Vstala jsem vcelku rychle, i když mi to dalo hodně přemáhání, jelikož jsem se probudila uprostřed noci a hlavou mi vrtalo, co zítra řeknu Harrisonovi. Nechtěla jsem mu říct o té matčině ''nabídce''. Mohl by si to vzít osobně a vážně jsem nestála o to, abych měla problém ještě s ním, když jsme spolu měli zrovna dobré období.
Pohlédla jsem na Emmu, která mlčky seděla na posteli a v ruce žmoulala lem svého trička.

,,Děje se něco?'' zeptala jsem se jí váhavě a ona po chvíli zavrtěla hlavou. Ani za mák jsem jí to nevěřila, ale nechtěla jsem Em ještě víc rozrušovat. Sebrala jsem si své věci a zamířila do učebny historie.

Nesedla jsem si však k pomlácenému Edwardovi s oteklým nosem. Ne. Velmi mě naštval tím, že vše vyklopil mé matce a otci. Nehodlala jsem s ním proto mluvit. Koukal na mě ublíženě, ale já jsem mu rozhodně lítostivý pohled neoplatila. Naopak.

Odvrátila jsem od něj oči a začetla se do jednoho úryvku v učebnici. Ze čtení mě ale vyrušil povědomý hlas. Podívala jsem se ke dveřím a usmála se na přicházejícího Harrisona. Úsměv mi oplatit a spolu s Angelem, Clayem a Trevisem se rozešel k mé lavici. Před zraky všech si sedl vedle mě a ostatní z Picta fiver si sedli před nás.

,,Ahoj,'' pozdravil mě a já mu pozdrav překvapeně opětovala. Myslela jsem si, že ve škole si hrajeme na tichou domácnost a navzájem se ignorujeme. Nechtěla jsem, aby Harrison ztratil svůj pečlivě vybudovaný ''kult vůdce'' na této škole jen kvůli mně l. ,,Se s ním teď nebavíš?'' Kývl hlavou směrem k Edwardovi a já sklopila pohled do svého klína.

,,Zradil mě,'' hlesla jsem. ,,Řekl to mým rodičům!'' Harrison se chápavě pousmál a opřel se o opěradlo židle.

,,Samuelsi? Ty teď šukáš jeptišky?'' neodpustil si posměšnou otázku Angel a já zrudla.

,,My spolu... My ne...To-'' koktala jsem, abych mu vyvrátila jeho konspiraci, dokud mě Harrison nepřerušil.

,,Nejlepší kamarádku nepíchám, Angele,'' odpověděl pohotově. Takže už jsem oficiálně nejlepší kamarádka? Zahřálo mě to u srdce.

,,Cože?! Odkdy je ona-''

,,Od tý doby, cos ty zjistil, k čemu slouží penis. A už drž hubu!'' umlčel ho Harrison a Angel se s protočením panenek obrátil k tabuli.

,,Ale do Glorie děláš, Samuelsi. Tak co je to pak za pravidlo, hm?'' přidal se do konverzace Trevis a Harrison se falešně usmál. Já se trochu zarazila, protože jsem doufala, že do Glorie už Harrison nedělá. Nevěděla jsem, proč mě představa jeho a jí dokázala tolik rozrušit.

,,Za prvý, do Glorie dělá každej. Za druhý, Glorie je kurva a ne kamarádka, a za třetí mě neser, nebo ti narvu hlavu do Angelovy prdele a donutím ho, aby se ti rovnou vysral do huby!'' zasyčel Harrison s úšklebkem a dál se k tomu nevyjadřoval. Trevis otevřel pusu, aby něco řekl, ale nic z něj nevyšlo. Dokonce mi ho bylo i líto, protože po zbytek hodiny zarytě mlčel a na Harrisona se ani nepodíval. Nechápala jsem, že kluci jako on nedokázali vyjádřit svůj názor bez použití vulgarismů a nehezkých přirovnání.

***

Věci jsem si dala do skříňky a s sebou si vzala jen mobil, protože už zbývala pouze dvouhodinovka herectví. Přišlo mi jako věčnost, co jsem ho měla naposledy.

Ještě, než jsem však vystoupala po schodech do nejvyššího patra, zastavil mě Edward. Celý den jsem ho ignorovala a ani se na něj nepodívala. Navíc zůstala Em na pokoji, takže jsem neměla nikoho, s kým bych to mohla probrat. Ani Harrison nebyl ideální, protože na Edwarda jen sprostě nadával.

,,Liv! Prosím, vyslechni mě!'' dožadoval se pozornosti a pohled na něj mě k tomu přinutil. Úlevně si oddechl a pokračoval: ,,Vím, že jsem udělal hroznou chybu. A mrzí mě to. Hlavně kvůli tobě,'' ujistil mě. ,,Ale já jednoduše nechtěl, aby si byla další holka, která se dostala na seznam mého bratra. Věř mi, nic bych proti Vám dvěma neměl, kdyby Harrison nebyl grázl a neměl tak hroznou minulost. Kdyby neubližo-''

,,To už jsem slyšela! Víš moc dobře, že už takový není. Alespoň kvůli mně!'' přerušila jsem ho a založila si ruce na prsou. Edward svěsil ramena a opět zesmutněl.

,,Promiň, kéž by ses mě taky takhle zastávala.'' V ten moment mi ho bylo opravdu líto a veškerý vztek ze mě vyprchal. ,,On měl vždycky víc. Vždycky to všechno líp uměl a měl větší temperament než já. A proto jsem mu to většinu času záviděl. Nechci tě před ním varovat, nechci ti říkat, že jsem lepší než on, protože to není pravda. Ne, říkám ti upřímně, že mu zase závidím. Získal si oporu v holce, která je báječná, krásná, chytrá a vtipná. V které jsem našel věrnou kamarádku a doufám, že i stále nacházím,'' odmlčel se a promnul si trochu navlhlé oči. Soucitně jsem udělala krok vpřed a vzala ho za ruku.

,,Budeš mě nenávidět ještě víc, protože jsem udělal nehoráznou blbost. Zvolil jsem si zase špatně a moc mě to mrzí. Chci jen odpuštění, Liv, protože na tvém odpuštění mi strašně záleží!'' Nechápala jsem ho, ale dál jsem se na něj zlobit nedokázala. ,,Líbila ses mi už od toho momentu, co jsem ti hrál na klavír. Tolik ses mi líbila, že jsem každý večer přemýšlel nad tím, co ti řeknu, až tě uvidím. Abych nezněl trapně nebo hloupě. Ty sis se mnou ale normálně povídala a já se do tebe den ode dne víc a víc zamilovával.
To, co ti tady teď říkám, jsem vůbec nepromýšlel, a tak to proto zní hloupě, ale myslím to vážně. Všechno. Miluju tě, Liv, a jsem idiot, vím to, ale nepřenesl bych přes srdce, kdybys mě začala už navždy ignorovat. Tak mi to všechno, prosím, odpusť.'' Díval se na mě zoufale, zatímco já se snažila zklidnit své srdce. Tolik mě tím překvapil, že jsem oddechovala, jako bych uběhla dvacetikilometrový maratón. Netušila jsem, co mu na to říct. Vůbec jsem neměla slov.

,,Edwarde, to-''

,,Nemusíš mi tu zdlouhavě a citlivě sdělovat, že to tak stejně necítíš, protože to vím. A nežádám to po tobě. Jen mi řekni, že mi odpouštíš,'' zašeptal. ,,Prosím tě.'' Nejdříve jsem jen kývla a setřela si slzu, která se mi samovolně svezla po tváři.

,,To je přeci samozřejmé, Edwarde. Mám tě ráda a nechci o tebe přijít!'' Objala jsem ho a on kolem mě obmotal své štíhlé paže. Cítila jsem se tolik provinile. Tolik mě mrzelo, že jsem mu ty city nemohla opětovat, ale lásky jsem se bála. Nejen k němu. Ke všem.

,,Děkuju.'' Odtáhl se a upřímně se usmál. Oči měl zarudlé a nos stále napuchlý. ,,Tak si užij herectví. Pa,'' rozloučil se se mnou a zmizel. Chvíli jsem jen stála na místě a přemýšlela nad tím, co se to tu právě odehrálo. Pak jsem se otočila a ztuhla. Nahoře stál Harrison a mračil se. Automaticky jsem zavrtěla hlavou a tiše promluvila:

,,Slyšel si to?'' Kývl a ještě usilovněji zatnul obě své pěsti. Došla jsem k němu a zaklonila hlavu, abych se mu mohla dívat do očí. ,,Já-''

,,Cejtíš to stejně?'' přerušil mě.

,,Ne,'' povzdechla jsem si, ale bolelo mě to říct. ,,Necítím.'' Zkoumavě se na mě zahleděl a pak lehce natočil hlavu do strany směrem ke dveřím do divadelního sálu. Malinko jsem se usmála a na důkaz, že jsem pochopila, co mi tím chce naznačit, jsem ho následovala.

Vešli jsme do velkých bílých dveří a každý si sedl někam jinam. Nechtěli jsme spolu budit pozornost, už tak jsme to po těch plakátech měli u lidí na škole nahnuté.

,,Vítám Vás na další hodině,'' začal pan profesor Watkinson. ,,Dneska si vyberu pro změnu čtyři dobrovolníky. Bude vás to bavit, slibuju,'' ujistil nás předem. ,,Hra se jmenuje Druhé já. Dva z vás budou mezi sebou vést normální obyčejný dialog na libovolné téma a další dva budou hrát vaše druhé já, tedy myšlenky. Bude tam krásně vidět, co si myslí tamti a co zase ti druzí. Pak se vystřídáme. Takže... kdo chce jít?'' Nikdo se nepřihlásil, a tak jsem váhavě zvedla ruku. Watkinson se usmál a pokynul mi, abych šla dopředu. ,,Věděl jsem, že ty se toho nebudeš bát.'' Uchechtla jsem se a stoupla si vedle něho. Harrison dělal, že tam není, a raději koukal do mobilu. Protočila jsem nad ním oči. ,,Samuelsi?'' oslovil ho přeslazeným tónem pan Watkinson a Harrisonovi bylo jasné, že se tomu nevyhne. ,,Ty už si tu dlouho nebyl, tak pojď!'' přikázal mu a on si otráveně povzdechl. Pak se přihlásil ještě Ben a Carley. Dalo by se říct, že kromě Harrisona ti nejaktivnější. „Skvělé! Teď si zvolte, kdo bude kdo a co budete představovat.''

,,Tak nejdříve povedeme dialog my s Benem a pak se vystřídáme, jo?'' rozhodla Carley a já kývla. Harrison se k tomu nevyjadřoval a jen si sedl na pódium.

,,A téma?'' otázal se profesor a já se zamyslela.

,,Co třeba první rande?'' nadhodila jsem. Všichni kromě Harrisona – který zarytě mlčel s rukama v kapsách - souhlasili, a tak se mohlo začít hrát.

Ben a Carley si naproti sobě stoupli a já si sedla vedle Harrisona.

,,Proč pořád mlčí? To se nudí nebo co? Mám navázat rozhovor, nebo mám čekat až začne on?'' začala jsem popisovat Carliiny myšlenky.

,,Kurva, to je nuda. Tak řekneš už něco?'' pokračoval Harrison a já ho zpražila pohledem, protože tahle mluva se sem momentálně opravdu nehodila.

,,Ehm, tak co škola?'' zeptala se Carley a Harrison se ironicky uchechtl.

,,Ty vole, tak tohle bude ještě dlouhý. Na nic trapnějšího se zeptat nemohla?'' Šťouchla jsem Harrisona loktem do břicha, ale ten tomu nevěnoval pozornost. Ben zrudl a bylo na něm vidět, že neví, jak pokračovat.

,,Jo, jde to. Nepropadám,'' zasmál se a Carley na oko taky.

,,Tohle je trapas. Vůbec nevím, co říct. Ale aspoň už se snaží vtipkovat...'' promluvila jsem pro změnu já.

,,Tohle je pěkně v prdeli. Pokouším se tu o vtipy, takže to ještě víc posírám. Že jsem se na to radši nevysral!'' Okřikla jsem Harrisona, protože se mi nelíbilo, jakým způsobem to hrál. Ostatní v publiku se tomu ale smáli, protože na jednu stranu to vtipné bylo.

,,Samuelsi! Ztrapňuješ mě tu!'' osočil se na něj Ben a pak zase zčervenal.

,,Soráč, no. Už přestanu.'' Protočil Harrison očima. Děkovně jsem se na něj usmála.

,,Víš, první rande vždycky bejvaj trapný, tak co kdybychom to jako rande nebrali?'' zeptal se nervózně Ben a Carley se rozzářila.

,,Dobře, zkusíme to znova,'' souhlasila. Nebyla jsem jediná, kdo si všiml, že to mezi nimi zajiskřilo.

,,Jo! Bod pro mě!'' prohlásil Harrison a ostatní žáci na židlích se opět zasmáli.

,,Konečně to začíná vypadat nadějněji,'' řekla jsem za Carley.

,,Řekni mi o sobě něco,'' začal nezávazně konverzovat Ben.

,,Co bych mu tak měla říct? Určitě něco plácnu a bude si myslet, že jsem divná,'' promluvila jsem ztrápeně. Už jsem zase byla ve svém živlu.

,,No, není toho na mně moc zajímavýho. Ráda zpívám, tancuju a mám ráda romantický slaďárny,'' uchechtla se.

,,Skvělý, tak tu do postele jen tak nedostanu,'' neodpustil si Harrison, ale k jeho štěstí se tomu většina zasmála. Dokonce i učitel.

,,Slaďárny?'' zeptal se pobaveně Ben.

,,Jo, mám je ráda už dlouhou dobu!'' zasmála se.

,,To bych do tebe neřekl, přišlo mi, že tě romantika nebere,'' řekl už vážně.

,,Nevíš toho o mně hodně,'' zašeptala. Ben udělal krok vpřed.

,,A prozradíš mi všechno?'' Ti dva se k sobě začali nebezpečně přibližovat a mohlo by to zajít i dál, kdyby se do toho nevložil Harrison.

,,Ale no tak! Nemá tohle bejt hra pro čtyři lidi?!'' začal protestovat a profesor Watkinson se zasmál a zatleskal.

,,Tohle bylo úžasný. Splnili jste to, co jsem chtěl. Vy dva jste mezi sebou normálně už začali konverzovat a nebrali ohledy na svoje myšlenky. A vy, Harrisone a Liv, vy jste dokázali být ticho a nechali je v tom samotné. A toho si moc cením,'' ohodnotil celý výkon pan Watkinson. Všichni jsme se usmáli a on ukázal na mě s Harrisonem. ,,Teď vy dva!'' Zvedla jsem se a Harrison mě následoval. Stoupli jsme si naproti sobě a Carley nám zadala téma.

,,Manžel se snaží manželce říct, že ji podvedl, a ona něco tuší, protože poslední dobou jim to neklapalo.''

,,To je super, Carley!'' řekl uznale Watkinson a ona se potěšeně usmála. Měla jsem větší a větší radost z toho, že blondýnka, která patřila k O'Barbies, se dokázala takhle zapojit.

,,Jak asi začít... Mám na to jít rovnou? Nebo chvíli počkat?'' Ben hned začal hrát.

,,Zlato?'' oslovil mě váhavě Harrison. Vím, že to jen hrál, ale znělo to hezky, když to řekl takhle vážně. ,,Já ti musím něco říct,'' oznámil mi a já pozvedla obočí.

,,Konečně už se dozvím, co se to celou dobu mezi námi dělo. Společně to pak vyřešíme a všechno bude jako dřív,'' mluvila zase Carley s nadějí v hlase.

,,Vyspal jsem se s jednou holkou,'' vypálil hned. ,,Bylo to nečekaný, pohádali jsme se, tak jsem to neřešil. Doteď mě to zkurveně mrzí, fakt!'' zněl krapet zoufale. Kdybychom právě teď nehráli, myslela bych si, že mluví vážně.

,,Cože?'' hrála jsem. ,,Co si to říkal?'' dělala jsem, že jsem mu nerozuměla, abych přidala na dramatičnosti.

,,Do háje! To je snad hluchá? Dělá mi to naschvál?!''

,,No... vždyť už jsem to řekl. Vyspal jsem se s jednou holkou,'' zopakoval to samé. Dívala jsem se na něj a docela ho i obdivovala. Hrál to skvěle. ,,Fakt mě to mrzí, Livie. Já nechtěl. Pohádali jsme se a byl jsem tolik nasranej, že jsem nepřemejšlel nad tím, co dělám. Je na hovno, že ti to říkám takhle, ale myslím, že bych jindy nedostal odvahu!'' Chvíli bylo ticho. Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl, a pak se zarazila. Harrison nehrál. Harrison mi tu právě říkal pravdu.

,,Chceš - Chceš mi říct, že i po tom, co jsi mi namlouval, jak moc ti na mně záleží, jsi jednoduše šel a-'' Nemohla jsem uvěřit tomu, že to opravdu myslel vážně. A ještě mi to řekl takhle. Tvářil se frustrovaně a snažil se to urovnat lítostivým pohledem, ale nepomáhalo to.

,,Jak mi to-''

,,Kurva, já sem v tu chvíli vážně netušil, co dělám! Prostě jsem to neřešil! Zapomněl jsem na tebe a nemyslel!'' skočil do řeči Carley a ta se zarazila. Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou.

,,Po tom – Po tom, co jsem všechno prožila, bránila tě a doufala, že mi neublížíš, ty jsi to udělal?'' Do očí se mi nahrnuly slzy. Tak moc mě ty oči pálily. Byla jsem šťastná, že se do toho vložil pan Watkinson.

,,Mládeži, vy už jste herci! Vážně! Gratuluju všem čtyřem. Jste opravdu dobří!'' prohlásil nadšeně, ale já s ním nadšení rozhodně nesdílela. Popadla jsem svou tašku, krátce se rozloučila a vyběhla ze třídy dřív, než mě stačil Harrison zadržet.

***

Seděla jsem na posteli a snažila se soustředit na učení. Nešlo to. Všechny moje myšlenky směřovaly k němu. Úplně všechny. Emma tu naštěstí nebyla. Odjela s tanečním sborem na nějakou soutěž, takže jsem na pokoji zůstala úplně sama. Navíc byla Em už od rána divná. Zajímalo by mě, co se jí honilo hlavou. Neustále mlčela a jednou jsem ji zahlédla dokonce i brečet. Samota mi naštěstí nikdy nevadila, zvykla jsem si na ni. Ticho protrhlo klepání na dveře. Věděla jsem, kdo to je. Vždycky chodil pro omluvu.

Vešel.

Bylo mi to jedno. Nehodlala jsem se s ním znovu hádat. Ne. Já už se na něj ani nechtěla podívat.

,,Liv, prosím. Vyslechni mě!'' Mlčela jsem. ,,Tak fajn, klidně nemluv, ale aspoň poslouchej!'' odmlčel se. ,,Jsem čůrák, to je evidentní, ale s tou holkou jsem se vyspal po tý chatě, kdy si tě zavolal táta. Víš, jak si mě nachytala s tamtou holkou? Tak ta byla až druhá, ještě před tím- Sakra, Liv! Já se tu snažim bejt upřímnej, protože chci, abys mi věřila. Kdyby bylo na mně, neřekl bych to vůbec, ale chtěla si upřímnost!'' zvýšil hlas a začal pochodovat po pokoji. Bolelo to. Všechna ta slova. ,,A proč bych se ti za to měl vlastně omlouvat? Vždyť jsme jen kamarádi, ne? Jen kamarádi, nic víc! Protože o nic víc nejde a ty to víš! Já se nechci cejtit provinile za něco, co tobě může bejt u prdele! Proč ti tak vadí, že šukám jiný holky?'' Pořád jsem neodpovídala. Není to snad evidentní, Harrisone? Líbali jsme se. Viděl jsi mě ve spodním prádle. Nějakým způsobem se mi líbíš a řekl jsi mi, že mě máš rád, proč by mi to nemělo vadit?

,,Tak mluv už, do hajzlu!!'' rozkřičel se. Trhla jsem sebou, ale nijak nezareagovala. ,,Tak víš, co? Je mi u prdele, jestli budeš chodit s Edwardem. Je mi u prdele, jestli se do něj zamiluješ! A je mi jedno, je mi kurva jedno, jestli s ním budeš i to... no! Klidně ať si tě vezme celou. Nestojíš mi za to! Mám svůj život a nebudu si ho zatěžovat holkou jako seš ty!'' vyprskl jedovatě a práskl dveřmi. Pořád jsem mlčela a nechala si po tvářích jen stékat slzy.

A kde je to milé Jiskřičko? Kde jsou ty chvíle, kdy jsem pro něj byla nesmírně důležitá a chtěl si upevnit mou důvěru k němu? Co jsem komu udělala, že musím tohle trpět? Byla bych mu to i časem odpustila, že strávil noc s jinou dívkou, ale to co mi řekl? Proč? Nemusel. Proč se tak mění? Je jako roční období. Někdy pochmurný jako podzim. Jindy zase chladný jako krutá zima na Sibiři. Pak dokáže zčistajasna rozkvést jeho milá a upřímná povaha, jako sněženky kvetoucí brzy z jara. A na závěr je mi úplně otevřený a říká mi všechno, jako širé moře, na které svítí letní slunce. Takový on je.
Teď byl bezcitný a nemilosrdný, stejně jako při Napoleonově ruském tažení krutá zima, jež ho připravila o tisíce vojáků i pocit vítězství. Harrison byl složitý hlavolam, který jsem nedokázala vyřešit ani já. Občas se mi povedlo dostat se přes první problém, ale pak nastal druhý a po druhém následoval třetí. Byl plný zádrhelů a až teprve teď jsem si uvědomila, že jsem celou dobu chtěla být já ta, kdo ho rozluští. Kdo ho změní.

Momentálně jsem ale nechtěla nic. Musela jsem opět poslechnout svou matku. Protože opustit svůj sen jsem nehodlala. A nechtěla jsem jí ani říct, že měla pravdu. To by nemuselo totiž skončit jen u utěšování.