Z pohledu autorky

   Harrison Samuels byl vždycky výborný v tom, že všechny své pocity dokázal skrýt, aby nikdo nepoznal, co právě prožívá. Jediný člověk, který to věděl, byla Olivie. Už od začátku, od prvního momentu, do něj viděla. Poznala, že není takový, jak se prezentuje. Že vše skrývá za maskou, kterou si postupem času vybudoval.

Nejhorší na tom všem bylo, že i on to věděl. On věděl, že by mohl být lepší a že si jen hraje na někoho jiného. Že všechna ta tetování, černá barva, sprostý slovník a každou noc jiná dívka, to jsou jen pokusy o něco, co se stejně neututlá, protože jednou prostě přijde člověk, který Vaše staré já dostane na povrch. A v případě Harrisona to byla Olivie.

Z pohledu Olivie

   Ráno bylo neobvyklé. Už jak jsem otevřela oči, cítila jsem kolem sebe divné napětí. Zamračeně jsem se podívala na Emminu postel a spatřila jen rozházené povlečení. Musela být ale v koupelně, protože její klíče ležely na stole. Sundala jsem ze sebe peřinu a vklouzla do bačkor. Zamířila jsem tam, odkud se ozývaly vzlyky, a otevřela dveře.

Em klečela u vany, na sobě měla jen kalhotky a tílko a v ruce držela nějakou papírovou krabičku. Usedavě plakala a něco mumlala. Pohled jsem stočila k pozvracené záchodové míse a na sucho polkla.

,,Em?'' zašeptala jsem vyděšeně, protože jsem netušila, co se děje. Jestli třeba neužila nějaké špatné léky, nebo nedej bože drogy. Podívala se na mě se zarudlýma očima a otřela si nos hřbetem ruky. Namotala jsem si kousek toaletního papíru na ruku a podala jí ho. Vděčně kývla hlavou a vysmrkala se. Sedla jsem si vedle ní a s otázkou v očích jí nahlédla do tváře.

,,Prosím, nesuď mě,'' řekla místo odpovědi a zadívala se na provizorní kapesník ve své ruce. Namotala jsem jí další kus a pohladila Em po rameni.

,,Proč bych to dělala?'' Malinko jsem se uchechtla a Em jen nepatrně zvedla pravý koutek nahoru.

,,Poslední dny jsem byla divná,'' potvrdila mi moje správná tvrzení. ,,A to proto, že mi bylo každé ráno nevolno. Sváděla jsem to na střevní potíže, chřipku, nebo že je mi prostě jen z něčeho zle, ale nic z toho se nepotvrdilo,'' povzdechla si sklesle. ,,Dneska jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, Liv. A vůbec nevím, co s tím budu dělat.'' Po jejím sdělení jsem zdřevěněla. Očekávala jsem, že mi jako obvykle řekne, že to byl hloupý vtip a že se nic neděje, ale Em nic takového neudělala. Jen vzlykala a vrtěla hlavou.

,,Co-Co,'' koktala jsem. ,,S kým?'' vypadlo ze mě a ona se na mě podívala ještě víc ublíženě než předtím. Plácla jsem se do čela a opřela se celá frustrovaná o vanu.

,,Neříkej mi, že to miminko čekáš s tím...'' odmlčela jsem se. ,,S ním!'' utnula jsem větu jednoduchým způsobem a Emma mi odpověděla mlčením. ,,Kdybys byla moje dcera, začala bych na tebe křičet, že si za to můžeš sama, a dala ti pětadvacet na holou,'' začala jsem a vstala. Popadla jsem gumičku, kosmetické potřeby a namočila jeden bílý ručník, který byl přehozený přes topení. ,,Kdybych byla Glorie, smála bych se ti a zlomyslně si tě dobírala tím, že mně se to stát nemůže,'' pokračovala jsem a svázala Em vlasy do culíku. Zaujatě mě pozorovala a ani nedutala. Mokrým ručníkem jsem jí otřela zarudlé fleky na obličeji od pláče a složený jí ho položila na čelo. ,,A kdybych byla třeba Harrison nebo Dustin a dozvěděla se, že je to moje, asi bych začala šílet a nadávat.'' Tiše jsem se uchechtla, když jsem si v té situaci představila Harrisona. Myslím, že by zkolaboval hned po tom, co by rozmlátil vše, co by v ten moment bylo okolo něj. ,,Ale já jsem já, a ty jsi moje nejlepší kamarádka,'' ujistila jsem ji. ,,V ničem tě nenechám!'' Rozbrečela se nanovo a přitáhla si mě do objetí.

,,Nemůžu uvěřit tomu, že někdo tak pitomej jako já, má tak úžasnou kamarádku jako si ty!'' Hladila jsem ji po zádech a lehce s ní kolébala. Utěšovala jsem Em a přemýšlela nad tím, co s tím uděláme. Byla jsem obrovský odpůrce potratů, ale bylo to na Em, takže jsem jí do toho mluvit nehodlala.

***

   Ve středu jsem vždycky mívala PNŽ, ale jelikož jsem se téhle úžasné hodiny vzdala, tak jsem měla místo ní zpěv. Řekla jsem si, že to zkusím, protože se mi to v herectví bude hodit. Navíc jsem nebyla zase až tak špatná ve zpívání, takže by to nemusel být úplný trapas.

Na zpěv jsme měli paní profesorku Scottovou, které bylo asi padesát let, a nosila obrovské kulaté brýle.

Edward na zpěv nepřišel, i když na něj jindy chodil. Mezi námi to bylo teď komplikované. Netušila jsem, co bych mu řekla, kdyby tu byl.

Postavila jsem se, protože do třídy vešla paní Scottová. Učebna zpěvu se lišila tím, že místo v lavicích nebo v řadách se sedělo na schodech a všude byly zpěvníky a nástroje.

,,Vítám Vás na další hodině,'' promluvila profesorka a urovnala si své perfektně střižené mikádo. ,,Dnes vybereme konečnou písničku, kterou budeme zpívat na zimních slavnostech pátého ledna. Chci si vybrat sólisty, sboristy a ty, kteří budou hrát na nástroje!'' sdělila všem a já se podivila. Netušila jsem, že tu takováto slavnost probíhá. ,,Vás vidím poprvé, kdo jste?'' Obrátila se na mě spolu s celou třídou.

,,Já - Já jsem nová,'' vykoktala jsem. Výtečně, Liv, to byla opravdu užitečná informace... ,,Tady na této hodině. Zaměnila jsem si ji,'' upřesnila jsem a trochu se usmála. Paní Scottová si mě se zaujetím prohlédla a kousla do rtu.

,,Dobře,'' řekla nakonec. ,,Hraješ na něco?'' Ihned přešla do tykání, což mi bylo sympatické, a já kývla.

,,Na kytaru.''

,,Skvělé, zpívat umíš?'' ptala se dál a já pokrčila rameny.

,,Není to nejhorší,'' odpověděla jsem váhavě a ona zvedla pobaveně jeden koutek nahoru. Ukázala na jednu z kytar a pak na židli vedle sebe.

,,Abych tě mohla přijmout na mé hodiny, potřebuju tě slyšet. My všichni. Tak pojď,'' poručila mi. Zkoprněle jsem stála na místě a párkrát zamrkala. Pokud jsem něco nechtěla dělat, bylo to zpívání před celou třídou.

Poslušně jsem si ale vzala jednu z kytar a sedla si na nastavenou židli. Ještě jednou jsem se podívala na profesorku a ta s úsměvem kývla. Všichni na mě koukali a vyčkávali, co se bude dít. Nadechla jsem se a spustila svou první písničku, kterou jsem se na kytaru naučila a kterou jsem si podle sebe poupravila. Hrála jsem ji spoustukrát a její text ke mně právě teď promlouval.

Z pohledu Edwarda

   Rozmýšlel jsem se, jestli na hodinu zpěvu jít, protože mi nebylo zrovna nejlíp, ale nakonec jsem šel. Otevřel jsem dveře a uviděl Liv, jak před celou třídou hraje na kytaru a k tomu zpívá písničku, kterou jsem moc dobře znal. I Don't Love You od My Chemical Romance. Byl jsem okouzlen jejím krásným hlasem, protože jsem vůbec netušil, že umí takhle dobře zpívat. Tiše jsem stál u dveří a pozoroval její hbité prstíky pohybující se po šesti napnutých strunách.

Za mnou se otevřely dveře, a když jsem se otočil, spatřil jsem vcházet Harrisona. Co ten tady ksakru dělá? Odvrátil jsem znechuceně pohled a periferně zahlédl, jak při pohledu na Liv ztuhl. Asi pro něj vážně znamenala něco víc, protože se choval jinak. V její přítomnosti byl jiný. Díval se na ni s údivem, ale zároveň s něhou, kterou bych u něj nečekal. Ústa měl mírně pootevřená a pěsti zatnuté. Ten text k němu promlouval. I já to poznal.

A po všem tom čase, který pořád dlužíš, jsi stále to budižkničemu

Nevím, tak si nasaď své rukavice a odejdi, raději odejdi, dokud můžeš...

Liv měla přivřené oči a vžívala se do té melodie a slov. Kdyby tak tušila, co jsem právě teď prožíval. Jak moc jsem se do ní zamiloval a jak bylo těžké být s ní a zároveň bez ní.

,,Olivie,'' šeptl Harrison vedle mě a v jeho tváři byl nečitelný výraz. Pár vrásek na čele a rty tvarované do překvapeného úšklebku.

Kdybys odcházel, otočil by ses vůbec, abys řekl: "Nemiluji tě, tak jak jsem tě miloval včera".

Polkl jsem a dál naslouchal těm smutným tónům. Obdivoval jsem její um. Jak v herectví, tak právě teď. Nemluvě o jejích schopnostech ve škole. Byla všestranná a jedním slovem 'dokonalá'. Když dohrála, všichni jí zatleskali, včetně mě. Scottová na ni koukala se zájmem a obdivem. Byl jsem na Liv pyšný.

Koukla se mým směrem a malinko se pousmála, když ale pohledem zabloudila vedle mě na Harrisona, úsměv jí povadl. Nakrčil jsem obočí a otočil se k mému dvojčeti. Stál jako socha na místě a na jeho pažích se vyjímaly pletence žil z toho, jak zatínal svaly. Dívali se na sebe dobrých pár minut, dokud se Harrison neotočil a třídu neopustil.

Zaraženě jsem tam postával a Liv se tvářila zklamaně. Obrátila se však k paní Scottové a já se vydal za svým bratrem. Rychlým krokem uháněl pryč ze školní budovy a občas si neodpustil hlasité bouchnutí do okolních skříněk.

,,Harrisone!'' zavolal jsem na něj. Škubl sebou, ale neotočil se. ,,Sakra, Harrisone! Stůj!'' volal jsem dál, a to už se s naštvaným výrazem ve tváři ráčil otočit o sto osmdesát stupňů.

,,Co je, kurva?!'' rozkřičel se a já protočil očima. Došel jsem k němu a bojovně zdvihl bradu.

,,Co se to tam stalo?'' zeptal jsem se ho klidně.

,,Nemám páru, o čem sakra mluvíš!'' odvětil vyhýbavě, ale bylo na něm moc dobře vidět, že je z toho celý přepadlý.

,,Ale víš, tak co?'' Vyčkával jsem a on zavrčel.

,,Si to slyšel ne, do prdele?!'' Kývl jsem, ale nijak nereagoval. ,,Prostě na to do hajzlu nemám, jasný? Něco jsem posral. Zase! A cejtim se fakt mizerně, protože ta holka za nic nemůže.'' Koukal jsem na něj s opovržením, ale poprvé v životě jsem ho snad i chápal.

,,Já ti nerozumím,'' řekl jsem. ,,Jak můžeš ubližovat holce, které na tobě tolik záleží, a ničit něco, co z tebe dělá člověka? Hele, když tu byla ještě máma, tak jsme my dva byli vážně bráchové. Teď? Mám pocit, že tě neznám! Zbil jsi mě kvůli ní, protože jsi neskutečnej sobec, a řveš, mlátíš a ničíš všechno, jakmile se mezi vámi něco stane. Nevím, co s tebou ta holka dělá, ale evidentně ti není lhostejná! Stejně jako mně ne. Miluju ji a nedovolím, abys jí ubližoval dál. Dělej s tím něco!'' Harrison se po mých slovech napnul ještě víc a přitlačil mě na jednu ze skříněk.

,,Ona o tebe nestojí!!'' procedil skrze zuby a i když to bolelo, musel jsem mu dát za pravdu.

,,Já vím, ale o tebe zjevně ano. Tak to nekaž, Harrisone!'' Odstrčil jsem ho od sebe lehce a zavrtěl hlavou. ,,Nechápu tě, máš takový štěstí a jednoduše si ho necháváš proklouznout mezi prsty!'' Moje poslední slova zazněla a pak jsem se pomalou chůzí rozešel zpět do třídy.

Z pohledu Olivie

   Když jsem tam viděla stát oba dva, srdce se mi nahlas rozbušilo. Oba to celé slyšeli? V ruce jsem svírala kytaru a skenovala tu mohutnější postavu. Měl svůj typický chladný postoj a jeho hruď se neklidně nadzvedala. Dřív než jsem se nadála, místnost opustil a později i Edward. Bylo mi z toho na nic.

,,To bylo úžasné. Vážně, Olivie. Myslím, že se do kapely budete skvěle hodit!'' Zářivě se usmála paní Scottová. Já už se k úsměvu ale neměla.

***

   Seděla jsem na Emmině posteli a ona přede mnou pochodovala sem a tam. Vymýšlely jsme společně plán ohledně jejího problému. Na potrat ještě nebylo pozdě, ale ani Em na něco takového nechtěla myslet, protože by přeci jen nenechala úmyslně zabít nevinný život. Nejdřív musela jít ke gynekologovi, to bylo samozřejmé. Dohodly jsme se, že tam zajdeme hned zítra a poté uvidíme.

,,Hrozně moc se bojím, Liv!'' zněla zoufale. ,,Já nechci být ještě matkou! Nejsem na to dostatečně připravená. Chci být tanečnicí!'' Sedla si vedle mě a lehla si mi do klína. Pohladila jsem ji po vlasech a povzdechla si.

,,Víš, teď je ti jednadvacet. Za pár let budeš chtít stejně dítě, a co když to pak už nepůjde? To se může klidně stát!'' varovala jsem ji.

,,No jo, ale já nechci být svobodná matka s dítětem na krku a bez práce! Rodiče mě zabijou, Dustinovi to nemůžu říct a na škole to neututlám!'' Zase si sedla a čekala, co jí na to řeknu.

,,Musí se to dozvědět Dustin. A pokud ne od tebe, tak mu to řeknu já!'' zněla jsem sebejistě a Em polkla.

,,Nesmí se to dozvědět!'' začala vyšilovat a rukama si zajela do hnědých rovných vlasů.

,,Ne? Chceš být svobodná matka s dítětem a pobírat sociální dávky?'' položila jsem jí dost zásadní otázku a ona vehementně zavrtěla hlavou. ,,Pak se to dozví Dustin!''

***

   Nechápala jsem, jak jsem se od učebnic a domácích úkolů dostala k tomu, že stojím před Doupětem Picta fiver, abych jednomu z nich sdělila, že bude otcem dítěte mé nejlepší kamarádky. Ještě k tomu, abych to sdělila člověku, který se holku, jež možná nosí jeho potomka, pokusil znásilnit a využil ji.
Zaklepala jsem na dveře a přešlápla z nohy na nohu. Ozvaly se kroky a čistě náhodou mi otevřel zrovna vážený pan Gayle.

,,Bože, ty? Samuelsi, máš tady tu svou jeptišku na hraní!'' zavolal za sebe a já zrudla. Nechápala jsem, co s touhle přezdívkou neustále všichni mají.

,,Nejdu za Harrisonem! Jdu za tebou. A spěchá to!'' upozornila jsem jej a on nechápavě zvedl obočí. Vpustil mě ale dovnitř a mě do nosu udeřil pach cigaret a alkoholu. Skvělé prostředí pro nekuřáky a lidi mého typu.

,,Tak o co jde?'' vyzval mě k tomu, abych mluvila, a já si opatrně sedla na pohovku, na kterou jsem si nejdříve položila čistě bílý kapesník.

,,Proč si na mě volal, kurva?!'' ozval se za mnou chraplavý hlas a já zkoprněla.

,,Už nic, padej! Čeká mě důležitej rozhovor s tvojí nejlepší kámoškou,'' neodpustil si ironickou poznámku Dustin a v ten moment jsem na sobě pocítila tu dobře známou palčivou bolest zelených achátů.

,,Olivie?'' oslovil mě a já se na něj podívala. Přinutila jsem se k tomu, aby můj výraz působil chladně a sebejistě.

,,Teď ne, Harrisone. Jsem tu kvůli Dustinovi,'' odpálkovala jsem ho. Díval se na mě překvapeně, ale pak po pár minutách konečně odešel a nechal nás dva o samotě.

,,Tak říkej.'' Sedl si naproti mně na stůl a ruce si založil na prsou. Rozhodla jsem se, že mu to řeknu rychle a na rovinu.

,,Jsem tu kvůli Em,'' oznámila jsem Dustinovi a on znejistěl. Přimhouřil oči a já pokračovala: ,,Dneska ráno jí těhotenský test ukázal dvě čárky.'' Zamračil se ještě víc a tím mi dal jasně najevo, že to nechápe. ,,Je těhotná,'' vysvětlila jsem a on se zarazil. ,,A to dítě je tvoje,'' přitvrdila jsem nakonec a nastalo ticho. Dlouhé ticho, které probourávalo jen Dustinovo hlasité oddechování. Asi jsem na to šla trochu moc rychleji, než bylo v plánu, ale zbytečné mluvení okolo by byla ještě horší varianta.

,,Cože?!'' zaburácel náhle. ,,Co to tady kurva meleš?! Jak se mnou?'' Stoupl si a začal máchat rukama.

,,No, s tebou,'' hlesla jsem jen a dělala, že ho nevidím, což bylo trochu obtížné, protože byl přímo přede mnou a svou výškou mě zastiňoval.

,,Ne! To do prdele ne!'' nechtěl tomu věřit. ,,Jak si může bejt jistá, že je ten harant můj?!'' běsnil.

,,Co prosím?'' osočila jsem se a taky si stoupla. ,,Za prvé, není to harant, ale miminko, a čistě náhodou tvoje, takže se modli, aby nepodědilo nějaké špatné geny z tebe, protože to by to pro tebe taky nemuselo dopadnout dobře!'' zvýšila jsem hlas. ,,Za druhé, jak si tím může být jistá? To proto, že si byl asi poslední, s kým byla ve styku, Gayle! Myslela jsem, že tvá hlava není úplně dutá!'' vyjela jsem na něj a on na chvíli ztratil kontrolu nad svým tělem a naboural zezadu do zdi. Vzpamatoval se a zatnul pěsti.

,,Já žádný posraný dítě nechci!'' řval a zněl jako malý kluk, kterému se právě rozbil angličák a nemá si teď s čím hrát.

,,Tak s tím budeš muset začít, protože Emma to sama nezvládne! Zítra jdeme ke gynekologovi, takže tě očekávám ve tři hodiny odpoledne před naším pokojem! A jestli budeš hrubý, přísahám, že to s tebou nedopadne dobře!'' pohrozila jsem mu ukazováčkem. ,,Budeš na to malé přispívat a budeš se k němu chovat tak, jak se otec chovat má!'' rozhodla jsem a ruce si dala v bok.

,,A-Ano, ma-teda, Liv!'' opravil se koktavě a já se v duchu vítězně usmála. Jsem vážně dobrá!

,,Můžete přestat, kurva, řvát?! Snažím se spát, ale nějaký dva vypatlanci se tu hádaj, jak starej manželskej pár!'' ozval se zase Harrison. To přirovnání mi bylo až moc povědomé.

,,Můžeš jít klidně hajat, Samuelsi. Já už jsem tu skončila, že? Zítra tě očekávám, Dustine.'' S nosem zdviženým pěkně nahoru jsem vypochodovala z hlavních dveří a zamířila zpět k autobusové zastávce. Za tuhle scénu mi ta jízda městskou hromadnou dopravou stála.

***

   Vešla jsem do pokoje a Em se ke mně ihned rozběhla. Pomohla mi sundat si kabát, a když jsem si zula boty, očekávala hned nával informací.

,,Ze začátku byl nervní a řval, ale pak jsem mu to vytmavila, a myslím, že tu zítra bude poslušně stát, aby s námi zašel k doktorovi. Bude to dobré, Em, věř mi,'' řekla jsem jí a ona si spokojeně oddechla. Šťastně mě objala a na pár chvil i vyzvedla do vzduchu.

,,Jsi zlatíčko!'' zašeptala a já se zasmála.

,,Ne, já jsem jenom věrná kamarádka,'' opravila jsem ji a potutelně se usmála.