Tak dobře, ještě než začnu líčit svůj vztah s Harrisonem, měla bych Vás upozornit, že to nebude hezké. Dalších milion hádek. Nespočet slz a nadávek, ty hlavně z Harrisona strany. Ale hlavně lží. I přes tyhle všechny věci, náš vztah vydržel sedm měsíců. Ne na den přesně, ale přibližně to bylo sedm měsíců. Věděla jsem od začátku, že Harrison není ideální partner do vztahu, ale přesto mi to přišlo dokonalé. Naše společné chvíle se mi vryly do paměti navždy.

***

Po Vánočních prázdninách se vše vrátilo do původních kolejí. Tedy... ne všechno. Já a Harrison jsme teď byli pár. Tajili jsme to úspěšně, protože jsme se ve škole navzájem ignorovali a občas prohodili pár slov, aby se neřeklo. S Edwardem jsem se dál bavila jako nejlepší kamarádka, ale nikam dál jsem zajít nehodlala a on to nejspíš vytušil.

Bez Emmy se zdálo být všechno smutné a negativní, protože z ní vždycky vyzařovala ohromná energie, která mi tu teď chyběla. Místo ní mi přidělili novou spolubydlící, která byla naprostou kopií Glorie Baldwinové. Všude si vystavila svoje laky, rtěnky, voňavky, řasenky a spousty dalších zbytečností. Snažila se být přehnaně vstřícná, ale už od pohledu bylo zjevné, že se jí nelíbím. Ne že by tomu u mě bylo jinak.
V pokoji to teď páchlo jako v nevěstinci a Lisa, má nová kamarádka, z něj ten nevěstinec skoro udělala. Navíc se připojila k O'Barbies, čili jsem neměla vůbec žádné soukromí. Nejenže si k nám zvala kluky, ale také všechny dělnice a samotnou včelí královnu.

Naštěstí jsem tolik v kampusu nebyla. Jen na noc. Hodně jsme zkoušeli s divadlem a sborem. Pozítří se mělo konat totiž to lednové vystoupení. Měla jsem v něm sólo a byla z toho velmi nervózní. Nebyla jsem žádná zpěvačka, jen jsem si vždycky prozpěvovala sama pro sebe.

Ráno bylo vážně úžasné. Lisa měla ve zvyku vstávat brzo stejně jako já, takže mi zabrala koupelnu a vyšla z ní až po půl hodině. Nemohla jsem se tedy osprchovat a stačila jsem si jen vyčistit zuby. Navíc nahodila otravný nevinný úsměv a ještě měla tu drzost zeptat se mě, jak vypadá ve své nové ultra krátké mini sukýnce. Lezla mi na nervy svou povahou, vzhledem a celkovým chováním. Vtírala se mezi kluky z Picta fiver a pokukovala po Harrisonovi, což mě znervózňovalo, protože mi bylo jasné, že přesně tyhle typy holek Harrison obšťastňoval, když jsem mu ještě nevstoupila do života.

***

Šla jsem do učebny literatury a posadila se vedle Edwarda. Harrison seděl pár míst ode mě, a jakmile mě zaregistroval, usmál se. Úsměv jsem mu letmo oplatila a vyložila si na lavici sešity.

,,Moji milí studenti,'' ozval se pronikavý hlas paní profesorky Bloodworthové. ,,Na konci ledna proběhnou průběžné zkoušky z Vašich třech zvolených předmětů, které máte doufám už vybrané. Jsem povinna Vám sdělit veškeré informace.'' Rozhlédla se po třídě a posadila se na okraj svého psacího stolu. ,,Budete zkoušeni jen z toho, co jste se zde naučili, takže se nemusíte bát, že bychom Vás při zkoušení nějak překvapili. Musíte dosáhnout alespoň sedmdesáti bodů ze sta, abyste mohli na škole nadále studovat.'' Nervózně jsem se zavrtěla na židli. Měla jsem už předměty vybrané. Umění, herectví a literaturu, popřípadě historii. ,,Pokud máte nějaké dotazy, ráda je teď zodpovím.'' Tázavě zvedla obočí a několik rukou hned vystřelilo nahoru, včetně té mé.

,,Liv?'' Vyvolala mě jako první a já se na ni mile usmála.

,,Pokud bych náhodou zkoušky neudělala, je možný opravný termín?'' Bloodworthová zvedla jeden koutek svých úzkých rtů nahoru a kývla.

,,Velmi dobrý dotaz. Opravný termín je možný jen tehdy, pokud získáte nejméně šedesát bodů. Pod šedesát už ne,'' odpověděla mi stručně a vyvolala někoho dalšího.

,,To nemůžeme ani dodělat ročník?'' zeptala se kudrnatá dívka s rovnátky, sedící v první lavici. Profesorka Bloodworthová se zatvářila přísně a všechny si nás důkladně prohlédla.

,,Ale ano, můžete. Bohužel ale nebudete klasifikováni na konci roku a budete si muset studium zaplatit. Tohle je prestižní škola, slečno Brownová.'' Na sucho jsem polkla, protože jsem věděla, že musím ty zkoušky udělat. Nestávalo se, že bychom u nás v rodině byli v něčem neúspěšní. Každý měl dokončené studium a v raném věku už našlápnutou slibnou budoucnost. Teď jsem byla na řadě já, abych naší rodině udržela dobré jméno.

***

Všechny hodiny se zdály být nezáživné, obyčejné a skoro i nudné, což u mě nebylo zvykem, abych si myslela, protože školu jsem milovala. I tak jsem ale měla radost, že pak nastalo o něco zábavnější umění. Čekaly mě dvě hodiny teorie a do každé dvojice, které vybral samozřejmě pan Clifford, jsme dostali jednu učebnici. Dělala jsem si poctivě zápisky a správně odpovídala, pokud se pan Clifford na něco zeptal, ale Harrisona jsem na vedlejší židli moc nevnímala. Nějak už mi ani nevadilo, že pokaždé skončíme spolu. Bylo tomu tak i v životě.

Párkrát jsem se na něj otočila, ale buď koukal před sebe, nebo něco čmáral na lavici.

,,Liv? Přečteš nám prosím ten článek na straně 55? Je o tvém oblíbeném da Vincim,'' usmál se pan profesor Clifford a já potěšeně kývla, že si mě vybral.

Nalistovala jsem stránku, které dominoval velký nadpis Fakta o Leonardovi, a začala číst:

,,Dobrá díla jsou plodem dobrého charakteru, a protože je chvályhodnější příčina než následek, chval více dobrý charakter bez vzdělání než vzdělance bez charakteru.
To jsou slova, vyřčená významným malířem, sochařem, přírodovědcem, vynálezcem a spisovatelem Leonardem da Vincim. Byl první-,'' zasekla jsem se uprostřed čtení, protože mi kdosi položil svou dlaň na koleno. Pohlédla jsem udiveně na Harrisona vedle sebe, ale ten dělal, jako by se pod stolem nic neodehrávalo, a postupoval svou rukou stále výš.

,,Pokračuj, Liv,'' pobídl mě učitel s úsměvem a já párkrát nervózně zamrkala. Našla jsem rychle slovo, u kterého jsem skončila, a četla dál.

,,Byl-Byl to první člověk, který vysvětlil, proč je nebe modré.'' Tiše jsem vydechla, protože mi Harrison jemně stiskl stehno.

,,Přestaň!'' sykla jsem směrem k němu, ale nezdržovala se a pokračovala ve čtení.

,,Byl schopný současně jednou rukou psát a druhou kreslit.'' Pan profesor mě pár slovy doplnil, ale nic z toho jsem nepostřehla, protože Harrison zajel svými prsty do mezery mezi mými stehny. Chtěla jsem ho okřiknout nebo ho alespoň plácnout, ale nezmohla jsem se na nic, protože jsem musela nahlas přečíst další kus textu.
,,Leonardo Da Vinci strávil dva-dvanáct let malováním rtů Mony Lisy,'' koktala jsem, ale naštěstí to nikdo moc neřešil. Jen pan Clifford svraštil obočí a díval se na mě trochu starostlivým pohledem.
Harrison prsty zavadil o zapínání mých kalhot, a než jsem se nadála, kalhoty se mi v pase povolily. Zrudla jsem a pokusila se Harrisona pod stolem alespoň kopnout.

,,Software na rozpoz-poznávání nálady z výrazu obličeje stanovil, že Leonardova Mona Lisa je z 83% šťastná, 9% znechucená, 6% vystra-strašená a z 2% naštvaná,'' umlkla jsem, protože po mně začal mluvit Clifford, a Harrison bez ostychu přejel prsty přes mé kalhotky. Ztěžka jsem se nadechla, protože se mi v břiše začalo hromadit vzrušení.

,,Harrisone! Pro-prosím, přestaň!'' šeptla jsem naštvaně, ale i přes mou snahu odstrčit ho, si nedal pokoj. Bylo to pro mě zcela nové, a i když jsem si to nechtěla přiznat, líbilo se mi, co se mnou dělal. Harrison se pokusil dostat přes lem mých kalhotek, ale to už jsem vyskočila rozčileně nahoru a nahlas vydechla.

Několik párů očí se upřelo na mou malou postavu, která se vymrštila ze židle, až to zavrzalo, a pan profesor naklonil hlavu trochu do strany, čímž se ptal, co to se mnou dneska proboha je.

,,Já-Já potřebuji jít na-na toaletu,'' dostala jsem ze sebe ztěžka a vypálila ze třídy dřív, než se mi dostalo nějaké reakce. Vběhla jsem na dámské záchody a opřela se o umyvadlo. Zapnula jsem si pořádně kalhoty a opláchla si červený obličej. To, co se právě stalo, bylo nepřípustné, nespolečenské a naprosto nevhodné.

,,Netušil jsem, že tě tak vzruší jenom tohle,'' ozval se škádlivý tón Harrisonova hlasu ode dveří a já nadskočila leknutím. ,,Je vidět, že si toho ještě moc nezažila.'' Jak se sem tak rychle dostal?

,,Proč si to udělal zrovna tam? Přede všemi?! Harrisone, to nemůžeš, mohli by nás vidět a-a vůbec, tohle se nehodilo!'' blekotala jsem stejně jako při hodině a on mě jen pobaveně sledoval. Přejížděl si líně jazykem přes dolní ret a jeho jiskřivé oči skenovaly celou mou postavu.

,,Kurva, tak rád bych tě teď přitiskl na tu zeď a zlíbal každou část tvýho dokonalýho těla,'' řekl hlubokým hlasem a já párkrát ohromeně zamrkala. Naprosto ignoroval mé rozhořčení a normálně se mnou flirtoval. V krku mi vyschlo a tváře mi zahořely po jeho slovech studem.
,,Ale tobě se zjevně nelíbí, když na tebe sahám, takže to respektuju.'' Odstoupil a chystal se k odchodu. Zaváhala jsem. Byla jsem moc stydlivá na to, abych mu řekla do očí, že by mi to vlastně nevadilo a že mi je příjemné, když se mě dotýká, ale i přesto jsem se aspoň k něčemu odvážila:

,,Harrisone?'' Zastavil se a otočil se ke mně jen bokem. ,,A jak to můžeš vědět tak jistě?'' zeptala jsem se ho a podívala se stydlivě na svoje boty.

Bože, já opravdu nedokáži být svůdná. Ani kdybych se o to opravdu pokusila, nedopadlo by to podle mých představ. Neměla jsem to zkrátka v sobě. Neuměla jsem používat svoje ''ženské zbraně'', o kterých se mluvilo v různých časopisech a filmech pro ženy. Měla jsem jen hlavu a tou jsem se vždycky řídila.

Uslyšela jsem rázné kroky mířící ke mně, a jakmile jsem zvedla překvapený pohled, Harrisonovy ruce mi přistály na tvářích a jeho vysoké tělo mě natisklo na zeď.

,,Dobře, teda,'' zašeptal rychle a políbil mě na rty. Nebyl to polibek, na který jsem od něj byla zvyklá, nebo jsem si ho takhle aspoň nepamatovala. Líbal mě vášnivě, náruživě, až skoro drze, jak si sám určoval tempo. Jeho ruce jsem cítila skoro na každé části svého těla. Přejížděl mi od krku, po zádech až ke stehnům. Snažila jsem se zbavit ostychu, ale každým jeho dotykem jsem roztávala víc a víc, takže jsem se na to nedokázala soustředit.

Sjel svými rty na můj krk a skousl jemnou kůži nad klíční kostí, až jsem cítila, jak se mi na ní tvoří nepatrný otisk jeho zubů. Bez varování si mě vysadil kolem pasu a začal mi kůži na krku sát. Ten nový pocit jsem si užívala a zabořila přední zuby do svého spodního rtu.

,,Harrisone,'' vydechla jsem a ruce mu zabořila do vlasů. Zaklonila jsem hlavu a vnímala každý jeho pohyb. Jednu ruku spustil z mého boku a položil ji na vnitřní stranu mého stehna. Znovu ve mně hrklo jako při hodině. Jeho horká dlaň se ocitla mezi mými nohami a začala mě dráždit přes džínovinu. Zavřela jsem oči a odvážila se ho políbit sama.

,,Já ti nevím, v pátek bude nějakej mejdan?'' promluvil dívčí hlas za dveřmi a já bleskurychle z Harrisona seskočila. Popadla jsem ho za paži a zatáhla do jedné z kabinek, aby nás k našemu velkému štěstí ještě někdo nepřistihl.

,,No jasně, tentokrát ho pořádám já. A bude bezvadnej,'' odvětil druhý hlas. ,,Ostatně jako každá moje party.'' V egoistickém tónu jsem rozpoznala Glorii a protočila nad tím očima.

,,To ještě nemůžu posoudit, jsem tu krátce.'' Lisa. Ty dvě se opravdu hledaly, až se našly. ,,A mimochodem, co ty víš o tý Sparksový? Říkalas, že mi to řekneš, hm?'' Ztuhla jsem a zaujatě je poslouchala. Slyšela jsem, jak odšroubovávají víčka od lesků a patlají si je na ty své plné rty, z kterých často plivaly nehezké poznámky na můj účet.

,,No, tak za prvý je to kráva. Je šeredná, přechytralá a dotěrná. Nevím, co to Harrisonovi zas vlezlo na mozek, že se s ní baví. Prostě se s ní nekámošíme, jasný? Je odpad!'' Otevřela jsem dotčeně ústa dokořán a Harrison vztyčil směrem ke dveřím prostředníček.

,,Dobře,'' souhlasila Lisa. ,,A Harrison je koho?'' Po téhle otázce jsem se zamračila, jelikož se mi jejich konverzace zdála víc a víc stupidnější.

,,Může bejt tvůj,'' zareagovala Glorie. ,,Ale to bys-,'' Víc jsme z hovoru nezachytili, protože v ten moment toalety opustily. Obrátila jsem se čelem k Harrisonovi, který se tvářil neutrálně, a zvedla jedno obočí tázavě nahoru.

,,A s tímhle si byl tolikrát v posteli?''

***

Dělala jsem si do školy, když do pokoje vpochodovala Lisa na svých vysokých podpatcích a nové mini sukni. Přeslazeně se usmála a pozdravila mě. Zamířila ke své skříni a ihned se zkontrolovala v zrcadle. Chovala se, jako by jí snad patřila celá Akademie. Začínala mi být protivnější než Glorie, protože ta aspoň nemusela usilovat o pozici největší coury v okolí. Byla jí.

,,Hm, lepší už to nebude,'' poznamenala. ,,Taky to ani nejde!'' zasmála se hraně a prohrábla si své blonďaté vlasy. Pak se zaměřila na mě a přimhouřila oči. Já ty své dala v sloup nad tím divadýlkem, co tu předvedla. „Můžu mít otázečku?'' zeptala se mě a posadila se na kraj své postele.

,,Ale ano, jistě,'' povzdechla jsem si a stále si psala do sešitu zápisky. Neočekávala jsem rozhovor na inteligentní úrovni, takže jsem se ani moc nesnažila o to, aby byl.

,,Když si Harrisonova kamarádka, tak asi víš, jakej typ holek se mu líbí. Patřím mezi ně?'' Protočila jsem nad jejím dotazem očima, vstala a zívla si, jelikož přesně to jsem od ní očekávala.

,,Jo, ale jsi pro něj bohužel ten typ, počkej, jak on tomu říká... Jednou a dost!'' Pokrčila jsem rameny a nechala ji opařeně sedět samotnou v pokoji.

***

Milá Emmo,

bez tebe jsou dny tady na škole mnohem horší. Do pokoje mi strčili dvojče Glorie Baldwinové, všichni jsou vynervovaní z blížících se zkoušek a já se cítím opuštěně. Ano, mám Edwarda i Harrisona, časem ti o tom něco víc povím, ale chybí mi ta holčičí přítomnost. Chci spolubydlící, co pozdě vstává, a já mám tak čas si dojít do koupelny. Chci kamarádku, s kterou si můžu v klidu popovídat a pak uspořádat polštářovou bitvu... Ale ty tu nejsi, protože máš na práci důležitější věci, že? Třeba zaučování Dustina, dálkové studium a přípravu na to být dobrou matkou.

Jsem zvědavá, jak to ta tvá druhá polovička bude vysvětlovat Picta fiver a ve škole, že teď často nebude přítomen, protože se mu narodí dítě. Z druhé největší hrozby školy se stane taťka. To budou drby...

Doufám, že to zvládáš zatím dobře a nelituješ svého rozhodnutí. Můžeš být tanečnicí pořád, aspoň zhubneš po porodu! *snaží se být, co nejvíce pozitivní*
Chybíš mi, Em, hrozně moc mi chybíš. 14. února tě tu očekávám, Gaylová!
S láskou, tvoje: Liv x