,,Jo, co se tak divíš, Sparksová?"

,,No, neřekla bych, že tě bude zajímat někdo jiný než ty sám.'' Falešně jsem se usmála a on si založil ruce na prsou.

,,Ten někdo mi na rozdíl od tebe za něco stojí,'' pronesl arogantně a já se musela v duchu ušklíbnout. Myslím, že včera mluvil takovým stylem, že úplně nevypadalo, že jsem mu lhostejná.

,,Tak to doufám, že toho někoho najdeš, třeba mi konečně dosvědčí, jaký jsi neurvalec,'' přisadila jsem si. ,, A taky ti přeji hodně štěstí při hledání mezi stovkami holek tady na škole.''

,,Jo, budu ho zkurveně potřebovat, ale mám tohle, a to mi snad to hledání zkrátí.'' Z kožené bundy vytáhl stříbrnou lodičku posetou třpytkami. Na chlup podobající se mé. Zarazila jsem se a vzpomněla si, že když jsem se ten večer vrátila do pokoje, do skříně jsem ukládala jen jednu.

,,Aha,'' hlesla jsem. ,,To budeš mít snazší.'' Nic víc jsem ze sebe nedostala a Edward vedle mě přešel k Harrisonovi.

,,Kde jsi to vzal?'' zeptal se ho s nakrčeným obočím.

,,Při běhu ho nechala za sebou. Jako opravdová Popelka!'' uchechtl se Harrison a lodičku zase schoval. ,,Chci si s tebou o samotě promluvit,'' sdělil mi, jako by nic.

,,Mě nezajímá, co ty chceš,'' odpálkovala jsem ho. ,,Už jsem ti řekla, že jsme spolu skončili. Nehodlám se s tebou bavit!''

,,Jak skončili?'' podivil se Edward a já si povzdechla.

,,Myslela jsem, že bychom spolu s tvým bratrem mohli vycházet. Dokonce to vypadalo, že ano, ale tvůj bratr je prostě nevychované stvoření, které v sobě nemá kousku citu, a pokazil to. Opět. Nehodlám s ním už o ničem diskutovat,'' vysvětlila jsem stručně a dala velký důraz na slovo bratr.

,,Do prdele, Olivie, můžeš bejt chvilku, aspoň chvilku, normální, a vyhovět mi?! Chci jen posranejch pět minut bez tohohle obřízlýho kokota! No ták!'' nedal se Harrison a Edward se vedle mě napnul.

,,To je v pořádku, Ede, jen si s ním promluvím,'' uklidnila jsem ho a pohladila Edwarda, který byl zjevně popuzený tím, jakou přezdívkou ho tentokrát Harrison obdaroval, po rameni. ,,Tak jdeme?'' vyplivla jsem směrem k Harrisonovi, který se ušklíbl.

,,Jasně, kotě. Věděl jsem, že mi neodoláš,'' mrkl na mě a rozešel se směrem k vrbě. Neměla jsem mu o ní říkat.

,,Neříkej mi kotě, idiote!'' vyjela jsem na něj a dala si ruku před pusu. ,,Další libra, skvělé,'' protočila jsem nad tím očima.

,,Furt si počítáš, když řekneš něco nemravnýho?'' použil mé oblíbené slovo a já jen podrážděně kývla. ,,To je kurva roztomilý!'' Došli jsme k lavičce a každý se posadil na jeden konec. No, spíše já si odsedla od Harrisona.

,,Tak, o čem chceš hovořit?'' vybídla jsem ho a pozvedla tázavě obočí.

,,O tom, že jsem tě včera hledal, a ty si nepřišla!'' Rozhodil rukama.

,,To je stará pohádka, tak co tam máš dál?'' odbyla jsem ho.

,,Kurva, ses nám nějak rozjela...'' Vypadal překvapeně. ,,Chtěl jsem se ti-''

,,Omluvit, to znám taky. Ještě něco?'' skočila jsem mu do řeči.

,,Co mám udělat proto, abys mi už-''

,,Odpustila?'' přerušila jsem ho znovu. ,,No, já nevím, co třeba mě představit svým přátelům jako tvou novou kamarádku?'' navrhla jsem ironicky a on se zamyslel.

,,Dobře, ale něco za to chci,'' odvětil k mému překvapení.

,,Co?'' vyjekla jsem šokovaně, ale on z toho zjevně pochopil, že má pokračovat ve své prosbě.

,,Pusu,'' navrhl.

,,Pusu?'' zopakovala jsem s údivem.

,,Pusu,'' řekl prostě.

,,Ne, vždyť-''

,,A potom už tě nikdy nezklamu,'' ujistil mě a pevně se mi podíval do očí.

,,Slibuješ?'' zareagovala jsem.

,,Slibuju,'' řekl jistě. Přisunula jsem se blíže k němu a vlepila mu na rty rychlou pusu.

,,To nebyla pusa!'' zaprotestoval.

,,Ale byla!''

,,Ne pořádná!'' nedal se odbýt a zněl jako malý nespokojený kluk. Povzdechla jsem si a přitiskla rty znovu na ty jeho měkké.
Když už jsem se chtěla odtáhnout, přitáhl si mě blíže a malá pusa se změnila v polibek. Zase jsme se vzdálili a já zavrtěla nevěřícně hlavou.

,,To s tím líbáním, to byla lež, viď?'' řekla jsem do chvilce ticha, které občas přerušil náš zrychlený dech.

,,Nebyla,'' hlesl. ,,Mluvil jsem pravdu.''

,,Tak proč mě teď líbáš?'' vyjekla jsem překvapeně.

,,Nevím,'' odvětil jednoslovně. ,,Ale když tě líbám, cítím se... Jako normální kluk. Jako když tu byla ještě máma. A líbí se mi to,'' přiznal a pohlédl na mě.

,,Co mi to děláš, Harrisone?'' zamumlala jsem si sama pro sebe.

,,To bych se měl spíš ptát já tebe.''

***

Dívky se hrnuly do tělocvičny a vzrušeně diskutovaly o tom, kdo je ta pravá. Seřadily se vedle sebe a čekaly. Nejdřív se vyloučily ty, které měly jinou barvu pokožky nebo byly jiné rasy, což se mi zdálo až moc diskriminantní, ale nebylo se čemu divit, protože Harrison si prostě usmyslel, že Popelku najde za jakoukoli cenu.

Poté dívky s blonďatými, černými a zrzavými vlasy. A nakonec holky s tmavýma očima. To už stálo v tělocvičně asi jen třicet dívek. Pobaveně jsem to celé sledovala a Harry přecházel od jedné k druhé a prohlížel si je.

,,Dobře!'' protrhl ticho jeho chraplavý hlas. ,,Je mi jasný, že každá z vás si je stoprocentně jistá tím, že je Popelka z plesu. Pravda se dá zjistit jednoduše. Odpovíte mi postupně na jednu otázku, kterou vám teď položím,'' stanovil a rozhlédl se po tělocvičně. ,,Včera jsem si s Popelkou povídal a ptal se jí na různý otázky. Bohužel, nás přerušil říďa, takže by mě zajímalo, jakou otázku jsem jí položil ještě před tím, než jsme se vrátili zpět do sálu.'' Přistoupil k první dívce, a ta se zamyslela. Bylo na ní vidět, jak se usilovně snaží něco vymyslet.

,,Jakou barvu máš ráda?'' vyšlo z ní a Harrison se uchechtl. Zavrtěl hlavou a přešel k druhé.

,,To je jasné. Máš mě ráda?'' Znovu zavrtěl hlavou a dívka si povzdechla. Takhle to pokračovalo až do poloviny, než jedna opravdu odpověděla správně. Ten večer se mě Harrison zeptal, na jaký nástroj hraji.

,,Správně, a cos mi na to odpověděla?'' zeptal se jí pochybovačně. Bylo zjevné, že jí nevěří.

,,Housle?'' odvětila otázkou a Harrison dal oči v sloup. Pak jim položil novou otázku, ale ani poté se nedočkal uspokojujícího výsledku. Popelka se dnes tedy nenašla, a jsem si jistá, že se ani nenajde.

Harrison totiž zapomněl na střevíček...

***

Vycházela jsem zrovna z učebny literatury, když mě Harrison popadl za ruku. Udiveně jsem se na něj podívala, ale nic mi na to neřekl. Prostě mě táhl za sebou, skrz skupinky lidí na chodbě, a mlčel.

,,Harrisone, co se děje?'' ptala jsem se ho a snažila se mu vykroutit, protože mě držel moc pevně. Stisk však nepovolil a otázku nechal nezodpovězenou. Najednou se zastavil a já do něj zezadu narazila. Vzpamatovala jsem se a stoupla si po jeho boku.

,,Chci vám někoho představit,'' řekl pevně a já se podívala před nás. Zalapala jsem po dechu, když jsem spatřila Glorii, její spolek s blonďatými dělnicemi a celou Picta fiver.

,,Tu pipku už známe, Harrisone. Neobtěžuj se,'' prskla směrem ke mně Glorie a já sklonila hlavu. Netušila jsem, že Harrison opravdu dodrží své slovo, a tipovala jsem si, že si neodpustí stejně urážlivou poznámku směrem ke mně jako Glorie.

,,Za prvý, není to žádná pipka, ale skvělá holka, který jsem už hodněkrát ublížil a lituju toho. Jestli jí někdy někdo ublíží, ať si mě kurva nepřeje, protože někdo jako ona si to nezaslouží! Nechci žádný posraný dotazy ani dotěrný otázky, jasný? Odteď je ona pro mě kamarádkou, stejně jako vy zasranci, tak si to pamatujte!'' odplivl si a pohlédl na Dustina. ,,A ty se jí opovaž ještě někdy něco říkat, sráči!'' Dustin zvedl ruce v obranném gestu a Glorie nechápavě zvedla obočí.

,,Harrisone! Zbláznil si se? Ona je odpad, sám si to přece říkal!'' protestovala.

,,Jo, řekl jsem hodně kravin, třeba že si celkem fajn. Taky jsem se mýlil!'' Otočil se a se mnou v závěsu zase odkráčel. Následovala jsem ho mlčky a snažila se zakrýt spokojený úsměv, protože mě tímhle hrozně potěšil. Zamířil ven ze školy a já se zamračila.

,,Harrisone, kam jdeme?'' Vlastně jsem ani nečekala, že mi odpoví.

,,Pryč.'' Kupodivu zareagoval a já se mu konečně vytrhla.

,,Ale já mám školu!'' Ukázala jsem na budovu za sebou.

,,Jo, já taky, ale na tu teď serem!'' Mávl nad tím rukou a já se nedovažovala protestovat.

,,Mám to brát jako čistě kamarádské povyražení?'' zeptala jsem se ho, když jsme pokračovali v chůzi.

,,No, vyspat se spolu můžem taky, pokud chceš,'' ušklíbl se a já ho bouchla do ramene.

,,Ne, proboha, Harrisone!'' zasmála jsem se a on se na mě zkoumavě podíval.

,,Jako bych měl déjà vu,'' poznamenal vážně. ,,Přesně takhle reagovala včera Popelka, když jsem se jí zeptal, jestli jsme se spolu někdy nevyspali,'' uchechtl se a já naklonila hlavu mírně do strany.

,,Takže už jí říkáš Popelka?'' začala jsem si ho dobírat.

,,Jo, jméno mi neřekla,'' posmutněl.

,,Ty ji najdeš. Třeba se objeví sama,'' mrkla jsem na něj.

,,To bych jí za to musel stát.''

Na to jsem mu už raději nic neřekla.

***

,,Dneska zažiješ nejlepší den svýho podělanýho života!'' sdělil mi Harrison, když jsme stáli před jakousi budovou.

,,Jak to myslíš?''

,,Ukážu ti, co dělaj lidi v tvým věku.'' Sklopil ke mně pohled.

,,Ale já přeci vím, co dělají. Vždyť i já to dělám,'' protestovala jsem.

,,Jo? A bylas někdy na bowlingu?'' Založil si ruce na prsou.

,,Ne, ale-''

,,Pilas někdy colu s rumem nebo pivo?'' ptal se dál.

,,Ne, to ale-''

,,A bylas někdy vůbec na posraný horský dráze?!'' skákal mi neustále do řeči a já proto jen zavrtěla hlavou. ,,Tak vidíš.'' Vítězně se usmál. ,,Začneme tím bowlingem.'' Vyrazil směrem k budově a já ho následovala.

,,Bowling je takové to živé člověče, nezlob se?'' optala jsem se ho a on se začal nahlas smát.

,,To, že si ho nehrála, bych ještě chápal, ale nevědět, co to je? No, kurva, to musíme teda napravit, děvče!'' Vešel do hlavních dveří a já poslušně cupitala za ním. Mamka mi nikdy nedovolila hrát nějaké společenské hry kromě šachů, dámy a právě toho člověče, nezlob se.
,,Dvakrát na dvě hoďky,'' řekl směrem k blonďatému klukovi v tmavě modrém sportovním tričku s límečkem. Ten jen kývl a dal Harrisonovi dvě vizitky. ,,To si vem na krk, je to V.I.P. Se vším zdarma.'' Podal mi malou kartičku na klíčence.

,,Ty sem chodíš často?'' nepřestávala jsem mu klást otázky a on kývl na souhlas.
Vešli jsme do velké místnosti, kde se nacházelo asi osm bowlingových drah, na jejichž konci bylo deset kuželek.

,,Už ti to něco říká?'' Harrison uchopil velkou černou kouli s třemi dírami, rozmáchl se a trefil všech deset kuželek. ,,Strike!'' vykřikl nadšeně a já se uculila nad tím, jak se z takové maličkosti dokázal rozradostnit.

,,No, ano... Už jsem to viděla ve filmu, ale myslím, že mi to nepůjde.'' Zavrtěla jsem rozhodně hlavou a Harrison mi jednu kouli opatrně položil do dlaní.

,,Jen házej. Zase takový poleno snad nebudeš.'' Pochybně jsem se na kouli podívala a položila ji zpátky na zem. Vzala jsem si svou kabelku a vytáhla hygienické ubrousky. Harrison na mě nechápavě koukal, a když jsem začala kouli očisťovat antibakteriálním hadříkem, začal se nehorázně smát. ,,Bože, ty seš fakt střelená!''

,,Ne, jen dbám na hygienu a čistotu,'' opravila jsem ho a přistoupila k dráze.
Rozmáchla jsem se stejně jako Harrison a ladně pustila kouli po dráze. Dokutálela se až ke kuželkám a shodila jich devět. Šťastně jsem vyskočila a zatleskala.

,,Vá-Vážně si to nikdy nehrála?'' vykoktal Harrison a já pokrčila nevinně rameny v odpovědi.

***

,,Můžeš mi kurva říct, jak mě do prdele mohl porazit někdo, kdo v životě bowling nehrál, a myslel si, že je to něco jako člověče, nezlob se?'' ptal se mě Harrison stále dokola, když jsme s tou hrou skončili. ,,Dala si posranejch 12 striků, tomu se říká triple, kotě!''

,,Já nevím, asi jsem talent od přírody.'' Začervenala jsem se. ,,Proč mi takhle říkáš?''

,,Jak? Myslíš kotě?'' Kývla jsem. ,,Netuším, říkám tak většinou všem holkám.''

,,No právě.'' Protočila jsem panenkami. ,,Nejsem jako ostatní.''

,,Jo, toho už jsem si kurva, že všimnul.'' Prohrábl si své rozcuchané vlasy a pak dodal: ,,A teď tu horskou dráhu a rum s colou!''

,,Ne! V žádném případě nepozřu nic, co obsahuje alkohol!'' upozornila jsem ho, ale on mě zjevně nevnímal a táhl mě do středu velkoměsta, kde se konala pouť. Došli jsme ke vstupu a Harrison za nás, i přes mé protesty, zaplatil. Zkušeně zamířil k té nejvíce svítící atrakci, od které se ozývaly salvy smíchu a řevu. ,,Nemyslím si, že je dobrý nápad-'' začala jsem váhavě, ale Harrison mě přerušil.

,,Bude se ti to líbit, neboj. Je to zábava!'' ujistil mě a zavedl k malému vozíku, do kterého jsme si sedli. Kdybychom nebyli aspoň první...

,,Nevypadá to bezpečně,'' panikařila jsem dál, i když mě připoutal tenkými pásy, z čehož se mi dělalo ještě větší nevolno.

,,Bude to bezpečný, když se chytíš toho držadla.'' Ukázal na věc přede mnou a já ohrnula nos.

,,Fuj, toho se nedotknu, ani kdyby-'' Vozík se začal pohybovat a já zakřičela. Panicky jsem se té špinavé tyče chytla a neodvažovala se dívat nikam jinam než před sebe.

Harrison se tvářil pohotově a ruce měl volně položené na sedadle. Vyjeli jsme až na samý vrchol horské dráhy a mně se vyskytl pohled na celý Londýn. Možná bych byla i tím výhledem okouzlena, kdyby to s námi nezačalo sjíždět obrovskou rychlostí dolů. Tak moc jsem snad nikdy ještě neřvala. Natiskla jsem se k Harrisonovi a držela se ho zuby nehty do té doby, než jsme se zastavili.

,,Dobrý, ne? Dáme si to ještě jednou!'' Ani jsem nestačila odpovědět a už jsme se zase dali do pohybu. Druhá jízda nebyla už tak špatná. Zvykla jsem si na šimrání v břiše, výšku, a dokonce si to začala i užívat. Třetí jízdu jsem se již smála a na počtvrté jsem to byla já, kdo přemlouval Harrisona, abychom si to dali ještě jednou.

,,Wow! To byl odvaz!'' vykřikla jsem, když jsme vystoupili a Harrison se zasmál. Dala jsem si ruku před pusu a omluvila se.

,,Proč se omlouváš? Nic špatnýho si neřekla!'' komentoval to nechápavě.

,,Takhle by dámy mluvit neměly,'' sdělila jsem mu tiše. ,,Mamka by mně za to vynadala.''

,,Ale tvoje máti tu není, co? Tak si to pojď užít a ser na debilní kecy rodičů! Je ti dvacet, kurva! Užívej si, Livie!'' zvolal povzbudivě a já se k němu přidala.
Stihli jsme pád smrti, vystřelovací kouli, mozkotřas, 3D kino, jízdu hrůzy a naládovali se cukrovou vatou. Vidět mě mamka, už bych si týden nesedla.

,,Páni! To je paráda! Už dlouho jsem se tak nebavila, Harrisone!'' řekla jsem mu nadšeně, když jsme stáli před stánkem s občerstvením.

,,To není všechno, Liv. Teď zkus tohle!'' Pod nos mi strčil kelímek s tmavou tekutinou, a když jsem si k němu přičichla, okamžitě jsem poznala, že je to cola s čímsi, co sladce vonělo.

,,Já nevím, neměla bych.'' Zvedla jsem k němu váhavě zrak.

,,Nic ti to neudělá, slibuju. Jen budeš mít lepší náladu!'' ujistil mě a já si tedy lokla. Upřímně, nebylo to zase tak špatné.

,,Mňam, je to... Je to moc dobré,'' usmála jsem se a lokla si ještě jednou. ,,Proč to máma vždycky tak odsuzovala?''

,,Protože zapomněla, že v mládí to pila dennodenně. Věř mi, Liv!'' Harrison se napil ze svého kelímku a pak hlavou naznačil, že budeme pokračovat. ,,Pojď, sedneme si na Lisu.''

***

,,V životě jsem neseděla tak vysoko,'' pronesla jsem nervózně, když jsem dosedla na kamennou zídku. Lisa představovala zvětšeninu obrazu Mony Lisy na billboardu. S Harrisonem jsme na ni vylezli skrz jeden panelový dům a po požárním schodišti.

Dnes jsem udělala spousty špatných věcí, které by se mamce rozhodně nelíbily, ale mám z toho kupodivu dobrý pocit. ,,Je tu krásně,'' poznamenala jsem, když jsem se rozhlédla.

,,Jo, to je. Chodím jsem vždycky, když jsem v totální prdeli. Anebo když chci přemejšlet.'' Podívala jsem se na něj zkoumavě a nedokázala pochopit, jak někdo jako on, může být někdy tak bezcitný a zlý. ,,Na co myslíš?'' zeptal se mě, když nastalo delší ticho.

,,Přemýšlím nad tím, jak někdo jako ty může být jindy tak zlý, i když má v sobě tolik dobra.
Vím, že to nerad slyšíš, Harrisone, ale já mluvím pravdu. Jsi stále skvělý kluk, který nezmizel po matčině smrti. Jen se uzavřel do sebe.'' Po těchto slovech se napřímil a vydechl.

,,Jak to děláš, Olivie?''

,,Neříkej mi tak.''

,,To jméno je krásný! Líbí se mi ti tak říkat, protože jsem jeden z mála.'' Zvedla jsem koutky nahoru a on pokračoval. ,,Cítím se s tebou, jako když tu byla ještě máma. Já nevím, jako kdybych byl lepší. Prostě... kurva... je to tak těžký pro mě říct, rozumíš mi?!'' dostal ze sebe.

,,Naprosto tě chápu, Harrisone. A z toho důvodu, ti moc děkuji, že jsi mi to řekl.'' Položila jsem si hlavu na jeho rameno a on ztuhl. ,,Promiň,'' omluvila jsem se, rychle se odtáhla a sklopila pohled do svého klína, kde jsem si začala hrát se svými prsty, které mi v ten moment přišly velmi interesantní.

,,Ne, v pohodě. Jen... Žádná holka to ještě neudělala,'' přiznal. ,,Možná to bude tím, že jsem je celou dobu šukal, ale-'' Začala jsem se smát a vrtět hlavou, protože nevydržel být dlouho vážný a už vůbec se neobešel bez perverzních a vulgárních výrazů. ,,-ale je to dobrý. Klidně to zopakuj.'' Hlavu jsem tedy položila zpátky a dívala se na okolí večerního Londýna, spolu s mým o tolik rozdílným společníkem.

***

Když jsem vešla do pokoje, Em tu naštěstí nebyla, a tak jsem se mohla v klidu převléct do pyžama a vykoupat se. Vyčistila jsem si zuby a sedla si na postel. Přemýšlela jsem, kde asi je, protože se poslední dobou stávalo často, že na pokoji nebyla. Měla jsem o ni mnohdy strach, kór po tom, co se odehrálo mezí ní, Dustinem a vlastně i mnou.

Porušila jsem dnes spousty věcí. Šla jsem za školu, i když na vysoké škole to bylo jedno, protože přednášky byly dobrovolné. Hrála jsem bowling, což je podle matky nespolečenské a na dívku mého postavení se to nehodí. Byla jsem na horské dráze, a co hůř, křičela jsem jako pominutá. Nechovala jsem se, jak se sluší, a vypila jsem rum s colou. Vyšplhala jsem na střechu a seděla na billboardu. A k tomu všemu, to všechno jsem porušila s Harrisonem Samuelsem, kterého zajímá jen on sám, sex, alkohol a večírky. Tak proč to všechno dělá?

Ano, chce kamarádku, to vím, ale nikdy předtím ji nechtěl. Nikdy nechtěl nikoho jako jsem já, tak proč tak najednou?

Z myšlení mě vyrušilo zapípání mého mobilu. Vzala jsem jej do ruky, rozklikla sms zprávu a překvapeně se usmála, když mi došlo, kdo mi napsal.

Myslím, že my dva můžeme bejt zkurveně dobrý přátelé, i přesto, jak moc rozdílný jsme. Seš jako můj posranej bratr. Slušná, dokonalá a vypadající tak, jak si dospělí přejou, ale ty seš lepší, a víš proč? Protože ty mě dokážeš pochopit, a to ten šulín neumí. Je s tebou prdel, Sparksová. Ne, že ne, a garantuju ti, že tohle není konec. V dobrým, samozřejmě!
Odteď jsme my dva dobrá dvojka a věř, že to je čest, protože já kamarádky bez šukání a výhod nemám. Vyspi se, prcku, a pozdravuj ve snu toho svýho Darcyho... Bože, nechápu, jak ty píčoviny můžeš číst... -Harrison-

Pobaveně jsem nad tou zprávou zavrtěla hlavou a ihned mu odepsala.

Myslím, že máš pravdu, ale Edward je náhodou velice dobrý přítel, tak ho neurážej. Jsem ráda, že máme mezi sebou konečně dobrý vztah, Samuelsi, a věřím, že je to opravdu pocta. Dobrou noc, obře, a pamatuj, že Pan Darcy by se ti také zamlouval, protože shodou náhod, se ti docela v něčem podobá. Ale jen v něčem. Neboj. -Liv-

Přikryla jsem se a vzala si rozečtenou knížku. Než jsem však mohla začít číst, pípla mi další zpráva.

No, kurva, to si to snad i přečtu! Ten týpek se mi začíná zamlouvat! A nečti furt, zkazíš si oči, Olivie!

Zasmála jsem se nad tím, jak moc dobře Harrison věděl, co právě dělám, a mobil odložila. Chvíli jsem si ještě četla, než se mi oči začaly klížit. Spokojeně jsem se uvelebila a konečně se odebrala do říše snů.