Vůbec se mi nechtělo vstávat. Před očima jsem měla stále obraz Harrisona, jak polonahý vybíhá z domu, a bylo mi z toho jednoduše špatně. Začínala jsem mu věřit. Myslela jsem si, že je jiný. Lepší, než jak ho ostatní popisovali. Ale nebyl. Byl to stále ten samý Harrison Samuels, jakého jsme v září ve školní jídelně rozebírali s Emmou a Edwardem.

Podívala jsem se na hodiny a překvapeně zamrkala, když na nich bylo půl jedné. Emma ve své posteli ještě nebyla, ale to se dalo čekat, a tak jsem si mohla dát dlouhou nerušenou sprchu. Převlékla jsem se do šedých tepláků, protože bylo téměř evidentní, že dnes nikam nepůjdu, a pastelově fialového svetru. Vyšla jsem z koupelny a zasekla se v pohybu.

,,Harrisone? Co tu děláš?'' zeptala jsem se potetovaného kluka, který seděl na mé posteli a tvářil se nekompromisně. Po mých slovech vstal a udělal malý krok vpřed.

,,Přišel jsem si promluvit,'' řekl klidně. ,,Musíš mě vyslechnout, fakt. Já-'' odmlčel se. ,,Do prdele! Jo, zase škemrám o omluvu, ale-''

,,To máš pravdu, Harrisone. Zase škemráš. Zase něco chceš. A co je na tom nejlepší? Chceš to zase ode mě!'' přerušila jsem ho a založila si ruce na prsou.

,,Jiskřičko,'' oslovil mě tiše. ,,Odpusť mi to.'' Uhnula jsem pohledem a posmutněla. Využíval tahle krásná něžná slova, aby si mě obmotal okolo prstu.

,,Neměl bys tu být,'' řekla jsem mu na to a on se zamračil. Zatnul pěsti a klouby na rukou mu zbělaly.

,,Můžeš mě, kurva, poslouchat?! Říkám tím, že tě potřebuju! To to pro tebe nic neznamená?!'' přidával na hlasitosti a ve tváři měl zlomený výraz.

,,Ne,'' hlesla jsem a odvrátila hlavu úplně. Zadívala jsem se do zdi před sebou a čekala, až odejde. Chvíli za mnou ještě stál a byl slyšet jeho zrychlený dech, ale nakonec se otočil a naštvaně odešel. Nezapomenul prásknout dveřmi a zařvat něco sprostého na celý kampus.

***

Tentokrát jsem vstala opět brzo a usmála se na Emmu, která se ještě převalovala v posteli. Včera se mě neptala, proč jsem tak rychle opustila ten večírek, ale občas si mě zkoumavě prohlížela a ptala se tak, jestli jsem v pořádku.

Společně jsme zamířily do učebny literatury a sedly si vedle Edwarda. Ten se na mě přátelsky usmál a objal mě.

,,Jsi v pohodě?'' zeptal se ustaraně, když jsem mu zavrtala obličej do ohybu mezi ramenem a krkem. Zavrtěla jsem hlavou a on mě pohladil po zádech. ,,Bude to fajn, neboj,'' ujistil mě, když jsme se od sebe odtáhli. Jakoby věděl, o co jde, dokázal mi porozumět. Usmála jsem se na něj a sedla si směrem k tabuli. Ucítila jsem na sobě však něčí pohled, a když jsem se tím směrem podívala, spatřila jsem Harrisona, jak nenávistně propaluje Edwarda pohledem, který měl ruku kolem mých ramen. Svěsila jsem hlavu a ignorovala ten palčivý pocit, jejž způsobovaly dva zelené drahokamy špatného dvojčete.

***

,,Musím říct, že jsem velice zklamaný,'' začal mluvit pan Wooley, učitel historie. ,,Byl jediný plný počet bodů, a ten dostala slečna Sparksová.'' Na stůl mi položil bezchybný test a já se pro sebe usmála. ,,Gratuluju.'' Kývl na mě. ,,Jinak jsem psal samé hrůzy!'' Jindy tichý a milý kantor, mrsknul se zbytkem testů o stůl a zatvářil se velmi podrážděně. ,,Harrison Samuels!'' zaburácel nahlas. Ten sebou trhl a s nechutí se zvedl. ,,Vy jste do prověrky nenapsal vůbec nic! Řekněte mi, jak je to možné?''

,,No...'' Harrison se zapřemýšlel. ,,Asi mě nic nenapadlo?'' odpověděl mu otázkou, po které se okolí zasmálo, a profesor zatnul čelist.

,,Aha. A copak je toho příčinnou?'' ptal se dál.

,,Já kurva nevím. Se zeptejte někoho jinýho! Prostě mi to nejde,'' vysvětlil Harrison už také vytočeně.

,,Tak to byste s tím měl něco dělat! Obzvláště vy, pane Samuelsi!'' Po těchto slovech se Harrison napnul a vypadal být dopálenější, než by ve skutečnosti měl. S odfrknutím popadl své věci a opustil třídu. Ještě než však stihl prásknout dveřmi, dodal:

,,Stejně Vás nikdo neposlouchá. Jste jen další seschlej dědek, co nám tu tluče do hlavy píčoviny. Vyližte mi prdel!'' Wooley stál opařeně na místě a tvářil se krapet dotčeně. Bylo mi ho líto. Snažil se mu jen pomoct a Harrison to opravdu přehnal. Tatínek mu vždycky zařídil, aby ze všech věcí vybruslil hladce a aby nevyletěl ze školy. Mohl si dovolit prakticky cokoli, protože peníze všechny problémy pokryly.

,,Pane profesore?'' Přihlásila jsem se odhodlaně. ,,Budete nám dnes opět vyprávět o historii londýnských památek? Minulou hodinu jste to nestihl a mě by to moc zajímalo,'' řekla jsem a usmála se. Chtěla jsem mu zlepšit náladu aspoň tím, že budu projevovat zájem o jeho výklady. Souhlasně zakýval hlavou a vděčně zvedl koutky nahoru.

***

,,To bylo fakt super, jak si to pak řekla Wooleymu,'' zhodnotil obdivně Edward, když jsme mířili každý ke své skříňce. Začervenala jsem se a pokrčila rameny.

,,Přišlo mi to správné po tom, co mu řekl Harrison,'' vyslovila jsem jeho jméno váhavě a povzdechla si. Edward to nekomentoval, za což jsem mu byla vděčná. Zastavila jsem se před svou skříňkou a vytáhla z ní učebnici na poslední hodiny.

,,Liv?'' oslovil mě nejistě Edward a já k němu zvedla nechápavě obě oči.

,,Ano?'' zeptala jsem se stejným tónem hlasu a on se podrbal na zátylku.

,,Teď, když Harrison... No... ty víš,'' koktal. ,,Myslíš, že mám šanci?'' Překvapeně jsem zamrkala a chvíli byla ticho. ,,Nebo ne, to bylo blbý načasování. Zapomeň, že jsem to-''

,,Ne, o to nejde!'' přerušila jsem ho. ,,Já jen-'' odmlčela jsem se. ,,Jen by mě nenapadlo, že o mě pořád stojíš,'' vysvětlila jsem mu a on se rozzářil.

,,Celou dobu, Liv,'' zašeptal. ,,Stál jsem o tebe celou dobu.'' Polkla jsem a Edward se o krok přiblížil. Chodba byla prázdná, protože většina lidí měla buď volnou hodinu nebo vyučování.
Váhavě se ke mně naklonil a propojil své zelené duhovky s těmi mými modrými. Začala jsem panikařit, protože jsem tušila, co přijde. Nevěděla jsem ale, co mám dělat, nebo jak se zachovat, protože jsem nebyla schopna pohybu, ale vyčkávala jsem, a to ho asi donutilo pokračovat. Přerušil tu vzdálenost mezi námi a něžně se otřel o mé rty. Když jsem ho neodstrkovala a ani nijak neprotestovala, jelikož jsem byla v naprostém šoku, políbil mě naléhavěji a ruku mi položil na bedra. Cítila jsem se jinak, než když mě líbal Harrison. Celé to bylo jiné, krátké a popravdě jsem si připadala špatně a provinile.

,,Ty čuráku! Nesahej na ni!'' ozval se dosti známý chraplavý hlas. Silné paže popadly Edwarda za límec košile a přirazily ho na skříňku. ,,Jak se opovažuješ na ni šahat?!'' vyprskl a jednu mu vrazil. Zalapala jsem po dechu a k těm dvěma se rozběhla.

,,Harrisone, nech ho být!'' Chytla jsem ho za rameno a snažila se ho od Edwarda odtrhnout.

,,Laskavě se do toho nepleť!'' zavrčel na mě Harrison, celý bez sebe. Byl vytočený víc než kdy dřív. Alespoň podle toho, co jsem zažila.

,,Nech ji jít, Harrisone! Ona není holka pro tebe! Zničíš ji!'' přidal se do konverzace Edward a Harrison mu poté ihned vrazil další. Edward se chtěl začít bránit, ale neměl šanci. Harrison ho povalil na zem a čelem ho udeřil přímo doprostřed obličeje. Edwardovi začala téct krev z nosu a jeho tvář také nevypadala úplně dobře.

,,Prosím, Harrisone! Nech ho! Kvůli mně!'' křičela jsem zoufale a on hlasitě zafuněl. Přemáhal se, aby mu nevrazil další, ale nakonec z něho slezl a nechal ho válet se na zemi.

,,Pojď!'' přikázal mi a já otevřela pusu, abych něco řekla. Nechtěla jsem ale, aby Edward dopadl ještě hůř, a tak jsem ho s protočením očí následovala.

,,Nechoď s ním, Liv! Jen si s tebou hraje! Nevěř mu!'' volal za mnou Edward. Otočila jsem se a s lítostí v očích sledovala, jak se pomalu zvedá. Chtěla jsem mu tolik pomoct a ošetřit všechny ty nehezky vypadající rány.

,,Zavři hubu, kokote! Nic nevíš!'' zaburácel Harrison a popadl mě za ruku. Vyšel se mnou před školu a zběžně mě zatáhl do svého auta. Sedla jsem si na místo spolujezdce a Harrison nastartoval. Křečovitě jsem svírala okraje sedačky a mlčky se dívala na jeho zamračenou tvář z profilu. Klouby na rukou měl od krve, ale to ho vůbec nezajímalo. ,,Jak jsi to mohla udělat?'' prolomil ticho, které v autě vládlo.

,,Co máš na mysli?'' dělala jsem, že mu nerozumím.

,,Jak si ho mohla kurva políbit?! Edwarda!'' vybouchl. Netušila jsem, že by ho to mohlo až tak vytočit.

,,Protože mě políbil on a zdá se, že o mě stojí. Je velmi-''

,,Do prdele, vím to! Vím, že je mnohem lepší než já! Proto chtěj tvoji posraný rodiče, abys byla s ním a ne se mnou! Kurva, tohle je tak nespravedlivý!'' skočil mi do řeči Harrison a já se kousla do rtu.

,,Není,'' hlesla jsem. ,,Není lepší než ty,'' řekla jsem popravdě. ,,Je jen pro mě lepší.'' Nastalo další ticho. Harrison stále svíral volant a zatínal čelist. Vždycky, když mu hlavou probleskla nějaká myšlenka, tvářil se ohromně zlomeně.

Po nějaké době zastavil a vystoupil z auta. Ruce si složil za hlavu a vší silou kopl do nedalekého pařezu, který byl nejspíš prohnilý, jelikož se rozletěl do všech stran. Hlasitě přitom nadával a křičel i na sebe. Netušila jsem, co bych pro něj mohla udělat. Jen jsem se na něj koukala a proklínala se za to, že jsem já byla tou příčinou. Ale on mi taky ublížil. Chtěl se vyspat s neznámou dívkou den poté, co jsme se pohádali. Několikrát se choval bezcitně a byl na mě ošklivý. Měla bych být chladná jako on. Ne ho ještě litovat.

,,Vystup si!'' přikázal mi znovu. ,,Prosím,'' dodal, když jsem se k tomu neměla. Nelíbilo se mi, když mi poroučel. Poslušně jsem vystoupila z auta a zamířila k němu. Chytl mě za ruku a rozešel se k nějakému vchodu do lesa.

,,Harrisone, kam jdeme?'' zeptala jsem se udiveně.

,,Ukážu ti něco romantickýho, abys taky viděla, že nejsem úplnej sráč!'' prohlásil rozhodně a já se pro sebe usmála. Na jednu stranu jsem si jeho pozornost teď užívala. Mohla jsem tak vidět, že mu na mně záleží, ať si říká, co chce.

Zastavil se na místě a já do něj z boku narazila. Namířil rukou na něco před sebou a pokynul mi tak, abych se tím směrem podívala. Spatřila jsem jezero, lemované vysokými stromy a mohutnou skálu za ním. Vydechla jsem a ohromeně udělala jeden krok dopředu.

,,Páni!'' hlesla jsem. ,,Kde na ty místa chodíš, Harrisone?'' Stočila jsem k němu pohled a on chvíli mlčel.

,,Minulost,'' řekl jen a já mu chápavě stiskla odřenou ruku. Klouby se mu leskly od krve a já musela odvrátit zrak, protože se na to hezky nedívalo.

,,Co budeme dělat?'' zeptala jsem se zvědavě. Harrison se zase lišácky usmál a já protočila očima.

,,Ne! Tady je to hluboký, Harrisone! A je zima!'' překazila jsem mu tím plány a on přimhouřil oči.

,,Zimu chápu, ale proč ti vadí hloubka?'' vyzvídal a já zrudla. Jak mu to jenom říct...

,,Neumím plavat,'' zamumlala jsem tiše a Harrison mě sjel pochybovačným pohledem. Když usoudil, že si nevymýšlím, zacukaly mu koutky a v obličeji se mu zračilo pobavení.

,,Děláš si prdel?'' zeptal se a bylo vidět, že v sobě dusí smích. Zavrtěla jsem hlavou a stydlivě sklopila zrak k zemi. ,,Jakto?''

,,V dětství jsem měla jiné zájmy, řekněme,'' mumlala jsem si spíše pro sebe a Harrison se zasmál.

,,Fajn, naučíme tě tedy plavat!'' rozhodl se a přes hlavu si přetáhl černou mikinu a poté i triko. Když si chtěl stáhnout i kalhoty, zadržela jsem ho.

,,Harrisone, je opravdu zima! Dostaneš kašel a rýmu, nebo hůř, zápal plic!'' varovala jsem ho. I když pravdou bylo, že jsem do té vody spíše nechtěla. Na to že byl prosinec, bylo docela teplo. Jen občas trochu zafoukal vítr, ale jinak žádný led, vločky. Nic.

,,Jiskřičko, víš moc dobře, že tím to není,'' poškádlil mě a sundal si i kalhoty. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jako by mi mohl někdo snad pomoct. ,,Jdeš?'' vyzval mě a pak svraštil obočí. ,,S Edwardem bys šla,'' neodpustil si a já si nasupeně svlékla svetr, protože jsem věděla, kam tím míří. Dost prudce jsem si rozepla košili, a myslím, že se mi dokonce utrhlo pár knoflíčků.
V ten moment jsem to ale neřešila. Pohled jsem měla přišpendlený na Harrisonovi i v momentě, kdy jsem ze sebe stahovala kalhoty. Stála jsem před ním znovu jen v podprsence a kalhotkách, ale už jsem se nestyděla. Byla jsem naštvaná a chtěla jsem mu dokázat, že Edward pro mě neznamená nic, co se týče lásky, protože to byl pouze přítel. Tím polibkem jsem si chtěla asi ujasnit, jestli je to on nebo Harrison.

,,Jdeme?'' Bradu jsem zdvihla o něco výše a Harrison si navlhčil rty.

,,Zajisté.'' Ruku mi obmotal okolo pasu a své horké tělo natiskl na to mé. Zachvěla jsem se a přivřela oči. Harrison mě mezitím letmo políbil a popostrčil dopředu. Držela jsem se ho pevně, abych náhodou do té vody nespadla, a jakmile jsem se chodidly dotkla studeného povrchu, vypískla jsem a skočila Harrisonovi do náručí. Zasmál se a přidržel mě nad hladinou. ,,Ty seš teda vodomil,'' uchechtl se a já s hořícíma tvářema pohlédla na vodu pod sebou. Harrison neměl z té ledárny ani husí kůži a já se třásla po celém těle.

,,Já chci ven!'' zakňourala jsem jako malé dítě a on nesmlouvavě zavrtěl hlavou.

,,Bude to fajn, jasný? Pomalu tě budu pouštět, dokud si na tu vodu nezvykneš,'' mluvil ke mně pomalu. Jeho plán se mi vůbec nelíbil, ale musela jsem s tím, bohužel, souhlasit. Stisk malinko povolil a spustil mi nohy do vody. Zalapala jsem po dechu a věnovala mu dost nesouhlasný pohled.

,,Já tě-'' odmlčela jsem se, protože jsem nechtěla být hrubá. Harrison se mi smál, jako bych předváděla komické divadlo, a já nasupeně zavrčela. Nechtěla jsem s ním v žádném případě do hloubky. Voda mi už byla po prsa a Harrison mě stále postrkával dál. ,,Já už skoro nestačím, Harrisone!'' Ramena jsem už měla pod vodou a on měl vodu po břicho. V ten moment jsem svou výšku nenáviděla.,,Tak,'' promluvil Harrison. ,,Teď se na tu vodu polož. Neboj, budu tě držet. Potřebuješ se naučit základní pohyby!'' poučoval mě a já vyhoupla nohy za sebe. Jeho dlaně mě chytly pod prsy a na stehnech. Začervenala jsem se. Harrison naschvál nahmatal jemnou krajku a zajel jedním prstem pod kostici podprsenky, vyjekla jsem a zase si stoupla.

,,Harrisone!'' okřikla jsem ho a on se zatvářil nevinně.

,,Promiň,'' omluvil se. ,,To nebylo naschvál.'' Nevěřila jsem mu to ani za mák, ale opět jsem se vyhoupla na hladinu. Harrison mi ukázal, co musím dělat s pažemi a co s nohama. Chvíli jsem s tím bojovala, protože mi nešlo ty dvě věci spojit dohromady, ale nakonec se mi podařilo udělat první tempo. Nadšeně jsem výskla a udělala i druhé. Za chvíli mě Harrison už ani nedržel a plaval vedle mě.

,,Já plavu!'' zvolala jsem radostně. Harrison se zasmál a odsouhlasil mi to. ,,Lidi, já plavu!'' volala jsem hlasitěji, i když tu široko daleko nikdo nebyl. Na chvíli jsem zapomněla ale rukama a nohama pohybovat a potopila jsem se pod hladinu. Kopala jsem kolem sebe, ale padala jsem akorát tak níž. Lapala jsem po čerstvém vzduchu, avšak všude kolem mě byla jen voda.

,,Olivie!'' zakřičel Harrison a vytáhl mě nahoru. Držel mě nad sebou a vystrašeně si mě prohlížel. ,,Tohle už mi nedělej! Hrozně jsem se leknul!''