3. MLUVENÍ

    Dnes jsme měli jako další v pořadí mluvení. Musím se přiznat, že toho jsem se opravdu bála, protože jsem si už na způsob své řeči zvykla. Neuměla jsem mluvit sprostě, vlastně se mi to příčilo, a když jsem tak slyšela mluvit Harrisona, skoro mě bolely uši. Nešlo mi to ani koketně nebo s jiným podtónem.

Holky by přeci měly mluvit tak, jak se sluší, a ne pořvávat vulgarismy. To jim pak ubírá na jejich něžnosti, která například Glorii Baldwinové naprosto chybí.

Oblékla jsem si černé obtáhlé tričko s dlouhým rukávem a bílé džíny. Ze začátku jsem na to chtěla jít lehce, protože ty hrůzy, co mi vybral Adam, jsem na sebe vzít jen tak nehodlala.
Na nohy jsem si obula černé semišové kozačky na nízkém podpatku a pohodila si vlasy, aby nabraly větší objem.
To by mohlo pro Adamovu spokojenost stačit.

Celá nervózní jsem vyšla z koupelny a podivila se, že nevidím Mayu. Většinou byla totiž ve stávání stejně tak marná jako Emma, ale to mi nevadilo, protože mi ji tak aspoň připomínala.

Pokrčila jsem rameny, vzala si věci a zamířila na literaturu. Posadila jsem se na stejné místo jako jindy a rozhlédla se, jestli Mayu neuvidím. Chodila na většinu předmětů se mnou, ale teď jsem ji nikde nespatřila.

V kapse mi zavibroval mobil, a tak jsem ho s údivem vytáhla, protože po ránu mi nikdo moc nevolal.

,,Liv?'' ozval se zadýchaný hlas Mayi a já se neubránila úsměvu.

,,Mayo?'' opětovala jsem jí oslovení s pobavením.

,,Ahoj!'' vydechla. ,,Hrozně se omlouvám, že jsem ráno tak rychle vypadla, ale musela jsem si skočit pro kafe, protože jsem závislá na kofeinu, a tak trochu nestíhám, jelikož tam byla fronta. Kdybych to nestihla do začátku přednášky, tak mě prosím omluv,'' vychrlila na mě v rekordním čase a já párkrát zamrkala.

,,Kolik si toho kofeinu měla?'' zeptala jsem se váhavě, protože jen málokdy jsem slyšela lidi takhle rychle mluvit. Jako menší jsem to dělala já, ale mamka mě to odnaučila. Nebylo to totiž společenské.

,,No... měla jsem dvě kafe, protože mi přišlo škoda kupovat jenom jedno, když jsem tam stála takovou dobu,'' vysvětlila a pak se zahihňala. ,,Už jsem u školy, hlídej mi místo, puso,'' houkla v běhu a položila mi to. Dívala jsem se překvapeně na obrazovku a pak se zasmála. Puso?

Do učebny vešla celá Picta fiver a za nimi hned profesorka Bloodworthová, která ihned zavřela dveře. Ještě než to ale stihla, Maya strčila do mezery nohu a nevinně se na učitelku usmála.

,,Dobrý den,'' pozdravila ji sladce a odfoukla si zrzavou ofinu z čela. Zadržovala jsem smích a mávla na ni, aby šla rychle ke mně. Pochopila to a vyhnula se tak děsivému pohledu Bloodworthové.

,,Slečna Gallagherová si do příště zapamatuje, že chodit po mně se nevyplácí!'' pohrozila jí profesorka, ale víc se k tomu nevyjadřovala. Ohlédla jsem se na Harrisona, jestli se náhodou nesetkáme pohledy, ale koukal do mobilu, takže si mě bohužel nevšiml.

,,Ty vole, to bylo těsný. Málem jsem zašlápla něčí kočku na dvoře,'' zašeptala mi Maya těsně u ucha a ztěžka dosedla na židli.

,,Tady jsou kočky?'' Pozvedla jsem s údivem obočí a zadržovala v sobě smích, protože v tu chvíli působila vážně vtipně.

,,Zjevně jo, když na mě začala prskat a drápla mě do boty!'' Ukázala na malou rýhu na své tenisce a já už se neudržela a vyprskla smíchy. Zamaskovala jsem to úspěšně kašláním a ještě se hned potom slušně omluvila.

,,No, a teď co máme za hodinu?'' zeptala se zaraženě Maya a podrbala se na hlavě. Tentokrát jsem to už nezvládla udržet a opravdu se nahlas přede všemi rozesmála.

Vysloužila jsem si naštěstí jen učitelčino pokárání, protože mě měla ráda. I tak jsem už ale po zbytek přednášky držela pusu zavřenou.

***

   Odpolední vyučování probíhalo v ateliéru a dostavil se dokonce i Harrison. Myslela jsem, že umění začal vynechávat, protože tu stejně nic nedělal, ale zjevně si to rozmyslel a já byla ráda, jelikož jsme si tak mohli být aspoň nablízku.

S Mayou jsme si sedly dopředu a jemu jsem přenechala místo u okna, o které jsme se kdysi tolik hádali. Při té vzpomínce jsem se musela pousmát.

Umění bylo stejné jako vždy, povídali jsme si, a kdo chtěl, mohl si při tom kreslit nebo malovat. Maya kreslila krásně, ale dávala přednost hlavně abstraktnímu umění, které jsem nepodporovala zase já, protože se mi daleko více líbilo něco, co bylo víc reálné.

Mezitím, co pan Clifford vyprávěl o historii umění, já se stresovala ze schůzky s Adamem. Přemýšlela jsem, jestli mu říct o tom, co jsme si včera s Harrisonem řekli, ale nakonec jsem to zavrhla, protože to bylo opravdu jen mezi námi dvěma.

,,Liv?'' oslovil mě profesor a já odtrhla pohled od dřevěného sloupu, na který jsem koukala už nejméně deset minut vkuse.

,,Ano?'' odvětila jsem a polkla na sucho, protože jsem nedávala pozor a vůbec netušila, o čem se tu teď bavili.

,,Jdi na vzduch, jsi nějaká zelená,'' poradil mi a já ho po chvíli váhání poslechla.

Šla jsem do zahrad, kde skoro nikdo nebyl, a nadechla se čerstvého vzduchu.

To jsem vážně zelená? Cítila jsem se celkem dobře, jen mě malinko bolel žaludek z představy, že budu dnes muset změnit svůj styl mluvy.

,,Krásko! Proč nejsi na hodině? Myslel jsem, že máš ještě to čmárání,'' ozval se za mnou Adam a já se ihned otočila. Byl ve své spolkové bundě a usmíval se. Jako vždy.

,,Učitel mě poslal na vzduch,'' vysvětlila jsem. ,,Prý jsem zelená,'' uchechtla jsem se a Adam si mě důkladně prohlédl. Neopomněl se přitom kousnout do rtu, což mě mírně rozhodilo.

,,Malinko,'' podotkl s koutky vysoko nahoře. ,,Seš připravená na dnešní lekci?'' zeptal se a pak si mě ještě jednou prohlédl, tentokrát od shora až dolů. ,,No, páni. Dobrý. Ty kozačky se mi líbí!'' zhodnotil můj dnešní outfit a spokojeně hvízdl.

,,Popravdě, děsím se toho, co pro mě dnes máš,'' svěřila jsem se mu a zabořila přední zuby tak silně do rtu, až jsem ucítila železitou chuť krve na jazyku.

Adam chlácholivě mávl rukou a položil mi dlaň na rameno.

,,Krásko, ty se vůbec bát nemusíš. Neudělám nic, co by tě pohoršilo, nebo jak ty tomu říkáš,'' ujistil mě a já si úlevně oddechla. ,,A teď se radši vrať, ať si neposereš reputaci. Čekám tě za hodinu na parkovišti,'' rozloučil se se mnou a zamířil ke svému autu.  Z dálky mi připomínal tou chůzí Dannyho z Pomady. Vlastně celá Picta fiver byla trošku jako spolek T Birds z toho tolik slavného muzikálu, který jsem od svých čtrnácti zkoukla nejméně stokrát.

O'Barbies by mohly zase konkurovat Pink Ladies, akorát tam nebylo tolik lehkých slečen pohromadě.

Už s trochu větším sebevědomím jsem se vrátila do třídy a počkala, než naše dvouhodinovka skončí. S Mayou jsem se rozloučila a na Harrisona radši jen zamávala, protože před ostatními jsme byli stále v utajení.

Stála jsem na místě, kde mi Adam řekl, a čekala, než ke mně dojede. Otevřel mi automaticky zadní dveře a já se vděčně posadila. Byla jsem zvědavá, kam mě tentokrát vezme.

,,Máš ráda ovce a kozy, že jo?'' zeptal se mě z ničeho nic a já s trochu nechápavým pohledem zaváhala, jestli mu mám vůbec odpovědět.

,,Jak se to vezme?'' odtušila jsem otázkou a připoutala se.

,,Asi to zní divně, ale pojedeme teď na farmu. Mám tam babičku a chce, abych si vyzvedl asi patnáct kilo sejra, tak doufám, že to neva.'' Podrbal se na hlavě a trochu mu po tom sdělení zrudly tváře.

,,Ne? Jen... co?'' Najednou mi to nedávalo smysl a měla jsem chuť se začít smát. ,,K čemu ti bude patnáct kilo sýra, Adame?'' Mykl rameny a podrbal se nervózně na zátylku.

,,Mám rád sýr,'' zdráhal se odpovědi a já přimhouřila nedůvěřivě oči.

,,To ti nevěřím. Řekni mi pravdu,'' přikázala jsem mu, protože jsem měla také právo něco vědět, když se on pletl do mého soukromého života.

,,Fajn,'' povzdechl si. ,,Jen-Nikomu to neříkej,'' poprosil a já mu to odpřisáhla.

,,Prodávám ho ve volným čase, protože babče to na farmě moc nevynáší. Potřebujeme splatit školný,'' svěřil se mi a já překvapením otevřela pusu do tvaru o.

,,A co máma a táta?'' zeptala jsem se s údivem.

,,Navzájem se nenávidí, protože táta se zadlužil jako prase a mamka randí se svým šéfem. Nikdo z nich nemá prachy na to, aby mi zaplatil školný, protože jsem jim u prdele, a jediná babča je ochotná mi pomoct, protože mě má ráda. Vypomáhám jí takhle a zároveň si tak můžu dovolit školu.'' Najednou jsem měla potřebu ho obejmout, protože mi jeho chování přišlo ohromně statečné.

Byla jsem ráda za své přehnaně starostlivé a milující rodiče, protože takovýto přístup mi přišel naprosto šílený.

,,Adame, to mě moc mrzí, pokud chceš, tak ti zapla-,''

,,Ne!'' utnul mě okamžitě, takže jsem ani nestihla dokončit větu. ,,To nikdy. Nenechám si nic platit,'' odmítl rezolutně a stiskl pevně volant. Najednou jsem v něm viděla úplně jiného člověka.

,,Dobře, ale kdybys cokoli potřeboval, jsem tu pro tebe. Je mi líto, že něco takového prožíváš,'' řekla jsem upřímně a pohladila ho po rameni, abych ho alespoň trochu uklidnila. Usmál se na mě do zpětného zrcátka a pak se ušklíbl, aby mi naznačil, že je to v pohodě.

,,Díky, jen prostě toleruj, že budeme mít narvaný auto sejrem,'' uchechtl se a já se k němu přidala.

***

   Stáli jsme na dvoře, kolem nás pochodovaly slepice a jiná drůbež, a Adam se bavil se svou malou babičkou. Ta paní musel měřit tak metr, protože já si proti ní přišla obrovská.
Byla ale velmi sympatická a hned se mi chlubila svým dobytkem, na který byla náležitě pyšná.

,,Jsou opravdu roztomilá.'' Sklonila jsem se k malým kůzlátkám a pohladila je. Asi o ně dobře pečovala, protože všude tu měla čisto a žádné zvíře nevypadalo zanedbaně,

Pak mi také ukázala své ovce a jednu krávu, která se spokojeně pásla v osamělé stáji. Představila mi každého králíka a nechala mě si pohladit krásně růžová malá prasátka.

Adam ji stále popoháněl a říkal, že se má přestat chlubit, ale bylo na něm vidět, jak moc ji má rád, a tak si svou babičku nechtěl moc rozzlobit.

,,A vy jste jeho slečna?'' zeptala se mě nakonec, když už Adam nakládal sýr do auta a byl nám oběma z doslechu.

,,Ne, já mám přítele, ale Adam je velmi milý a skvělý kamarád,'' odpověděla jsem jí plaše a ona se usmála.

,,To je. Doufám, že si taky někoho najde. Někoho jako jste vy. Vždycky randil s takovými fiflenami, o které bych si ani kolo neopřela.'' Zavrtěla nesouhlasně hlavou a já se zasmála, protože jsem si ihned vzpomněla na Harrisona a jeho výběr slečen.

,,Jo, chápu. I můj přítel dříve...tedy... On s nimi vlastně nerandil. Jsem jeho první holka ve vztahu, jinak byl hodně... aktivní? Nevím, jak to jinak říct.'' Adamova babička to naštěstí pochopila a položila mi svou dlaň na předloktí.

,,Přeji ti hodně štěstí, děvče. Nedovol nikomu, aby ti ubližoval, protože jsi velmi milá osoba,'' popřála mi s upřímností a obratem přešla k tykání. Loudavým krokem došla k Adamovi a vyhubovala mu, že ten sýr celý rozmačká, když s ním bude takhle házet.

Pobaveně jsem je sledovala a zastesklo se mi po té mojí babičce. A dědečkovi, samozřejmě. Naposledy jsem je viděla o Vánocích, což byla dost dlouhá doba. Už abych o prázdninách za nimi mohla do Švýcarska.

***

,,Tak děkuju, žes tam se mnou zajela,'' řekl Adam vděčně, když už jsme seděli v autě.

,,A teď začnem s tím mluvením.'' Nervózně jsem si poposedla na místě, ale poslouchala ho. ,,Krásko, ty seš úžasná ve vyjadřování se a tak podobně. Dokážeš poskládat věty tak, že nestačim čumět, ale abys Samuelse zvládla někdy svíst, musíš umět mluvit sprostě,'' poučoval mě a já se zarazila.

,,Nechci mluvit hanlivě, jsem naučená na spisovnou řeč a líbí se mi to,'' zakabonila jsem se, protože mě opravdu nelákalo mluvit jako dlaždič nebo Harrison, což byla možná ještě horší varianta.

,,Ale já neříkám, že musíš nutně řvát kurva, do prdele, kokot - a tak dál. Ne, musíš mluvit smyslně, tak aby se mu postavil, jen když otevřeš tu svou malou tlamičku.'' Z ruky si udělal provizorní pusu a sehrál s ní malé divadlo. Plácla jsem se do čela a zasmála se tomu.

,,Adame, už laskavě nikdy neříkej slovo tlamička, zníš jako jeden náš pedofilní učitel ze školky,'' upozornila jsem ho a on vyprskl smíchy.

,,Fajn.'' Uklidnil se po chvíli.

Zastavil na parkovišti před nákupním střediskem, kde jsme to už moc dobře oba znali, a vystoupil, aby mi otevřel dveře, i když bych to v klidu zvládla sama.

,,Zajdem si na něco k jídlu, protože mám obří hlad, a můžem to probrat při tom,'' rozhodl a já ho poslušně následovala.

Konečně jsem poznala, že i ostatní mají problémy. Že nejen Harry má trable s rodiči.

Možná Picta Fiver byla právě pro ty, kteří se potřebovali s něčím ve svém životě srovnat, a auta, holky, večírky a alkohol jim v tom pomáhaly.

,,Dáš si pizzu?'' zeptal se mě Adam, když se zastavil před pizzerií.

,,Ano, ale platím,'' prohlásila jsem a on se zatvářil nekompromisně.

,,Na to zapomeň!'' překazil mi radost a vytáhl si hned z kapsy peněženku.

,,Adame!'' okřikla jsem ho rádoby přísně, ale můj autoritativní tón na něj zjevně neplatil.

,,Hele, nemám jen na školný. Jinak jsem boháč,'' řekl, aby mě utěšil, a stoupl si před pokladní, která svým vzhledem mohla konkurovat - bez legrace - buldokovi.

,,Prosil bych jednu Hawaii a jednu-,'' podíval se na mě, ale já se na něj mračila a nic neříkala. ,,Hawaii. Dvakrát Hawaii,'' objednal nám a já byla ráda aspoň za to, že vybral pizzu, která mi chutnala nejvíc. Jak se říká, ananas na pizzu patří.

,,Jsem na tebe naštvaná!'' umanula jsem si, když jsme si sedli k jednomu ze stolů. Založila jsem si ruce na prsou a našpulila uraženě ret. ,,Chtěla jsem to koupit! Když už mi všechno kupuje Harrison, tak aspoň-,''

,,Nemám rád, když za mě někdo platí, protože si pak chudě připadám, dobře?'' přerušil mě a raději se ohlédl, protože trochu zvýšil hlas. Nikdo si nás naštěstí ale nevšímal, takže si oddechl.

,,A co já? Taky si můžu připadat chudě,'' řekla jsem, i když to nebyla pravda, a oba jsme se mému argumentu zasmáli.

,,Ty seš holka. Těm se věci i jídlo kupujou. To je úkol kluků. Vy rodíte mimina, my nakupujem,'' sdělil mi svou teorii a já zvedla jedno obočí s nevyřčenou otázkou, jestli to myslí vážně. ,,Nedívej se tak,'' zavrčel a já se neubránila úsměvu.

,,Tak co budeme dělat?'' otázala jsem se a poděkovala číšnici, která přede mě postavila velikou kouřící se pizzu. Tohle nemůžu za boha sníst.

,,Za prvý,'' zvedl prst a kousl si z jednoho dílku. ,,Chci, aby ses naučila mluvit svůdně,'' mluvil s plnou pusou, ale ani mi to nevadilo, protože jsem to taky dělávala, dokud mi to rodiče nezakázali. ,,Za druhý, musíš říct každej den povinně aspoň jedno sprostý slovo. Třeba prdel. Jo? Prdel bude tvoje slovo,'' pokračoval a já otráveně vzdychla, i když mi jeho řeči občas přišly vážně vtipné.

,,A za třetí, přestaň říkat ano, když jde říkat jo. Nebo aspoň omez ten nerdskej přízvuk,'' doporučil mi a já se zatvářila ublíženě.

,,Adame, já za to nemůžu. Mluvím takhle už odmalinka,'' postěžovala jsem si a on protočil očima.

,,Fajn, ale teď to vypilujem, krásko.''

Oba jsme snědli pizzu a objednali si pití. Povedlo se mi s obtížemi přemluvit Adama, že si alespoň to svoje koupím, a i když si pro sebe něco reptal, tak jsem měla dobrý pocit z toho, že jsem mu nevykradla celou peněženku.

,,Takže, řekni mi svůdně větu: ''Právě jsem snědla dost velkej kusanec pizzy, ale radši bych se zakousla do něčeho jinýho'', dobře?'' řekl tónem hlasu, který mi připomínal Glorii, a já se smíchem kývla.

,,To je opravdu divné.'' Pokroutila jsem hlavou, ale pojmu to jako hereckou roli.

,,Právě jsem snědla velký kus pizzy, ale radši bych se zakousla do něčeho jiného.'' Jazykem jsem si přejela po dolním rtu a smyslně do něj zabořila zuby. Adam na mě opařeně pár vteřin zíral, ale pak nadšeně tleskl.

,,Tohle bylo dobrý! Seš fakt dobrá herečka, Liv,'' složil mi poklonu a já se zatetelila. Vždycky mě potěšilo, když mi to někdo řekl, protože divadlem a herectvím jsem žila.

,,Děkuji.'' Začervenala jsem se.

,,To bylo rychlý. Teď řekni prdel,'' přikázal mi okamžitě a já na něj vytřeštila oči.

,,Ne!'' sykla jsem.

,,Liv,'' řekl důrazněji a já si povzdechla.

,,No dobře,'' vzdala jsem se. ,,Pr-Zadek!'' zakřičela jsem, protože jsem zpanikařila, a pár lidí se nechápavě otočilo.

,,Liv,'' vzdychl opět Adam a působil vyčerpaně.

,,Ty nevíš, jak těžké to je. Mluvila jsem sprostě do svých čtrnácti let, než na to přišla mamka. Pak jsem musela dát svým kamarádům sbohem, to byli ti, kteří mě to naučili, a od té doby sprostě nemluvím. Nemám se ráda, když mluvím vulgárně!'' svěřila jsem se mu sklesle a zoufale si prohrábla vlasy.

,,Nutit tě nebudu, ale je fakt, že s tebou bude ještě moc a moc práce.'' Povzdechl si a pak spořádal celou svou pizzu a polovinu té mé.

***

,,Co sis o Samuelsovi myslela prvně, kdyžs ho viděla?'' zeptal se mě Adam po cestě k autu. Zamyslela jsem se, abych se rozpomněla. Poprvé jsme se spolu bavili, když s Picta fiver přišel do mého pokoje, kde byla i Emma a Edward. Přišlo mi to tak strašně dávno.

,,Namyšlený frajer, co využívá minimum své mozkové kapacity.'' Adam se rozesmál a já pokroutila hlavou.

,,Choval se děsně. Měl nesmyslné priority, říkal mi jeptiško nebo matko představená,'' zavzpomínala jsem se. ,,Neustále jsme se hádali a rozpoutávali mezi sebou hádky. To vlastně i teď, ale předtím mě to snad ani tolik nemrzelo. Když se s ním pohádám nyní, mám z toho špatný pocit." Strčila jsem si ruce do kapes své kožené bundičky a povzdechla si.

,,Myslím, že tě miluje,'' řekl zničehonic a já zvedla hlavu, abych se na něj za chůze podívala.

,,Já vím,'' zašeptala jsem, když se u jeho auta zastavíme. ,,Ale jak dlouho mu to vydrží?'' položila jsem otázku spíše sama sobě a pak nastoupila.

***

   Adam mě vysadil před kampusem a rozloučil se se mnou plachým objetím. Zamávala jsem za ním a pomalu vyrazila ke dveřím.

Maya byla na pokoji a lakovala si tmavě modrým lakem nehty. Když mě uviděla, rozzářila se a poplácala na místo vedle sebe. Sedla jsem si k ní a pomohla jí s pravou rukou, která byla pro nalakování nejhorší.

,,Kdes byla?'' zeptala se mě jakoby nic, ale věděla jsem, že ji to opravdu zajímá. Patřila mezi ty zvědavé lidi, kteří musí mít ve všem přehled, ale u ní mi to snad ani nevadilo.

,,Vyřizovala jsem něco na tu Harrisonovu oslavu,'' odvětila jsem vlastně popravdě. Maya zpozorněla a zadívala se na mě se zaujetím.

,,Harrisona? Myslíš toho Harrisona Samuelse?'' Zvedla překvapeně obočí a zdůraznila svá slova, aby mi tím naznačila, že se z jejího pohledu jedná o vulgárního namyšleného idiota.

,,Ano, jsem pozvaná,'' zamumlala jsem a soustředila se, abych nepřetáhla na měkkou kůži jejího prstu.

,,Já taky, ale nechce se mi tam. Je to pěknej debil,'' prohlásila a já měla potřebu Harrisona bránit, ale nemohla jsem, protože o nás nikdo nesměl vědět.

,,Měla jsem stejný názor ještě před pár měsíci.'' Pokusila jsem se o slabý úsměv, i když se mi vůbec nelíbilo o Harrisonovi mluvit takhle.

,,Proč si ho změnila?'' zajímala se dál a pozorovala mé jemné tahy štětečkem.

,,Nejsem nenávistný typ člověka.'' Pokrčila jsem rameny a nalakovala jí i prsty na nohou.

,,Děkuju,'' houkla, když jsem s tím byla hotová. ,,Nechceš se podívat na nějakej film? Vcelku se nudím,'' navrhla a já souhlasila.

Nejdříve jsem se šla ale umýt a převléct se do pohodlnějšího oblečení, jako byly tepláky a volné tričko. Pak jsem si ještě připravila na zítra do školy, abych ráno nepanikařila, a sedla si na svou postel s notebookem v klíně.

Lehli jsme si s Mayou na jednu matraci a shodli se na filmu ''Než jsem tě poznala''. I když byla knížka lepší, jak už to tak bývá, tak film se jim podle mě moc povedl.

Při scéně, kdy Will Louise řekne, že chce podstoupit eutanazii, mě Maya chytne za ruku a drží mě pevně až do konce filmu. I když se snažím soustředit na film, který jsem viděla tisíckrát, musím se stále usmívat, protože jsem si našla konečně kamarádku. Není to Emma, ale to nikdo. Ne, tohle je Maya. A to mi bohatě stačí.