromádku kudrlin a kostí!'' Edward si odfrkl a podíval se na mě s otázkou v očích.

,,Ještě před tím, než se zeptáš, proč jsem ti to neřekla, tak jsem měla patřičný důvod. Em to nechtěla. Bylo to tajemství, které ti chtěla říct sama, a tak jsem to respektovala. A nesuď ji za to! Nebyla z toho dvakrát nadšená!'' Edward si povzdechl a sedl si na jednu z těch plastových židlí, co mají v čekárnách. Nepříjemně vržou a člověk si pak připadá ještě víc nervózní. Vzpamatovával se z návalu nových informací a vrtěl hlavou.

V tom se rozevřely velké dveře na konci chodby a vyšel z nich doktor ještě v operačním plášti a roušce. Tu si ze slušnosti sundal a váhavě si nás prohlížel. Asi si nebyl jistý, kdo je z těch dvou otec a jestli je tu vůbec někdo příbuzný.

,,Emma Blacková?'' zeptal se nás. Kývli jsme, abychom mu odsouhlasili, že jsme od ní. ,,Naštěstí jí srážka s automobilem nepřinesla žádné horší následky než odřeniny a zlomenou holenní kost. Sádru bude mít několik měsíců, ale žádná vnitřní zranění jsme nenašli,'' oznámil nám a všichni tři jsme si oddechli.

,,A co dítě? Je v pořádku?'' zeptala jsem se na to nedůležitější.

,,Jelikož je plod starý necelých osm týdnů má kolem sebe velké množství plodové vody, která brání nárazům. Provedeme ještě nějaké testy, jestli je miminko úplně v pořádku, ale myslím, že je to velký bojovník!'' usmál se na nás a já jsem se rozzářila. Měla jsem sto chutí toho pána před sebou obejmout, ale bylo by to neslušné, a tak jsem se toho raději vyvarovala.

,,Ty vole!'' ulevil si Dustin a opřel se o zeď. ,,Zvládla to!''

Z pohledu autorky

Je pravda, že strážní andělé sice nic nedělají a nedávají nám nijak vědět, že tu jsou s námi, ale zase dokáží svou lásku vtisknout do něčeho nebo někoho, a tím jím třeba i zachránit život. Možná jsou to pověry, ale jednou za čas i my lidé potřebujeme věřit nějaké vymyšlené báchorce, abychom vše nesváděli na štěstí či osud.

Emmin strážný anděl se rozhodl právě v tuto chvíli zasáhnout. A zachránil tím hned tři životy.

Z pohledu Olivie

Vyčerpaně jsem si sedla na postel a smutně se podívala na tu Emminu neustlanou. Tiše jsem se uchechtla, protože za jiných okolností bych vstala a urovnala ji, ale dnes už se mi nechtělo. Byla jsem unavená a stále jsem se vzpamatovávala z toho šoku, kdy jsem si myslela, že přijdu o svou nejlepší kamarádku.

Poslední dobou mám pocit, že se až příliš skrývám za falešný úsměv. Snažím se lidem nalhávat, jak moc jsem v pohodě a přitom to uvnitř mě řve. Potřebovala bych stopky, které by zastavily čas a daly mi aspoň měsíc na to, promyslet si, co budu dělat dál. Emma bude muset opustit později školu, odstěhuje se buď k rodičům nebo vymyslí něco s Dustinem.
Mně přijde nová spolubydlící a začne opět seznamování a zvykání si na něco nového. Zní to smutně, když to takhle řeknu. S Edwardem doufám zůstaneme nadále přátele a první pololetní zkoušky, které se nebezpečně blíží, budu muset úspěšně zvládnout, abych tu zůstala.
Už tu není to vybudované sebevědomí, které mi mamka vtěsnala do hlavy. Už si tolik nevěřím. A stačilo k tomu jen pár měsíců.

Někdo zaklepal na dveře a vyrušil mě tak z přemýšlení. Protočila jsem nad tím nevědomky oči a šla otevřít. Zasekla jsem se v pohybu a uhnula pohledem. Proč zase přišel? Já další bolestivý rozhovor s ním nezvládnu!

,,Přišel jsem ti dát text. Dostala si tu roli Julie,'' oznámil mi a do rukou mi podal tlustý scénář. Usmála jsem se a konečně jsem věděla, že tenhle zářivý úsměv od ucha k uchu byl upřímný. ,,Ale bejt tebou, vyhýbám se Glorii. Je z toho dost nasraná!'' To mi bylo jedno, dostala jsem alespoň nějakou odměnu za to, čím jsem si poslední dobou procházela.

,,Děkuji,'' řekla jsem s pohledem přišpendleným k zemi. Nechtěla jsem se na něj dívat, protože už tak jsem měla dost toho neustálého omlouvání se, hádání se a vracení se k sobě zpět. Harrison ještě chvíli stál na místě, než se pomalu rozešel pryč. ,,Harrisone?'' oslovila jsem ho váhavě a konečně se na něj podívala. Zahleděl se mi tázavě do očí a čekal na nějakou další odezvu. V puse mi ale vyschlo a mozek si umínil, že dál pokračovat nehodlá.

,,Takhle jsem to nechtěl,'' hlesl a pak klidně odkráčel, protože ode mě nečekal žádnou další odezvu.

Stála jsem na té chodbě ještě několik minut a pobírala ta poslední slova, co mi sdělil.

Když to takhle nechtěl, tak proč to všechno tedy udělal?