Probudila jsem se na něčím pevném těle a vykřikla, když jsem na stolku uviděla, kolik je hodin. Spadla jsem z rozkládací pohovky a Harrison se s trhnutím probudil. Zděšeně se začal rozhlížet kolem sebe, až se očima pozastavil nade mnou. Obočí mu nechápavě vystřelilo nahoru a já rychle vstala.

,,Pane bože, Harrisone! Je půl dvanácté! Je čtvrtek! Je škola a my tam nejsme! Bude to divné, když budeme chybět my dva, a ještě divnější, když budu chybět já a ani nebudu na svém pokoji. Emma si bude myslet, že se mi něco stalo, anebo hůř, že jsem někde s tebou a děláme... opět divné věci!'' začala jsem panikařit a chodit sem a tam. Harrison se to snažil pobrat, ale jen sledoval každý můj krok.

,,Liv,'' oslovil mě konečně krátce a já se na něj podívala. ,,Na vysoký se tohle tolik neřeší. Je to normální!'' ujistil mě, ale mě to rozhodně neuklidnilo.

,,To tedy není! Možná pro tebe, pro mě ne! Nikdy jsem úmyslně ve škole nechyběla, a když jsem byla nemocná, počkala jsem až na víkend nebo prázdniny, abych nic nezameškala. Ano, několikrát se mi to vymstilo, ale to je vedlejší. Já nesmím zameškat, co když se to dozví táta?! Nebo hůř... mamka?!'' šílela jsem dál a Harrisonovi začaly cukat koutky.

,,Ber to jako volno, který si dlouho neměla, ok?  Včera jsme usnuli moc brzo na to, abysme si o sobě řekli téměř všechno, takže...'' Naschvál konec věty prodloužil. Vydechla jsem všechen vzduch z plic a sedla si zpátky vedle něj.

,,Asi máš pravdu.'' Promnula jsem si čelo a podívala se na něj. ,,Myslíš si o mně, že jsem blázen?'' zeptala jsem se ho nejistě.

,,Jo, ale jen ohledně školy. Seš z ní totálně posraná, což nechápu, ale obdivuju na tobě tu trpělivost, a to jak ji s přehledem zvládáš,'' řekl upřímně.

,,Vážně? Protože mně přijde, že mě většina lidí považuje za příšernou šprtku, co se neustále jen učí a vůbec nezapadá. Asi se divíš, že se takhle chovám, ale u mě je to tak už odmalička. V naší rodině je nepřípustné mít špatné známky, oblékat se výstředně či poslouchat moc hlasitou hudbu. Nesmíme mluvit hanlivě, nosit výrazný make-up a mamka mi zakazuje nosit i tmavé oblečení. Naše zvyky jsou někdy až moc přehnané, a proto jsem si asi nikdy nenašla moc kamarádů, i když jsem jich mohla mít tucty. Mamka mi vybírala lidi, s kterými jsem se mohla bavit a s kterými ne. A kdyby viděla, že mám na sobě jen spodní prádlo, košili a ponožky, vedle mě sedí polonahý potetovaný kluk, který vypadá, že právě opustil nějaký pouliční gang, poslala by mě do severní částí Evropy a musela bych každý den chodit do kláštera!'' vysypala jsem ze sebe v neuvěřitelné rychlosti a Harrison stihl jen párkrát zamrkat. Nečekala jsem na žádnou reakci a pokračovala: ,,Nemysli si, taky mě to už někdy nebaví. Být stále slušná, poslouchat a chovat se jako dospělá žena. Až doteď mi nedocházelo, že jsem během dětství musela rychle vyrůst a být mladou dámou už tak časně. Kdybych nevypadala jako dítě, ani bych si tak nepřipadala. V osmi jsem uměla už plynule francouzsky a německy, učila jsem se zpívat a hrát, malovala jsem portréty a musela mít vždy uklizený pokoj. Jen jednou jsem se pokusila mamce odporovat a nedopadlo to pro mě dobře.'' Do očí se mi nahrnuly slzy. Tolik jsem měla mamku ráda, a proto mě tolik teď mrzelo, že ze mě chtěla mít jen dokonalou dceru.

,,To jsem netušil,'' zašeptal Harrison. ,,Hele, Olivie, ať tvoje mamka dělala cokoli, tak to dělala pro tvoje dobro. Jo, je asi nějaká pošahaná, to se na mě nezlob, ale má tě ráda a záleží jí na tom, jak se prezentuješ ve společnosti. Moje máma to chtěla taky. Chtěla ze mě udělat hodný dítě. Ale věděla předem, že je to marný. Jakmile jsem přišel domů s první kérkou, to mi bylo dvanáct, už v ten moment věděla, že se ve mně spletla. Ve třinácti jsem se poprvý ožral, a to byla chvíle, kdy ze mě byla opravdu zklamaná. Kór tehdy, když jsem jí řekl o tom, že už nejsem panic. Vypadal jsem vyspělejší, než kluci v mým věku. A proto jsem toho tolik využíval. Když máma pak zemřela, začal jsem svoje tělo pokrývat tetkama, abych si do sebe vtiskl aspoň zkurvený vzpomínky. Každý to tetování má svůj význam. Schoval jsem se za masku takovýhleho zasrance, protože jsem nechtěl všem ukazovat, že mě mámina smrt srazila na kolena.'' Bylo vidět, že se mu o tom těžce mluví. Pohled mi spadl na černé inkoustové malůvky.

,,Řekneš mi jejich význam?'' zeptala jsme se zaujatě a Harrisona to podivilo.

,,Všech?'' nepřestával na mě překvapeně zírat.

,,Klidně,'' usmála jsem se a jeho to nejspíš potěšilo.

,,Fajn, tak začnu rovnou tím mým prvním,'' ukázal na drobný nápis na svém pravém zápěstí. ,,Forever fucker,'' přečetl jej. ,,To je moje heslo.'' Naklonila jsem hlavu lehce na stranu a pozvedla obočí.

,,Proč sis to myslel už ve dvanácti? Mohl si to změnit!'' nechápala jsem.

,,Protože mi to ostatní říkali tak často, že jsem tomu jednoduše začal věřit,'' pokrčil rameny. ,,Další jsou klávesy,'' ukázal na předloktí, kde měl do kůže vrytý obrázek pianových kláves. ,,Znamenají, že i když s mamkou odešla hudba, stále je kousek tý hudby ve mně.'' Přejela jsem opatrně po tetování a všimla si data nad ním.

,,Co znamená to datum?'' Harrison chvíli mlčel, jako by nad něčím důležitým přemýšlel.

,,Den, kdy máma odešla a já se úplně změnil.'' Lítostivě jsem mu stiskla ruku a ukázala na další číslice.

,,A tohle?'' Harrison se na mě zašklebil a naklonil se k mému uchu.

,,Den, kdy jsem vyprstil první holku,'' pochlubil se a já protočila očima.

,,Jsi nechutný. Proč si něco tak nedůležitého v TVÉM životě necháváš vytetovat?'' Harrison se odtáhl a úšklebek na tváři se mu ještě víc rozšířil. Nadechl se k odpovědi, ale nedala jsem mu možnost odpovědět. ,,Nebo víš, co? Raději mi to neříkej.'' Harrison se zasmál a já ukázala na další tetování. ,,A ten kříž?'' Nad břichem měl vytetovaný velký krásný propracovaný symbol, který se měnil na rozcestí.

,,Kříž má negativní energii přeměňovat na pozitivní, a to se mě chytlo. Má představovat všechny světový strany a já jsem tady,'' namířil prstem na spodní konec kříže. ,,Tyhle tři další cesty mě čekaj. A je na mně, jakou z nich si zvolím.'' Všimla jsem si, že cesty pokračují a na každé z nich je další symbol. Na levé byla vykreslená lebka, na prostřední lidské srdce a na konci pravé stál vlk.

,,Smrt, láska a samota?'' pohlédla jsem na něj tázavě, jestli jsem dobře uhádla celý význam, a on se pousmál.

,,Lebka je špatná budoucnost, ať už smrt nebo posranej život. Srdce je cesta, kterou bych se vydal, kdybych se jím řídil. Nevím, co to obnáší, ale poznal bych to. A... vlk je asi ta samota,'' zareagoval a mně to celé vyrazilo dech. Dal si s tím velmi záležet.

,,Kolik jich vůbec máš?'' zeptala jsem se se zájmem, když mi došlo, že kdyby mi chtěl říct všechny významy, byli bychom tu ještě dlouho.

,,Nevím, po sto padesáti jsem to přestal počítat.'' Vykulila jsem na něj oči a on se nad tím ušklíbl. Nedělal si zjevně nic z toho, že jeho kůže byla více jak z poloviny z inkoustu.

,,Pane bože,'' zmohla jsem se jen na tahle dvě slova, protože nic víc k tomu říct nešlo. Pak jsem mu opatrně přejela po cestě, na jejímž konci bylo srdce, a doufala, že přesně tou se jednou vydá.

***

S Harrisonem jsme odpoledne zamířili do města a nepřestávali se toho druhého ptát na nejrůznější otázky. Dozvěděla jsem se třeba, že Harrison zbožňuje hady a nemá rád hlodavce, protože prý smrdí a nejsou k ničemu užiteční. Pak také, že mu chutnají převážně pálivá jídla a že už si pomalu ani nepamatuje, jak chutná čokoláda. Donutila jsem ho tedy sníst alespoň jednu kostičku a on šokem, jak moc to je dobré, chtěl další a další, než nakonec snědl skoro celé balení.

,,Harrisone, jak dobře se znáš s Emmou?'' zeptala jsem se ho, když jsme procházeli kolem hračkářství.

,,S tou tvou spolubydlící?'' Přikývla jsem. ,,Vím, že chodila s Dustinem, kterej s ní byl jen kvůli sexu. Jednou jsme spolu šukali, ale to je tak všechno, proč?'' zeptal se mě s nezájmem a já zatajila dech, protože to pro mě byl opravdu šok.

,,Probůh, Harrisone! Řekni mi jediného člověka, s kterým si ještě nespal!'' vyjekla jsem. Vždyť mě před ním Emma ještě varovala. Netušila jsem, že s Harrisonem měli takový... vztah.

,,S tebou.'' Pokrčil rameny a já nechtěně zrudla. ,,Ale tys nešukala ještě s nikým, čili se to vlastně ani nepočítá.''

,,Přestaň říkat to hrozné slovo!'' Zrudla jsem ještě víc a rozhlédla se kolem sebe.

,,Jaký?'' zeptal se mě schválně hloupě. ,,Myslíš šukat?'' Pokusila jsem se mu zacpat pusu, protože zvýšil hlas, ale vysmekl se mi.

,,Harrisone, prosím, jsou tu lidé!'' upozornila jsem ho na procházející dav a doufala, že bude mlčet.

,,Co říkáš, Liv?'' začal řvát a pár lidí se na nás podívalo. ,,Říkáš, že se mnou nechceš šukat?'' Několik z nich si pohoršeně mlasklo a většina jen opařeně stála a vrtěla hlavou.

,,Harrisone!'' sykla jsem nahlas. ,,Přestaň, prosím! Je to trapné!''

,,Fajn, ale proč si to neřekla dřív?'' Vyplázl na mě jazyk a já ho silně kopla do holeně.

***

,,Fajn, voda nebo cola?'' zeptal se mě Harrison, když jsme se procházeli po nábřeží. Rozhodli jsme se, že si zahrajeme To nebo To. Což spočívalo v tom, že každý měl od druhého na výběr dvě věci a měl si zvolit jednu, která mu přišla lepší.

,,Voda. Tu piji častěji. Volila bych colu, ale je to nezdravé,'' vysvětlila jsem. ,,Pes nebo kočka?''

,,Pes. Nemám rád kočky. Jsou neupřímný a smrděj.'' Vyprskla jsem po jeho slovech smíchy a ihned se za to napomenula. Vidět mě mamka, řekla by mi, že se na veřejnosti chovám nespolečensky.

,,Můžeš se smát, mně to nevadí. Sluší ti to, když se směješ,'' ujistil mě Harrison a já děkovně zvedla koutky nahoru do poloúsměvu. ,,Déšť nebo slunce?''

,,Déšť, miluji, když prší,'' zasnila jsem se. Harrison se uchechtl a vyzval mě k další otázce. ,,Blondýnky nebo brunetky?''

,,Cokoli, co se dá ohnout.'' Chtěla jsem mu zase říct, že se chová jako čuně, nebo něco podobného, ale srdce se mi málem zastavilo, když jsem viděla vycházet z jednoho obchodu svou matku. Strnula jsem a neměla se k pohybu. Harrison se podíval stejným směrem a nejspíš pochopil, o koho se jedná. ,,To je...''

,,...moje máti,'' doplnila jsem ho. ,,Musíme zmizet! Kdyby nás viděla spolu, udělala by přesně to, co jsem ti dneska říkala.'' Opět jsem panikařila. Najednou se moje mamka zastavila a začala se pomalu otáčet. Bylo jasné, že utéct už nestihnu, protože by mě stejně zahlédla. Zoufale jsem se podívala na Harrisona a ten si mě k sobě přitáhl a nic lepšího ho nenapadlo, než že mě políbit. Cítila jsem něčí pohled, přišpendlený přímo na nás, a snažila se vypadat přirozeně. Jakože jsem úplně jiný člověk, co se jednoduše líbá se svým... klukem.

Vážně jsem teď nazvala Harrisona Samuelse jako svého přítele?

Doufala jsem, že mě neprozradí moje oblečení. Stála jsem k ní zády, takže jsem nemohla tušit, jak se asi tváří či jestli už odešla, ale modlila jsem se, aby mě nepoznala. Po nekonečné době jsme se od sebe odtrhli a oba se z celé akce – jak uniknout výslechu mé matky - vydýchávali.

,,Už je pryč?'' zeptala jsem se pro jistotu, protože jsem měla strach se otočit.

,,Jo, už asi deset minut. Šla pryč hned po tom, co nás viděla se muchlovat,'' oznámil mi jakoby nic a já otevřela pusu dokořán.

,,Děláš si ze mě legraci? To jsme tu jako deset minut byli úplně zbytečně, jen proto, že-'' Přerušil mě vyzvánějící telefon a já ho s povzdechem vytáhla z kapsy. Tiše jsem polkla, když na obrazovce zablikalo telefonní číslo mé mamky. Harrison mi naznačil, ať to vezmu, a já tedy hovor přijala.

,,Mami?'' řekla jsem váhavě a zacpala si druhé ucho, abych lépe slyšela.

,,Liv?'' oslovila mě nazpátek. Nezněla nijak naštvaně, ale to ona nikdy. Byla jako klid před bouří. ,,Kde teď jsi?'' otázala se a já zpanikařila.

,,No... v kampusu. Proč?'' dostala jsem ze sebe a mamka pohoršeně mlaskla. Nejspíš kvůli té odmlce.

,,Protože jsem se rozhodla, že se na tebe přijedu na chvíli podívat. Byla jsem teď poblíž. Jsem tam za deset minut, dobře?'' Odsouhlasila jsem jí to pouhým pípnutím, a jakmile jsem zavěsila, plácla jsem se do čela.

,,Máma je v kampusu za deset minut a myslí si, že já tam jsem už dávno. Do deseti minut to nestihnu, protože nemám auto, a autobusem to bude ještě delší. Tohle není dobré, Harrisone! Když se setká s Emmou, tak ta jí řekne, že jsem tam nebyla celou dobu, a mamka mě doslova zavraždí!'' Harrison se rozhlédl kolem sebe a já si to vyložila tak, že mě třeba neposlouchá, ale rozešel se k nějakému černému vozidlu a skoro chlápka, sedícího za volantem, vykopl. Koukala jsem na něj opařeně a on mi dal jasně najevo, že mám naskočit. Neměla jsem na vybranou, tak či tak bych byla buď deportována, uškrcena nebo jinak usmrcena.

Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a Harrison z kapsy vytáhl několik bankovek. Vrazil je muži do ruky, nejspíš jako útěchu, že mu teď ukradl auto a vyhodil ho na chodník. Muž se na vše koukal s vykulenýma očima, a kdyby mi právě teď nešlo o život, asi bych se tvářila stejně. Ještě než nastartoval a plnou rychlostí se rozjel po jedné z ulic směrem do kampusu, zavolal na něj adresu naší školy, kde si má pak auto vyzvednout. Já se jen zběžně omluvila a snažila se nepanikařit, že sedím ve předu a čeká mě nejrychlejší jízda v mém životě. Držela jsem se pevně sedačky a zavírala oči vždy, když auto prudce zabrzdilo. Jeli jsme nad povolenou rychlost, já se klepala jako zmoklý ratlík uprostřed lesa, když prší, a pro Harrisona to byly menší závody, které musel zajet včas.

Cesta byla vskutku příjemná, až na to, že jsme málem přejeli nějakého jezevčíka, vjeli do zahrady, abychom se vyhnuli policistům, a přišli o obě zrcátka, když to chtěl Harrison vzít zkratkou přes hodně úzkou uličku. Zkrátka jako z amerického akčního filmu nebo Kobry 11.

Brilantně zaparkoval přesně před vchodem do kampusu a pomohl mi dostat se ven. Pořád jsem se třásla a strachem mi málem zešedivěly vlasy, ale dojeli jsme včas, nikde jsem totiž neviděla matčino auto. Vběhla jsem rychle do budovy a zamířila ke dveřím do našeho pokoje. Harrisona jsem nechala stát na parkovišti s tím, že mu to později vysvětlím. Musela jsem se bleskově převléknout, abych nepůsobila moc podezřele. Oblékla jsem si bavlněný bílý svetr a džíny kávové barvy. Vlasy jsem si stáhla do drdolu, a jakmile jsem dosedla na postel, mamka vtrhla do mého pokoje. V obličeji měla nečitelný výraz, ale i tak jsem tušila, že jí něco nehraje.

,,Ahoj, mami. Proč si tak-'' odmlčela jsem se. ,,Napjatá?'' Mamka se malinko uvolnila, ale rty měla těsně semknuté k sobě.

,,Myslela jsem si, že tu nebudeš,'' řekla s povzdechem a sedla si vedle mě.

,,Co? Proč bych tu neměla být?'' nechápala jsem.

,,Protože jsem myslela, že jsem tě zahlédla ve městě,'' promluvila tiše.

,,Ale to je hloupost. Celou dobu jsem byla tady,'' přesvědčovala jsem ji a vypadalo to, že mi věří.

,,Ano, máš pravdu. Přeci jen, ta dívka tam byla s nějakým ne moc vhodným chlapcem, takže jsem to ihned vyloučila,'' ujistila mě. Trochu mě píchlo u srdce, když naznačila, že Harrison neodpovídá jejímu vkusu. Kdyby ho lépe poznala, určitě by se jí zamlouval. Mamka dokáže být i dost chápavý člověk, když chce.

,,Aha, tak už si mluvila s tátou?'' dělala jsem, že mě to opravdu zajímá, ale vlastně jsem nevnímala vůbec nic. Myslela jsem jen na včerejší noc a dnešní zběsilou jízdu. Harrison byl opravdu velmi dobrý řidič, a tak jsem se tolik nebála, ale stejně jsem nehodlala nic podobného už absolvovat znovu.

***

Mamka odjela až večer a Emma se na pokoji neukázala. Chtěla jsem se z nějakého důvodu omluvit Edwardovi, protože to byl přeci jen můj jediný kamarád tady, když jsem nepočítala Em. A Harrisona jsem jako kamaráda úplně nebrala. Byl jako důvěrný spojenec nebo tak něco. I když to bylo hodně hloupé přirovnání.

Nevěděla jsem, jak si Harrisonův vztah se mnou vysvětlit. Byli jsme tedy kamarádi nebo něco víc než kamarádi? Protože jsem si byla jistá, že Harrison ani neví, co je to opravdový vztah mezi holkou a klukem, poněvadž on v tom vidí jen sex.

Převlékla jsem se do pyžama a šla si lehnout. Neměla jsem ani chuť si číst. Jen jsem koukala do stropu a přemýšlela. Myslela jsem na to, jak mě Harrison přenesl přes tu vodu, jak mi o sobě řekl spousty věcí nebo jak mě políbil a pak kvůli mně jel takovou rychlostí. Je až neuvěřitelné, jak jsme se k sobě chovali ještě v září, a teď? Pokaždé to bylo mezi námi jinak, ale myslím, že to vždycky nějak ustojíme.

Alespoň doufám.

***

Vstala jsem brzo, abych se připravila na páteční vyučování, a oblékla se. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a obula si obyčejné pohodlné kecky. Emmu jsem nikde neviděla, ale nijak mě to netrápilo. Zjištění, že s Harrisonem byla v posteli, u mě vyvolalo pochyby o její osobnosti a povaze.

Vyšla jsem na chodbu a zamířila do školní budovy. Všude okolo mě o něčem vzrušeně konverzovali studenti a já to pro jistotu a pro svoje bezpečí ignorovala. Šla jsem pomalým krokem ke své skříňce a chtěla ji otevřít, když mě někdo neznámý málem připravil o prsty, jakmile dvířka prudce přibouchl. Jen tak tak jsem stačila uhnout. Podívala jsem se na viníka téhle nehody a ani mě nepřekvapilo, že to byla Glorie.

,,Ty malá nechutná přechytralá děvko!'' vyprskla na mě a já se musela pobaveně zasmát, když mě nazvala zrovna tímhle slovem a sama přišla o poctivost ve třinácti.

,,Ano?'' Přeslazeně jsem se usmála a ona zatnula zuby.

,,Přestaň se laskavě lepit na Harrisona! On patří k nám a nedovolím, aby ho měnil někdo jako ty!'' Nechápavě jsem pozvedla jedno obočí výše a ona mi vrazila do rukou nějaký plakát. Na plakátě byla fotka se mnou a s Harrisonem, jak se líbáme na Go car festu.

,,Kde jsi to-''

,,Je to všude!'' prskala dál. ,,Ještě jednou tě s ním uvidím, tak ti vyškrábu oči!'' zasyčela a odkráčela na svých vysokých podpatcích. Protočila jsem nad tím očima a raději se podívala na ten plakát. Gauner, co nelíbá na rty, a šprtka. Povedená dvojka.

Rozhldéla jsem se okolo sebe a zoufale si povzdechla, když jsem ty plakátky viděla snad úplně, ale úplně na každé nástěnce, dveřích a skříňce. Jenomže to nejhorší mělo teprve nastat.
Když jsem totiž mířila do učebny, ze školního rozhlasu se ozvalo, abych se dostavila do ředitelny, a vzhledem k tomu, že znám svého otce moc dobře, poznám, když je naštvaný...

A teď tedy rozhodně naštvaný byl.