Když jsme dorazili do chaty, ihned jsem došla ke krbu a Harrison mi podal malý košík, který jsme vystlali měkkou dekou. Edward se k tomu nevyjadřoval a pan Samuels něco vyřizoval v kuchyni po telefonu. Překvapilo mě Harrisonovo milé chování a šetrné pohyby, když mi bral černé štěňátko z náručí. Bylo evidentní, že musíme zavolat veterináři, aby se na něj podíval, protože co kdyby bylo opravdu nemocné, ale zatím jsme ho nechali v teple spát.

,,Dá si někdo jablečný čaj se skořicí?'' ozval se za námi Edward a já přikývla. Harrison nic neřekl, ale u něj to znamenalo zřejmě souhlas. Edward se odebral do kuchyně za panem Samuelsem a já s Harrisonem zůstala sama.

,,Nečekala bych to od tebe,'' poznamenala jsem, když nastalo ticho.

,,Co?'' Nechápavě pozvedl obočí.

,,Že zrovna ty pomůžeš nebohému zvířeti.'' Kousla jsem se do rtu a neodvažovala se mu podívat do očí. Poslední dobou mi přišlo, že se mu do těch očí opravdu podívat nemůžu, protože se nějakým způsobem buď stydím nebo cítím trapně.

,,Čekala bys spíš Edwarda, co?'' ušklíbl se ironicky a přiložil do krbu.

,,Popravdě ano. Ale potěšil jsi mě,'' usmála jsem se a koukala se do plápolajícího ohně. Začínalo mi být horko, tak jsem si sundala teplý kabát a pocítila na sobě cizí pohled.

,,Proč nosíš takový dětinský věci?'' poukázal na dlouhý béžový svetr s mývalí hlavou. Protočila jsem očima a do svetru se více zachumlala.

,,Je to pohodlné,'' vysvětlila jsem. ,,A není to dětinské, Harrisone. Naopak. Nevzbuzuje to takovou pozornost jako oblečení Glorie Baldwinové a celého spolku O'Barbies,'' neodpustila jsem si a Harrison se vedle mě posadil.

,,Jejich oblečení je sexy,'' poznamenal a dodal: ,,Ale tobě by slušelo víc,'' mrkl na mě a já zrudla.
Trapnou chvíli přerušil Edward svým příchodem a před každého z nás položil velký hrnek. Vtěsnal se mezi mě a Harrisona a začlenil se do konverzace. Harrison si otráveně povzdechl a Edward ho sjel vražedným pohledem.

,,Nějaký problém?'' otázal se a jedno jeho obočí vystřelilo nahoru.

,,Ty seš problém, kokote!'' odpálkoval ho jeho bratr.

,,Nechte toho! To spolu nemůžete vycházet jako normální sourozenci?'' položila jsem jim otázku a oni nastejno vyhrkli:

,,Ne!''

,,Ať chcete nebo ne, stejně máte nějaké společné vlastnosti,'' zamumlala jsem si pro sebe a napila se čaje.

,,Tak jaké bylo město?'' Do místnosti vešel pan Samuels a jediný, kdo se měl ke slovu, jsem byla já. Edward a Harrison nepřítomně zírali do ohně a mračili se.

,,Moc pěkné,'' odpověděla jsem a cítila se trapně za oba dva.

,,To jsem rád. Můžeme si něco zahrát, jestli chcete?'' navrhl mile David a mně to přišlo jako skvělý nápad. Pak si všiml malého černého klubíčka v košíku a zamračil se.

,,Našli jsme ho v křoví po cestě. Později zavoláme veterináře, aby se na něj podíval,'' vysvětlila jsem rychle a doufala, že se pan Samuels nebude moc zlobit. Kupodivu jen s úsměvem pokýval hlavou a nepoznamenal nic, čím by nám dal najevo, že nebylo zrovna rozumné brát si toulavé štěně domů.

,,Skvělé,'' hlesl. ,,Zahrajeme si tedy něco?'' optal se znovu příjemným tónem, který podtrhoval jeho dobrou náladu.

,,Nemyslím si, že je to vhodný nápad, tati,'' vymlouval se Edward.

,,Ani hovno! Nikdy nebudu hrát posraný společenský hry s Váma! To mě nech radši vykastrovat a pošli do kláštera mezi mnichy!'' zaprotestoval Harrison.

***

,,Nemůžu uvěřit, že jste mě přinutili k takovýhle kokotině,'' zavrtěl Harrison nevěřícně hlavou a vzal si propisku. ,,Nějaký těsto, kuře, hovno, přirození. Co to jako má bejt?!'' Rozpřáhl ruce v nechápavém gestu a já ho plácla přes zápěstí.

,,Harrisone,'' začala jsem mírně. ,,Jmenuje se to Město, moře, kuře, stavení, ano? A je to skvělá hra. Určitě si to užijeme.''

,,Přesně tak. Liv má pravdu. A ty se chovej slušně, děláš mi jen ostudu!'' napomenul ho znovu pan Samuels a Harrison ho s potěšením ignoroval. Nohy si položil na okraj stolu a pohodlně se usadil ve velkém křesle.

Hra Město, moře, kuře, stavení spočívala v tom, že úkolem bylo co nejrychleji napsat ke každému políčku věc na jedno písmeno, které se na začátku každého kola určilo. Po každém kole se sčítaly body, a kdo jich měl logicky nejvíc, vyhrál.

,,Všichni chápeme pravidla hry?'' zeptala jsem se pro jistotu.

,,Jo, hrávali jsme to s mámou pořád. Harrison si to už nejspíš nepamatuje,'' poznamenal Edward a Harrisonovo tělo se celé napnulo.

,,No... dobře. Tak první návrh?'' vložila jsem se do toho rychle, než začala další nepříjemná hádka mezi dvojčaty.

,,Asi to město,'' promluvil pan Samuels a já se na něj mile usmála. Každý vyplnil první políčko jako město.

,,Pak bych dala stát,'' navrhovala jsem dál a Harrison opět otráveně vzdychl.

,,Jako třetí zvíře,'' pokračoval Edward a jeho bratr si hlasitě odfrkl. ,,Co navrhuješ ty? Bratře?'' zeptal se Edward směrem k Harrisonovi a falešně se usmál.

,,Činnost,'' vydechl a dál to nekomentoval.

Nakonec jsme ještě každý řekli jedno téma, abychom jich měli víc. Pan Samuels zvolil povolání, já názvy knih, Edward slavné osobnosti a Harrison filmy. Odmítli jsme mu totiž názvy aut a sprostých časopisů.

,,Můžu aspoň kurva rozhodnout, jakým písmenem začneme?'' otázal se protestně a my mu to tedy svolili. ,,S,'' řekl. ,,Jako sex.'' Zrudla jsem a zabodla pohled do papíru. Pan Samuels nad Harrisonem zavrtěl pohoršeně hlavou a Edward se zamračil.

Kolo bylo odstartováno a já na svůj výsledek byla náležitě pyšná, protože jsem vše dopsala jako první.

,,Fajn, tak město?'' prolomil ticho pan Samuels, když už měli konečně všichni hotovo. ,,Já mám Skopje.''

,,Já San Francisco,'' pokračoval Edward.

,,A já mám Surabaya,'' pochlubila jsem se pyšně, protože jsem v podobných hrách vždycky perlila a vymýšlela si ty nejtěžší názvy.

,,Co?'' vyšlo z Harrisona.

,,Chtěla jsem něco, co nebudou mít všichni, Harrisone. Protože pak bych měla jen pět bodů, jestli to nevíš. Je to jedno z největších měst na světě a nachází se v Indonésii,'' poučila jsem ho a on se zašklebil.

,,San Diego,'' řekl pouze a všichni jsme si napsali za deset.

,,Stát?'' začal znovu pan Samuels a dodal: ,,Já mám Severní Koreu.''

,,Sakra, tati. Vzal jsi mi to!'' zasmál se Edward a oba si napsali za pět.

,,Já mám Sierra Leone. To je v Africe, Harrisone,'' upozornila jsem na to dřív, než se začal zase divit. Jen se pobaveně uchechtl.

,,Já mám Severní Karolínu. To je v Americe, Olivie,'' zavtipkoval a já se musela malinko pousmát. Edward nakrčil obočí a netvářil se moc spokojeně.

,,Zvíře mám slona,'' poznamenal David.

,,Já surikatu,'' řekl ihned Edward.

,,Já mám saolu.'' Tentokrát se nechápavě zatvářili všichni. ,,To je sudokopytník. Velmi ohrožený druh žijící v Jihovýchodní Asii v Annamském pohoří na rozhraní států Vietnam a Laos. Žije-''

,,Jo, dobře. Pochopili jsme, šprtko,'' utnul mě Harrison, ale věděla jsem, že ve skutečnosti mu moje plácání ani tolik nevadí. Jen mě rád okřikoval a pošťuchoval.

,,Nech ji, aspoň je chytrá na rozdíl od tebe. Ty nerozeznáš rohlík od chleba,'' zastal se mě Edward.

,,Možná ne, ale aspoň mám mezi nohama penis a ne vagínu!'' oplatil mu to nehezky Harrison a Edward se zatvářil dost naštvaně.

,,Co to-''

,,Dost! Hrajeme dál. Co máš ty, Harrisone?'' zakončil to pan Samuels a Harrison na Edwarda udělal vítězný obličej.

,,Spermie,'' prohlásil úplně klidně.

,,To není zvíře, Harrisone,'' upozornila jsem ho a hra už mě přestávala bavit, protože to záměrně kazil a dělal si z toho legraci.

,,No, ty moje jsou pěkně divoký. Dají se za to považovat, takže...''

,,Harrisone, je to samčí pohlavní buňka! Samčí gameta. Nepatří to mezi faunu!'' poučila jsem ho, ale on se nenechal odbýt.

,,Dokáže to něco oplodnit? Dokáže. Hejbe se to? Hejbe. Má to ocas? Má. Tak mě laskavě nepoučuj!'' oponoval, ale koutky se mu chvěly, z čehož jsem usuzovala, že se mimořádně baví nad tím, jak to beru vážně.

,,Liv, nech ho být. Uznáme mu to.'' Pan Samuels se na mě prosebně zadíval a já už tedy radši nic neříkala. ,,Jako činnost mám sezení,'' řekl hned na to.

,,Já stoupání. Třeba na nějakou horu,''' dovysvětlil Edward a mně neuniklo, jak dal Harrison oči v sloup.

,,Já mám studování,'' usmála jsem se, protože to mě vystihovalo nejlépe.

,,Souložení. Nejlepší činnost,'' pochlubil se Harrison a já znechuceně odvrátila pohled.

,,Jsi nechutný, Harrisone. Vážně!'' neodpustila jsem si, ale on to s ostatními nijak nekomentoval.

,,Povolání?'' navázal David. ,,Já jsem napsal sociolog. Ty, Edwarde?''

,,Sanitář. Liv?''

,,Spisovatelka,'' odvětila jsem a v duchu se usmála. Mé druhé vysněné povolání, hned po herečce. ,,Harrisone?'' vydechla jsem a čekala další hloupost nebo perverzní poznámky.

,,Striptérka. Těm bych platil milióny,'' zasmál se a já nesouhlasně mlaskla.

,,Myslím, že dál pokračovat už nemusíme,'' povzdechl si pan Samuels vyčerpaně a já s ním souhlasila. ,,Už to stačilo.'' Zahráli jsme si sice jen jedno kolo, ale s Harrisonem se ten čas nějak natáhl a otrávil.

,,A zrovna jsem se tak bavil,'' pronesl uštěpačně a stoupl si. Vypadal na rozdíl od nás spokojeně a šel si ven zapálit. Všichni jsme se rozešli do svých nynějších pokojů a já si šla vybalit.

***

Mamka měla pravdu, když říkala, že mám zbytečně moc věcí, ale byla jsem ten typ, co prostě víc věcí potřebuje. Všechno jsem si vyskládala do skříně a hygienické věci si dala na malou poličku v koupelně. Byly v chatě celkem dvě, ale jednu už si asi zabral pan Samuels, protože byla dole. Nebyla pro mě moc příjemná představa, že budu mít společnou koupelnu s Harrisonem a Edwardem, ale až přijede Em, budu to zvládat určitě lépe.

Sedla jsem si na postel a napsala mamce smsku, že už mám vybaleno a že se mi tu líbí.
Mezitím stačil pan Samuels zavolat veterináři, aby se přišel podívat na to nalezené štěně, a během zítřka se tu měl prý objevit.

Jelikož jsem začala být už unavená, popadla jsem pyžamo a zamířila do koupelny. Nacházela se hned vedle mého pokoje, což jsem brala jako výhodu. Zavřela jsem se a povzdechla si, když jsem zjistila, že na dveřích není zámek.

Ubezpečila jsem se tedy, že jsou dobře zavřené a svlékla se. Chvíli jsem se na sebe dívala do zrcadla a počítala každou nedokonalost. Třeba malou jizvu nad pravým tříslem, když mi operovali slepé střevo, nebo vystouplé klíční kosti. Či má stehna, která nemám ráda už od mala.

Zavrtěla jsem nad tím hlavou a vlezla do sprchového koutu. Zavřela jsem se v něm a ujistila se, že přes matnou skleněnou stěnu nejde nic vidět. Začala jsem si tiše pobrukovat a pustila si horkou vodu. Vždycky jsem měla radši, když byla skoro vařící a rozpálila mi pokožku. Pak když jsem se doma koupala, mamka za mnou občas přišla do koupelny a musela mi vodu zkontrolovat, abych nevylezla úplně rudá.

Teď tu ale nebyl nikdo, kdo by mě kontroloval. Vlastně by se dalo říct, že jsem volná, protože jsem se až do začátku školního roku řídila jen řečmi mé matky. A stále řídím, ale už to není tak pevné.

Přemýšlela jsem jak jinak než nad Harrisonem. Na to, jak jsme se neustále sbližovali a rozdělovali. Na to, že jsem ho několikrát políbila a dokonce mu řekla, že ho mám ráda.

Někdy bych chtěla odhalit všechny Harrisonova tajemství. Byl tak záhadný. Tak jiný. A právě jeho osobnost mě přitahovala.

Namydlila jsem se bylinkovým sprchovým gelem a umyla si vlasy. Nechtěla jsem nejdřív plácat moc vody, ale když jsem to tu viděla, došlo mi, že tahle rodina na mizině nejspíš nebude.

Vypnula jsem vodu a natáhla se po osušce. Zabalila jsem se do ní a vystoupila ze sprchy. Musela jsem setřít páru ze zrcadla, abych na sebe viděla. Tváře mi zčervenaly a modř v mých očích trochu ožila. Vyčistila jsem si zuby a natáhla se po pyžamu. Žádnou látku jsem pod rukama ale neucítila. Zmateně jsem se na místo podívala, ale pyžamo tam neleželo. Byla jsem si stoprocentně jistá, že jsem si ho z pokoje přinesla a položila jej na skříňku u umyvadla.

Po marném hledání jsem to vzdala a pomalu otevřela dveře.  Na chodbě nikdo nebyl, takže jsem se po špičkách přemístila ke dveřím do mého pokoje. Opatrně jsme vzala za kliku, ale dveře se neotevřely. Trochu jsem zalomcovala, avšak mi to bylo k ničemu. Někdo zamkl.

,,Já toho imbecila zavraždím!'' sykla jsem si pro sebe a rozešla se směrem k Harrisonově pokoji. Bylo mi jedno, že se promenáduji po chatce jen v ručníku, zatímco se tu pohybují tři muži, ale nenechám se tyranizovat od někoho jako je on. Rozrazila jsem dveře a ocitla se v prázdné místnosti. Přešla jsem k velké posteli, stejné jako u mě v pokoji, a spatřila kousek papírku.

Sparksová, začíná to slíbený peklo. Jestli se chceš dostat do pokoje, vyjdi před chatu. Dám ti tvoje oblečení, ale něco za něco. Dáš mi ručník, kterej máš na sobě, a já ti dám tvý hadry. Pěkně z ruky do ruky! - Harrison

,,To snad nemyslí vážně!'' ulevila jsem si a posadila se na postel. Vyčerpaně jsem si prohrábla mokré vlasy a povzdechla si. Rozhlédla jsem se po místnosti a zrakem se zastavila na velké skříni před sebou. Váhavě jsem k ní došla a vítězně se usmála.

Pokud z ruky do ruky, pak si vypůjčím i něco Harrisonovo. Otevřela jsem mohutné dveře skříně a podivila se, když jsem spatřila vše pečlivě srovnané v komíncích a roztříděné podle barev. I když měl Harrison velký nepořádek v pokoji, jak jsem mohla zjistit, když jsem ho navštívila v Doupěti Picta fiver, tak oblečení měl srovnané. Divné.

Nic jiného kromě černé, bílé a šedé barvy jsem nenašla, přestože Harrison nosil jen černou. Oblékla jsem si čisté bílé boxerky, šedivé tepláky s nízkým sedem a černé tričko. Bílé jsem raději neriskovala, protože by mohlo prosvítat. Ještě jsem našla ponožky a mohla jsem vyrazit s ručníkem v ruce ven. Naštěstí jsem si jedny boty nechala dole, čili Harryho lodě jsem už využít nemusela. Všechny jeho věci na mně plandaly, ale aspoň mi v nich bylo příjemně teplo.

Vyšla jsem před chatu a usmála se při pohledu na stříbřitou hladinu jezera. Měsíc už vystoupal na hvězdnou oblohu a jeho svit se od hladiny odrážel. Harrison před chatou zjevně nebyl, takže jsem musela poodejít. Nejspíš předpokládal, že se tu budu potácet v ručníku, ale to se spletl.

,,Děláš si ze mě kurva prdel?!'' ozvalo se za mnou a já ztuhla. Chladný tón hlasu mě zamrazil na šíji. Otočila jsem se a spatřila opravdu naštvaného Harrisona.

,,Ne? Ručník mám!'' Ukázala jsem na bílou osušku v mé ruce, ale na tu se ani nepodíval. Stále sjížděl očima po svém oblečení na mém těle.

,,Jak ses mohla kurva opovážit, Olivie, vzít si moje posraný oblečení?'' procedil skrze zuby a já si až teprve teď mohla všimnout, jak má na rukou naběhlé žíly.

,,Neměla jsem na vybranou. Nahá ven nepůjdu,'' odpověděla jsem rozechvěle a Harrison nakrčil nos.

,,Už to nikdy, opakuju nikdy, kurva nedělej! Mám k tomu svý zasraný důvody, který tě nemusej zajímat, jasný? Už si to nech! Zpátky to nechci!'' odplivl si a já na sucho polkla. Mé pyžamo i s oblečením mi hodil k nohám a bez jediného dalšího slova odkráčel do lesa. Na dálku jsem viděla, jak si zapaluje cigaretu a vyfukuje hustý oblak kouře.

Netušila jsem, že ho něco takového tolik podráždí, ale věděla jsem, že ho prostě nemůžu nechat bez vysvětlení jít. Oblečení s pyžamem jsem si hodila rychle dovnitř a rozběhla se za ním. Nebyl dobrý nápad běžet s mokrou hlavou bez baterky do lesa, ale Harrison mě přinutil už k horším věcem.

,,Harrisone!'' zvolala jsem a promnula si holé paže. Měla jsem si vzít aspoň mikinu. ,,Harrisone!'' Žádná odezva. Běžela jsem dál a přeskakovala větve, které se mi dostávaly pod nohy. ,,Harrisone!'' volala jsem dál a na chvíli se snažila pobrat dech. Ohnula jsem se a ruce opřela o kolena. Ohlédla jsem se za sebe a zpanikařila, když jsem nezahlédla světlo od měsíčního svitu. Co jsem to zase udělala za hloupost?

,,Co tady do prdele děláš, Olivie?! Nastydneš!'' Vysoká postava se najednou zjevila přede mnou. ,,Proč musíš být pořád tak zkurveně paličatá?!''

,,Já nevím, možná proto, že mě k tomu nutíš, Harrisone. Ty tvé vtípky mě dohání k šílenství. Tvá tajemství mě dohání k šílenství, a dokonce i tvá celá povaha mě dohání k šílenství. Mateš mě víc než kdokoli jiný!'' Začala jsem gestikulovat rukama a zvýšila mírně hlas.

,,Stejný to mám i já! Ty-Ty pořád musíš něco dělat a naznačovat mi, že jsem buď debil, nebo je ve mně něco víc! Já si kvůli tobě občas i jako něco víc připadám, ale to není dobře!'' vyjel zase on a o něco víc se přiblížil. ,,Nenávidím, když mi někdo bere oblečení. Nic nemám víc v pořádku než oblečení! A rozhodilo mě, že sis ho dokonce půjčila. Kurva, jak tě to napadlo?!'' Na odpověď nečekal a ani mi nedal čas na to to vstřebat. ,,Vem si moji mikinu nebo ještě dostaneš zápal plic, a to nemám zapotřebí,'' zamumlal a přes ramena mi ji přehodil. Ohromeně jsem ho sledovala a nemohla uvěřit tomu, že někdo jako on, udělal něco tak galantního.

,,Páni,'' vydechla jsem a jeho obočí vystřelilo nahoru. ,,Myslím, že jsem se v tobě spletla, Harrisone.'' Přistoupila jsem k němu a po chvíli váhání mu věnovala malý polibek. Chtěla jsem se odtáhnout, ale to se mu nelíbilo a polibek okamžitě prohloubil.