Asi jsem jedna z mála, kdo má rád neděle kvůli tomu, že příští den je zase škola. Měla jsem už všechno hotové, takže mi tím pádem zbyl čas na praní.
Zjistila jsem, že tu ve škole je prádelna přístupná všem, a tak jsem si připravila všechny věci, které jsem dnes chtěla prát.
Trička jsem oddělila od ponožek a spodního prádla, a postupně vše naskládala do velkého koše. Em se ráno vypařila, takže jsme si nemohly promluvit, ale nějak mi to nevadilo. Cítila jsem, že vhodná příležitost k mluvení bude lepší až někdy během týdne.

Popadla jsem prádelní koš a zamkla za sebou pokoj. Překvapilo mě, že na chodbách bylo hrobové ticho a nesetkala jsem se ani s jedním člověkem. Nejspíš si chtěli co nejvíce užít na mejdanech a bůh ví, kde ještě. Přísahala jsem si, že já už ani na jeden během studia nepáchnu!

Podle značek jsem se dostala do přízemí, kde jsem vstoupila do označených dveří cedulkou, na které stálo přesně to, co jsem potřebovala. Vyhlídla jsem si nejvhodněji vypadající pračku a koš položila na malý pultík stojící uprostřed místnosti.
Do vybrané pračky jsem naházela všechno, krom bílého oblečení, a nastavila patřičnou hodnotu. Zbylé hadříky bílé barvy jsem šoupla vedle a oprášila si ruce od pracího prášku.

,,Olivie!'' ozvalo se za mnou nepřátelským tónem, který jsem ihned poznala.

,,Copak, Harrisone?'' zeptala jsem se stejně podrážděně a ani se neotočila, i když mě jeho náhlá přítomnost překvapila. ,,Myslím, že po včerejším rozhovoru si už nemáme co-,''

,,Tak hele, milá Olivie,'' přerušil mě hrubě Harrison a prudce mě otočil svým směrem. Než jsem se nadála, byla jsem přitlačená na stěnu.

,,Neříkej mi Olivie!'' vyplivla jsem znechuceně.

,,Teď mluvím já,'' ignoroval mou poznámku. ,,Olivie,'' doplnil se s úšklebkem. ,,Něco ti řeknu, ty hrdinko. Tím, co si mi včera řekla, sis mě pěkně rozeštvala, jelikož nikdo, opakuju nikdo, se neodvážil přede mnou mluvit o pojebaný mateřský lásce a mojí rodině. Udělám ti ze života peklo, Olivie. To si piš! Možná si chytrá, ale ten svět, ve kterým žiju, neznáš tak dobře jako všichni tady. Potopím tě na dno, Sparksová! Ono tě naučí, jak se chovat k Samuelsovi!'' procedil mi skrze zuby do tváře. Naskočila mi z toho husí kůže a na sucho jsem polkla. Svými pažemi mě pořád pevně držel, čili jsem se nemohla vůbec hnout.

,,Měla jsem pravdu, že ano?'' otázala jsem se po chvíli mlčení statečně, nevědě, co všechno riskuji. ,,To třetí byla pravda. To je ten důvod.'' Stisk jedné jeho ruky zesílil a až po ukrutné bolesti ustal.

,,Vyhýbej se mi! Jinak to nedopadne dobře,'' zašeptal výhružně a jeho vysoká postava zmizela ve dveřích. Pohladila jsem si postižené místo, za které mě tak dlouho držel, a snažila se potlačit slzy. Promnula jsem si vlhké oči a pro jistotu znovu polkla. Co tohle pro pána boha bylo?

Ozvalo se pípnutí oznamující, že je prádlo doprané, a tak jsem ho s chmurnými myšlenkami opět naskládala do koše. 

Vím, že jsem měla pravdu. Musela jsem ji mít.

***

   Ráno jsem se zamračeně vyštrachala z postele a šla se rychle připravit. Zapletla jsem si dlouhý cop a oblékla si světle růžové džíny a bílou halenku.
Učení jsem měla už dávno připravené ve své tašce, a tak jsem si ji při odchodu jen zběžně přehodila přes rameno.
Zamířila jsem do učebny literatury a usedla vedle Edwarda. Hezky se na mě usmál a zeptal se mě na typickou otázku, jak jsem se měla o víkendu. Obloukem jsem se vyhnula večírku a nakonec jsme skončili u rozebírání jeho dvou strávených dní.

,,Víš, napadlo mě,'' začal Edward. ,,Nechtěla by si dnes po škole zajít na kafe? Vím, že máš hodně učení, ale rád bych tě lépe poznal. Moc toho o tobě nevím, tak třeba... možná...co?'' vykoktal ze sebe a já se nesměle pousmála.

,,Ráda, pokud tedy přetrpím dnešní divadlo,'' připomněla jsem mu a on chápavě pokýval hlavou.
Přerušil nás zvuk otevřených dveří, když do třídy vešlo pár studentů.
Z davu se vynořila i Em s pohledem zabodnutým do země a sedla si za nás do lavice. Edward ji pozdravil a ona mu jen tiše opětovala pozdrav stejně jako mně ráno.

,,Dobrý den, žáci,'' pronesla nahlas paní profesorka Bloodworthová. Na přivítanou jsme se všichni zvedli a zase usedli. ,,Koukám, že Samuelsova banda se někde nejspíš zdržela, tak začneme bez nich. Myslím, že jejich vědomosti postrádat nebudeme,'' řekla opovrhujícím tónem a dala se do výkladu.

***

   Začalo odpolední vyučování a já si povzdechla. Sice jsem měla mít odlišný monolog, ale pořád jsem riskovala, že se zesměšním. Modlila jsem se, aby alespoň nepřišel Harrison, protože mi bylo jasné, že by si ze mě dělal srandu a přede všemi mě potopil. Přeci jen říkal, že mi udělá ze života peklo.

Zamířila jsem k divadelnímu sálu a jedním polknutím odstranila všechnu nervozitu. Jsem herečka! Nesmím se bát!

Nejdříve jsem se odebrala na záchod a nechala si na sobě jen spodní prádlo. Přes to jsem si přehodila světle fialový saténový župan a ostatní oblečení si naskládala do tašky.
Při vycházení z toalet jsem se rychle rozhlédla kolem sebe, abych si byla jistá, že mě nikdo nevidí, a děkovala bohu, že jsem nenarazila na Gothiky.

Došla jsem k hlavním dveřím a zaslechla nějaké hlasy. Nejspíš už začali první žáci předvádět. Potichu jsem se vplížila do sálu a snažila se na sebe neupoutat žádnou pozornost.
Radovala jsem se, když si mě nikdo nevšiml a podívala se po celé třídě. Nikde jsem nezahlédla Harrisona, takže jsem si mohla v klidu oddechnout.

Na pódiu právě poskakovala ta jedna blondýnka z O'Barbies, jejíž jméno si stále nemůžu zapamatovat, v prádýlku, které se vidí třeba ve varieté nebo jiných podnicích. Protočila jsem nad tou neoriginalitou oči a ze zdvořilosti zatleskala, když její výstup skončil.
Následovala ještě hromada žáků, kteří byli převlečení za doktory, nevěstky a další podobné neoriginální role. Snažila jsem se soustředit na jejich vymyšlené texty, ale měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy.
Netušila jsem, že mám až tak nemožné spolužáky.

Smích mě přešel, když padlo mé jméno. Roztřeseně jsem se zahleděla na pana Watkinsona a ten na mě povzbudivě mrknul.
Stoupla jsem si a svůj hedvábný župánek si přitiskla více k tělu. Přešla jsem na rozlehlé jeviště a očima propálila celou třídu. Všichni na mě zírali, plní očekávání, a pár lidí skenovalo můj vystresovaný obličej. Než jsem však stačila dosednout a začít, rozrazily se velké bílé dveře a vešel do nich... Samuels. 

,,Sorry, zapomněl jsem, že máme hodinu. Nenechte se rušit,'' pronesl drze směrem k učiteli, který jen nesouhlasně zamlaskal.
Harrison se pohodlně rozvalil na dvou židlích a podíval se na ty lehce oděné holky, které ještě před chvíli zdobily hlediště. Doufala jsem, že po celou dobu se bude věnovat jim a ne mně.

,,Můžete začít, slečno Sparksová,'' pobídl mě pan Watkinson a v tu ránu se do mě propálily dvě jasně zelené duhovky. 

Ne, že bych chtěla nějak Samuelse hodnotit, ale oči měl krásné. Nezkažené a krásné.
Mé sebevědomí bylo ta tam, když jsem zahlédla, jak si mě pozorně prohlíží. Věděla jsem, že teď na mě bude zrakem viset celou dobu a nějaké slečny v prádýlku mu budou jedno.

Opatrně jsem si sedla zády k publiku na stejnou bedýnku, na jaké jsem seděla při své první scénce tady, a ruce si položila vedle sebe. Vlasy jsem měla pro změnu rozpuštěné, takže mi samovolně ve vlnách padaly až k bedrům. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Musela jsem překonat svůj ostych a zazářit.

,,Když mi bylo šest a dostala jsem své první lízátko, rodiče mě varovali, abych jich nejedla moc, jinak budu mít zkažené zuby.
V deseti jsem si hladila každého druhého pejska a mamka mi říkala, že nesmím, jinak by mě mohl pokousat.

Ve třinácti jsem dostala své první měsíčky a mamka mě varovala, že si musím vše pečlivě zapisovat, abych pak nebyla terčem posměchu.
V šestnácti jsem dostala svou první pusu a máma mi řekla, že někdy to nemusí skončit jen u ní.

Když mi nastalo osmnáct a dostala jsem konečně řidičský průkaz, mamka opakovala, že musím jezdit podle předpisů, abych si neublížila.
A teď, když mi je dvacet, proč mě nikdo nevaroval před tebou? Proč mi nikdo nekladl na srdce, abych se vyhýbala někomu jako jsi ty? Proč jsem musela potkat člověka, kterého nezajímám já, ale jen mé tělo? Jen to, co je skryté pod touhle tenkou látkou?'' namířila jsem prstem na svůj saténový župánek a uchopila jeden jeho konec.
,,Řekni mi, proč mám tolik zbytečných otázek, když k ničemu nejsou? Když mi nikdy nikdo na ně neodpoví?'' optala jsem se do ticha a za jeden konec malinko zatáhla. ,,Proč tě zajímá jen to, co mají všechny ostatní, a nezajímají tě věci, které mám tady. Tady v srdci.'' Povolila jsem jednu šňůrku a uchopila druhou. ,,K čemu ti bude mě vidět takhle? Takhle zostuzenou a takhle bezbrannou?'' Povolila jsem druhý konec a mezi prsty sevřela oba lemy županu.
,,Co bude po tom, až ti ukážu to poslední, co mi zbylo? Co bude po tom, až dostaneš to, po čem tak moc prahneš?'' Popotáhla jsem župan dolů a odhalila tak jen polovinu svých holých zad. Třásla jsem se strachy, přestože zatím nemohli nic vidět.

,,Bude to další varování?'' Župan jsem nechala dopadnout na bednu a přesunula se k zapínání své podprsenky. ,,Bude to další zklamání?'' Pomalu jsem ji odepnula a dala si dobře záležet na tom, abych neukázala víc než je potřeba. Podprsenka se mi sama svezla po pažích a dopadla do mého klína. Automaticky jsem si dlaněmi zakryla svá prsa a naposledy tajemně promluvila. ,,Nebo to bude už navždycky konec?'' Uchopila jsem jeden díl spodního prádla, který stále ležel na mých stehnech, a elegantně ho nechala dopadnout vedle sebe na zem.

Seděla jsem zády k publiku, čili jsem nemohla vidět, jak se tváří. Cítila jsem na sobě furt ten samý pohled, patřící špatnému dvojčeti, a doufala, že tohle příšerně dlouhé ticho skončí. Vím, že to bylo úplně jiné a rozdílné od těch předešlých představení, ale myslela jsem si, že to zase tak špatně nedopadlo.

,,Geniální,'' ozval se z dálky hlas pana profesora Watkinsona a poté hlasitý potlesk. ,,Geniální!'' zopakoval svou poznámku a já se šťastně usmála. Neodvažovala jsem se však otočit, a tak jsem jen tiše seděla. ,,V klidu se oblékněte, slečno Sparksová. My všichni tuto místnost opustíme, abyste měla klid. Děkuju za příjemný požitek,'' řekl pan učitel a já jen kývla. Slyšela jsem, jak se všichni postupně zvedají a odcházejí. 

Když nastalo v místnosti ticho, tak jsem ještě chvíli počkala a nakonec se otočila. Divadlo bylo zcela prázdné, a proto jsem se s jednou rukou přitisknutou stále na své hrudi, sehnula pro svou podprsenku. Někdo mě však předběhl a podprsenku vyzdvihl do vzduchu. Harrison.

,,Co tady děláš?!'' zasyčela jsem a co nejvíce se zakryla, i když bylo nemožné, aby zahlídl jen kousek něčeho, čeho bych nechtěla. Županem jsem měla zakryté nohy a prsa jsem si zakrývala teď už oběma pažemi.

,,Hm, docela velká. Myslel sem, že budeš mít stěží B a ty máš... Počkej,'' odmlčel se a podíval se na malou cedulku u mé podprsenky. ,,C,'' zašeptal s úšklebkem. Cítila jsem se dosti nepříjemně. ,,Slušný na někoho jako seš ty.'' Přešel ke mně a já se o něco víc skrčila. ,,Ale snad se přede mnou nestydíš, puso?'' zeptal se a celou mě přejel očima. ,,Nebo snad jo?'' Jeho hlas jsem najednou zaslechla mnohem blíže. Zahlédla jsem jen jeho dlaň, jak se dotýká mého kolene, a bezmyšlenkovitě jsem mu vrazila obrovskou facku. Zapotácel se a měl co dělat, aby udržel rovnováhu.

Já mezitím popadla všechny své věci a během pár vteřin už byla na toaletách. Bleskově jsem se zpátky převlékla do civilu a udýchaně dorazila na svůj pokoj.
Em jsem v místnosti nezahlédla a jen se znaveně svalila na svou postel. Vůbec nevím, co by se dělo, kdybych ho jen chvíli nechala pokračovat. Co je to za člověka, pro Krista pána?
V životě se už nebudu před nikým takhle odhalovat. Dneska mi to stačilo.

***

   Na smluvenou schůzku s Edwardem jsem se o něco víc upravila. Do béžové kabelky jsem naházela klíče, mobil, peněženku a pár drobností. Poctivě jsem za sebou zamkla a došla ke dveřím, za kterými měl mít správně Edward pokoj. Zaklepala jsem a nečekala ani moc dlouho, než se objevil s úsměvem na rtech. Zamkl a společně jsme se vydali do nejbližší kavárny.

,,Tak jak dopadla ta scénka?'' zeptal se mě váhavě a podrbal se za krkem.

,,Dobře, nakonec jsem se nemusela ani svléknout.'' Zvedla jsem koutky mírně nahoru a Edward se zazubil. O Harrisonovi jsem se mu raději nezmiňovala.

Mezitím jsme došli ke Sturbucks a Edward mi gentlemansky otevřel dveře. Poděkovala jsem a zamířila k nejvzdálenějšímu stolu.

,,A zatím se ti tu líbí?'' zeptal se mile a zkoumavě se na mě zahleděl.

,,Musím říct, že ano. Možná by tu mohli dávat více úkolů, ale jinak jsem spokojená,'' uchechtla jsem se.

,,Dej pokoj!'' zasmál se Edward.

,,Co to bude?'' zeptala se nás milá číšnice a každý si objednal svůj horký nápoj.
Za chvíli už jsme ho každý měli před sebou a já se na Edwarda vážně podívala. Třeba mi řekne něco více o té události na večírku.

,,Edwarde?'' začala jsem váhavě a on mě vybídl, abych pokračovala. ,,Bude to znít divně, ale ty-ty a Harrison žijete s tátou?'' dostala jsem ze sebe najednou a Edward zvážněl.

,,Jo,'' vydechl. ,,Tedy jen já. Harrison má vlastní dům s tou svou partou. Ten večírek, který se měl v pátek pořádat, byl tam,'' vysvětlil. 

Čili ten tmavý pokoj byl Harryho. Musel být, protože jinak by se jen tak nerozvalil na cizí posteli. I když u něj člověk opravdu nikdy nevěděl.

,,Aha,'' odvětila jsem jen. ,,A s maminkou nežijete?'' načala jsem asi ne moc příjemné téma a Edward se překvapeně usmál.

,,Ne,'' hlesl. ,,Mamka zemřela, když nám s bratrem bylo čtrnáct. Během té doby jsme se začali dost odcizovat. Myslím, že je to příčinou její smrti. Harrison to z nás bral nejhůř. Strašně moc ma-,'' zasekl se a zamračil. ,,Ne, o tomhle nemůžu mluvit. Slíbil jsem to,'' řekl vyhýbavě Edward a já chápavě přikývla.

Jedno jsem však odhalila. Měla jsem pravdu a malinko jsem se styděla za to, jak jsem na něj vyjela.

,,Promiň,'' omluvila jsem se slušně.

,,V pořádku,'' usmál se Edward. ,,A co ty? Máš sourozence?'' přešel na jiné téma a já si usrkla své kávy.

,,Ne, jsem jedináček,'' odpověděla jsem. ,,Mamka s tátou se rozhodli jen pro jedno dítě, a tak to respektuji, i když bych chtěla třeba nějaké to dvojče,'' zasmála jsem se a Edward se ke mně přidal.

,,Varuju tě, nechtěj to dobrovolně!'' uchechtl se. ,,A kde vlastně pracují tvoji rodiče?''

,,Táta tu dělá ředitele a mamka pracuje v-,'' zasekla jsem se, když jsem si uvědomila, co jsem na sebe prozradila. ,,Tedy-,''

,,Tvůj táta je náš nový ředitel?'' zeptal se překvapeně Edward a já polkla. Tak teď jsem přišla o jednoho z mála kamarádů, kterého tu mám.

,,Jo, já vím, že-,''

,,Nemusíš se bát. Nikomu to neřeknu. Docela chápu, že si to tajila. Není nic příjemného, když si o tobě myslí ostatní, že ses sem dostala protekcí,'' utěšil mě Edward a bezmyšlenkovitě mi stiskl ruku. ,,Já ale věřím, že si se sem dostala jen díky svým schopnostem,'' ujistil mě.

,,Děkuji, vážím si toho, že tu mám takového kamaráda,'' řekla jsem vděčně a stisk mu opětovala. Vlastně jsem ráda, že to ví. Alespoň se můžu někomu svěřovat.

Ještě dlouho jsme jen seděli a povídali si, než mě Edward doprovodil před můj pokoj. Znovu jsem mu za vše poděkovala a vešla. Em seděla na své posteli a něco klikala do mobilu. Zvedla ke mně pohled a široce se usmála.

,,Liv,'' oslovila mě mile. ,,Jsem ráda, že si tu. Chci ti moc poděkovat,'' řekla, když jsem dosedla na svou matraci. ,,Vím, že jsem byla hloupá a chovala jsem se jako totální kráva, ale prosím pochop, že-,''

,,Chápu to,'' utišila jsem ji. ,,Neznám ten pocit, ale chápu to.''

,,Vážně?'' zeptala se s nadějí v očích a já kývla. ,,Děkuju, děkuju ti moc. Jsem tak ráda, že si sem přišla!'' Objala mě a musela se malinko přikrčit kvůli našim rozdílným výškám.

,,Není zač, já jsem ráda, že tu mám někoho jako jsi ty,'' zamumlala jsem jí do ramene a pak se odtáhla. ,,A teď pro mě musíš něco udělat, prosím,'' začala jsem s vážnou tváří.

,,Co?'' zeptala se nervózně.

,,Dohodíš mi Harrisona, protože se mi děsně líbí a je nehorázně sexy!'' Zacukaly mi koutky při jejím výrazu a pak jsem se upřímně a nahlas rozesmála.
Vždycky, když jsem se hlasitě smála, musela jsem si zacpávat nos, abych nechrochtala. Vypadala jsem tak nejspíš k popukání.

,,Ty jsi blbá! Málem jsem ti to uvěřila, ty herečko!'' začala se smát se mnou a hodila po mně polštář.

,,Polštářová bitva, jo?'' otázala jsem se pořád se zacpaným nosem a dusila v sobě větší a větší návaly smíchu.

,,To si piš, Samuelsová!'' zavtipkovala a doslova se na mě vrhla.

Obě dvě jsme se smíchem dopadly na mou matraci a já si pomyslela, že jsem obklopená vážně skvělými lidmi. Možná jich bylo jen pár, ale stáli za to. Byli to moji opravdoví přátelé.