7. ŽÁRLENÍ

8. FLIRTOVÁNÍ

   Hned jak jsem se ráno probudila, spatřila jsem Mayu sedět v tureckém sedu na posteli. Hryzala si spodní ret a vypadala zadumaně. Včera jsem ji už nezastihla, protože jsem brzo usnula a ona se musela vrátit až pozdě. Což by mohlo naznačovat tomu, že se jí na rande líbilo a chtěla být s Adamem co nejdéle.

,,Tak jak to včera šlo?'' Protáhla jsem se a nahlas zívla. Maya sebou trhla a pak se otočila směrem ke mně.

,,Jo, dobrý,'' zněla nevzrušeně. ,,Mám kamaráda,'' pousmála se a mně to hned zvedlo náladu.

,,Já ti říkala, že to bude fajn. Třeba to nezůstane jen u toho přátelství,'' uculila jsem se na ni a ona zčervenala.

,,Víš, Liv, asi bych ti měla něco říct,'' začala váhavě a já zvážněla, protože jsem věděla přesně, co mi chce sdělit.

,,Mayo, já už to vím,'' uklidnila jsem ji a ona zkoprněla, i když neměla vůbec důvod.

,,Jak? Tobě to Adam-,''

,,Ne, poznala jsem to sama. Nechtělo se ti s Adamem, pořád ses vyhýbala schůzkám, nejsem hloupá,'' mluvila jsem k ní mírně a Maya vypadala ještě nervózněji než předtím.

,,A-A zlobíš se?'' Zavrtěla jsem hlavou, protože jak bych se na ni asi mohla zlobit? Takhle to v životě holt chodí, líbí se vám jiní typy.

,,Vůbec, Mayo,'' ujistila jsem ji a ona se rozzářila.

,,Vážně? Protože si skvělá kámoška a já kvůli tomu o tebe nechci přijít.'' Přelezla ke mně na postel a objala mě okolo ramen.

,,Probůh, Mayo, je to součást života. Můžeš chodit, s kým chceš, vždy tě podpořím!'' Objala jsem ji nazpátek a jí se hned zvedla nálada. Seděly jsme tam na posteli, pohupovaly se a tvářily se spokojeně. Holky přeci drží spolu.

***

Adam mě vyzvedl v poledne, protože jsme dnes měli spousty práce. Oba jsme se domluvili na tom, že za tenhle víkend dohodu dokončíme, abych pak měla čas sama na sebe. Čili dnes jsme měli na seznamu rovnou dva body, a to žárlení a flirtování. Modlila jsem se, aby nevymyslel zase nějaké hloupé automaty, protože od té doby se mi zdály opravdu zvláštní sny.

,,Krásko, seš dostatečně připravená? Dneska musíme zvládnout dva body na našem seznamu,'' připomněl mi Adam a já se na něj zadívala stylem jak-bych-asi-mohla.

,,Jsem, neboj, zvládneme to!'' povzbudila jsem tím hlavně samu sebe, protože mi docházelo, že už se to celé pomalu blížilo ke konci. Zítra měly být poslední dvě lekce a pak na scénu přijde úplně nová Liv.

,,To jsem rád. Teď si sedni tady.'' Popostrčil mě k lavičce, která stála opodál, a já se poslušně posadila.

,,Pokud si chceš udržet svého partnera, pak si pamatuj, že ho musíš občas donutit žárlit. Protože, lhát ti nebudu, Samuels bude vždycky koukat po holkách. Je to děvkař. Ale nepodvede tě. Tím jsem si jistej.'' Začal gestikulovat rukama a pochodovat sem a tam, jako učitel nějakého humanitního předmětu, a já se v duchu zasmála.

,,Takže, Liv. Pamatuj si, že pokud Samuels bude nepříjemnej, nebo se po nějaký tý sukni ohlídne, nebo s tebou nebude chtít někam jít, i když pro tebe to bude důležitý, musíš ho přinutit žárlit!'' Podíval se na mě vážně a já se kousla do rtu, abych nevyprskla smíchy. Cítila jsem se kvůli tomu provinile, ale nemohla jsem se ovládnout, protože to opravdu působilo komicky.

,,Olivie, nesměj se mi!'' pohrozil mi ukazováčkem a já se mu se smíchem omluvila.

,,Promiň, Adame, ale připadám si jako u přijímaček!'' smála jsem se a on si dal ruce v bok. Držel se, aby se nerozesmál, ale zároveň se ho to nejspíš dotklo.

,,Já se ti tu snažím pomáhat!'' vydal ze sebe dotčeně a já se na povel uklidnila a rudá od smíchu jsem ho poslouchala dál. Hodně jsem se musela přemáhat, abych ho zase nepřerušila svými posměšky, protože jsem se právě nacházela ve chvíli, kdy jsem měla hrozné nutkání se smát, ač jsem věděla, že nemůžu.

,,Dobře, krásko. Už si někdy Samuelse žárlit donutila?'' zeptal se mě Adam a posadil se vedle mě.

,,Ano, teda jo, párkrát, možná, ale neuvědomovala jsem si to.'' Zkoušela jsem si vybavit nějaké momenty a jediné, co mě napadalo, bylo, jak jsme na podzimní prázdniny jeli na Samuelsovu chatu. Edward mi tam nabídl vztah, já mu dala pusu a pak to řekla Harrisonovi. Hodně žárlil, ale skončilo to vcelku dobře, dokud nás nevyrušila Em a on neutekl oknem.

Vzpomínky na Edwarda bych ale raději pozapomněla, protože jsem potom akorát tak smutná.

,,Liv?'' oslovil mě nejistě Adam. Párkrát jsem zamrkala a došlo mi, že jsem pár minut jen nehnutě seděla a mlčela.

,,Promiň, jen jsem se... zamyslela,'' povzdechla jsem si a zahnala vzpomínky na obě dvojčata, protože spojení jich dvou nikdy neneslo ovoce.

,,Dobře,'' pochopil Adam a nevyptával se. ,,Takže... Vždycky, když-,''

,,Adame, myslíš, že jsem běhna?'' přerušila jsem ho a i samu překvapila tak nečekanou otázkou.

,,Co-o?'' koktl a povytáhl obočí tak vysoko nahoru, že jsem pomalu ani neviděla kousek jeho čela.

,,Prostě mi odpověz,'' popohnala jsem ho, protože samotné se mi nelíbilo, kam se momentálně rozhovor ubíral.

,,Samozřejmě, že ne, proč si to proboha myslíš? Seš poslední člověk, o kterým bych to řekl!'' ujišťoval mě a já se cítila o trochu lépe.

,,Protože ještě předtím, než jsi sem přijel, měla jsem nejlepšího kamaráda, Edwarda. Je to Harrisonovo dvojče, ale je to úplně jiný člověk. Je hodně chytrý, čímž nechci říct, že je Harrison hloupý, ale na školu zkrátka kašle. Taky je přátelský, slušný a pro mě se zdál být jako úžasná partie.

Možná jsem k němu něco i cítila, ale Harrison, Harrison mě uhranul. Tím, že byl neprůbojný a úplně jiný, než jsem přepokládala. Jenomže Edward se do mě zamiloval a já mu to neopětovala, protože jsem prostě nemohla! Nešlo to. A neměla jsem ani odvahu na to, říct mu, že chodím s Harrisonem. Vodila jsem ho za nos a doteď si to hrozně vyčítám.

On na mě už zapomněl, nezajímám ho. Má se vrátit za několik týdnů, ale já si nejsem jistá, jestli to chci, když už jsem mu takhle volná. Mohla jsem to změnit, tak se tě ptám, jsem běhna, protože jsem si vybrala Harrisona, i když jsem políbila Edwarda? Respektive on mě?'' Tázavě jsem hleděla na Adama, který se všechno snažil pobrat, a když se mu to povedlo, zavrtěl hlavou.

,,Nejseš a nikdy nebudeš, Liv. Vážně. Víš, láska je komplikovaná, ale zabránit jí nejde. Prostě si ji neudržela na uzdě a vybrala sis tak, jak chtělo tvoje srdce a ne mozek. To je pochopitelný.

A jo, možná si ho zlomila Edwardovi, ale lepší mu ho zlomit teď, než za pár let, kdy bys mu přiznala, že ho vlastně nemiluješ.'' Adam mluvil klidně a kupodivu rozumně. Usmála jsem se na něj a cítila se být konečně v pořádku, když jsem slyšela názor i z úplně jiné strany.

,,Děkuji,'' hlesla jsem a pak to ještě jednou zopakovala, abych mu dala najevo, jak moc mi tím pomohl.

,,Od toho tu přece jsem,'' hlesl a zdálo se mi, že se i smutně pousmál.

,,Ne, ty tu jsi proto, že jsi můj přítel, Adame. Nejsi žádná poradna, jsi přítel, proto se tě ptám na něco tak zásadního.''

Bála jsem se, že to s ním dopadne podobně jako s Edwardem, protože na mě koukal zcela jinak, než jak by normální kamarád měl. A mně se to na jednu stranu líbilo, protože i já se častokrát nachytala, jak si ho se zájmem prohlížím, což jsem v žádném případě nemohla nikdy přiznat Harrisonovi.

Adam a já to byla další komplikace, které jsem se začínala děsit víc než té s Edwardem.

***

Na dnešní lekci jsem se naučila, že vždy, když mě bude Harrison štvát, řeknu něco, co ho přinutí si uvědomit, že jsem pro něj důležitá.

Flirtování bylo hodně podobné svádění, takže to ani netrvalo moc dlouho, než jsem Adamovy rady pochopila. On navíc pospíchal za babičkou a slíbil mi, že zítra si dá se mnou více záležet.

Nemohla jsem mu to vyčítat, už tak se mnou ztratil spoustu času a já potřebovala myslet i na něco jiného, protože se mi v hlavě častěji a častěji vytvářel obraz nás dvou.

V kapse mi zavibroval mobil a já si na malý moment přála, aby to byl Adam a napsal mi, že si na mě nakonec udělal čas.

Chybíš mi – Harrison x

Usmála jsem se, i když to pro mě bylo velké překvapení, že se najednou ozval. Pak jsem se ale okamžitě začala napomínat za své předešlé myšlenky, které se určitě děly jen proto, že jsem se s Harrisonem teď dlouho neviděla.

A tak jsem rozhodla, že za ním zajedu do doupěte, a zatímco mi srdce plesalo radostí, že ho dnes po dlouhé době konečně uvidím, jsem si od něj dokola četla tu krátkou smsku.

Picta fiver o mně už věděla, takže jsem neviděla problém v tom navštívit svého kluka, když už jsem se od něj musela držet dál na veřejnosti.

Zaklepala jsem na dveře a otevřel mi rozcuchaný Angel. Byl bledý a tvářil se zkroušeně.

,,Ahoj,'' pozdravila jsem ho, ale hodně tiše, protože mě jeho chování i zjev zarazil.

,,Liv, co tu děláš, odejdi,'' šeptal vystrašeně a já se zamračila. Srdce se mi rozbušilo, protože mě napadlo, že se něco stalo Harrisonovi.

,,Je něco s Harrisonem?'' zeptala jsem se obratem a pokusila se nahlédnout dovnitř, ale zastínil mi výhled.

,,Ne, ale měla bys jít, teď není vhodná doba,'' vyháněl mě furt, avšak já tam pořád nerozhodně postávala, protože jsem měla jednoduše strach.

,,Kdo je to, Angele?'' zavolal na něj Harrison z kuchyně a on si poraženecky povzdechl. Za chvíli se vedle bílého Angela zjevila vysoká postava s vlnitými vlasy a otevřela zaskočeně ústa.

,,Olivie?'' oslovil mě tónem, kterým mi naznačil, že mě tu rozhodně nečekal.

,,Ahoj, myslela jsem, že bychom mohli být teď spolu. Napsal si mi tu zprávu a... dlouho jsme se neviděli,'' řekla jsem váhavě a on se podrbal nejistě na zátylku. Všimla jsem si, že se mu třesou prsty.

,,Já teď něco řeším, víš? Ale vážně mi chybíš, Olivie.'' Odstrčil Angela a vyšel za mnou ven. ,,Mohli bychom později? Já teď nemůžu,'' mluvil překotně a neustále se ohlížel na Angela, který zůstával u prahu a mračil se.

,,No... dobře. Děje se něco?'' zeptala jsem se zaraženě a Harrison pokroutil hlavou tak rychle, že bylo evidentní, že mi neříká pravdu.

,,Harrisone, dělej! Pojď to dořešit. Musím za chvíli jít!'' ozvalo se z domu a za Angelem se brzy vynořila Glorie. Protáhla jsem obličej a požadovala po Harrisonovi mlčky vysvětlení.

,,Já se ti ozvu, jo? Prostě teď to nejde,'' zamumlal a vrátil se dovnitř. Já tam opařeně stála a Glorie se ušklíbla a založila si ruce na prsou.

,,Ale tak jí to řekni už teď, Harrisone. Stejnak se jí to týká,'' vyzvala ho a Harrison po ní hodil tak hrozivý pohled, že jsem se ho zalekla i já a musela couvnout o malý krok dozadu.

,,Harrisone?'' otázala jsem se ho, ale on zavrtěl hlavou.

,,Neřeš to. Pak se uvidíme.'' Přibouchl dveře a slyšela jsem, jak se na Glorii rozkřikl.

Stála jsem tam se staženým žaludkem a bylo mi na nic. Něco se tu dělo a já se děsila vážnosti situace.

Raději jsem ten blázinec opustila a vrátila se do kampusu se stále pocuchanými nervy a vyčítala si, že jsem tam dnes vůbec chodila, protože mi to akorát zkazilo den.