Z pohledu Olivie

Ještě před chvíli mi srdce málem protrhlo hrudník, teď zůstávalo klidné a skoro nebylo slyšet. Všude nastalo ticho, pár lidí si šeptalo, ale jinak ohromná masa lidí mlčela. Dívali se na to zjevení před sebou. Pět minut se nic nedělo a mně zpod víčka vyklouzla velká slaná slza.

Nemohla jsem přijít o dalšího člověka, který mi přirostl k srdci. Vstala jsem a s hrůzou v očích se blížila k místu, kam Harrison se svým rychlým autem zajel. Viděla jsem jen, jak kolem mě prosvištěl a vřítil se dovnitř budovy, odkud se ozvala ta ohlušující rána. Cítila jsem kouř, což nebylo dobré znamení. Bylo jasné, že takovou srážku nemohl přežít bez jediného zranění.
Slzy mi začaly samovolně stékat po tváři.

Najednou ale z hlavního vchodu vyšla vysoká postava mladého muže, která se zeširoka usmívala a prohrábla si své hnědé vlasy. Zastavila jsem se v pohybu a Harrison mi věnoval vítězný úšklebek. Všichni diváci mu začali nadšeně tleskat a on si svou ''slávu'' viditelně užíval.
Bylo mi jasné, že to drama na konci udělal naschvál. Nasupeně jsem zrychlila krok směrem k němu, a než stačil zareagovat, vrazila jsem mu facku. Poslední dobou mi přijde, že jsem tomuhle člověku věnovala víc facek než komukoli jinému za celý život.

,,Myslíš si, že je to vtipné, Harrisone Samuelsi?! Je mi jasné, proč si to udělal! Abys na svou arogantní povahu, co nejvíce upozornil, že ano? Víš, jak jsem se o tebe bála? Nejenom, že tobě to je určitě jedno, jelikož jsem pro tebe jen další z milionu holek, které si už potkal, ale tváříš se, jako by tohle chování bylo samozřejmé! Tohle ti tedy rozhodně neodpustím, ty namyšlený, egoistický-'' Dál jsem se nedostala, protože si mě k sobě prudce přitáhl a přede všemi, co tu stáli a udiveně se na nás koukali, mě políbil. Opravdu mě políbil.
Sešla se tu určitě většina lidí ze školy, díval se na nás Edward s Emmou a právě přijíždějící Dustin. Líbali jsme se spolu uprostřed zaprášené silnice a nevnímali ječící okolí.

Tentokrát jsem věděla, že to udělal úmyslně, že mu bylo jedno, jestli si tím zkazí reputaci. A i mně bylo fuk, že mě nebudou Em s Edwardem chápat, Harrison byl pro mě teď důležitější.
Odtrhli jsme se od sebe, abychom se mohli nadechnout, a Harrison se široce usmál. Poznala jsem na něm, že byl šťastný. Úsměv jsem mu opětovala a zahřálo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že za to můžu já.

,,Chtěl bych ti něco říct, Olivie, ale-''

,,Liv! Do háje, co se to tu děje?!'' přerušil Harrisona Edward a já na sucho polkla. Nervózně jsem se otočila a pohlédla do jindy usměvavého obličeje, který byl teď velice rozhněvaný.

,,Ede, vysvětlím ti to, já-''

,,Vy spolu-Vy spolu něco máte?!'' nenechal mě nic dopovědět a já panicky pohlédla na osobu za mnou. Harrison se zamračil a ochranitelsky si stoupl přede mě.

,,Co je ti do toho, debile?!'' vpálil mu chladně do očí a Edward se zatvářil ublíženě. Já se plácla do čela, protože tenhle přístup byl opravdu k ničemu.

,,Já myslel, Liv, že jsi jiná. Že nebudeš stejná jako ostatní,'' promluvil smutným tónem Edward a já mu lítostivý pohled opětovala. ,,To proto sis se mnou nechtěla nic začínat? Protože Harrison přišel jednoduše dřív?'' zeptal se zoufale.

,,Edwarde, o tohle nejde. Vy všichni berete Harrisona úplně jinak než-li já, ale já v něm nacházím někoho daleko lepšího, výjimečného a hodného,'' vysvětlila jsem Edwardovi, který mlčel, a jen nevěřícně vrtěl hlavou.

,,Úplně tě zmámil. Stejně jako všechny před tebou,'' odplivl si znechuceně Edward a pohled teď nasměroval k Harrisonovi. ,,Ty mysli na to, že ona není jako ty předešlé! Jestli jí ublížíš, přísahám, že tě zničím. Jednou provždy!'' zasyčel výhružně a Harrison se ironicky uchechtl. Pak Edward sklopil zrak ke mně a znovu zesmutněl. ,,Věřil jsem ti, když si řekla, že nejsi hloupá husa, abys naletěla někomu jako je Harrison Samuels, ale zmýlil jsem se. Ve všem. Až tě zničí, za mnou nechoď.'' Jeho slova mě zabolela a chtěla jsem Edwarda zastavit, ale rychle jsem si to rozmyslela. Jak to mohl říct?

,,Já ji kurva neberu jako všechny ostatní!'' zařval Harrison na Edwarda a ten se otočil. ,,Je pro mě mnohem důležitější než si myslíš!'' Edward chápavě kývl a pak se nadechl k odpovědi:

,,A bude i po tom, co dodržíš tátův slib?'' Harrison ztuhl a Edward beze slova odkráčel. Nechápavě jsem přeskakovala ze vzdalující se postavy na Harrisona a snažila si vše uspořádat v hlavě.

,,Co myslel-''

,,Neřeš ho! Je teď zlomenej, protože si myslel, že má u tebe šanci, krásko. Pojď, vypadneme!'' Těmito slovy konverzaci utnul a šel si jen vyzvednout cenu. Hlavní člen Gang de rue sjel Harrisona nenávistným pohledem a ten se zatvářil velice polichoceně. Došlo mu, že jeho autem s ním nikam nepojedu, a tak si vypůjčil jiné od nějakého kluka s platinově blonďatými vlasy, což bylo stařičké stříbrné Volvo.

Sedla jsem si výjimečně dopředu k Harrisonovi a připoutala se. Trochu se mi nervozitou třásly ruce, protože jsem ještě netušila, jak Harrison řídí normálně.

,,Pojedu pomalu, neboj. Zní to kurva sebevědomě, ale myslím si, že jsem zasraně dobrej řidič!'' ujistil mě a já se malinko pousmála.

,,Myslel jsi to vážně?'' zeptala jsem se Harrisona, když umlkl.

,,Co?'' nakrčil obočí a stočil mírně volant doprava.

,,To, že jsem pro tebe tak důležitá. Neřekl jsi to jen kvůli Edwardovi?'' zajímalo mě a Harrison chvíli mlčel. Nad něčím přemýšlel a pak si povzdechl.

,,To je fuk, ale jo, myslel jsem to vážně a neříkal jsem to jen kvůli němu. Proč?'' navázal další otázkou a raději jsem jeho první slova nekomentovala.

,,Protože bych to do tebe neřekla. Po tom večeru na chatě.'' Hned, jak jsem to vypustila z úst, Harrison se napřímil a vrásky na čele se mu prohloubily. ,,Potěšilo mě to,'' pokračovala jsem, chtěla jsem, aby si uvědomil, jak moc mi svými předchozími činy ublížil. ,,Ale pořád myslím na to, jak si se tvářil chladně, když jsi všem sděloval, že jsi to udělal pouze z legrace.'' Harrison zarytě mlčel a klouby na rukou měl úplně bílé z toho, jak svými prsty skoro drtil volant. ,,Je hrozné, že se za mě stydíš. Za to, že se ti nejspíš líbím, ale nepřiznáš to, protože si nechceš pokazit reputaci,'' nepřestávala jsem mu všechno vyčítat a on si to každou poznámkou víc a víc uvědomoval. ,,Nemůžeš mít oboje, Harrisone. Nemůžeš mít neomezenou moc na škole s tím, že se budeš scházet se mnou. Ne, můžeš se se mnou scházet, ale už nebudeš mít ve škole takový vliv na okolí. Když budeš se mnou, lidé tě zavrhnou. Tvoje parta ti přestane věřit a na místo kápa nastoupí třeba Dustin nebo-''

,,Je mi to kurva u prdele!'' Harrison prudce zabrzdil a zajel na kraj silnice, vyděšeně jsem vykřikla a se strachem v očích se na něj podívala. ,,Vždycky budu mít navrch. Vždycky! A jestli mi nebudou věřit oni, je mi to u prdele, jasný?! Nikdy nebyli moji přátelé. Byli jen poskoci nebo kámoši na zabavení. Ty kurvičky, který táhnou s Glorií, byly slušnej šuk, ale to je tak všechno! Jediný, co znovu nechci ztratit, je tvoje důvěra! Já vím, že tě to už nebaví. Já kurva vím, že se chovám, jako by mi na tobě nezáleželo, ale zkus se na chvíli vcítit do mě, když si tak hrozně empatická. Celý roky jsem se vypořádával s tím, že se nemůžu o nikoho opřít, protože mi umřela máma. Ve třinácti jsem spadnul do života malýho sráče a už se mi nepovedlo z toho života vybruslit. Nikdy. A teď, teď mám konečně pocit, že tu něco má smysl, protože seš tu ty! Já nechci chodit po chodbách s tím, že mě úplně míjíš pohledem. Nechci, abys ode mě odvracela zrak a byla ze mě znechucená. Ne. Já potřebuju a chci, abys mi byla na blízku. Jinak budu úplně, ale úplně, stejnej jako před tím.'' Zoufale se na mě zahleděl a já mu pohled opětovala. Pohladila jsem ho po tváři a smutně se usmála.

,,Harrisone, mám pocit, že jsi mou důvěru už ztratil. Vím, že mi znovu ublížíš. Vím to.'' S mou odpovědí rozhodně spokojený nebyl, ale nebála jsem se jeho reakce.

,,Jo, ale to každej člověk na tomhle zamrdaným světě. Dokážu ti, že mi můžeš věřit hned teď. Povím ti cokoli budeš chtít. Od tý chvíle na chodbě, kdy ti Dustin shodil učebnice a já se choval jako naprostej kretén, od tý chvíle jsem se s žádnou holkou nevyspal. S žádnou. Jo, párkrát k tomu už směřovalo, ale nedokázal jsem to po tom, co jsem se líbal s tebou.
Přečetl jsem si Pýchu a předsudek, i když to bylo ze začátku utrpení, a pochopil jsem, co hledáš za kluka. Chceš někoho jako je ten Darcy nebo Bingley, ale to já nejsem a nikdy nebudu. Mluvím sprostě, jsem zvrácenej a miluju rychlý jízdy, kde mi jde o život. Nenávidím vztahy, lásku a nesnáším holky, co si myslí, že jsou chytřejší než ostatní. Ale ty, ty seš prostě výjimečná a dodáváš mi sílu. Vážně.'' Usmála jsem se a důkladně si prohlížela Harrisonovu tvář, jako by to mělo být už naposled.

,,Mýlíš se, stejně jako já. Možná potřebujeme každý říct tomu druhému pravdu. Takže odteď žádné lži a jen pravdu,'' upozornila jsem ho a on se usmál. Přejela jsem mu po hlubokém ďolíčku ve tváři a ruku vrátila zpět do klína.

,,Kam půjdeme? Vážně ti nechci svoje svinský pocity vykládat tady,'' odfrkl si a rozhlédl se po malém prostoru v autě.

,,Kamkoli, kde je klid. Kromě lesa!'' ošila jsem se a Harrison na mě spiklenecky mrkl.

***

,,Říkala jsem kamkoli, kde je klid, ale ne do lesa, Harrisone!'' Plácla jsem se do čela, když zaparkoval na mýtině, kam dopadal svit měsíce. Mohlo být tak dvanáct hodin nebo půl jedné.

,,My tím lesem, ale jen projdeme, neboj. Ochráním tě, strašpytle,'' neodpustil si a já mu svým výrazem dala jasně najevo, že když nezavře pusu, začnu vraždit.

,,Jen si ze mě dělej legraci, ale bojím se zcela oprávněně. Nacházím se uprostřed ničeho s někým, kdo byl několikrát málem ve vězení, pije, kouří a je to skoro dvoumetrová hora masa.'' Založila jsem si ruce na prsou a Harrison to celé pobaveně sledoval. ,,Navíc mám na sobě kozačky, které se do lesa moc nehodí, je mi zima a zítra, nebo možná už dneska, jelikož je ráno, jdu do školy.'' Harrison se zachechtal a z ramen si sundal svou koženou bundu.

,,Můžu tě ujistit, že ti neublížim, ale hajzlovi, kterej by se o to pokusil, jo. Půjčím ti svou dokonalou bundu, kterou mimochodem nikomu nepůjčuju, protože je to soukromej majetek.
A na školu ser, je to hovadina, a ty seš už chytřejší než většina těch zajebanců, co si říkaj profesoři. Prostě pojď a na chvíli se prosím uvolni!'' Napřáhl ke mně svou velkou dlaň a já s protočením očí svolila. Budu se jednoduše chovat spontánně. Pro jednou to zvládnu.

Harrisonova bunda byla cítit cigaretami a jeho silnou kolínskou, ale byla teplá a cítila jsem se v ní víc bezpečně. Došli jsme k nějaké nádrži, kterou silně osvětloval měsíc a bylo tak vidět až na dno, jak byla voda průzračná. Stiskla jsem Harrisonovi jeho teplou dlaň a on mi stisk oplatil.

,,Co teď?'' zeptala jsem se plna očekávání a Harrison si skousl dolní ret.

,,Hádej.'' Stočil pohled k vodě a pak na mě. Ihned mi došlo, o co mu jde, a rozhodně jsem zavrtěla hlavou.

,,Ne!'' vypálila jsem okamžitě. ,,Na to zapomeň! Je prosinec, Harry! Umrzneme tu!''

,,Za prvý, je teprve začátek prosince. Za druhý, jen to přeplaveme, a za třetí, voda je vlažná. Vážně. Včera jsem tu byl,'' ujistil mě a já nedůvěřivě přimhouřila oči.

,,Včera není dnes, a navíc - nemám plavky,'' vyhýbala jsem se tomu stále. Nechtěla jsem mu říct, že se bojím studené vody a ještě k tomu se stydím. Myslel by si, že jsem blázen.

,,Tak fajn,'' pokrčil smířlivě rameny. ,,Okamžitě mi řekni pravej důvod!'' Vycítil, že k němu nejsem upřímná, a já si povzdechla.

,,No, dobře.'' Promnula jsem si čelo a polkla. ,,Bojím se vody. Studené vody,'' přiznala jsem a dodala: ,,A stydím se.''

,,Bojíš se vody?'' podivil se a já nervózně přikývla. ,,Aha, to jsem netušil, ale to druhý jsem nějak tak věděl předem,'' popíchl mě s malým úsměvem.

,,Já vím, je to divné, ale vážně z toho mám husí kůži. Co kdyby tu byl nějaký podvodní netvor nebo dravá ryba, anebo bychom zamrzli či dostali zástavu srdce. Mohlo by se i stát, že-''

,,Livie,'' přerušil mě pobaveně Harrison. ,,Je to jen pitomá nádrž s vodou. Nic nebezpečnýho tu neplave. Možná tak vodní řasy.'' Mávl nad tím rukou a přes hlavu si přetáhl tričko. ,,Vezmu tě do náruče, voda je tu nízká.'' Pohled mi spadl na jeho nahou hruď a zčervenala jsem, když jsem si vzpomněla na ten sen o nás dvou. Všiml si, že se na něj dívám, a tak naschvál zatnul svaly, abych se mohla kochat výhledem na jeho vypracované tělo. Já ho občas tak... Ani nevím, jak to popsat.

,,Harrisone, vážně bychom-'' Sundal si své úzké džíny a hned po té následovaly boty a ponožky.
Stál přede mnou jen v černých boxerkách a všechna jeho tetování se vystavovala na odiv. Polkla jsem na sucho a měla velké nutkání ho obejmout a cítit to známé teplo jako ve snu.

,,Přestaň se bát! Udělej jednou něco šílenýho,'' vycházelo z jeho úst jako úryvek z nějaké písně a já si ve stejném rytmu začala svlékat jeho koženou bundu. Sledoval mé pohyby a pomalu oddechoval. Svaly na prsou se mu zvedaly do textu té neznámé písně, jež mi zněla v hlavě a kterou jsem si vymyslela, a ruce měl sevřené v pěstích podél těla.

Sundala jsem si sáčko a opatrně jej složené položila na své boty. Košile pro mě byla nejobtížnější úkol, protože jsem se před ním měla objevit jen v podprsence. Raději jsem si tedy nejdříve sundala kalhoty a váhavě zvedla pohled k Harrymu. Nedočkavě sjížděl po mé světlé pleti a zelenými minerály v očích ze mě strhával i poslední kus oblečení.

,,Můžu si nechat tu košili?'' zašeptala jsem otázku a on se ušklíbl.

,,Jednou ji stejně sundáš, až ti bude na druhým břehu zima.'' Úšklebek se mu rozšířil a já se podívala do země.

,,A kam dáme oblečení?'' oddalovala jsem tenhle zákrok, co nejdéle.

,,Vezmeš ho nad hlavu, ponesu tě. Anebo ho necháme tady,'' řekl pohotově a vyčkával. Ještě jsem pár minut váhala, ale nakonec jsem si košili pomalu rozepnula a položila ji k ostatním věcem. Husté vlasy mi zakrývaly většinu, ale stejně jsem se styděla. Harrison ke mně pomalu došel a spokojeně zvedl koutky nahoru. ,,Seš krásná,'' řekl zcela vážně a já s červenými tvářemi znovu sklonila hlavu.

Do rukou mi podal dvě hromádky oblečení a sehnul se. Jedna jeho paže mi zabloudila do ohybu mezi lýtkem a kolenem a druhá těsně nad bedry. Vzal si mě bez jediného problému do náručí a kráčel pomalu k vodě se stříbřitou hladinou. Raději jsem zavřela oči a jednu ruku mu obmotala okolo krku. Obličej jsem zavrtala do jeho krku a ztěžka dýchala, když jsem cítila to příjemné teplo vycházející přímo z něj. Přitiskl si mě ještě blíže a nepokoušel se nijak protestovat, že jsem se ho držela jako klíště.

Voda pod námi cákala, i když se Harrison snažil našlapovat opatrně, ale přeci jen na mě občas nějaká ta kapka dopadla. Cukla jsem sebou, ale nepustila se.
Najednou zvuky ustaly a Harrison se zastavil. Nechtěla jsem opustit jeho teplou náruč, ale bylo by neslušné, držet se ho i přesto, že už jsme měli tu ''překážku'' v podobě vodní nádrže za sebou.

,,Půjdeš sama nebo chceš, abych tě tam donesl? Předem ti říkám, že mi to nevadí,'' šeptl do ticha a já na důkaz, že mi to takhle vyhovuje, mu stiskla rameno. Pochopil to a s malým uchechtnutím kráčel dále.

Tahle chvíle pro mě byla tou nejhezčí chvílí s Harrisonem. Nemuseli jsme mluvit, ale stačilo být tomu druhému blízko a slova byla tím pádem zbytečná.

,,Jsme tu,'' řekl mi po chvíli a já se mu opatrně vymanila ze sevření. Pohlédla jsem před nás a uviděla malou dřevěnou chatku. Pozvedla jsem obočí a zvedla hlavu směrem k Harrisonovi. ,,To je moje tajný místo. Chodím sem, když nechci spát ve vile s klukama. Lisu mám na přemejšlení a tohle na přespávání. Je to moje, mimochodem,'' ujistil mě, když jsem se tvářila nedůvěřivě. ,,Opravil jsem to tady a dal to trochu do pořádku. Jdeš dovnitř?''

,,Ano, jistě,'' dostala jsem ze sebe ohromeně a následovala jeho kroky. Na sebe jsem si vzala v rychlosti košili a cupitala po špičkách, protože chladná noční zem studila.

Harrison otevřel dveře a rozsvítil malou lampičku, která alespoň trochu malou místnost osvítila.
Rozhlédla jsem se po pokoji, který byl ještě vyhřátý, a obdivovala, jak byl hezky zařízený. Velká rozkládací pohovka, sloužící i jako postel. Dveře vedoucí nejspíše do koupelny. Malinká kuchyňka v rohu a kamna s vyhaslým ohněm.

,,Zatopím, zatím si sedni,'' řekl Harrison, když zavřel a rozešel se ke kamnům. Zkušeně přikryl noviny polínky a vytáhl sirky. Posadila jsem se na pohovku a naše věci dala na stranu. Stále jsem se styděla, ale nechtěla jsem Harrisona nijak urazit tím, že bych se hned začala oblékat.

Když už oheň vesele plápolal, Harrison se na mě otočil a vstal.

,,Dáš si něco? Čaj? Kafe?'' Poprosila jsem o ovocný čaj a on ho šel poslušně uvařit. Dívala jsem se, jak plameny pomalu olizují kusy dříví a snaží se dostat ven z toho malého prostoru. Harrison mi podal opatrně velký šálek, z kterého vycházela pára tančící přímo nad hladinou horkého nápoje.
Tiše jsme srkali každý ze svého hrnečku a občas se o sebe jemně otřeli lokty.

,,Tak,'' začala jsem. ,,Kdo se bude ptát první?'' navázala jsem na důvod tohohle malého výletu sem.

,,Budeme se střídat, první se ptám já,'' stanovil rozhodně a já neprotestovala. ,,Kdo byl ten člověk, kterej se zabil v autě?'' Čekala jsem, že se na to zeptá a byla vlastně ráda, protože jsem si tímhle tajemstvím k němu vytvářela větší důvěru.

,,Kluk, který měl představovat něco jako mou dětskou lásku. Nic vážného. Dal mi mou první pusu.'' Mávla jsem nad tím rukou, protože mi došlo, že truchlit nad někým, jako byl Cameron, bylo zbytečné. Cameron se nedal považovat za lásku, v té době možná ano, ale tehdy jsem nevěděla, co láska je, a ani teď to pomalu nevím. Jen to čítám z knížek.

,,Aha,'' hlesl Harrison. ,,Teď ty,'' pokynul mi a pohodlně se usadil.

,,Nikdy si neměl pocit, že by ti holka mohla být blíž? Že by ses do ní mohl třeba zamilovat a vypustit z hlavy své tvrzení, že je láska nesmysl?'' zajímalo mě to tak moc, že jsem se prostě zeptat musela.

,,Jo,'' řekl jen a dodal. ,,Jednou. A myslím, že naposled,'' řekl vyhýbavě a já kývla, i když mě hrozně zajímalo, u koho to zažil. ,,Cítíš něco k Edwardovi?'' Zarazila jsem se, ale odpověď jsem znala předem.

,,Ne, myslela jsem si to, ale ne. Je to jen kamarád. I když teď už asi ani to ne,'' zamrzelo mě to, ale nelámala jsme si s tím v tuhle chvíli hlavu, protože teď jsem přeci byla s Harrisonem a Edward tu nebyl.

,,Deset věcí, které nemáš rád!'' vyzvala jsem ho a on se zasmál.

,,Fajn, jak chceš, ale někdy se budeš fakt divit,'' upozornil mě a navlhčil si rty. ,,Nenávidím buzny. Lesby mi tolik nevadí, je to celkem sexy, ale buzny? Fuj. Dylan Brewer je pro mě odpad,'' řekl první věc, která mě ani moc nepřekvapila. ,,Když se mi někdo snaží odporovat nebo mě poučovat, protože se rád řídím sám sebou a nikým jiným. Nemám rád, když mi někdo bere něco, co mi patří. Pak nesnáším nechráněnej sex. Je to riskantní a další projev lásky. Fuj! Nechráněnej sex jsem nikdy neměl. Vždycky kondom.'' Zatvářila jsem se zaujatě. Myslela jsem, že Harrymu je jedno, jakým způsobem provozuje pohlavní styk. Hlavně, že to splní jeho předpoklady.
,,Nemám rád drogy. Je to svinstvo, co z lidí dělá akorát smažky. Trevisovi jsem jasně řekl, že jestli mi bude někdy tuhle sračku nutit, končí u mě. Pak nemám rád sladkosti. Připomíná mi to dětství, na který jsem chtěl zapomenout,'' zasekl se, ale pak zavrtěl hlavou a pokračoval: ,,Nemám rád romantický filmy a cokoli, co hraje na city. Je to blábol a jedna velká lež. Nemusím svýho fotra, nikdy jsem ho nemusel, protože vždycky stejně upřednostňoval Edwarda a já mu byl u prdele. Nenávidím, když mi někdo lže, i když já to dělám skoro denně. A nakonec nemám rád Edwarda. Je to ztělesnění mě v dobrý verzi a tolik mě sere, že jsem mohl bejt stejnej, ale celej život jsem si už od základů posral. Je to čůrák a doufám, že se ho už brzo zbavím,'' odplivl si znechuceně po desáté věci a já si povzdechla. Mrzelo mě, že s Edwardem nevychází, ale nechtěla jsem se jim do toho plést. ,,Deset věcí, co máš ráda?'' položil mi otázku on, podobné té mé předchozí, a já se zapřemýšlela.

,,Mám ráda knížky, protože v nich je všechno krásně popsáno do detailu. Ne, jako ve filmech. Tam ten detail nebo kousek něčeho důležitého můžeš přehlédnout, ale v knížkách to pochytíš. Mám ráda, když je kolem mě pořádek, protože jsem už odmalička vyrůstala v čistotě a připomíná mi to tak domov. Mám ráda hraní, protože do něj vložím sebe a aspoň na chvíli můžu být někým jiným. Mám ráda upřímnost, protože pak alespoň vím, na čem jsem.
Mám ráda, když mám kolem sebe rozhled, protože stísněné prostory mě znervózňují. Mám ráda klid, protože pak mohu přemýšlet. Mám ráda bonbóny Raffaello, ne, miluji bonbóny Raffaello, protože jsou výborné a působí tak lehce! Mám ráda plyšáky, protože mi nahrazují přátelé, kterým nemůžu říct všechno. Mám ráda stromy, přírodu a zvířata. A mám ráda Švýcarsko, protože tam bydlí moji prarodiče a děda je jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě,'' prozradila jsem a Harrison chvíli mlčel. Vstřebával všechny informace, a když to vypadalo, že všechno pobral, ptala jsem se já. ,,Co tě dokáže opravdu potěšit?'' Harrison se usmál a víc se ke mně přiblížil.

,,Ty.'