Z pohledu Olivie

Dopluli jsme zpátky ke břehu a utřeli si slzy od záchvatu smíchu. Moc jsme z toho karaoke nestihli, protože jsme se neustále smáli. Už dlouho jsem se tak nepobavila.

Edward vylezl na břeh a napřáhl ke mně ruku, aby mi pomohl. Vyhoupla jsem se na molo a zakymácela se. Stále jsem držela Edwarda za ruku a dalo by se říct, že jsem ho skoro objímala. Zadíval se mi do očí a jeho zelené duhovky kmitaly sem a tam. Začínala jsem být čím dál tím víc nervóznější a málem jsem spadla na zem překvapením, když se ke mně naklonil, aby mě políbil. Malinko jsem ucukla a sklonila pohled.

,,Edwarde... já nemůžu. Promiň.'' Chápavě pokýval hlavou a zklamání překryl svým typickým úsměvem.

Netušila jsem, že ke mně Edward chová nějaké sympatie. Věděla jsem, že se mu líbím podle náznaků a řeči těla, ale nic víc. Tohle bylo špatné. Líbala jsem se s Harrisonem a odmítala Edwarda. Vím, že Edward byl pro mě spíše vhodný a mamce by se mnohem víc líbil, ale přeci jen jsem potřebovala více času.

Rozešla jsem se směrem k chatě a na zemi spatřila nedopalek od cigarety, z kterého se ještě kouřilo. Zamračila jsem se a kolem sebe se rozhlédla. Nikoho jsem nezahlédla, a tak jsem nad tím jen pohoršeně mlaskla. Nedopalek jsem štítivě uchopila mezi prsty a típla ho do popelníku na parapetu. S divným pocitem jsem vešla do chaty a zamířila do svého pokoje. Cestou jsem spatřila Davida, jak sedí s hlavou v dlaních na pohovce a před sebou má sklenku s whisky.

Už jsem to chtěla přejít bez jediného slova, ale nakonec jsem se k němu rozešla a opatrně si sedla do křesla vedle. Zatím jsi mě nevšiml, a tak jsem ticho nepřerušovala. Najednou ale pozvedl hlavu, a když mě uviděl, překvapeně zamrkal.

,,Oh, Liv, co tu děláš? Myslel jsem, že jste šli s Edwardem ven,'' vyšlo z něj udiveně a promnul si mírně zarudlé oči.

,,Byli jsme s loďkou na jezeře, ale už jsme se vrátili,'' vysvětlila jsem. ,,Jsi v pořádku?''

,,Ano-'' řekl dost nejistě. ,,Jsem rád, že už ses mi naučila tykat. Aspoň si nepřipadám tak staře,'' zasmál se smutným tónem a já zvedla jeden koutek nahoru.

,,Promiň, byl to pro mě ze začátku nezvyk.'' Kousla jsem se do rtu a mlčela. Vlastně jsme mlčeli oba, David v ruce třímal skleničku se zlatavou tekutinou a zamyšleně koukal před sebe, a já se snažila vymyslet cokoli, co by udrželo konverzaci.

,,Nevíš, kde je Harrison?'' protrhl ticho svým hlubokým hlasem a já zavrtěla hlavou. ,,Dokáže být přesvědčivý, že ano?' překvapil mě svou další otázkou.

,,Jak to myslít-myslíš?'' přeřekla jsem se a sjela ho zkoumavým pohledem.

,,Mluvím o Harrisonovi. Každou holku si pomalu a jistě dokáže obmotat okolo prstu. Každou, bez výjimky. Neříkám, že i tebe, ale jen tě varuju. Neskoč mu na ty jeho pasti, jinak budeš později litovat.'' Na sucho jsem po jeho slovech polkla, protože jsem nečekala, že mi to sdělí zrovna dotyčného otec.

,,My dva jsme jen přátelé,'' utvrdila jsem ho a z mračení se mi nakrabatilo čelo.

,,Harrison nemá přátele. Harrison má pouze a jen ''své lidi'', které občas využívá ke svému prospěchu. Nemá ani rodinu, protože ji nechce. Harrison nemá nic. Jen sebe a své myšlení.'' Čím víc jsem se toho dozvídala od Davida, tím víc mi bylo hůř a hůř. Mluvil pravdu, to bylo evidentní, ale byla to pravda, které jedna má část nechtěla jednoduše věřit. Než jsem se odhodlala k odpovědi, vešel do místnosti Edward a s úsměvem se posadil ke svému otci. Lehké zklamání, které bylo u něj zjevné, když jsem ho na molu odmítla políbit, bylo ta tam, nebo dobře skryto.

,,O co jde?'' podíval se nejprve na mě a pak na svého otce. Uhnula jsem pohledem a nebyla sto mu odpovědět.

,,Jen jsem se Liv ptal, jestli neviděla Harrisona,'' řekl pouze půl pravdy David a dopil zbytek ze své skleničky. ,,Už je dlouho pryč.''

,,Asi šel hledat nějakou rychlovku na večer,'' ušklíbl se Edward a mě se jeho jízlivá poznámka kupodivu dotkla.

,,Půjdu se obléct. Zavolejte mě, až bude večeře, prosím,'' požádala jsem a rychle vystřelila z pokoje. Vyběhla jsem schody a během několika vteřin byla u sebe. Lehla jsem si na postel a vydýchávala se. Nebylo to kvůli těm schodům, ale kvůli pocitu, že je Harrison teď s někým jiným. Nemělo by mě to trápit, ale přeci jen... políbil mě. Mě. A pro něj to bylo něco osobního. Něco, co nikdy nedělá. Myslela jsem, že to něco znamená. Že by se mohl umoudřit. Být lepším.

Ale co když to on přeci jen nedokáže?

***

Večeře probíhala v naprostém tichu. Možná to bylo tím, že se Harrison stále nevrátil. Krájela jsem maso na malé kousky a nuceně si je vkládala do úst. Nechtěla jsem být skleslá, ale ať jsem dělala cokoli, zabránit tomu nešlo. Edward vypadal docela spokojeně a David byl nejspíš duchem nepřítomný. Možná by bylo nejlepší, kdyby se už Em objevila, protože ta dokázala vždycky navodit skvělou atmosféru.

Dojedla jsem a talíř odnesla do kuchyně, kde jsem ho naskládala do myčky spolu s dalším špinavým nádobím. Opřela jsem se o pult s mramorovou deskou a povzdechla si. Dneska toho už bylo dost.

***

Probudila jsem se kolem sedmé hodiny a chvíli se jen tak povalovala v posteli. Když mě to už přestalo bavit, vyčistila jsem si zuby a oblékla si bílé tepláky s růžovou mikinou. Dostala jsem chuť se projít ještě za šera, a tak jsem si oblékla kecky a vyšla ven. Jakmile jsem vydechla z úst horký vzduch, kolem mě se rozprostřely malé obláčky páry. Šlapala jsem po úzké cestě kolem lesa s rukama zabořenýma v kapsách a přemýšlela. Myšlenky mi odbíhaly stále k jednomu nedořešenému případu jménem Harrison a vymýšlely si všechno možné, aby mě přesvědčily o tom, jak moc je špatný.

Stoupala jsem po kopci stále výš a výš, koukala se na své bílé boty a nevnímala nic okolo sebe. Až teprve, když jsem došla na úplný vrchol, zvedla jsem hlavu a nadskočila leknutím. Přede mnou stál překvapený Harrison s cigaretou v puse a na sobě měl svou typickou koženou bundu. Změřila jsem si ho pohledem a tázavě pozvedla obočí. Celý večer se neukázal, tipnu si, že ani přes noc nepřespal v chatě, a najednou se jen tak zjevil přede mnou.

,,Harrisone, kde jsi byl?'' zeptala jsem se s náznakem dotčenosti v hlase.

,,Copak? Scházel jsem ti?'' Ironicky se uchechtl a zašlápl tenkou tyčinkou ještě nedokouřenou. Zatvářila jsem se krapet ublíženě a povzdechla si.

,,Znovu se tě ptám, kde jsi byl?'' Harrison se povýšeně napřímil a oblízl si spodní ret.

,,Zkurveně daleko od tebe. Nepřišlo mi totiž, že bych ti nějak zvlášť chyběl,'' zněl naštvaně, ale zároveň sklesle.

,,Můžete mi říct, co to s vámi chlapy je?! Nejdřív mi tvůj táta vlastně skoro do očí řekne, že bych se s tebou neměla bavit, protože mě jednoho dne stejně odkopneš, a to proto, že ti na mně vůbec nezáleží. Pak mě Edward málem políbí uprostřed mola a nakonec mi začneš vyčítat něco, co vůbec nechápu? Pane Bože! Na to já už vážně nemám! Takže mi řekni, o co tu běží, jinak přísahám, že-''

,,Edward tě málem políbil?'' Harrison zatnul pěsti a celé jeho tělo se ještě více napnulo. Mohla jsem dokonce slyšet, jak mu sem tam luplo v prstech, když silně přitlačil na své odřené klouby.

,,To je jediné, co slyšíš? Ano, malém ano, ale nedokázala jsem mu to oplatit, protože bych se pak vůči tobě cítila špatně!'' vyjela jsem už i já rozhořčeně a místo zaťatých pěstí jsem zaryla nehty hluboko do dlaní.

,,Proč? Proč bys do prdele měla? Myslíš, že když jsem tě párkrát políbil, že to jako něco kurva znamenalo? Ani hovno, Livie. Jen sem chtěl zkusit, jaký je to cucat se se šprtkou. Docela dobrý, ale nic záživnýho. A co teprv ten večer, kdy jsme se objímali v pokoji? Stačilo pár dalších posranejch sladkejch slov a dovolila bys mi dostat se ti do kalhotek. Třeba příště, zlato, aspoň se něco-''

Vrazila jsem mu facku přímo doprostřed tváře a ze všech sil se snažila zadržet horké slzy. Nastalo ticho, a myslím, že jsem se i jednu dobu bála, že mi to Harrison i oplatí, ale nedošlo k tomu, protože byl jen překvapený z mé reakce.

,,V životě jsem potkala mnoho slabochů, Harrisone, ale zatím tě nikdo ještě nepřekonal.'' Můj hlas zněl tiše, vyrovnaně a chladně. ,,Tvoje matka se na tebe právě teď dívá, a víš, co říká?'' Naschvál jsem udělala krátkou pauzu. ,,Tohle není můj syn. Tohle není můj Harrison.'' Otočila jsem se a s rukama v kapsách pomalu kráčela zase zpět. Neslyšela jsem za sebou kroky, neslyšela jsem nic, až na tiché prozpěvování ptáků v korunách stromů.

,,Livie, stůj! Prosím! Já to tak nemyslel!'' Na malý okamžik jsem zaváhala, ale s víčky stisknutými těsně k sobě jsem pokračovala dál. ,,Já- Já nemůžu přijít ještě o tebe.'' Tahle věta zněla opravdu zoufale a dalo mi dost přemáhání se neotočit, ale nemohla jsem ho nechat znovu vyhrát.

***

Zaklepala jsem na lakované dveře s vyrytým nápisem a ozvalo se tiché dále. Opatrně jsem vzala za kliku a vešla. Seděl na posteli a se zamyšleným pohledem koukal na své propletené ruce. Na chvíli pozvedl hlavu, aby se na mě mohl pousmát a poté ji zase sklonil. Sedla jsem si vedle něho a nepatrně si povzdechla.

,,Chtěla bych se ti omluvit,'' začala jsem zlehka.

,,Za co?'' optal se zmateně.

,,Že jsem tě nepolíbila, Edwarde. Nejde o to, že bych nechtěla. Ale... asi se bojím,'' řekla jsem a konečně se na něj podívala. Jeho oči nabraly odstín zelenější, než kdy dřív, a na malý moment, jako bych viděla ty Harrisonovy.

,,Čeho? Toho, že budeš litovat?'' odpověděl mi otázkami.

,,Možná... anebo taky toho, že nevím, co ode mě čekáš. Proč jsi to chtěl vůbec udělat?'' snažila jsem se být upřímná a moc se nevyptávat.

,,Protože jsem v tobě našel spřízněnou duši. A v jednu chvíli mě napadlo, že to možná cítíš stejně.'' Konec věty zašeptal a já překvapeně zamrkala. ,,Myslíš, že mám šanci?'' zadíval se na mě s nadějí a moje srdce začalo bít v rychlejším tempu.

,,Šanci na co?''

,,Šanci na vztah. Na vztah s tebou.'' Na okamžik jsem zapomněla dýchat, ale po pár vteřinách se mi dech navrátil.

,,Tím jako myslíš nás dva?'' podivila jsem se a Edward kývl. Nastalo ticho, při kterém jsem si vzpomněla na Harrisona. Na jeho bezcitná slova, na to, jak mi bez jediné emoce řekl, že o mě nemá zájem. Že jsem jen další na jeho seznamu. Proč bych nemohla být s Edwardem? Vždyť je to lepší verze Harrisona. Milejší, velkorysejší a kamarádštější. Našla bych několik nedostatků, to ano. Dokonce se bojím, že mi i Harrisonova povaha u Edwarda chyběla, ale nedokázala bych unést i jeho odmítání a urážení.

,,Myslím, že to chce opravdu čas. Že se k tomu postupně dostaneme, ale přeci oba nechceme na nic tlačit. Čas nám pomůže,'' rozhodla jsem nakonec a Edward se souhlasně usmál.

,,Jo, to máš pravdu. Jsem rád, že mě úplně nezavrhneš,'' řekl se stálým úsměvem na tváři a já se uchechtla. Chvíli jsme ještě seděli, než jsem se rozhodla vstát a pomalu zamířila ke dveřím. V půli cesty jsem se ale zastavila v pohybu, otočila se a rychle se vrátila k Edwardovi. Nechápavě se na mě zadíval, ale já se k němu opatrně sklonila a věnovala mu malou pusu na rty. Překvapeně zamrkal a nadechl se, aby něco řekl, ale dřív než se k tomu zmohl, už jsem byla pryč.

Plácla jsem se do čela, jakmile jsem byla na chodbě, a raději se vydala ke svým dveřím. Zavřela jsem za sebou a na chvíli přimkla víčka těsně k sobě. Proč jsem to udělala? Vždyť jsem to udělat nechtěla! Je to jen kamarád!

Oči jsem zase otevřela a málem dostala infarkt, když jsem na posteli spatřila sedět Harrisona.

,,Co tady děláš?!'' vyjela jsem na něj, pořád ještě v šoku.

,,Olivie, prosím. Já to tak nemyslel. Já nechci, aby to, co se mezi námi děje, nějakým způsobem končilo. Protože-''

,,Harrisone, odejdi! Už si toho řekl dost!'' skočila jsem mu do řeči a promnula si znaveně čelo.

,,Olivie,'' oslovil mě zoufale a pokusil se přiblížit. Couvla jsem a smutně nakrčila obočí. ,,Právě jsem dala pusu Edwardovi,'' vyšlo ze mě znenadání a Harrison strnul. Olivie Sparksová, co to jako mělo znamenat?

,,Prosím?'' zareagoval otázkou a vstřebával mou informaci.

,,Řekl mi, že se k sobě hodíme a že bychom to měli vlastně zkusit,'' pokračovala jsem a Harrison se opřel o stěnu. Vydýchával má sdělení a mračil se víc a víc.

,,Proč mi to říkáš?'' zavrčel. ,,Chceš, abych žárlil?! Abych žárlil na toho zkurvysyna? Protože do prdele jo! Žárlím na něj jako svině! Bere mi něco, co mám rád a na čem mi záleží! Je mi jasný, že kdyby sis mohla vybrat, brala bys jeho!'' Prohrábl si vlasy a jeho vysoké tělo se po pokoji procházelo sem a tam. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mluvil tak upřímně, protože jsem věděla, že to, co říká, je pravda.

,,Nevybrala,'' pípla jsem, když už začal skoro dupat. ,,Nevybrala bych si ho, protože není ty.'' Harrison se zastavil. Pohlédl na mě a zhluboka se nadechl. Díval se mi do očí a hledal známky pochyb či neupřímnosti. A když nic nenašel, dlouhými kroky se rozešel přímo ke mně a ruku mi položil na zátylek. Zkušeně si mě k sobě přitáhl a přisál se mi na rty. Líbal mě tak zuřivě, že jsem se bála, že upadnu, jak se mi podlamovaly kolena, ale Harrison si mě vyzvedl a přinutil mě tak obmotat nohy okolo jeho pasu.

Klepaly se mi z toho všeho ruce. Bylo to něco nového, ale líbilo se mi to. Prohrabovala jsem Harrisonovi vlasy a užívala si ten krásný nový pocit. On svými dlaněmi sklouzl z mých zad o něco níže a zastavil se přesně na bedrech. Chvíli čekal a ptal se mě tak, jestli může pokračovat. Zavlnila jsem se v bocích a natiskla se na něj ještě víc, čímž pochopil, že smí. Sjel tedy dlaněmi až na můj zadek a silně ho zmáčkl. Vzdychla jsem a Harrison se jazykem dostal dovnitř mých úst. Propletl ho s tím mým a nepřestával přejíždět svýma rukama od krku až po stehna.

,,Liv?! Liv! Jsem tady!'' ozvalo se z chodby a já se od Harrisona ihned odtrhla. Emma. ,,No tak! Máme spolu pokoj!'' hulákala dál nahlas a její hlas se začal přibližovat. Šla nahoru po schodech, takže bylo jasné, že Harrison už nemůže opustit můj pokoj dveřmi, protože by ho zahlédla.

Chytla jsem ho za ruku a otevřela rychle okno. Byli jsme jen v druhém patře, čili se mu nemohlo přeci nic stát. Skoro jsem ho z toho okna vystrčila, protože Em vtrhla do pokoje a s nadšením mě vítala. Harrison přistál hladce, a ještě než odešel, poslal mi vzdušný polibek a mrkl. Začervenala jsem se a okenice zavřela, aby nám nebyla zima. Objala jsem Emmu a už jen poslouchala její vyprávění.