Podzimní prázdniny začaly a já tak mohla spolu s Edwardem vyrazit. Ještě před tím pro mě přijela mamka a přivezla mi další kufr s čistým oblečením a prádlem.
Byl divný pocit vidět ji po tak dlouhé době. Nechala si ostříhat vlasy a nehty nalakovat pastelovou růžovou. Raději jsem se jí nezmiňovala o tom, že jsem se s Harrisonem chvíli stýkala a zdálo se, že jsme kamarádi. Vím, že by to neslyšela ráda, kór potom, co jsem jí řekla, jaký na mě byl.

S Harrisonem jsme se od toho večera nebavili. Zdálo se, že znovu nasadil svou ledovou masku a nikomu nedovoloval, aby ji sundal. Ani mně.

Záhadnou dívku stále nenašel a myslím, že se mu to ani nikdy nepodaří, protože bych se musela sama odhalit. Po tom, co mi řekl, ať se mu už nikdy neopovažuji říkat, že ho mám ráda, mi ani nijak nescházel. Ať se omluví on. Já mu na to kašlu.

,,Ahoj, krásko,'' přivítal mě mile Edward a já se začervenala. Naskládal moje věci do kufru auta a otevřel mi dveře. Omluvila jsem se mu, že chci pro jistotu sedět vzadu, a on pohotově dveře od spolujezdce zavřel a otevřel mi ty zadní. Tvářil se sice trošku zaskočeně, ale nejspíš vycítil, že není vhodná doba na to se vyptávat.

,,Těšíš se?'' zeptal se, když nastartoval, a podíval se na mě do zpětného zrcátka.

,,Jo,'' usmála jsem se. ,,Těším,'' dodala jsem a po zbytek cesty se dívala z okna, zadržovala dech vždy, když Edward přidal plyn, a bavila se s ním, jako by mi jízda autem vůbec nevadila.

***

Chata Samuelsovy rodiny byla opravdu nádherná. Dřevěný velký srub s dvěma patry nacházející se vedle křišťálového jezera. Ta zeleň všude kolem ve mně vzbudila vzpomínky na Švýcarsko, kde bydleli moji prarodiče. Rozhlédla jsem se kolem sebe a šťastně se na Edwarda usmála.

,,Páni,'' vydechla jsem. ,,Je to tu nádherné,'' zhodnotila jsem celé místo a obydlí.

,,Jsem rád, že se ti tu líbí,'' odvětil Edward. ,,Představím tě tátovi a pak se půjdeme podívat dolů do města. Musím ti přeci ukázat zdejší knihkupectví a pozvat tě na nejlepší horké kakao s marshmallows,'' zazubil se a já kývla na souhlas. Oba ověšení taškami jsme vstoupili dovnitř srubu, který byl provoněný čerstvým dřevem a skořicí.

,,Tati?'' zvolal Edward tázavě do prázdné chodby.

,,Ede?'' Naproti nám se objevil vysoký muž s prošedivělými vlasy a zdvihnutým obočím. V ruce držel mobil a brýle na čtení. Tázavým pohledem spočinul na mně a přívětivě se usmál. ,,A ty budeš... Olivia, že?'' Napřáhl ke mně velkou ruku s dlouhými štíhlými prsty a já do ní vložila tu svou malou.

,,Ano, ale říkejte mi pouze Liv, děkuji. Velmi mě těší, že jste mi dovolil jet sem na takové krásné místo,'' řekla jsem slušně a pan Samuels nad tím mávl rukou.

,,To nestojí za řeč. Rád poznám Edwardovu kamarádku.'' Zvedl koutky nahoru a pak dodal: ,,Tykejte mi. Jsem David.'' Kývla jsem a opět si stoupla vedle Edwarda. ,,Ede, odveď Liv do jejího pokoje a pak přijďte dolů,'' pokynul Edwardovi a zašel zpátky do dveří, ze kterých se předtím vynořil.

,,Máš milého otce,'' nadhodila jsem, když jsme stáli v druhém patře. ,,Vidím tam jistou podobu,'' poškádlila jsem ho a on pobaveně zavrtěl hlavou. Byla to ale pravda. Pan Samuels byl také vysoký, měl široká ramena a i na svůj věk měl stále husté vlnité vlasy.

,,Jo, táta je fajn,'' přitakal Edward. ,,Tak, tohle je tvoje nynější království. Večer si můžeš vybalit, ale teď musíme splnit všechny mé plány.'' Rozpřáhl ruce a představil mi můj nový pokoj. Měla jsem krásný výhled na jezero, na které jsem se mohla dívat díky obrovskému oknu s širokým parapetem. Po pravé straně stála velká mahagonová postel s nebesy a naproti ní komoda a skříň. Nemusela jsem se tedy bát, že se mi sem mé věci nebudou vejít.

***

Sešli jsme dolů do obývacího pokoje, kterému dominoval krásný kamenný krb, na němž byly vyložené rodinné fotografie.
Zastavila jsem se u něj a chtěla si prohlédnout pozlacené rámečky a malé sošky, když jsem zaslechla hlasy z kuchyně. Edward se zamračil a přistoupil blíže.

,,Já tu nehodlám bejt s tebou a tím vyhublým idiotem. Měli jsme posranou dohodu, a ty bys ji měl dodržet!'' Ztuhla jsem, protože mi bylo ihned jasné, o koho se jedná. Myslela jsem, že tu budeme jen já, Edward, pan Samuels a později Em.

,,Začni se ovládat, Harrisone! Máme návštěvu. Ano, dohodu máme, ale jelikož si stačil se svými ''přáteli'' zapálit pozemek, který jsem ti pronajal, musíš prázdniny strávit tady. Do té doby to vyřeším, a pokud se budeš chovat slušně, už nikdy tě sem nevezmu!'' Hluboký dospělý hlas pana Samuelse zakončil konverzaci a ozvaly se kroky mířící do obýváku. Edward si povzdechl a já si začala pročítat tituly knížek v knihovně. ,,Je mi líto, že jste to museli slyšet, zvláště ty, Liv, ale můj starší syn Harrison je samý problém. Znáte se?'' Otočila jsem se za hlasem a spatřila dvě vysoké postavy, stojící u dveří. Ta větší se napřímila, jakmile zaslechla mé jméno.

,,A-ano. Ze školy,'' vykoktala jsem a vyhýbala se přímému zelenému pohledu.

,,Co tu dělá?'' zamračil se Edward.

,,Taky nejsem nadšenej z toho, že musím trávit svůj drahocennej čas s upjatou verzí Hermiony Grangerový a nudným mazánkem jako seš ty. Zkus svoje nadšení mírnit, debile!'' neodpustil si Harrison a já otevřela překvapením ústa nad tím, k čemu mě přirovnal. Hermionu mám ráda, ale z jeho podání to znělo jako opravdová nadávka.

,,Co jsi to řekl?'' zeptal se podrážděně Edward a během vteřiny stál naproti němu.

,,No tak, pánové. Uklidněte se. Nechcete se snad prát přímo před dámou, ne?'' Zpražil je ledovým pohledem pan Samuels a oni od sebe odstoupili. ,,Harrison je tu proto, že se svou slavnou partičkou při grilování podpálil zahradu a sousedům záhon. Je to tam uzavřené, a než se to vyřeší, musí tu s námi zůstat,'' vysvětlil a Harrison si ne moc nadšeně odfrkl.

,,Pitomec,'' zamumlal si Edward tiše pro sebe a Harrison se celý napnul.

,,Cos to řek?!'' vypálil na něj a ještě než se na něj mohl vrhnout, pan Samuels ho zadržel. Jsou si v pár věcech opravdu podobní.

,,Jděte raději ven! Do města!'' pronesl chladně směrem k Harrisonovi a Edwardovi. Edward na mě mávl a já se za ním rozběhla do chodby. ,,Všichni!'' zavrčel i k Harrisonovi a ten s rukama v kapsách protočil očima a šel loudavým krokem za námi.

***

Vyrazili jsme po cestě dolů do města a Edward mi začal vyprávět o zdejších zvycích. Nemůžu říct, že bych ho neposlouchala, ale taky jsem nezachytila úplně všechno, protože jsem po očku sledovala Harrisona, který kráčel beze slova vedle mě.

,,Už drž hubu, prosím! Bolí mě z tvejch debilních keců hlava!'' vyprskl jedovatě na svého bratra. Edward chtěl něco namítnout, ale tentokrát jsem se do toho vložila já.

,,Můžete se už prosím uklidnit? Mě by měla bolet hlava z těch Vašich ustavičných hádek! Buď spolu budete vycházet, nebo se navzájem ignorujte, ale vynechte zbytečné nadávky, děkuji!'' uzemnila jsem je a rozešla se směrem k velikému knihkupectví. Městečko působilo kouzelně. Bylo předčasně vyzdobeno vánoční výzdobou a všude svítila světýlka a lampióny.

Zašla jsem do tepla obchodu a vdechla krásnou vůni knih. Pár minut po mně vešel i Edward a k mému překvapení i Harrison. Prošla jsem první uličku s žánrem fantasy a zastavila se u románů.

,,Bože, zase ty tvoje slaďárny. Co na tom vidíš?'' ušklíbl se Harrison a já si založila ruce na prsou.

,,Co na tom vidím?'' zopakovala jsem jeho otázku. ,,Harrisone,'' oslovila jsem ho pomalu. ,,Přečti si tohle a pochopíš, protože mi je jasné, že si povinnou četbu nedodržoval,'' usmála jsem se falešně a do ruky mu vložila Pýchu a předsudek.

,,Jako vážně? To je to s tím tvým slavným panem Darcym?'' zeptal se posměšně a já kývla. Edward nás stále tiše pozoroval, ale nic se neopovažoval říct. ,,Tys to četl?'' zeptal se Edwarda.

,,Jo, je to vážně-''

,,Jasně, žes to četl,'' přerušil ho Harrison a zamířil k pokladně. Docela mě udivilo, že si knížku nakonec koupil.

***

Procházeli jsme městem a nahlíželi do výloh. Vlastně jen já a Edward, protože Harrison byl příliš zaneprázdněný svými myšlenkami. Vsadím se, že přímo litoval toho, že musí být v mé a Edwardově přítomnosti, když mohl být zašitý s jakoukoli holkou ve svém pokoji a užívat si.

,,Zajdeme si na to kakao?'' navrhl mile Edward a já nadšeně přikývla. Harrison se k tomu raději nevyjadřoval, ale i přesto nás následoval do malé kavárny. Sedli jsme si ke stolu v rohu u okna a každý si vzal do rukou jídelní lístek. ,,Hm, nechceš zkusit nějaký zákusek?''

,,Ano, ráda. Máš nějaký tip?''

,,Zkus čokoládové překvapení. Je to hrozně dobrý,'' doporučil mi Edward a já tedy souhlasila. Když přišla číšnice, přívětivě se usmála a zeptala se na objednávky. Harrison předběhl Edwarda a zvedl jeden koutek směrem nahoru.

,,Pro tyhle dva šprty dvě kakaa s marshmallows a dvě čokoládový překvapení. A já si dám horkej domácí grog,'' objednal a číšnice se kousla do spodního rtu.

,,Ještě něco, pane?'' Pane? Odkdy je tenhle neandrtálec nazýván ''pánem''?

,,O něčem bych věděl.'' Harrison si provokativně oblízl rty a číšnice se začervenala.

,,To je vše, děkujeme!'' vložila jsem se do toho já a přeslazeně se usmála. Harrison mě sjel pobaveným pohledem a Edward protočil panenkami.

,,Musíš se pořád tak předvádět, Harrisone?'' osočil se na bratra.

,,Nezáviď mi, vole!'' odbyl ho ledabyle a začal klikat něco do svého mobilu. Ten můj mi zavibroval v tašce, a tak jsem ho s menším povzdechem vytáhla. Tušila jsem, že to bude mamka, aby se ujistila, že jsem dojela v pořádku.

Tentokrát žárlíš na číšnici, puso? - Harrison

Zrudla jsem a Harrisona pod stolem nenápadně kopla. Sykl, ale pak se uchechtl. Edward na něj nechápavě pohlédl a nakonec se omluvil s tím, že musí jít na toaletu.

,,Přestaň mi říkat puso, Harrieto!'' zasyčela jsem opravdu nepříjemným tónem a on se tiše zasmál.

,,Neřikej, že se ti to nelíbí, zlato. Každá holka zbožňuje moje přezdívky.'' Přejel si jazykem přes horní ret a ušklíbl se.

,,Možná to bude tím, že nejsem jako každá. A ty to víš!'' přidala jsem na hlasitosti a Harrison se ke mně naklonil.

,,Ale seš. Kdybys nebyla, důvěřovala bys mi.'' Tak on s tím nedá pokoj. Myslela jsem, že už je to za námi.

,,Pořád ti jde o tohle?'' prskla jsem už nakvašeně.

,,Jo, pořád!'' naštval se už i Harrison.

,,Řeknu ti to potom, až mi vysvětlíš, co to bylo za ten rozhovor mezi tebou a neznámým člověkem v malé ulici za Baker street v sobotu večer!'' zakončila jsem náš rozhovor, jelikož se navracel Edward, a Harrison se opařeně opřel o opěradlo své židle.

Tys to slyšela? - Harrison

Pípla mi ihned smska.

Jen kousek, ale zněl si vytočeně a dost jste nadávali. Pokud mi to řekneš, řeknu ti, proč mám strach z aut.'' – Liv

Harry se na displej svého mobilu nedíval zrovna nadšeně.

Olivie, to je vydírání! – Harrison

Edward něco prohodil, ale já ho neslyšela, a tak jsem se jen mírně usmála, abych mu dala najevo, že mu věnuji pozornost po celou dobu.

Ne, Harrisone. To je ultimátum. - Liv

Harrison se zamračil, ale už mi neodpověděl.

,,A neříkej mi Olivie!'' šeptla jsem, když se Edward na chvíli otočil. Harrison se nadechl k reakci, ale číšnice mu to svým příchodem znemožnila.
Položila přede mě velký kouřící hrnek plný kakaa napěchovaný bílými pěnovými bonbony a šlehačkou.

Ochutnala jsem to takzvané Čokoládové překvapení a moje chuťové pohárky začaly skákat radostí.

,,Mňam, to je tak dobré!'' pochválila jsem to Edwardovi a ten se spokojeně uculil.

,,To jsem rád.'' Na tváři se mu objevily dva ďolíčky a Harrison si odkašlal.

,,Hele, vy hrdličky, cukrovat si jděte někam jinam, jo?'' Edward se začervenal a já se naštvala, protože jsem věděla, že Harrisonovi vadí, že mu momentálně nevěnuji svou pozornost, ale i tak se to snažil naznačit pouze utahováním si ze mě a Edwarda.

,,Harrisone, přestaň se chovat jak malé dítě! Už je to trapné.'' Něco si pro sebe zamumlal, ale dál neprotestoval.

Snědli jsme každý svůj zákusek a vypili horké nápoje. Konverzace byla hojná jen mezi mnou a Edem, protože Harrison se zaraženě koukal do stolu a mlčel. Možná přemýšlel nad tím, co jsem mu řekla. A co řekl on mně. Už mě unavovaly naše hádky o ničem. Když jsem se snažila být milá, akorát mě odmítal.

Vydali jsme se zase směrem ke srubu a tentokrát mlčeli. Harrison kopal do plechovky od piva, kterou našel cestou na zemi. Ten zvuk mě začal vytáčet, takže jsem ji mlčky vyhodila a nekomentovala Harrisonův překvapený výraz.

Těch čtrnáct dní tady bude hodně zajímavých. Trávit čas se zlobivým dvojčetem, které mě momentálně nemá rádo, a poslouchat hádky s jeho hodnější verzí, to bude... živé. V lehkém slova smyslu.

,,Slyšeli jste to?'' zeptal se najednou Harrison a já se zastavila na místě.

,,Co?'' polkla jsem, protože jsme stáli vedle lesa a blízko nás nikdo nebyl.

,,To zakňučení.'' Nakrčil obočí a zaposlouchal se.

,,Přestaň si z nás dělat srandu, Harrisone! Není to vtipný,'' pronesl ironickým tónem Edward. Po jeho připomínce jsem zaslechla opravdu jemňounké kniknutí.

,,Ne, Ede, teď jsem to slyšela i já,'' přiklonila jsem se na stranu Harrisona. Ten se rozešel směrem k lesu a dal si prst před pusu, aby nás upozornil, že máme být ticho. Následovala jsem ho a držela se blízko něj. Naklonil se k malému křoví, odkud bylo kňučení nejzřetelnější, a rozevřel malé větývky. Málem jsem vyjekla, když jsem spatřila malé černé chvějící se klubíčko.

,,No taak. Neboj se,'' promluvil mírně Harrison a malý chlupatý uzlíček uchopil do dlaní. Znovu to zakňučelo a vystrčilo hlavu s velkými černými kukadly.

,,Pane bože,'' vydechla jsem. ,,Kdo ho tu mohl nechat v téhle zimě?'' poukázala jsem na páru u mé pusy a od Harrisona si chvějící klubíčko převzala. Vložila jsem si ho dovnitř kabátu a rozpoznala malého černého buldočka.

,,Aby to nebylo nemocný, neměli bychom-''

,,Edwarde, prosím! Aspoň jednou drž hubu, jo?!'' Výjimečně jsem s Harrisonem souhlasila a se štěňátkem těsně přitisknutým k tělu šlapala k chatě pana Samuelse.