Pár dní se nedělo nic. Všechno se zdálo být nadmíru báječné. Já a Harrison. Škola. Přátelé. Adam. A možná i Edward.

Pak ale zmizel.

Jednoho dne se prostě vypařil. Mohly to být dva dny, co byl pryč. Harrison o ničem nevěděl. Svému otci volat nechtěl, protože tvrdil, že spolu strávili až moc času, a to jsem já chápala a nechtěla ho do ničeho nutit. Navíc mi do toho nic nebylo. Do Edwarda a jeho problémů. Asi jsem holt byla ještě navyklá z prvních měsíců tady, že jsem měla neustálou potřebu se o něj starat.

,,Hej hou! Dneska je další mejdló!'' zanotoval nadšeně Angel, dívajíc se do mobilu, při obědě. Otráveně jsem si povzdechla a napila se džusu.

,,Tak to se budete asi muset obejít beze mě,'' zamumlala jsem si pro sebe, ale i tak mě skoro všichni slyšeli.

,,Tak to teda ne, krásko! Jednou člen týhle party, navždy člen týhle party!'' prohlásil Adam nekompromisně a já se podívala prosebně na Mayu, jestli mě z téhle situace nevysvobodí. Kousla se do rtu a koutky jí zacukaly.

,,Myslím, že si dneska vyrazíme!'' přidala se k hromadnému nadšení a já poraženě svěsila ramena.

,,To jsem mohla tušit,'' zamručela jsem si pro sebe a pak se obrátila směrem k Harrisonovi. Mračil se na displej svého mobilu a úplně ignoroval náš rozhovor. ,,Harrisone,'' zašeptala jsem a tázavě pozvedla obočí. Vzpamatoval se a pak se na mě konečně koukl. Vypadal zmateně a zdál se být dokonce vyvedený z míry, že jsem na něj promluvila.

,,Co?'' zeptal se chraplavě a poté si odkašlal.

,,Dnes je party, asi jsme povinni jít všichni,'' zopakovala jsem mu předešlé téma diskuze a Harrison si promnul obličej. Pak se na mě opět podíval a polkl.

,,Já-Já budu muset odjet. Vrátím se večer. Dorazím na to mejdlo, nebojte,'' ujistil nás a všechny nás dočista zmátnul. Angel chtěl nějak zareagovat, ale Harrison se zvedl a odkráčel. Všichni do jednoho se zaměřili na mě, ale já to také nepochopila.

,,Jdu za ním. Dám Vám kdyžtak vědět,'' řekla jsem rychle a vyběhla za Harrisonem. Ten vyšel z budovy školy a mířil rychle ke svému autu. Křupal si kloubky na rukou a z jeho chůze jsem poznala, že je celý nesvůj.

,,Harrisone!'' zavolala jsem na něj, protože bych ho jinak nedohnala. Otočil se a znepokojeně se zadíval na displej svého telefonu. Doběhla jsem k němu a zkoumavě si prohlédla jeho zamračený obličej. ,,Co se děje?'' zeptala jsem se tiše.

,,Táta se mnou musí nutně mluvit. Něco se stalo. Víc nevím. Přijedu, neboj. Jen teď musím rychle jet.'' Přišlo mi, že mi něco zásadního tají, ale nechala jsem to raději být. Políbila jsem ho na rozloučenou a počkala, až odjede ze školního parkoviště.

Když jsem se vracela do jídelny, vrtalo mi hlavou, co se tak akutního mohlo stát. Něco s Edwardem? Ale ten byl přeci momentálně pryč.

Nechala jsem to být a utěšila jsem se slovy, že mi to Harrison jistě řekne, až se vrátí.

,,Tak co?'' zeptal se zvědavě Adam a já pokrčila rameny.

,,Jel za tátou. Ale vrátí se,'' řekla jsem stručně a sedla si zpátky na své místo. Adam se mračil, ale nechtěl to rozebírat přede všemi, za což jsem mu byla vděčná.

Po obědě jsem šla do kampusu spolu s Mayou, abychom si vybraly oblečení na večer. Měly jsme ještě pár hodin, takže jsme si přitom pouštěly filmy a komentovaly ho. Jako nejlepší kámošky, které nikdy předtím neřešily žádné problém typu, že je jedna z nich lesba a zamilovala se.

Oblékala jsem se a poslouchala přitom dlouhý výklad Mayi o jejím momentálním milostném životě, který byl prý na houby, jelikož každá holka se zdala být heterosexuálka. Bylo vtipné ji pozorovat, jak gestikuluje rukama a až moc prožívá každé své slovo.

,,Jednou to přijde, neboj,'' utěšila jsem ji, když jsem si rozčesávala vlasy. ,,Nějaká krásná opálená kočka s metrem osmdesát!'' zvolala jsem nadšeně a Maya se smíchem protočila očima.

,,Jasně, tak druhou Glori Baldwinovou opravdu nechci, děkuju!'' Zavrtěla hlavou a pak se ušklíbla. ,,I když... postavu má dobrou,'' prohodila zamyšleně a já po ní v okamžení hodila hřeben, který jsem doteď třímala v ruce. Maya překvapeně otevřela pusu dokořán a jednu ruku zvedla na úroveň své hlavy v tázacím gestu.

,,Opovaž se, Mayo!'' Pohrozila jsem jí a ona se vědoucně uculila.

,,Neboj se,'' uklidnila mě, ale hned na to dodala: ,,Bude to pro mě jen nezávaznej flirt!'' Schovala se do koupelny a rychle za sebou zamkla. Rozesmála jsem se a zavrtěla nad tím hlavou.

***

Za dvě hodiny, kdy jsme zhlédly další film a byly už připravené, jsme vyrazily. Jely jsme mým krásným růžovým autem a Maya naladila na stanici, kde právě hrála píseň od naší oblíbené kapely. Společně jsme zpívaly refrén a smály se, protože jsme ho skoro vůbec neuměly. Znaly jsme jen pár slov, takže jsme jen převážně komolily náhodná slova.

Zastavila jsem před doupětem, které už bylo obklopeno lidmi a auty. Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly něco po osmé, a kývla na Mayu, že můžeme jít. Společně jsme se vydaly do řvoucího domu a ztratily se mezi tančícími těly.

Naše parta seděla v obýváku, tam, kde vlastně vždycky. Byla jsem tak strašně šťastná, že jsem mohla říkat něco jako ''naše parta'', protože to nikdy dřív předtím nebylo.

Sedla jsem si vedle Adama a on mi podal kelímek s vodou. Upíjela jsem nealkoholický nápoj, zatímco v kroužku kolovala láhev s kvalitním rumem, kterého jsem se ani netkla.

,,Už jste někdy přemejšleli nad smyslem života?'' ozval se přiopile Angel, který byl jako jediný už takhle brzo na mol. Nechápala jsem, jak to vždycky tak rychle stihl. Mé podezření bylo, že pije ještě před tím, než party začala.

,,Jo. Vždycky skončím u smrti,'' reagoval Trevis zamračeně a já se uchechtla.

,,Já zase u evoluce.'' Pokrčila jsem rameny a společně jsme se zasmáli, protože stupidnější konverzaci jsme snad vést už nemohli.

,,Ty vole,'' hlesl Clay a já nechápavě zvedla obočí. ,,Hodný dvojče se vrátilo.'' Ukázal někam za mě a já se s bušícím srdcem otočila. Spatřila jsem Edwarda stát u dveří a zhrozila se nad tím, jak vypadá. Měl temné kruhy pod očima a třásl se. Musel v sobě už něco mít.

,,Co tu dělá?'' nechápal Adam a já na sucho polkla. Zaplavil mě divný pocit, který přicházel ve chvílích, kdy jsem měla neblahé tušení, že se něco stane.

,,Já nevím,'' zašeptala jsem. ,,Vypadá hrozně.'' Ostatní mi to odsouhlasili a chvíli ho spolu se mnou pozorovali. Proplétal se malátnou chůzí davem, dokud mu někdo do ruky nestrčil kelímek s něčím, co muselo obsahovat alkohol. Okamžitě to do sebe kopl a pokračoval dál směrem do kuchyně.

,,Děsí mě, jak se lidi dokážou změnit,'' poznamenala tiše Glorie a já s ní pro jednou souhlasila.

***

Večer ubíhal skvěle. Na Edwarda jsem brzo zapomněla, protože jsem kolem sebe měla super společnost. I tak jsem neustále kontrolovala mobil, jestli mi Harrison neodepsal na mé otázky, kde je a kdy asi tak přijede.

,,Musím na toaletu. Omluvte mě,'' oznámila jsem hloučku asi v polovině večera a oni kývli na souhlas.

,,Nemám jít s tebou?'' zeptal se starostlivě Adam a mně jeho ochranitelský pud přišel roztomilý.

,,Zvládnu to, děkuju.'' Pohladila jsem ho po rameni a odešla. Cestou jsem neustále kontrolovala příchozí zprávy, ale nevypadalo to, že by mi nějaká měla ještě dnes přijít. Povzdechla jsem si a mobil si schovala do zadní kapsy svých džínů. Zamířila jsem do Harrisonova pokoje, kde jsem to znala nejlépe, a odskočila si. Chvíli jsem se na sebe dívala do zrcadla a prohlížela si tu dvacetiletou holku, která měla před sebou ještě tolik věcí.

Smysl života. Možná založit rodinu a předat dál svoje zkušenosti?  Napadlo mě, ale to byla stereotypní odpověď nejspíš většiny lidí, takže jsem nad tím jen mávla rukou a odložila toto téma na později.

Opláchla jsem si obličej a vyšla ven. Zasekla jsem se v pohybu, když jsem na posteli spatřila sedět Edwarda. Hlavu měl položenou v jedné dlani a druhou rukou svíral hrdlo láhve od ginu.

,,Edwarde? Co tu děláš?'' zeptala jsem se tiše a kmitala nervózně pohledem mezi jím a dveřmi.

,,Čekám tu na tebe,'' odvětil opilým hlasem a malinko pootočil hlavou, aby se na mě zadíval svýma zarudlýma očima. Připadalo mi, jako bych se bavila s úplně cizím člověkem.

Někde jsem četla, že jsou čtyři druhy opilosti. První typ opilosti je ten, kdy si většinou všechno pamatujete, chováte se rozumně a nic s Vámi alkohol nedělá. Druhý typ opilosti se projevuje v přehnaném přátelském chování, kdy jste až moc vstřícní a sdílní. Třetí typ je typický tím, že jste agresivní a podezřívaví a rozhodně to na Vás nepůsobí dobře. A ten poslední typ opilosti je ten, kdy neustále bavíte své okolí, pořád mluvíte a jste nadšení tím, že jste do sebe večer nalili až moc etanolu.

Bála jsem se, který z těch typů bude Edward.

,,Já s tebou nechci mluvit,'' řekla jsem mu varovně a pomalu se rozešla ke dveřím. Sáhla jsem po klice, ale dveře se nepohnuly. Zalomcovala jsem s ní, ale ničemu to nepomohlo. Prudce jsem se otočila směrem k Edwardovi, který mě se zlověstným úsměvem pozoroval, a zrychlil se mi tlukot srdce. Já věděla, že se dneska něco stane. To proto jsem měla ten divný pocit.

,,Okamžitě otevři ty dveře!'' zasyčela jsem podrážděně a nenechávala na sobě znát narůstající paniku. Edward si stoupl a zakymácel se.

,,Ale no tak, Liv,'' začal a jazyk se mu pletl. ,,Nebuď furt tak upjatá,'' pokračoval a přiblížil se ke mně. Závan ginu mě udeřil do nosu a zvedl se mi z toho pachu žaludek. ,,Můžeme se zase sblížit, hm?'' navrhl a opřel se rukou o dveře za mnou. Uvěznil mě tak pod svým tělem a já pochopila, že to začíná být špatné.

,,Nech mě jít,'' zašeptala jsem prosebně. ,,Nech mě už konečně jít!'' Edward se jízlivě ušklíbl a v očích mu zablýsklo.

,,Tentokrát ne. Tentokrát už tě jít nenechám,'' odmítl mou prosbu a naklonil se ke mně.

Ve chvíli, když už to zavánělo průšvihem, vzpamatovala jsem se a kopla ho do holeně. Jelikož nebyl ve stavu, kdy by si dával pozor, neudržel rovnováhu a skácel se k zemi.

Chtěla jsem se rozběhnout zpátky do koupelny, abych se zamkla a zavolala třeba Adamovi, jenomže mě Edward chytl za kotník a já spadla na koberec. Praštila jsem se do brady a prokousla si jazyk. Rukou jsem si zakryla ústa a sykla bolestí. Cítila jsem pachuť krve v puse a zavřela oči, abych zahnala snad jen chvilkovou bolest.

,,Liv, jsi tam?'' ozval se za dveřmi Adamův hlas, ale já nemohla promluvit, protože mě jazyk začal šíleně bolet. Edward se ke mně připlazil a zacpal mi ústa. ,,Liv!'' zavolal hlasitěji Adam a zalomcoval klikou. Svíjela jsem se a kvílela do Edwardovy dlaně, ale přes hlasitou muziku mě nemohl slyšet. ,,Tak kdo je tam, kurva!'' zanadával, avšak odpovědi se mu nedostalo a on po pár minutách odešel. Tiše jsem ho prosila, ať mě v tom nenechává, ale nemohl dělat nic. Neměl ani tušení.

,,Nikam nepůjdeš, Livinko, protože já už si nenechám srát na hlavu. Všechno je v hajzlu, chápeš to? Všechno,'' mluvil ke mně, zatímco se dostával zase na nohy a pevně mě držel. Pomohl mi si stoupnout a já odvrátila znechuceně zrak. ,,Podívej se na mě. No tak, koukni se na svýho bývalýho nejlepšího kamaráda!'' nařídil mi a chytil mě za bradu. Místo, na které jsem spadla, mě pořád bolelo, takže jsem vyjekla a do očí mi vhrkly slzy. Dívala jsem se na něj a vlastně neviděla nic. Jenom někoho, koho jsem kdysi nejspíš asi znala a měla jej ráda.

,,Víš, co teď udělám?'' položil mi řečnickou otázku a já zavrtěla hlavou. ,,Rozdám si to s tebou,'' sdělil mi šeptem a byl ze svého nápadu skoro nadšený. ,,Rozdám si to s tebou, protože to chci a protože můj bratr bude zlostí bez sebe. Ojedu tě, abych těm sráčům ukázal, že mě v tom nic nezastaví,'' mluvil z cesty a já před ním začala couvat. Polykala jsem nutkání brečet a třela si bolavý jazyk o horní patro.

,,Pšestaň, pjoším!'' naříkala jsem šišlavě a on mě chytl za zápěstí. Silně jej stiskl, takže jsem neměla šanci se mu vykroutit.

,,Promiň, Liv. Ale nic jinýho už mi nezbejvá!'' Trhl mou paží a povalil mě na postel. Chtěla jsem vyskočit, bránit se, cokoli, ale byl oproti tobě až moc silný.

Před několika hodinami

Z pohledu Harrisona

Okamžitě za mnou přijeď. Musím ti něco říct. Týká se to Edwarda a není to dobré. - Táta

   Jakmile mi tahle smska přišla, věděl jsem, že se něco totálně posralo, protože táta si mě nikdy moc k sobě nevolal. Hlavně kvůli rodinným záležitostem ne. I tak jsem honem vyjel, abych se večer stihl vrátit. Po cestě mi hlavou kolovalo spoustu myšlenek. Myšlenky na mýho podělanýho bratra a na celou situaci, kterou jsem sám ještě nechápal.

Zaparkoval jsem před otcovou firmou a vběhl dovnitř. Na recepci mě okamžitě poznali, takže se ani na nic neptali a povolili mi jít dál. Vysral jsem se na výtah a bral schody po dvou. Léta kouření, která pro mě byla momentálně už minulostí, se na mě naštěstí nepodepsala, takže jsem s dechem vydržel až do patra, kde měl fotřík kancelář.

Neobtěžoval jsem se s klepáním a vtrhl dovnitř. Theresa tu nebyla, takže jsem si nevyslechl další otravný kecy na můj účet a mohl rovnou vejít do dveří, kde byl táta.

Seděl s hlavou v dlaních za stolem a kolem něj ležela spousta poházených papírů. Vyfoukl jsem z plic všechen nabraný vzduch a přilákal tak otcovu pozornost. Podíval se na mě vlhkýma očima a před ústy si držel zaťatou pěst. Už jsem ho viděl brečet. Tehdy, kdy umřela máma a nás tři to tolik vzalo.

,,Co-Co se děje?'' zašeptal jsem otázku, která mě sžírala po celou cestu autem, celej nesvůj a táta nahlas vzlykl. ,,Co, kurva?'' utrhl jsem se už, protože jsem začínal mít čím dál tím větší strach.

,,Edward je nemocný,'' zachraptil otec. ,,Měl si pravdu,'' přiznal a zničeně si prohrábl své prošedivělé vlasy. Zatnul jsem pěsti a vyčkával, co mi řekne. ,,Když prošetřovali jeho krev, zjistili, že je Edward HIV pozitivní.''

V ten moment, co to dořekl, jsem měl pocit, že mi něco chybí. Že potřebuju něco, co jsem nedávno ztratil. Potřeboval jsem tu věc mít u sebe, abych to líp pochopil, protože jestli se kurva nemýlím, právě mi řekl, že je moje dvojče smrtelně nemocný... Chápal jsem to dobře? Nemohl jsem se přeslechnout? Je přece nemožný, aby něco takovýho byla pravda, ne?

Musel to bejt chvilkovej výplod mojí fantazie, možná jsem ho jako obvykle neposlouchal a pár věcí si špatně domyslel...

,,Co-Co-,''

,,Nemoc se ze začátku projevuje nemocemi jako je chřipka, bolesti kloubů, vyrážka a tak podobně. Pak tyhle věci najednou zmizí, takže se nic nepozná,'' vysvětloval dál a zněl jako nějakej týpek, co předčítá šíleně nudnou historickou knížku do rádia, což mě dopálilo ještě víc.

,,Ví to?'' vyšlo ze mě šokovaným tónem, protože nic jinýho mě v ten moment nenapadlo.

,,Jo,'' hlesl otec a já najednou zpanikařil, protože jsem se neskutečně bál o Olivii. Co když ji nakazí? Co když na ni něco zkusí, zatímco tam já kurva nejsem? Co když už se jí něco stalo?!

,,Kde tuhle sračku chytil, do prdele?'' ucedil jsem si pro sebe nevěřícně a otec mi hned na to odpověděl:

,,Od Theresy.''

Všechno mi to najednou docvaklo. Ta děvka ho nakazila. Přenesla na něj nevyléčitelnou chorobu a ani o tom nejspíš nevěděla. Zpackala mladej život a ještě měla tu drzost plést se do věcí, do kterejch jí vůbec nic nebylo.

,,Do prdele!'' zahřměl jsem a vší silou praštil od zdi, až se jeden z obrazů, kterej tam měl táta pověšenej, sesul k zemi. ,,Kurva!'' klel jsem dál a protřel si odřený kloubky na prstech.

,,Uklidni se,'' poprosil mě klidně otec a zněl zničeně. ,,Zvládneme to,'' ujistil mě, ale já se ironicky uchechtl.

,,ZvládneME? Snad zvládneTE! Já se mezi Vás nikdy nesral! Je to tvůj miláček. Měl sis ho líp ohlídat!'' vpálil jsem mu nenávistně do očí a už se zase hezky rychle klidil pryč. ,,Jestli ublíží někomu z mých přátel, nebo nedej bože Olivii, neručím za sebe!''

Z pohledu Olivie

Edward se nade mnou skláněl a vehementně se mě pokoušel vysvléci z mého svetříku a džínů. Naříkala jsem a křičela, ať přestane, ale Edward mě neposlouchal a přes hlasitou hudbu mě bohužel nebylo slyšet.

,,Edwarde, pšestaň!'' zakňučela jsem, když se mu povedlo mi rozepnout zapínání kalhot. Neposlouchal mě, nahlas funěl a vypadal, jako by byl smyslů zbavený. Snažil se na mě sahat, ale vší silou jsem se snažila jeho ruce ze svého těla setřást.

,,Neubráníš se tomu, Olivie! My patřili k sobě! Já jsem ten správnej, ne Harrison!'' mluvil rázně a stahoval mi kalhoty až ke kotníkům. Kopala jsem nohama, ale i přestože byl opilý, dokázal vynaložit vetší sílu než já.

,,Já patším k němu, Edwarde! Už ťo pochop a pusť mě! Nejši ťo ti, je ťo oň!'' sypala jsem ze sebe nesrozumitelně kvůli zraněnému jazyku dál, protože jsem pochopila, že už nezbývá moc času, než se mě můj bývalý nejlepší přítel pokusí znásilnit. Z toho slova mi naskočila husí kůže.

,,Stejně ho jednoho dne budeš nenávidět. Přilezeš za mnou!'' zavrčel a zaryl mi nehty do měkké kůže na rukou, aby mi zabránil v pohybu. Klepala jsem se strachy a po očích mi stékaly slzy. Měla jsem obrovský strach. V krku mi rostl knedlík a hruď se mi svírala bezmocí. Už prsty zahakoval za lem mých kalhotek a já se vzdávala. Myslela jsem na Harrisona, taky na Adama a na následky tohohle šílenství.

Když už jsem si myslela, že budu muset zavřít oči a celé to přetrpět, začal někdo hlasitě bušit na dveře. Silné rány pěstí se dunivě rozléhaly po pokoji a ohlašovaly mi tak příchod někoho, kdo mi může pomoct.

,,Ty zasranej nemocnej hajzle! Ty zkurvená nakažená špíno! Zabiju tě! Zabiju tě, slyšíš?!'' Harrisonův hluboký chraplavý hlas se mi zaryl do bubínků a moje srdce začalo na povel bít ještě rychleji, protože poznalo přítomnost toho nejdůležitějšího člověka v mém životě.

,,Nebudeš sám. Ty sráči, ani nevíš, co sis dovolil!'' zaslechla jsem i Adama a srdce mi poskočilo.

Dveře se rozrazily a Harrison s Adamem vlétli do místnosti. Jelikož byl zámek otevřen násilím, několik železných částeček se rozprchlo po zemi. Spatřila jsem přes mokré řasy Harrisonovu vysokou postavu a Adamova široká ramena. V obličeji byli oba rudí a více naštvané jsem je snad ještě nikdy neviděla.

Harrison Edwarda popadl pod krkem a praštil s ním o zem. Napřimoval se nad ním, ale nezačal do něj bít pěstmi, jako to dělal většinou při rvačkách, ne, dupl na něj a přišpendlil ho tak k zemi, aby se Edward nemohl hýbat. Adam okamžitě přiskočil ke mně a začal se ujišťovat, že mi nic není.

,,To, o co ses pokoušel, to ti nikdy neodpustím. Držím se, abych tě teď nezabil, ale neudělám to, protože já se o svoje zdraví na rozdíl od tebe starám! Zmiz odsud nadobro a nevracej se! Chcípni si, kde chceš, ale tady ne! Ne tady, kde jsem já, kde je Olivie a kde jsou moji přátelé!''

S těmihle slovy Harrison Edwarda vyhnal nadobro ze svého života. Nebylo to úplně hezké rozloučení, ale tak to prostě už asi mělo být. Oni dva nebyli nikdy praví sourozenci, kteří se obvykle viděli v rodinách, ne, byli až moc velké protiklady. Spíše nepřátelé než bratři.

Zjištění, že je někdo jako Edward nakažený virem HIV, který trvá přibližně deset let, než se projeví nemoc AIDS, mě natolik zaskočila, že jsem několik dní ani nemohla mluvit. Jen jsem ležela u Harrisona v pokoji, učila se, četla si a pouze kývla nebo zavrtěla hlavou na to, když se mě někdo na něco zeptal.

Za záchranu jsem vděčila jak Harrisonovi, tak Adamovi, který mě hledal po celém domě ještě předtím, než Harrison dorazil. Ten mu zavolal, když přijel k doupěti, a oba se pak vydali rovnou za mnou. Šlo o vteřiny a nebýt jich, možná bych už teď byla nemocná.

Edward byl tedy z mého života opět pryč. Nevěděla jsem, jestli napořád... Jen jsem doufala, že na dost dlouhou dobu, než se všeho dostanu a vzpamatuju. Mrzelo mě, že to mezi námi dopadlo takhle katastrofálně, ale něco mi říkalo, že jsem za to aspoň výměnou dostala ještě lepšího přítele. Adama.