Další den šel Harrison s dědou na ryby. Trochu jsem se bála, jak to mezi nimi bude probíhat, ale babička mě ujistila, že si s ním děda poradí. Já jsem se mezitím s babičkou pustila do pečení. Po včerejší hoře čokolády jsem nevyhledávala nic moc sladkého, takže jsme se rozhodly pro lehký tvarohový koláč. Pouštěly jsme si Beatles a drbaly o životě, jako by nám oběma bylo patnáct.

,,Harrison je skvělý, Liv. Mám velkou radost, že sis našla někoho jako je on,'' řekla babička se zářivým úsměvem a já jí úsměv stejně vesele oplatila.

,,Vážně? Mamka na něj měla ze začátku úplně opačný názor,'' sdělila jsem jí a soustředila se na válení těsta.

,,Chce pro tebe jen to nejlepší, Liv. Jen neumí být vždy tou správnou mámou.'' Oklepala jsem si mouku ze zástěry a podívala se na babičku, která právě dno pekáče mazala máslem.

,,Myslíš, že je to ten pravý, babi?'' zeptala jsem se váhavě, protože jsem věděla, že babička to umí odhadnout. Chvíli mlčela a promýšlela si svou odpověď.

,,Neříkám to jen tak, Liv. Říkám to proto, že to prostě vím. Je to ten pravý pro tebe.''

Když jsem si pak její slova rekapitulovala, došlo mi, proč tak zdůraznila mou osobu. Pro nikoho jiného Harrison pravý nebyl. Protože to já v něm dokázala vidět něco víc než jen pouhého frajírka s koženou bundou a cigaretou u pusy. To já mu pomohla objevit jeho staré já a otevřela mu vzpomínky, které potlačil.

Chtělo to ohromnou trpělivost a právě proto, byl Harrison tím pravým jen pro mě. I on mi pomohl. Ukázal mi, kým jsem doopravdy. Ukázal mi něco, co nikdo jiný předtím ne. Tu lepší a mnohem zajímavější stránku mého života.

***

   Na oběd se Harrison s dědou vrátili a náš tvarohový koláč hodnotili velmi pozitivně. Už mezi sebou více komunikovali a Harrison se na mě neustále díval stylem, kterým mi jasně naznačoval, že si se mnou potřebuje potom promluvit. Malinko jsem znervózněla, ale nedělala jsem si s tím zbytečně moc starostí, abych nezkazila příjemnou atmosféru.

Po obědě jsem šla umýt nádobí a děda si Harrisona odtáhl do kůlny, kde měl svou dílnu. Neviděla jsem ho pak další dvě hodiny a čas jsem strávila převážně s babičkou. Švýcarsko mi za rok chybělo a byla jsem strašně ráda, že je tu Harrison se mnou.

,,Tvůj děda je skvělej,'' řekl mi, když jsme šli pak směrem k jezeru. Souhlasně jsem kývla a usmála se.

,,To je.'' Chytl mě za ruku a přejížděl mi po kloubcích. ,,Nechtěl jsi mi něco říct?'' zeptala jsem se ho váhavě a Harrison se zastavil v pohybu. Díval se před sebe a vypadalo to, že se k tomu přemáhá.

,,Ještě ne,'' zašeptal. Skoro jsem ho neslyšela a z jeho tónu mě zamrazilo. ,,Ještě máme čas.'' Usmál se na mě, aby odlehčil atmosféru, která zhoustla během několika vteřin, a já zvedla koutky nejistě nahoru, i když jsem byla zmatená.

Neřešila jsem to. Možná jsem měla, ale byla jsem natolik sobecká, že jsem nechtěla, aby se v tuhle chvíli něco pokazilo.

Šli jsme až úplně dozadu, měla jsem tam své místo, kam jsem chodila vždycky, když jsem přijela za dědou a babičkou. Posadili jsme se pod rozkvetlou oskeruši a dívali se na klidnou hladinu jezera. Foukal příjemný vánek a bylo teplo.

Harrison zašátral v kapse a já pozvedla nechápavě obočí. Zvedl prst na znamení, ať počkám, a já ho mlčky sledovala. Vytáhl kapesní nůž a já se na chvíli lekla, že se mě teď rozhodl zapíchnout. Pak jsem se nad tím ale hned zasmála, protože to byla opravdu hloupost.

Obrátil se čelem ke kmeni a začal do něj něco rýt. Nechtěla jsem ho přerušovat, ale docela mě to zaskočilo. Když jsem mu nahlédla přes rameno, jemně mě odstrčil a řekl mi, že mám chvíli počkat. A tak jsem tedy netrpělivě vyčkávala a dívala se před sebe na jezero.

,,Můžeš,'' řekl asi po čtvrt hodině a já si promnula bedra, protože mě z neustálého sezení bolel zadek. Otočila jsem se a srdce mi radostí poskočilo, protože v kmeni byla vyrytá naše jména. Harrison a Liv.

Harrison kolem našich jmen vyřezal srdce jako z filmu a pak si zase sedl. Protáhl se, až mu křuplo v několika partiích, a já mu položila hlavu na rameno.

,,Jsem šťastná,'' hlesla jsem a on mě objal okolo pasu.

,,Já taky,'' přiznal a já mu to na sto procent věřila, protože už jsem za tu dobu poznala, když něco myslel opravdu vážně.

Chvíli jsme jen tiše seděli, než se Harrison zvedl a přetáhl si triko přes hlavu. Nejdřív jsem nechápala, proč se zničehonic svléká, ale pak mi došlo, že se hodlá jít vykoupat.

,,Tak pojď,'' pobízel mě, ale já vrtěla hlavou, i když jsem to předtím plánovala. Neměla jsem plavky a vlastně ani odvahu.

,,Nemám plavky,'' vymlouvala jsem se. ,,A nechci si namočit spodní prádlo,'' pokračovala jsem, ale Harrisona jsem nikdy nemohla přesvědčit, pokud mé argumenty nebyly dostačující.

,,Pak,'' pronesl a zahákl prsty za poslední kousek oblečení, který měl na sobě. ,,To budeme muset absolvovat takhle.'' Černé boxerky se mu svezly z nohou a on je hodil k ostatnímu oblečení.

Zrudla jsem. Nedělalo mi problém se svléknout před Harrisonem, to už jsem brala jako normální věc, ale bála jsem se, že tu někdo projde.

,,Budeme ve vodě, neuvidí nás. A navíc, neřekl bych, že sem chodí moc lidí.'' Rozhlédl se a já mu dala za pravdu, protože většinou, když jsem tu seděla sama, nikdo tu neprocházel.

Odevzdaně jsem si nakonec povzdechla a začala se pomalu svlékat. Harrison znal už prakticky každou část mého těla, ale i tak na mě zíral, jako by mě viděl poprvé, a to mě nabíjelo pozitivní energií.

Srovnala jsem si věci pečlivě do komínku, nad čímž Harrison protočil oči, a pak s ním ruku v ruce šla až k vodě. Zkusila jsem ji na prst a nezdála se mi být moc studená. Harrison šel první a hlavu měl směrem do strany, aby mě mohl kontrolovat. Neplánovala jsem útěk, ale něco mnohem lepšího.

Harrisonovi voda dosahovala po kolena. V téhle pozici setrvával několik minut a po očku na mě stále koukal. Popošla jsem blíže k němu a ve chvíli, kdy to nejméně čekal, jsem do něj strčila. Zabořil se do hladiny a rychle vyskočil, protože z vlažné vody se najednou stala ledárna.

,,To si vypiješ, ty potvoro!'' zvolal, šokován mým předchozím činem, a čapl mě okolo pasu. Shodil mě do vody a já se rozesmála. Ponořila jsem se a pak rychle vyskočila. Ovál mě slabý větřík a na těle mi naskočila husí kůže.

Smáli jsme se a já si připadala jako malé dítě, které blbne ve vodě a dává si pozor, aby se nedostalo moc daleko od břehu, kde na něj na osušce čekají rodiče, a nezačalo se třeba topit.

,,Ještě se bojíš?'' zeptal se váhavě Harrison a pohlédl na rozvířenou vodu okolo nás. Malé vlnky mi narážely do stehen a já vrtěla hlavou.

,,Už ne,'' odpověděla jsem a dodala. ,,Myslím, že už jsem si zvykla.'' Usmála jsem se a promnula si paže, abych se trochu ohřála. I v létě mohla být zima, když jste stáli mokří ve stínu.

,,Pak si dáme závody,'' rozhodl Harrison, a než jsem se nadála, skákal s pažemi sepnutými nad hlavou do vody. Plaval kraulem skoro do poloviny jezera a já si nejdříve jen užívala pohled na jeho svalnaté paže pokryté tetováními, než jsem se odhodlala plavat za ním.

Uměla jsem jenom prsa a to ani ne moc dobře, takže jsem se za ním dostala pomalu. Harrison mi plaval naproti a objal mě okolo pasu. Posunuli jsme se o kus dál, abychom oba vystačili, a já mu obmotala nohy okolo pevně stavěného těla.

,,Mohl bych něco zkusit?'' zašeptal otázku a já zvědavě pozvedla jedno obočí. Nic neříkal, a tak jsem pouze kývla. Mlčky svýma rukama sjel níž, aby si mě posunul, a já v klíně ucítila, jak je vzrušený.

,,Četla jsem, že to není bezpečné, Harrisone. Může to bolet nebo můžu dostat infekci či nějaký zánět.'' Zastavila jsem ho, když mi došlo, o co se pokouší. Ano, Harrison byl zkušený a já si to v tuhle chvíli taky přála, ale i tak jsem nechtěla riskovat, že kvůli vzrušujícímu sexu ve vodě něco chytnu.

,,Zapomněl jsem, že chodím s Einsteinem.'' Ušklíbl se, popadl mě do náručí a vynesl z vody ven. Nebyl uražený, takže jsem nechápala, co ho to najednou popadlo. Myslela jsem, že se budeme ještě koupat.

Položil mě do suché trávy a vytyčil se nade mnou. Pak mě políbil na rty a v podbřišku mi z toho příjemně zašimralo. Mohl tu kdokoli projít a vidět nás, ale Harrison si něco umanul, a to zjevně stačilo.

Masírovala jsem ho ve vlhkých vlasech a vzdychala mu do rtů. Cítila jsem, jak touží po rychlejším tempu, a dovolila mu to. Nejradši jsem měla, když si mě bral něžně a lehce, ale nemohlo být pořád jen po mém. Už jen to, že se kvůli našemu chození vzdal své promiskuity, pro něj musela být velká změna.

,,Kdybys jen měla tušení, jak moc tě miluju, Jiskřičko,'' zašeptal mi do kůže na krku a já ho hladila po zádech.

,,Mám, Harrisone,'' odtušila jsem a políbila ho na temeno hlavy. Dívala jsem se na azurově zbarvené nebe, tiše oddechovala a vnímala ten slastný pocit, že jsem tu právě teď sama s ním. Že mi říká ta krásná slova a že nám nic jiného nechybí.

***

Vrátili jsme se zpět za babičkou a dědou a dali si s nimi večeři. O tom, co se událo u jezera, jsme samozřejmě nemluvili a babička s dědou se ani neptali. Povídali jsme si o tom, co se změnilo od dob, kdy byli babička s dědou ještě mladí jako my. Vzpomněla jsem si na to, jak se poznali a jak mi o tom děda vyprávěl a přemýšlela, jestli to takhle s Harrisonem taky budeme někdy mít. Že budeme třeba s našimi vnoučaty rozebírat, jak jsem ho poprvé viděla, jak se mi zdál příšerný a jak jsme mezi sebou válčili několik měsíců, než jsme se sblížili. Uchechtla jsem se při té vzpomínce a Harrisonovi zajiskřilo v očích.

,,Na co myslíš?'' zeptal se zaujatě. Babička s dědou náruživě hovořili o jakémsi výletu, který absolvovali, když jim bylo kolem dvaceti, takže nás nevnímali.

,,Na nás,'' odvětila jsem šeptem a Harrison mi dal pusu na tvář.

,,Tak to můžeš,'' svolil mi s uculením a já se zasmála. Cukrovali jsme spolu takovým způsobem, že jsme mohli diabetikům přivodit smrt.

Později k večeru, když už se babička s dědou vydali na kutě, jsme si s Harrisonem sedli na terasu se sklenicí červeného vína. Povídali jsme si. O tom, co bude. Cítila jsem z Harrisona jakousi nejistotu. Vždycky, když jsem zmínila budoucnost, ošil se. Chápala jsem ho. Nebyl na ni ještě připravený.

,,Harrisone, chtěl bys být někdy tátou?'' vypadlo ze mě znenadání a on sebou trhl, takže část vína mu skončila na triku. Zaklel a triko si sundal. Bylo teplo, takže to nevadilo a já se aspoň mohla kochat výhledem na něj.

,,Proč se mě ptáš na takovýhle zkurveně pitomý otázky?'' nechápal a mračil se. Pokrčila jsem rameny a vyčkávala. ,,Kurva,'' zamrmlal opět sprostě. ,,Možná. Jo, možná, ale je to ještě daleko.'' Mávl nad tím rukou, ale já to chtěla rozebrat víc.

,,Kolik bys chtěl dětí?'' ptala jsem se dál a Harrison si povzdechl, protože mu došlo, že tenhle boj prohrál.

,,Myslím, že na počtu nezáleží. Vím, že bych je měl rád všechny stejně.'' Zadíval se před sebe, jako by na něco vzpomínal, a já na něj netlačila. ,,Nechci bejt otec z jednoho prostýho důvodu, Liv. Nechci je zklamat. Nikdy.'' Podíval se na mě a než jsem mu to stačila zažít vyvracet, pokračoval. ,,Jsem typ, kterej posere dost věcí dřív, než si je stačí uvědomit. Vím, že bych je zklamal, aniž bych chtěl. Nedokázal bych žít s tím, že moje děti jsou ze mě zklamaný, tak jako jsem třeba já ze svýho fotra,'' dořekl a stiskl rty těsně k sobě.

Zvedla jsem se a sedla si mu na klín. Obmotal mi paže okolo pasu a palcem mi kreslil neurčité obrazce na triko. Tvář jsem si položila na jeho teplé čelo a přivřela oči.

,,Tak to nemůžeš brát, Harrisone. Každý děláme chyby, ale děláme je přeci proto, abychom je už nikdy poté neudělali, ne? Můžeš zklamat úplně každého na světě, ale když mu dáš najevo, že tě to mrzí, a budeš se to snažit napravit, tak se na každou chybu dá přeci zapomenout. I já bych ti odpustila cokoli, Harrisone. Pokud... pokud bys mi ukázal, že si uvědomuješ, jak moc špatně ses zachoval, tak bych ti to odpustila. Vždyť to víš.'' Políbila jsem ho a Harrison celý ztuhlý kývl. Nechápala jsem jeho divné reakce poslední dobou, ale nechtěla jsem se v tom jednoduše rýpat. Harrison by mi řekl, kdyby se dělo něco, co ho trápí.

,,Nezklamu tě, Liv. Nezklamu.''