Učila jsem se pořád dokola svůj text a opakovala si všechny fráze nejméně desetkrát. Nemohla jsem se ale pořádně soustředit, protože mi každou chvíli měl zavolat Harrison a vůbec jsem netušila, jak se k němu mám chovat. Byl ke mně u té vrby tak upřímný. Tak jiný. Byla to snad jediná chvíle, kdy jsem si myslela, že v něm je něco víc.

Pomalu mi začalo docházet, že to, co jsem napsala do toho milostného dialogu, nedokáži říci Harrisonovi do očí. Nedokázala jsem to zahrát, a to bylo vzhledem k mým hereckým zkušenostem dost nepochopitelné.

Najednou mi zazvonil mobil v tašce, a tak jsem se pro něj nervózně natáhla. Neznámé číslo. Musel to být Harrison, ale jak vlastně zjistil mé číslo? Zvedla jsem to a mobil přiložila k uchu.

,,Halo? Kdo je to?'' zeptala jsem se nejistě a z druhé strany bylo slyšet, jak někdo vyfukuje kouř z cigarety. Pohoršeně jsem nad tím nakrčila obočí a vyčkávala.

,,Kdo asi?'' odpověděl chraplavý hlas z druhé strany a mně se rozbušilo srdce. Od té chvíle, co jsme spolu měli tu menší slovní potyčku, jsem se bála cokoli říct, abych ho nějak nepodráždila.

,,Harrisone,'' hlesla jsem a dodala. ,,Jak si zjistil mé číslo?''

,,Nemysli si, že si tu jediná chytrá.'' Ironicky se uchechtl a zase vyfoukl velké množství kouře. ,,Mám přijít k tobě, aby jsme si přeříkali tu sračku?''

,,Není to... špatný text a vyprošuji si, abys se mnou mluvil, když kouříš tu nikotinovou tyčinku. Můžeš přijít, ale prosím, ať tě nikdo nevidí. Ještě by si mohli myslet, že-'' nedopověděla jsem to a začervenala se.

,,Že spolu šukáme?'' dodal Harrison a já zrudla ještě víc. ,,Neboj, to fakt nehrozí, když slyším, jakou máš zase náladu. Až budeš ale někdy pod vlivem alkoholu, tak si třeba užijem, puso. Jsem tam hned, čau.'' A típl to. Opařeně jsem hleděla na černý displej a v duchu na něj sesílala miliony rozeštvaných vojáků, kteří by z něj tu jeho drzost vytloukli.
Jak si mohl myslet, že bych s ním někdy... Pro pána!

Rozhodla jsem se, že se převlíknu, protože v teplácích jsem se před ním opravdu nehodlala ukazovat.

Když jsem si přes hlavu natahovala tmavě modrý svetr, který jsem si chtěla dát jen na holé tělo, protože mi bylo horko, ozval se za mnou zase ten příšerný nakřáplý přízvuk, který mě vždycky dokázal rozdráždit.
Byla jsem zády k němu, měla na sobě jen béžovou podprsenku a ve ztuhlých rukou držela onen svetr. Za normálních okolností bych si ho ihned oblékla, ale teď jsem nebyla schopná vykonat ani jeden pohyb.

,,To seš na mě tak nažhavená, že si necháváš jen podprdu?'' zachechtal se a já konečně pochopila, že by bylo opravdu nejlepší, si ten svetr raději obléknout.

,,Normální kultivovaní lidé klepou než vejdou do místnosti. Ale jak tak koukám, ty mezi ně rozhodně nepatříš!'' Červená, až na sedacích partiích, jsem se k němu otočila. Samozřejmě už se zakrytou horní částí těla.

,,Možná jsem chtěl prostě vidět, jak se převlíkáš, puso,'' ušklíbl se a rozvalil se na mé posteli s botami na nohou.

,,Za prvé, neříkej mi puso! Za druhé, už jsem ti řekla, že ty tvé triky na mě neplatí! A za třetí, můžeš si prosím alespoň zout boty, když už se musíš všude rozvalovat?'' vyjela jsem hned na něj. My dva jsme nemohli mít nikdy normální ani klidný rozhovor. Tak strašně mě vytáčel!

,,Proč se ti nelíbí, když ti říkám puso?'' optal se nechápavě a já si založila ruce na prsou.

,,Proč asi, ty chytráku? Protože je to divné oslovení. Nelíbí se mi. Připadám si pak jako nějaká naivní holka, kterou denně...to...'' Zase jsem to nedokončila a on se opět uchechtl.

,,Prostě to řekni! Neboj se toho! Řekni, že ji šukám nebo mrdám nebo prcám a tak podobně. Co je na tom kurva tak těžkýho?'' Lehl si na můj polštář a ruce si dal za hlavu. Opařeně jsem ho sledovala a rudla čím dál tím víc.

,,Prosím, můžeš si alespoň v mé přítomnosti odpustit ten příšerný slovník?'' požádala jsem ho a do ruky si vzala text. Posadila jsem se na kraj postele, v bezpečné vzdálenosti od Harrisona, a pohlédla na něj.

,,Ne,'' odvětil jednoduše a z kapsy vydoloval svůj papír. Mimochodem úplně zmačkaný a na jednom rohu snad i roztržený.

,,Co jsi-'' povzdechla jsme si a dál to nekomentovala. ,,Můžeme?''

,,Hm,'' zamumlal a já protočila očima. Přála jsem si pro jednou být ve dvojici s někým normálním.

,,Sebastiane?'' začala jsem.

,,No?'' odvětil stroze a já se plácla do čela.

,,Probůh, Harrisone! Tohle tam vůbec není, můžeš alespoň číst, co tam je, prosím?'' začínala jsem být pěkně podrážděná a jeho lhostejné chování mi v tom moc nepomáhalo.

,,Ale vždyť to je tak přiteplený, do prdele! Já ze sebe nehodlám dělat nějakýho chudáka, co se zamiloval!'' odfrkl si.

,,Není to přiteplené, jak ty říkáš. Je to romantické, a to je rozdíl. Ztratila jsem s tebou nervy už několikrát, nechtěj, aby se to znovu opakovalo!'' utvrdila jsem ho a on otráveně vzdychl.

,,Fajn, matko představená, ještě jednou,'' oslovil mě drzou přezdívkou a já dělala, co jsem mohla, abych se na něj nerozkřičela. ,,Jo, a mimochodem, promiň, ale co je Sebastian za debilní jméno? To můžeš bejt rovnou Bella a budeme jak ten divnej kluk a jeho čokl.'' Rozhodil rukama a já v duchu napočítala do deseti.

,,Budu dělat, že tohle jsem neslyšela,'' řekla jsem mu pouze a znovu začala hrát: ,,Sebastiane?''

,,Bello?'' optal se stejným tónem hlasu a k tomu se ušklíbl. Já na to nemám. Já na to nemám!

,,Máš pocit, že jméno Katherine je stejné jako Bella?'' Našpulila jsem naštvaně rty. ,,Já ne, čili ještě jednou, a přísahám, že to, co tě dělá mužem, bude za chvíli pryč, protože použiji ty nůžky, které mi leží na stole!'' Poslední slova jsem už řvala. Harrison otevřel překvapením svá ústa, ale nic k tomu neřekl.

,,Katherine?'' odpověděl konečně.

,,Bojím se, Sebastiane.''

,,Čeho?''

,,Že jsem se zamilovala do někoho, kdo mé city neopětuje.''

,,Já na tohle nemám, to je tak zkurveně předvídatelný!'' vložil se do toho protestně Harrison a tentokrát jsem ho uklidnila já.

,,V pohodě. Uvolni se. Jde ti to dobře, jen se tomu víc poddej,'' poradila jsem mu klidně a on kývl.

,,A proč myslíš, že zrovna já ti poradím?''

,,Protože jsi-''

,,Mám nápad!'' přerušil mě zase Harrison a já si jazykem přejela přes vnitřní stranu tváře. ,,Napíšeme to spolu. Tvůj nápad je super, fakt, ale je hrozně teplej, a to já nechci, takže z toho uděláme 'menší' klišé!'' navrhl.

,,Vážně? Vážně, Harrisone? A myslíš, že tohle jsem nechtěla už před pár dny? To byla šance, že bys prosadil i svůj názor, ale ty jsi nepřišel, takže smůla, chlapečku! Já se nehodlám učit nějaké tvé úchylné nápady!'' Zase jsme se hádali. Zase.

,,Tak já že mám úchylný nápady?! Tak pardon, že nechci, aby se nám všichni smáli! Tohle je úchylný! Tohle všechno! Vůbec bych tu neměl bejt, ale jsem tu, protože jsem to zatraceně slíbil! Nechápu, proč se my musíme pořád zkurveně hádat. Do prdele, vždyť ty máš na mě pořád nějaký kydy! Koukáš na mě, jako bych byl kus hovna, a neustále mě opravuješ! Sere mě to! Tak už toho nech!'' vyjel po mně i on, a tak jsem si stoupla s rukama v bok.

,,Takže za tohle všechno podle tebe nakonec můžu já?'' zeptala jsem se ho ironicky a nešetřila na svých hlasivkách. ,,Ty jsi takový egoistický neinteligentní mamlas!'' vyšlo ze mě a v duchu jsem si přičetla další libru. Vlastně ani nevím, jestli se to slovo dalo vůbec považovat za něco neslušného.

,,Mamlas?!'' zopakoval po mně s úšklebkem Harrison. ,,Ty neumíš člověku říct ani pořádnou nadávku, jak moc si upjatá! Myslíš si, že já jsem egoistickej, ale sama si zahleděná jen do sebe a nosíš u sebe ty posraný ubrousky, aby ses necítila infikovaná nebo co!
Seš divná, Olivie! Normálně divná! Já se alespoň nemusím přetvařovat a chovám se upřímně!'' Stoupl si taky a povýšeně se napřímil. Vážně skvělé. Měl nejméně metr devadesát a já jsem tak byla o velký kus menší.

,,Možná, že je nepotřebuji používat, protože můj slovník je daleko tlustší. Obsahuje výrazy, které jsi ty v životě ani neslyšel! Ty znáš jen svá sprostá slova a jiná nepoužíváš!
A že jsem já zahleděná do sebe? Možná bych nebyla, kdyby mě každý neponižoval za mou slušnou povahu, kterou v téhle době moc lidí nemá!
A ty že se nepřetvařuješ? Oh, Harrisone, ty jsi jasným důkazem pravé přetvářky! Děláš, že ti na nikom nezáleží a žiješ si svůj život plný drog, sexu a mejdanů. Ale to je lež! Jsi jiný. A já to poznala!'' Vítězně jsem se na něj usmála a on se celý napnul.

,,Ty o mně kurva nic nevíš! Nemysli si, že když si se něco dozvěděla o mojí mámě, tak že si hned anděl, kterej mě vytáhne ze všech těch sraček, který jsem prožil! Ne! Mohla bys bejt možná tak dobrej šuk!
A nemáš pravdu, když říkáš, že beru drogy! V životě jsem měl jen trávu! Drogy jsou svinstvo, který užívá zbytek party, ale já ne! Ano, chlastám. To jo. Ale to v týhle době není žádnej posranej hřích, kurva!
Seru ti na nějaký debilní dialogy. Jdu někam jinam! Bolí mě z tebe hlava, Sparksová,'' ukončil svůj dlouhý monolog plný hanlivých slov i upřímnosti a rozešel se ke dveřím.

,,Tak to tedy ne! Poslední slovo mám vždycky já! Zastav se!'' volala jsem za ním, ale on mi věnoval jen vztyčený prostředníček. ,,Děcko!'' odfrkla jsem si a s hlavou v dlaních jsem se na postel svalila já.
Pokrývka teď voněla po Harrisonovi. Kouř z cigaret přebíjela nějaká neznámá vůně, při které jsem mírně přivřela oči. Buď to byl dost drahý parfém, nebo... Okamžitě jsem oči otevřela.
Musela jsem vypadat vážně komicky, když jsem si čuchala ke svému polštáři a měla skoro zavřené oči. Zavrtěla jsem hlavou a raději se odebrala k učení.

***

   Dnes bylo pondělí a měli jsme mít dvě hodiny herectví, protože nám je přesunuli z minulých dnů, kdy nebyly. A co to znamenalo pro mě a Harrisona? Že nemáme připravené společně absolutně nic a já tak nedostanu žádné body.

Když nedostanu body, budu jich mít málo a v pololetí mě vyhodí, protože jsem nebyla dost aktivní. A já na téhle škole musím být, protože pokud se chci stát herečkou, tohle je ten nejlepší start. Přísahám, že ten kluk má mozek o velikosti krůty, protože ta je schopná umřít hladem, pokud jí dáte krmení o metr jinam, než jak je zvyklá.

Počkala jsem, až se Emma vysprchuje, a pak jsme společně vyrazily na literaturu. Sedly jsme si k Edwardovi, a ten nás obě přátelsky objal. Dnes mu to slušelo. Měl bílou košili, zastrčenou v tmavě hnědých riflích, a bleděmodrý svetr. Mile se na mě zazubil a pomohl mi si vybalit. Byl to vážně skvělý přítel. Proč nemůže být Harrison stejný?

,,Tak jak bylo o víkendu?'' zeptala jsem se ho, protože jsem si vzpomněla, že byl zase doma.

,,Ale jo, šlo to. Jen si táta zase stěžoval na Harrisona. Dlouho ho nepřijel navštívit. Nevím, proč, ale mám pocit, že s ním nechce mluvit, protože se hodně pohádali a Harrisonovi se to samozřejmě nelíbilo,'' povzdechl si a já chápavě přikývla. Už jsem mu na to nic nestihla říci, protože do třídy vešla paní profesorka Bloodworthová.

,,Dobrý den, žáci,'' pozdravila nás jako obvykle. ,,Dnes budeme psát slohové práce. Doufám, že jste se už naučili psát bez gramatických chyb. Každá chyba, bod dolů, jasné?'' zeptala se nekompromisně a každému dala dva linkované papíry.,,Je mi jedno, jak dlouhé to bude, ale byla bych ráda, aby alespoň jedna strana papíru byla popsaná.
Téma je Poslední dny, tak se snažte. Psát začněte teď!'' Párkrát jsem zamrkala, protože mluvila dost rychle, a tak jsem pobrala sotva polovinu toho, co řekla.

Zavrtěla jsem nad tím hlavou a dala se do psaní. Každé slovo se vpíjelo do tenké bílé plochy a já ani pomalu neregistrovala, co píši.

***

,,Co máte ještě dneska?'' zeptal se Edward při obědě a zakousl se do bagety s kuřecími kousky.

,,Já mám přesunuté herectví na dnešek. Takže dvě odpolední hodiny a s tvým úžasným bratrem jsem samozřejmě ve dvojici,'' protočila jsem nad tím očima a napila se jablečného džusu.

,,Je mi to líto,'' pokrčil omluvně rameny Edward a já nad tím mávla rukou. On za to přeci nemohl. ,,A ty, Emmo?'' Obrátil se na vysokou brunetku sedící po jeho pravém boku.

,,Já mám tanec. Secvičujeme sestavu na Halloweenský ples,'' vysvětlila a mile se usmála.

,,Halloweenský ples?'' pozvedla jsem nechápavě obočí.

,,No jo. Každý rok, 31. října, se pořádá tady na škole Halloweenský ples, půjdeš?'' odpověděl Edward a navázal otázkou.

,,Já nevím, nikdy jsem na žádném plese nebyla,'' hlesla jsem a malinko z toho posmutněla, když jsem si vzpomněla na bály, kam jsem mohla jít, ale nešla.

,,Kecáš! Proč?!'' vložila se do toho Emma.

,,Nikdo se mnou nechtěl jít,'' zašeptala jsem a rychle se napila džusu.

,,Ani na maturák?'' Zavrtěla jsem záporně hlavou.

,,Sem ale musíš jít! Půjdeš s náma!'' Pohladila mě Em po ruce a já vděčně zvedla koutky svých úst nahoru. ,,Dobře?''

,,Dobře,'' řekla jsem už radostněji.

***

   Byla jsem nervózní. Zklamaná. V koncích. Seděla jsem úplně vzadu v divadelním sále a koukala se na to, jak ostatní hrají svá nacvičená představení. Musela jsem přiznat, že to nebylo nejhorší. Scénky byly nápadité a dialogy mě neunudily k smrti. Každému jsem zatleskala a rozhlédla se po třídě. Harrison stál v jednom rohu a ruce měl založené na prsou. Díval se nezaujatě na pódium a já pocítila takový nával nenávisti, že jsem se málem neudržela.

,,Fajn, teď to nejlepší nakonec. Harrison a Liv,'' zasmál se pan učitel Watkinson a já ztuhla. Nebude mě mít rád, když zjistí, že jsem si nic nepřipravila.

Vyslala jsem nenávistný pohled směrem k Harrisonovi a vystoupala na jeviště. On se ke mně otráveně přidal a odfrkl si. ,,Tak můžete za-''

,,Jak se opovažuješ se tady ještě ukazovat?!'' vyjela jsem na něj a nebrala ohledy na to, že na nás všichni zírají. ,,Včera si mi dost jasně vylíčil, jak znechucený jsi mou osobou!'' prskala jsem dál rudá vzteky. ,,Myslela jsem, že v tobě samém je něco víc, ale není! Jsi ten nejodpornější tvor, který chodí po téhle planetě!''

,,Co si to dovoluješ?!'' osočil se na mě zase on. ,,Jak mi můžeš říct něco takovýho, když ty sama nedokážeš vymyslet ani jedinej souvislej text?!''

,,On by mohl být možná lepší, kdybych ho nemusela vymýšlet SAMA!'' Poslední slovo jsem už opravdu zakřičela.

,,Možná, že jsem si nebyl jistej tím, že chci trávit čas s někým jako seš ty!'' vysvětlil a oba jsme si koukali z očí do očí. Mně z nich šlehaly blesky a jeho zelené duhovky olizovaly oranžové plameny.

,,Vážně?'' zeptala jsem se, ale z mých slov už byla znát nejistota. ,,Pak to tedy chápu, Samuelsi. Pak jo.'' Kývala jsem hlavou.

,,Nechápeš to! Nechápeš nic, přestože si to neustále myslíš! Ve skutečnosti si jen malá ustrašená holka, která se snaží všechny jen poučovat! Nikdy jsem nepotkal horší osobu. Je mi z tebe zle, Sparksová!''

,,A co mám pak říkat já, když se musím dívat na člověka tvého typu?!''

,,Alespoň máš hezkej výhled. Já musím čumět na malou ošklivou myš, která ze sebe dělá ještě větší chudinku než je. Seš-'' Nevydržela jsem to a vrazila mu obrovskou štiplavou facku. Ozval se obdivný ohlas diváků a pak tleskání. Učitel se usmíval, protože nejspíš tohle celé divadlo bral jako nacvičenou scénku.

,,Jsem velice spoko-'' začal, ale já ho přerušila.

,,Nenávidím tě,'' zasyčela jsem a snažila se zadržet slzy. Vyběhla jsem ze sálu dřív, než mohl někdo začít protestovat, a učitel dopověděl svou myšlenku.

Možná jsem neztratila body, ale ztratila jsem nervy s tímhle člověkem. Člověkem, který byl nemocný nějakou neznámou chorobou, ze které ho nikdo nemohl vyléčit...