Od událostí na večírku utekly skoro dva týdny a Em už se dokázala postavit na vlastní nohy. Dustin jí dal kupodivu pokoj, jen mě občas zpražil nenávistným pohledem, ale nic víc si nezkusil. Navíc měl okolo očí stále náznak vyrážky po tom útoku s pepřovým sprejem, takže když procházel chodbou, lidi kolem si o něm okamžitě začali špitat.

Během těch několika dní jsem se dost sblížila s Edwardem a zjistila, že toho máme spoustu společného. Například četl stejné knihy a měl na ně podobný názor. Díval se na romantické filmy a nejradši měl Hříšný tanec stejně jako já!

Ano, vím, že ten film má dost odvážných scén, ale příběh mezi Baby a Johnnym je nádherný. Slíbili jsme si, že se společně na něj podíváme a budeme ho rovnou komentovat.

S Harrisonem jsem se od večírku nebavila a ani mi to nijak nescházelo. Myslím, že jsme mezi sebou vytvořili takové neutrální pouto, které se každou chvíli měnilo na nepřátelské.

Nevěděla jsem proč, ale na druhou stranu mě docela zajímalo, jaký je Samules doopravdy, protože ten, kterého jsem denně potkávala na chodbách s chladným výrazem ve tváři, ten to nebyl.
To byla jen maska, kterou si za tu dobu dokázal vytvořit a okolí se jí začalo bát a zvyklo si na ni.

***

   Dnes jsme měli už jen dvouhodinovku herectví, takže jsem si šetřila dobrou náladu, a doufala, že mi ji nikdo nezkazí.
Vešla jsem do učebny a posadila se do prostřední řady. Vyndala jsem svůj nový diář, který byl čistě náhodou právě od Harrisona, a nechala ho pro všechny případy ležet v klíně. Za chvíli se už zaplnila skoro celá učebna a vešel i pan Watkinson. Přátelsky se na všechny usmál a vyskočil na malé pódium.

,,Vítám vás, moji milí žáci,'' přivítal nás vřele a dal si ruce v bok. ,,Chtěl bych vám zadat další velký úkol, který budete mít povinně ve dvojicích. Bude se jednat o romantickou scénu, kterou si ve dvou vymyslíte a sehrajete na velkou část vašich bodů. Pokud nebudete spolupracovat, body vám strhnu.
Do dvojic vás rozdělím já a chci, abyste se inspirovali Romeem a Julií, rozumíme?'' zeptal se a já se celá rozzářila. Konečně pořádný úkol. ,,Fajn.'' Rozhlédl se po třídě a promnul si ruce. ,,Carley půjde s Benem.'' Ukázal na blondýnku z O'Barbies a jednoho kluka ze spolku Athletae. Ta na Bena svůdně zamrkala a on jen protočil očima. Učitel pomalu rozděloval všechny a já se modlila, aby na mě zbyl někdo normální a hlavně šikovný.,,Liv? Ty půjdeš se Samuelsem. Chci, aby alespoň jednou udělal něco pořádně, a jedině s tebou, toho může docílit. A žádný hádky!'' Varovně se podíval na potetovanou vysokou postavu s kučeravou hlavou, která seděla úplně vzadu a měla napnutou čelist.

Já si jen odevzdaně povzdechla a s nechutí si diář uložila zpátky do tašky.

,,Máte čas do příští hodiny, která je až za týden, protože z osobních důvodů tu už tenhle pátek nebudu. Hodně štěstí! Můžete jít a doporučuju hodně trénovat!'' usmál se a já se loudavě vydala za Harrisonem.

Poslední dobou jsme se dost ignorovali. No, vlastně už i na tom večírku byl dost nepřístupný, drzý a zkrátka takový jako dřív. Jediná chvíle, kdy mi přišlo, že se chová normálně, byla, když mi věnoval ten nádherný diář nebo když mi řekl, kvůli čemu nechce malovat. V ten moment jsem měla pocit, že v něm je ještě kousek citu, který ale nutně s něčí pomocí potřebuje ven.

,,Zase ty,'' odfrkl si otráveně a zadíval se do svého telefonu.

,,Taky nejsem dvakrát šťastná z toho, že s tebou budu muset nacvičovat něco, čemu ty zjevně vůbec nerozumíš. Nechci dělat ale žádné scény, a tak prosím vstaň a pojď! Jdeme si vše sepsat. V sobotu budeme celý den trénovat a v neděli už chci, aby jsi to uměl nazpaměť, jasné?'' vybalila jsem na něj ihned a nasadila nekompromisní výraz ve tváři.

,,Děláš si kurva prdel? Takovouhle sračku dělat nebudu! Je to pro buzny! A navíc víkend mám už plnej a nehodlám ho ru-''

,,Tak to koukej ihned zrušit, protože Liv dochází trpělivost, a když Liv Sparksové dochází trpělivost, tak to není dobré jak pro tvé pozadí, tak pro tvé ultra veliké ego!'' Falešně jsem se usmála a ukazováček mu zapíchla do hrudi.
Překvapeně se na mě zadíval a otevřel pusu, že něco řekne. Pusa se mu ale komicky zaklapla zpátky a Harrison zatnul pěsti.

,,Co mi uděláš? Postříkáš mě debilním pepřákem nebo zavoláš tatínkovi do ředitelny?'' zeptal se dost zlým tónem hlasu a já se nervózně rozhlédla kolem sebe. Jasně, že to ví i on.

,,Zrovna ty máš o volání tatínkovi co říkat, Samuelsi. Oh, počkej! Jakým způsobem ses dostal na tuto školu? Ano, už vím... Tatínek tě sem dostal. Tatínek tě tu drží. Jen díky tatínkovi máš domeček, papáníčko, oblečeníčko a penízky! Tak to je, Harrisone, takže si moc nevyskakuj!
Budu tě za dvacet minut čekat u té velké vrby za školou, protože je tam největší klid.
A pokud nepřijdeš, budu si to vykládat jednoduše. Jsi buď nehorázně líný člověk, pro kterého je herectví podřadné, nebo opovrhuješ mnou, protože nejsem jako ostatní dívky, na které jsi zvyklý, anebo nevíš, co je to vrba. Doufám, že to bude to třetí, protože upřímně, z těch prvních dvou bych byla smutná i já, Harrisone,'' řekla jsem mu narovinu a odkráčela do svého pokoje se připravit.

Nešlo o moc velké přípravy, jen jsem se potřebovala převléknout. Vlasy jsem si svázala do drdolu, ze kterého mi vyklouzlo pár pramínků a orámovaly mi obličej. Přes rameno jsem si přehodila svou béžovou kabelku a naskládala do ní diář, mobil, klíče a peněženku. Pomalým krokem jsem se vydala k vrbě, kterou jsem objevila před několika dny a zamilovala si ji. Nikdo sem skoro nechodil a dalo se tu krásně přemýšlet, protože tu byl klid. Sedla jsem si na malou lavičku těsně pod stromem a zadívala se na hodinky.
Za pět minut by tu měl být. Pokud nepřijde, budu čekat ještě deset minut, ale pak prostě půjdu zpátky do pokoje a sepíšu si to sama.

Pět minut uběhlo a Harrison pořád nikde. Možná jsem to mohla čekat, protože byl přeci jen nespolehlivý, ale i tak se mě to dotklo. Dotklo se mě to snad víc, než by mělo, a to u člověka, jako jsem já, nebylo běžné.

Opravdu jsem počkala ještě deset minut, a když nešel ani pak, vzala jsem si kabelku a bylo mi skoro do breku. Nevím, proč mě to tak dostalo, ale na známce z herectví mi opravdu záleželo. Záleželo mi i na tom, abych Harrisonovi dokázala, že jsem silná a že mi někdo jako on nemůže vehnat slzy do očí.

I přes to, jakmile jsem vešla zpět do pokoje, svalila jsem se na postel a rozbrečela se.
Bylo mi jedno, že jsem musela působit směšně, ale odteď pro mě Harrison Samuels skončil.
Odteď mu nedávám žádnou šanci na to, aby se polepšil, protože on to prostě nedokáže. On ne.

***

Dnes jsme měli zase PNŽ, takže se dalo odhadovat, jak jsem se asi cítila. Vešla jsem do učebny a sedla si vedle Edwarda, který se na mě povzbudivě zazubil. Úsměv jsem mu jen letmo oplatila a připravila si na hodinu.

,,Děje se něco?'' zeptal se starostlivě a chytl mě za ruku. Zvykla jsem si na jeho přátelské chování a ruku mu stiskla.

,,Ne, vše je v pořádku, jen-'' váhala jsem, jestli mu to říct, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. ,,Včera jsme měli zadaný úkol na herectví od Watkinsona. Jde o to, že si musíme ve dvojici vymyslet nějakou romantickou scénu a sehrát ji. Víš, jak miluji herectví, a tak jsem byla z úkolu nadšená, dokud mě nedal do dvojice s tvým bratrem. S tvým příšerným bratrem.
Myslela jsem, že si to spolu jednoduše odpískáme, ale hned, jak jsem k němu přišla, už začala hádka a já mu jasně řekla, že má být za dvacet minut na jednom místě, abychom to spolu sepsali. Nepřišel, Edwarde, a já nevím proč, ale mrzí mě to. Záleží mi na tom,'' posmutněla jsem a Edward se na mě zaujatě podíval.

,,Neřeš ho. Je to blbec, který si nezaslouží, tak skvělou parťačku, hm?'' podpořil mě a já se usmála o něco víc. Tenhle kluk s ďolíčky ve tvářích mě vždy dokázal rozveselit.

,,Děkuji,'' šeptla jsem k němu ještě než zazvonilo. Učebna se zaplnila a jako poslední vešel pan Adams.

,,Dobrý den, žáci!'' pozdravil nás. ,,Dnes bych chtěl, abyste se každý podělil o svou první zkušenost. Je to důležité, a myslím, že mnozí z Vás se na to určitě těší. Řekněte klidně i věk a nestyďte se!'' Rozhlédl se po třídě a na mě povzbudivě mrkl. Moc odvahy mi to tedy nedodalo, protože jsem se opět dostala do té trapné situace, kdy budu muset znovu říci, že žádné zkušenosti nemám. Že nemám, co popisovat, a tudíž se nemůžu s nikým podělit.

Pan Adams vyvolal nejprve dívku, která seděla v první lavici, a poté řada pokračovala až ke Glorii, která seděla před Picta fiver. Než slovo dostal Edward, musela jsem si vyslechnout všechny zážitky, které mi opravdu připadaly neromantické. Žádné svíčky, žádná hudba... nic.

,,Edwarde, co ty a tvá první zkušenost?'' zeptal se Adams mého nejlepšího kamaráda a já se na něj po očku podívala. Na Edwardovi bylo vidět, že je značně nesvůj, ale promluvil:

,,O panictví jsem přišel v osmnácti, ve čtvrťáku, se svou bývalou holkou.'' Usoudila jsem, že to bude asi Sophie. ,,Bylo to jedním slovem nezapomenutelné. Nejdřív jsme si dali piknik, pak zašli do kina a nakonec, když jsem ji chtěl odvést domů, jsme se začali líbat v autě. Nechtěl jsem, aby to bylo zrovna na tomhle místě, tak jsme šli k ní do pokoje.
Nechci jít do detailů, protože to je něco osobního, ale myslím, že to bylo něco, co se mi prostě vrylo do paměti,'' zakončil svůj krátký popis Edward. Usmála jsem se, protože konečně někdo měl zážitek s trochou romantiky.

Adams vyvolal Harrisona a já si oddechla, protože tím pádem přeskočil mě.

,,Přišel jsem o to ve třinácti,'' začal a já zalapala po dechu, protože v tak nízkém věku mi to přišlo příšerné. ,,Moc si toho nepamatuju, protože jsem byl totálně na mol. Vím jen, že ta holka byla o hodně starší. Ošukal jsem ji na záchodech v jednom klubu a bylo to... Docela dobrý,'' řekl znuděně. Jeho kamarádi hvízdli, ale i Angel měl ve tváři udivený výraz. Není divu, když Harrison přišel o něco tak jedinečného už v tak raném věku.
Učitel Adams to kupodivu nekomentoval a ukázal na mě. Zrudla jsem, protože jsem si myslela, že mě nevyvolá.

,,Já...ehm,'' začala jsem koktat a Trevis se zasmál. Něco zašeptal své partičce a ta celá vyprskla smíchy. Začervenala jsem se ještě víc a zoufalé pohlédla na pana Adamse. ,,Nemám co popisovat,'' řekla jsem rychle a ti, kteří ještě nevěděli o mém přiznání, otevřeli ústa dokořán. Edward nic neříkal a jen mi přátelsky stiskl ruku.

,,Páni, to jsem nečekal,'' dostal ze sebe nervózně učitel. ,,Ale to nevadí. Je hezké, že tu jsou i tací, kteří nemají zkušenosti. Řekněte nám tedy, jak byste si své poprvé představovala.'' Zrudla jsem jako višňový kompot a polkla. Tenhle předmět byl pro mě větší a větší noční můrou.

,,Asi,'' odkašlala jsem si a uklidnila se. ,,Bylo by to něco zcela rozdílného od toho, co tu slyším. Já sex-'' zastrčila jsem si pramen vlasů nervózně za ucho a zastyděla se, když jsem to slovo vyslovila. ,,-beru jako magické spojení dvou těl. Je to něco jedinečného pro oba dva lidi, kteří jej prožívají. Myslím, že bych chtěla v tom zázračném propojení mít něhu, romantiku a kapku vášně. Chci si ten okamžik pamatovat stejně tak, jako si pamatuji svůj první polibek.
Když se mě má dcera za dvacet let zeptá, jaké bylo mé poprvé, chci si vybavit ten nádherný okamžik a potutelně se usmát. Chci si pamatovat každý dotek, každý polibek a každé slůvko. Představuji si, že ten jedinečný okamžik, ten nezapomenutelný moment, prožiji s člověkem, kterého budu milovat stejně tak jako on miluje mě.
Samozřejmě, že mám i jiné představy, ve kterých budou svíčky, romantická hudba, písčitá plášť a postel s nebesy. Ale tohle, tohle jsou pravé pocity, které mám,'' skončila jsem a hlasitě si oddechla. Každý člověk v místnosti na mě upíral zrak. Díval se na mě jak Trevis, tak Harrison, Glorie a Edward. Všichni na mě koukali s pusami ještě více dokořán než předtím a mlčeli. ,,A teď mě omluvte. Musím jít na vzduch,'' hlesla jsem zběžně a během pár minut zmizela ze třídy.

Slyšela jsem hvízdání a sem tam tleskání a dala si ruku před pusu. Musela to být perfektní podívaná. Dvacetiletá panna na vysoké škole mezi úplně rozdílnými povahami. Neřešila jsem nic, co se kolem mě dělo, a běžela ke své vrbičce. Sedla jsem si na malou lavičku a rozdýchávala svůj zběsilý úprk. Dívala jsem se na zamračené nebe a modlila se, aby nezačalo pršet. Přeci jen byl už říjen a teplo bylo dávno ta tam.

,,Olivie?'' ozval se za mnou až moc povědomý hlas, ale já se neotočila. ,,Liv?'' zopakoval mé jméno v kratší verzi, ale ani tentokrát jsem se nehnula. ,,Ignoruješ mě? Kurva, zlobíš se na mě?'' pokládal mi otázky a jeho hlas se zdál být, čím dál tím blíž. Nad hlavou mi zahřmělo a já sebou cukla. ,,Proč?'' ptal se dál, a to už stál přede mnou. Nakvašeně jsem si stoupla a zaklonila hlavu, abych se mu mohla dívat do očí.

Nebe doslova zčernalo a po dalším zahřmění se spustil prudký déšť. Neřešila jsem ho a nasupeně pohlédla do temně zelených očí, které mě zaujatě pozorovaly.

,,Proč?'' zopakovala jsem po něm podrážděně. ,,Proč?!'' Už jsem zakřičela. ,,Jak se můžeš tak hloupě ptát, Samuelsi!? Včera jsem ti jasně řekla, že chci, abys přišel sem. Sem na tohle místo. A jelikož tu teď právě jsi, tak usuzuji, že asi víš, co to vrba je. Ano, je to strom. Strom, který jsi měl včera navštívit a pod ním se mnou napsat text k našemu dialogu. Ale ty, ty jsi nepřišel.
Budu hádat, z jakého důvodu. Buď si cestou potkal nějakou krásnou a vyzývavou blondýnku, která se ti hodila do sbírky, a tak si s ní zalezl na nejbližší toalety, nebo mě opravdu tak moc nenávidíš, že nemáš ani dost slušnosti mě poslechnout. Anebo proto, že jsi prostě Harrison Samuels a vždy tím horším Samuelsem budeš! Nic víc!'' Rozhodila jsem rukama a úplně mokrá se otočila k odchodu. On mě však zadržel a prudce otočil k sobě.

,,Do prdele, já nevím, jak to děláš, že jsem vždycky tak nasranej, když jsem v tvojí přítomnosti! Nevím, jak děláš, že mě doháníš k šílenství a nehorázně mě sereš, ale je to tak!
Není pravda, že bych tě nenáviděl, Livie. Ne. Jen neznám holky tvýho typu, kurva! Nikdy jsem žádnou podobnou nepotkal a sere mě to. Dokážeš být tak zkurveně upřímná k člověku, kterej ti není sympatickej. Dokážeš se do něj vcítit a mně prostě nezbejvá, než že hrát zmrda, jakýho hraju pořád. Každej den. Od tý doby, co mi zemřela máma! Necitelnou svini, která nezná nikoho jinýho než sebe. Myslíš, že mě to nesere? Sere! Moc mě to sere! Stejně jako mě sere, že jsem o tolik horší než ten šulin Edward!
Dojebalo mě, když si řekla, že by na něj máma byla pyšnější. Měl jsem na tebe vztek! Vztek z toho, že máš pravdu! Nechápu, proč to vyprávím zrovna tobě. Nechápu, proč ti říkám věci o mamce, ale mám pocit, že si jediná na tomhle zasraným světě, kdo mě chápe. Ale to nejde! Chápeš to?! Ty mě nemůžeš chápat! Nikdo mě nemůže chápat. Jen ona mě chápala a je pryč! Odešla!'' Zdálo se mi, že se hodně přemáhá, aby se tu nesložil. Opařeně jsem na něj hleděla a přestala vnímat, že se mé oblečení začíná nasakovat vodou a lepí se mi k pokožce.

,,Nevím, co ti na to říct, Harrisone. Možná jen-,'' povzdechla jsem si a dál nepokračovala.

,,Jen to nikomu radši neříkej a dej mi prosím ten text, co se mám našprtat! V neděli ti zavolám a přehrajeme si to,'' řekl svým typickým ledovým tónem a já z tašky opatrně vyndala složené papíry s vymyšlenou scénou. Rychle si ji převzal a strčil ji do zadní kapsy u kalhot. ,,Měj se a... Zapomeň na to, kurva!'' procedil skrze zuby a frustrovaně si prohrábl vlasy. Za chvíli odkráčel a nechal mě tam stát promoklou a nechápavou.