Ráno jsem si dala opravdu záležet na tom, aby mé vlasy byly pečlivě svázané v drdolu. Nenosila jsem je často rozpuštěné, protože se mi neustále zacuchávaly.
Em se ještě klidně převalovala v posteli a nebrala ohledy na to, že za půl hodiny bychom už měly být každá ve své třídě. Konečně asi po deseti minutách vstala líně z postele a začala se líčit.
Zavrtěla jsem nad tím hlavou a radši si pročetla látku k dnešnímu vyučování. Zalapala jsem po dechu, když jsem zjistila, že dnes máme odpoledne první hodinu Přípravy na život. Okamžitě jsem si představila, co tam budeme probírat, a udělalo se mi nevolno. Nadávala jsem si, že jsem si ten předmět vybrala, ale v první chvíli mě to zaujalo, protože to znělo nezvykle.

Jednou jsme si na střední měli rozdat papírky s pojmy a vysvětlit, co je na nich napsáno. Dostala jsem kondom a bylo to velmi trapné.

Vešla jsem do učebny historie a zamířila za usměvavým Edwardem. Sedla jsem si vedle něho a seznámila ho s novinkou jménem PNŽ.

,,Nemáš ráda hodiny s touhle tématikou?'' podivil se Edward.

,,Sama nevím, připomíná mi to sexuální výchovu, což nebyl na střední škole můj oblíbený předmět. Bylo to to jediné, z čeho jsem nikdy nevynikala a můžu tě ubezpečit, že vynikat nebudu. Doteď nevím spousty důležitých věcí, ale bojím se je vyhledávat jak v knihách, tak na internetu,'' vysvětlila jsem mu nešťastně a připravila si učebnice.

Do třídy vešla celá Picta fiver, až na Dustina, a usadila se do zadních lavic. Po nich následoval pan profesor Wooley, který hodinu započal svým typickým nudným proslovem, při kterém si zkontroloval, kdo vše se ve velké třídě nachází. Pak se konečně doštrachal k tabuli a začal přednášet výklad. Snažila jsem se vypsat jen ty nejnutnější věci, ale stejně jsem si zapsala většinu a podtrhla si hlavní informace.

,,Jen kontrolní otázka. Kdo mi řekne, co důležitého se stalo ve Francii roku 1789?'' zeptal se a má ruka automaticky vystřelila nahoru. Nikdo jiný se nepřihlásil a udivilo mě, že ani Edward nebyl výjimkou. ,,Slečno Sparksová?'' vyzval mě k odpovědi.

,,Je to rok začátku Velké francouzské revoluce, která skončila roku 1799,'' odpověděla jsem správně a profesor Wooley uznale pokýval hlavou.

,,Nu, výborně. Věděla byste, co bylo důvodem Velké francouzské revoluce?''

,,Francie se již delší dobu potácela na pokraji finančního bankrotu a hospodářská situace se výrazně zhoršila. 5. května roku 1789, nechal král Ludvík XVI svolat generální stavy, ale bohužel došlo k několika jistým dohadům. Mám pocit, že někdy 17. června se rozhodl třetí stav vytvořit Národní shromáždění a tím-,''

,,Omlouvám se, že vás přerušuji, ale je vidět, že byste mohla historii učit z fleku za mě. Dám vám tedy plusové body za aktivitu a děkuji za skvělou odpověď. Potěšila jste mě, slečno Sparksová,'' usmál se na mě vřele pan Wooley a do svého sešitu si něco poznamenal.

,,Představ si, kdyby to uměla s tvým pérem stejně tak dobře, jako s domácíma úkolama. To by si byl v sedmým nebi, kámo!'' zaslechla jsem někde za sebou a malinko sebou trhla. Hlas mi byl povědomý a mám pocit, že to někomu říkal Trevis.

,,Od ní bych si vykouřit ptáka teda nenechal,'' řekl mu na to stroze druhý hlas. Ten mi byl už dobře známý. Řekl to Samuels.

A v té chvíli se mě to dokonce, za jistých okolností, i dotklo.

***

Hodina PNŽ se blížila, a dokonce i Edward pochopil, že to se svými vědomostmi myslím vážně.
Em se někam vytratila, takže jsem ji po celou dobu nezahlédla, ale stejně jsem jako psychickou podporu měla Edwarda.
Sedli jsme si společně tentokrát dozadu a bylo mi v tu chvíli jedno, že budeme sedět poblíž Picta fiver, protože jediné, co mě opravdu zajímalo, bylo, abych to tu hodinu tady vydržela. Překvapilo mě, že se Dustin, stejně jako Em, neukázal po celou dobu a do třídy nakráčeli jen čtyři členové. Usadili se do pravé uličky vedle mě, čili nás dělilo jen pár kroků. Nevnímala jsem je a soustředila se hlavně na sebe.

Po několika minutách do učebny vstoupil průměrně vysoký vousatý muž ve středních letech a v ruce měl nějaké desky a papíry. Postavil se před tabuli a představil se jako pan profesor Adams.

,,Začneme nějak zlehka, protože než odstartujeme, pro vás už jistá známá témata, chtěl bych, abyste mi vysvětlili nějaké pojmy. Rozdám vám teď lístečky, kde jsou věci, které znáte a jen je popíšete, vysvětlíte a můžeme to prodiskutovat. Dám vám je teď vylosovat.'' Rozešel se s deskami po třídě a nechával mé spolužáky losovat malé papírky.

Složila jsem na moment hlavu do dlaní a povzdychla si. Proč mi to tak připomínalo střední? Určitě zase pohořím. Učitel došel i k nám a nechal nás si jeden pojem vytáhnout. S polknutím jsem ho rozevřela a zrudla. Orgasmus. No, skvělé.

Edward byl tak milý, že se mě radši na nic neptal a jen se povzbudivě usmál. Po pravé straně jsem zaslechla několik uchechtnutí a v duchu protočila očima. Picta fiver z toho musela mít jistě druhé Vánoce.

,,Jste připraveni?'' optal se pan Adams a ozval se hromadný souhlas. Já mlčela a snažila se v hlavě srovnat ta správná slova.
,,Začneme támhle od pana Rowlanda a skončíme tady u slečny Martinsové, dobře?'' Pár lidí kývlo, a tak můj horor mohl začít.

Clay měl slovo Ejakulát a musela jsem říct, že pojem bez sebemenších zábran chytře vysvětlil a zdržel se nechutných poznámek. Další na řadě byl Trevis a jeho přednes už tak chytře vyjádřený nebyl.

,,Tak já mám Vaginismus a-''  Ani to nestačil dopovědět, protože celá třída, až na mě, vybuchla smíchy. Možná kvůli tomu, že nevím, co to Vaginismus je. ,,Počkejte! To je vážný téma!'' uchechtl se Trevis.

,,Klid, prosím!'' uklidnil je profesor s malým poloúsměvem a vyzval Trevise, aby pokračoval.

,,To bude mít něco společnýho s ženskou vagínou,'' řekl opravdu skvělý poznatek.

,,Ty si debil!'' uchechtl se Angel a pár lidí vepředu vyprsklo smíchy.

,,A ženský to mají, když do nich vjede až moc velkej bambus, takže pak nemůžou šuk- souložit, protože je to bolí.'' Nad jeho výrazy jsem si v hlavě odfrkla a zamyslela se nad jeho vysvětlením. Když si to přeložím do řeči normálních lidí, znamenalo to, že je to stav, kdy je pro ženu kvůli nechtěným bolestivým stahům téměř nemožný jakýkoliv průnik do pochvy.

,,Dalo by se to tak říci, Trevisi,'' ohodnotil jeho výkon profesor a Trevis byl odměněn dalším výbuchem smíchu. Nejspíš kvůli označení mužského pyje jako bambus. ,,Ehm, Prici, teď vy,'' vybídl ho a Angel si navlhčil rty.

,,Já mám Priapismus,''  začal Angel.

,,To jsme nevěděli. Tak utíkej radši na záchod!'' zavtipkoval opět Trevis a třída už zase málem slzela. Možná bych se bývala smála taky, kdybych věděla, co ten pojem znamená.

,,Debile!'' ulevil si Angel a pan Adams ho sjel pohoršeným pohledem. ,,Chtěl jsem říct, že na lístečku mám SLOVO Priapismus,'' uvedl na pravou míru a Trevis v obraně zvedl ruce do vzduchu. ,,No, a znamená to, že mají chlapi péro v pozoru víc jak šest hodin.'' V překladu: Erekce, která trvá déle než 6 hodin.

,,Správně, ale mírněte se!'' napomenul ho pan Adams. ,,A teď slečna Baldwinová.'' Ukázal na Glorii pilující si nehty vedle Angela.

,,Libido,'' hlesla jen. ,,To je, když chcete mít mermomocí sex. Prostě touha nebo chuť na sex.'' Ani nezvedla oči od svých rukou a dala tak slovo někomu jinému.

,,Velmi dobře. Samuelsi, teď vy,'' řekl směrem k Harrisonovi a já polkla, protože to byl poslední člověk přede mnou.

,,Já tu mám napsanou Orgastickou dysfunkci.'' Pokud jsem o tamtom říkala, že to nechápu, tak tohle pro mě byla španělská vesnice. ,,Znamená to, že holka nemůže dosáhnout orgasmu. Zkrátka, i když jste v posteli kurva dobrej, tak se vám ta buchta neudělá.'' Pár kluků hvízdlo na souhlas a ostatní se zase rozesmáli. Učitel k tomu nic radši neřekl a zrak přesunul na mě.

,,Vy musíte být ta nová, slečna Sparksová, že?'' zeptal se mě přívětivě a já mlčky kývla. ,,Co máte vy na papírku?'' Poukázal na bílý lísteček v mé ruce a já zase polkla. Cítila jsem ten dobře známý pocit, že mě někdo sleduje. Když jsem se tím směrem zadívala, setkala jsem se tváří tváři uhrančivému smaragdovému pohledu Edwardova bratra.

,,Ehm, no já... tu mám...tedy...mám tu napsáno slovo Orgasmus,'' vykoktala jsem a bylo na mně moc dobře znát, jak jsem nervózní.

,,Dobře, to je lehké. Vysvětlete to,'' popohnal mě mile.

,,No...'' začala jsem a koukla očkem na Samuelse. Měl zatnutou pěst před ústy a dusil v sobě smích. ,,Když se žena uspokojí během... pohlavního styku?'' Spíše jsem se svou odpovědí zeptala.

,,Dalo by se říci, ale nemusí to být jen při pohlavním styku. Může to být i u orálního sexu, análního sexu či uspokojování rukou. Řekněte mi tedy aspoň, slečno Sparksová, co je to orální sex?'' Rudá jsem nemohla být víc, protože se mi to opravdu vysvětlovat nechtělo.
Věděla jsem, co to je, protože zase tak hloupá jsem v tomhle tématu nebyla, ale bylo mi jasné, že to nedopadne dobře.

,,Když-Když se dva-dva,'' koktala jsem a Angel se nahnul k Harrisonovi a něco mu pošeptal. Ten se ušklíbl a něco mu pověděl zpátky. ,,Když například muž ženu-,''

,,No?'' pomáhal mi pan Adams.

,,Uspokojuje ústy?'' Zase jsem spíše položila otázku.

,,Ano, ale i jazykem. Nebo když žena uspokojuje svého partnera,'' doplnil mě a já si oddechla. Doufala jsem, že už se mě na nic jiného ptát nebude. ,,Když jsme u toho orgasmu, jak dlouho si myslíte, že to trvá, než se například při pohlavním styku dostaví?'' Proč si vybral za oběť zrovna mě? Už teď jsem toho profesora neměla ráda, i když v podstatě za nic nemohl. Jen učil předmět, který jsem si já hloupá ke své smůle vybrala.

,,Asi hodinu?'' nadhodila jsem a všichni se doslova smíchy svalili na lavici.
Samuels se smál asi nejvíc, a dokonce i Edward, i když se to snažil zamaskovat dlaněmi.
Řekla jsem snad něco špatně?

,,To by si to musela dělat s polomrtvým tuleněm, ty vole. Pak bych to chápal!'' zachechtal se Angel a já zrudla ještě víc.

,,Hodinu opravdu ne,'' smál se i učitel. ,,Musela jste přeci mít už pohlavní styk. Tak nám řekněte, za jak dlouho jste přišla na vrchol.'' Byla jsem rudá i na sedacích partiích. Jak to asi můžu vědět, když s tím osobní zkušenosti nemám? Proč se mě na to proboha ptá před všemi těmi lidmi?
Tentokrát se na mě Harry podíval se zaujetím a přimhouřenýma očima.

,,Já... Tohle je pro mě moc osobní otázka,'' snažila jsem se z toho vyvléci. ,,Musím - Musím si odskočit, pardon,'' omluvila jsem se a s taškou v ruce vyběhla ze třídy. Ještě jsem za sebou zaslechla hlas Trevise, jak říká: ,,Na tutovku, že ještě nepíchala!'' Zarděla jsem se a vyběhla na chodbu rovnou ke kanceláři ředitele. Prosmýkla jsem se okolo obtloustlé sekretářky s drdůlkem a ne moc společensky vpadla do dveří. Táta seděl potichu u stolu a něco psal. Když si mě všiml, usmál se a pak zamračil, protože spatřil můj červený obličej zkroucený úzkostí.

,,Zlatíčko, copak se ti stalo?'' optal se starostlivě a já k němu přispěchala.

,,Tati, prosím, nenuť mě chodit na Přípravu na život. Já to neumím a-'' zavzlykala jsem a táta si mě přitisknul na hruď.

,,No tak, broučku,'' utěšoval mě a dal mi polibek do vlasů. ,,To bude dobré, nemusíš tam chodit, když nechceš,'' ujistil mě., Ale po první hodině to přece nemůžeš jen tak vzdát. Je to docela potřebné k životu a navíc je to odpočinkový předmět, který jsme na Akademii zavedli. To zvládneš, jasné? Věřím ti, Liv. Věřím ti,'' zašeptal a já ho silněji objala.

Ještěže tu tátu mám, protože bez něj bych to tady asi nezvládala. Ty rozdílné lidi a osobnosti. Musím být silná, ale mám pocit, že se začínám ztrácet.

***

Dnes jsem musela přežít ještě jednu hodinu, a to dvouhodinovku umění. Zamířila jsem tedy do výtvarného ateliéru, ale nedošla jsem tam, protože mě zastavil Edward a starostlivě se na mě podíval.

,,Jsi v pořádku, Liv? Je mi to líto, vážně. Jsem blbec, že jsem se smál a-''

,,To je v pořádku Edwarde, chápu tě. Jen-Jen si o mně nezměň mínění, protože to by mě zničilo.'' Zadívala jsem se na špičky svých bot, a než jsem se nadála, zmizela jsem v jeho teplém objetí.

,,To ani v nejmenším, neboj. Pořád si pro mě chytrá, hezká a milá holka,'' ujistil mě a poté jsme se od sebe odtáhli.
Pár chvil jsme si ještě povídali a pak jsem ho upozornila, že mám ještě dvě hodiny umění, a vzdálila jsem se.

Došla jsem do dané učebny a protočila nenápadně očima, když jsem si všimla, že Harrison sedí na místě, kde jsem předtím seděla já. Jediné volné místo bylo ještě za ním, a tak jsem se tam nechtěně doploužila.
Za pár chvil se objevil i profesor Clifford s veselou náladou a pravil:

,,Dneska se rozdělíte do dvojic a budete malovat portrét toho druhého. Nezapomeňte, že tenhle pátek jdeme do Londýnské Národní galerie a posíláme Liviin obraz do soutěže. Ještě jednou gratuluji!'' usmál se na mě a Samuels přede mnou si odfrkl. Nevěnovala jsem tomu pozornost a nadále poslouchala učitele. ,,Do dvojic vás rozdělím ale já.'' Zamyslel se, a než jsem se nadála, musela jsem sedět vedle Harrisona. Proč musím mít v poslední době takovou smůlu?

,,Dobrá, když už máme oba takovou smůlu, že musíme být spolu ve skupině, tak se alespoň můžeme snažit a mlčet. Mám začít já nebo chceš ty?'' zeptala jsem se s přemáháním a on pokrčil rameny.

,,Třeba, je mi to fuk. Stejnak nebudu malovat,'' řekl bez zájmu a já pozvedla obočí.

,,A co je důvodem?''

,,Do toho ti nic není!'' zavrčel na můj vkus až moc nepřátelsky.

,,Dobře, chápu. Uklidni se, ano? Jen jsem se zeptala.'' Odkráčela jsem si pro malířské potřeby a plátno a usadila se před Harryho. Seděl v póze s mírně rozkročenýma nohama a hlavu měl sklopenou k mobilu. ,,Ehm,'' odkašlala jsem si. ,,Vím, že to bude pro tebe nadlidsky těžké, ale mohl bys na chvíli ten elektronický přístroj odložit a bez hnutí chvíli koukat někam před sebe?''

,,No jo, furt,'' povzdechl si a mobil opravdu odložil.
Připevnila jsem si plátno na malý dřevěný stojánek do klína a tužkou si  nakreslila základní body.

Výšku jeho očí, pusy, čela i nosu. Načrtla jsem si podobný tvar jeho obličeje a překvapilo mě, jak má Harrison ostře řezané rysy i čelist. Tužka mi jezdila skoro sama, jak jsem se vžila do role malířky.
Vystihla jsem dokonale jeho plné a srdcovité rty a poprosila ho, jestli by se nemohl alespoň trochu usmát. Rozhodně zavrtěl hlavou, a tak jsem ho raději dál nepřemlouvala. Byla jsem u vlasů, když mě najednou překvapil svou otázkou.

,,Vážně seš panna?'' zeptal se, jako by nic, a nahrnul mi tím tak krev do tváří.
Nic jsem mu na to neřekla a detailně vykreslila každou vlnku v jeho vlasech. ,,Odpověz, kurva,'' naléhal dál.

,,Myslím, že je to má věc a nebudu se s tím svěřovat zrovna člověku jako jsi ty,'' odpálkovala jsem ho a on se zatvářil krapet dotčeně.

,,Proč?'' zeptal se nechápavě a já mu věnovala pohled, který mu musel jasně naznačit, že o něm nemám moc valné mínění. ,,Vlastně mi to neříkej. Už to vím předem,'' zasmál se. ,,Podle toho, že ani nevíš, jak dlouho trvá, než se holka udělá, musíš bejt zaručeně-''

,,Hotovo!'' přerušila jsem ho a ukázala mu své dílo. Pomohlo to, protože zmlkl, ale na chvíli jsem měla pocit, že se ho mé pojetí dotklo. Udělala jsem ho tak, jak doopravdy vypadá. Mírně zamračeného s pohledem, kterého se lidi můžou dokonce i bát.
Nakreslila jsem jeho vystouplé lícní kosti, prohlubně ve tvářích a zdůraznila tetování, čili byl upřímně k nerozeznání.

,,Musím uznat, že je to...ehm, fakt dobrý, ale... Proč si mě udělala tak děsivýho?'' pochválil můj výtvor a položil mi otázku.

,,Protože takhle vypadáš, Harrisone. Jsi děsivý,'' vpálila jsem mu holou pravdu do očí.

,,Nejsem!'' bránil se mírně podrážděně. ,,Jen tak působím a-''

,,No právě,'' přerušila jsem ho opět. ,,Promiň, opět skáču do řeči,'' omluvila jsem se a on nad tím mávl rukou. Jeho portrét jsem postavila na židli a zadívala se na pravého Harrisona.

,,Co je?'' zeptal se pořád zamračeně.

,,Maluj,'' hlesla jsem netrpělivě.

,,Zapomeň!''

,,Je to povinné! Okamžitě maluj, nechci mít horší známku!'' vyjela jsem na něj prudce a on zaťal pěsti. Co má zase za problém?

,,Opovaž se mi rozkazovat!'' procedil skrz zuby.

,,Nebudu ti rozkazovat, až začneš dělat, co máš, Samuelsi!'' vyplivla jsem nakvašeně.

,,Mám své důvody, tak mě kurva nenuť do něčeho, do čeho nechci, do prdele!'' přešel na svůj obsáhlý slovník plný vulgarismů a naklonil se více ke mně, aby mi dal jasně najevo, že má převahu.

,,Za prvé, přestaň mluvit sprostě, za druhé, dělej, co máš dělat, a za třetí, jaké k tomu můžeš mít důvody? Proč v tom případě chodíš na umění?'' začala jsem být podrážděnější.

,,Nemusí tě to zajímat!'' vyprskl a popadl svou tašku.

Vystřelil ze třídy a práskl za sebou dveřmi. Pan Clifford pozdvihl obočí a já mu naznačila, že to vyřídím. On se zatím odebral k mému obrazu a na jeho tváři se objevil úsměv. Ani jsem si nestihla poslechnout jeho reakci a už jsem letěla za Harrisonem.

Vzhledem k tomu, že je o docela velký kus větší, měla jsem co dělat, abych dohonila jeho dlouhé kroky. Svižnou chůzí si to kráčel ven ze školní budovy a působil doopravdy naštvaně. Vždyť jsem jen chtěla, aby splnil zadaný úkol. Nic víc.

,,Harrisone!'' zakřičela jsem na něj, ale ani nezpomalil. ,,To je jeliman!'' protočila jsem nad ním očima. ,,Stůj, Harrisone!'' Přidala jsem do kroku a konečně ho udýchaně dohonila. ,,Pro pána krále, zastav se už!'' přikázala jsem mu a on tak opravdu učinil.

,,Proč, kurva?! Chceš mi snad zase rozkazovat, nebo co?!'' vyjel na mě nabroušeně. ,,Olivie, já tě varuju, do prdele varuju, aby sis se mnou přestala zahrávat! Ty nevíš, co jsem zač a buď si jistá, že to nic pěknýho není! Ty si zvyklá na mamčinu sukni, ale tady, tady v tom světě, jde jen o jedno. A ty víš moc dobře, co myslím! Nikdy si ke mně nikdo nedovolil to, co ty, takže by si-''

,,A teď poslouchej, panáčku, ty mě!'' skočila jsem mu do řeči bez ostychu. ,,Já nevím, na co jsi zvyklý, ale ke mně se takhle chovat nebudeš! Je mi jedno, že se k tobě všichni chovají s úctou, protože mně jsi volný. Jsi jen, jak už jsem říkala, fracek, a takové typy lidí já nemám ráda. Pokud máš nějaké osobní důvody k tomu, že nechceš malovat, tak dobře. Ano, dobře, chápu to, protože já mám také své meze, ale laskavě mi to příště řekni normálně, a ne tónem namyšleného děcka!
Stejně jako já nevím, jak to tady na té škole chodí, tak ty nevíš, jaké pro mě je, když musím mluvit před celou třídou o věcech, o kterých nemám ani páru! Ano, máš mě. Máš mě, Samuelsi! Chtěl jsi vědět pravdu? Tady ji máš! I když nevím, k čemu ti to bude! Nevím, k čemu ti je, že na mě budeš hnusný! K čemu ti bude mi vyhrožovat či mi říkat, jak nemožná jsem!
Jsem jen člověk, Harrisone. Normální člověk, a je mi jedno, že nezapadám do kolektivu jako je tento. Že jsem holt šprtka a lidi si ze mě dělají jen srandu, a to jsem tu jen chvíli. Vylévám ti tu své srdce a je mi to k ničemu, protože tvé velké ego mě ani neposlouchá a tvá důstojnost ti nedovoluje mě chápat.'' Zhluboka jsem se nadechla a setřela si pár slz, které mi stekly po tváři. Harrison na mě koukal vskutku opařeně, ale rysy v jeho obličeji se malinko zjemnily.

,,Kvůli mámě,'' hlesl do ticha. ,,To kvůli mámě to nehodlám dělat. A víš, co je kurva divný? Že ani nemám potřebu ti říkat, aby si to nevykecala, protože nějak tuším, že by si toho nebyla ani schopná.'' Zadíval se na mě a pak odkráčel. Hleděla jsem za ním a v hlavě si přehrávala jeho slova.

Řekl mi důvod. On mi řekl pravdu.