Vzbudila jsem se hned, jak mi zazvonil budík, a podívala se na postel. Samozřejmě na ní Emma nebyla, takže jsem si zklamaně povzdechla. Pokud ji během dne nezachytnu, budu nucena jít na ten zpropadený večírek a překazit to tam. Proč prostě nemůžu mít normální školní povinnosti a musím zachraňovat z nesnází svou spolubydlící?

Odcupitala jsem do koupelny a vysprchovala se. Vyčistila jsem si zuby a hezky se upravila. Kéž by tu byl Edward, mohl by přijít ke mně na pokoj popovídat si a počkal by se mnou na Emmu. Jenomže Edward tu nebyl, protože jel domů za svým tátou. Možná to tak bylo vlastně lepší, protože by se mě mohl vyptávat na věci ohledně Emmy a já bych něco nechtěně vyklopila.

Naposledy jsem se na sebe koukla do zrcadla a teprve pak vyšla ze dveří. Vyjekla jsem, když jsem na své posteli uviděla sedět Harryho.

,,Co tu-Co tu děláš?'' zeptala jsem se krapet vyjeveně. ,,Řekla jsem ti včera dost jasně, abys mi dal pokoj, když musíš mít ke všemu odpověď a zvlášť tak nevhodnou!'' vyčetla jsem mu a založila si ruce na prsou.

,,Kurva, vím to! Choval jsem se pitomě, ale jelikož jsem z toho byl v prdeli, tak jsem za tebou prostě musel přijít a omluvit se ti. Seš typ holky, která lidem pije krev, ale neplatí na ni moje kecy. Už ti nebudu říkat, aby si mi vykouřila. Stejnak by si to s tou svou pusinkou nesvedla. Tak, sorry, hm?'' dal najevo svou lítost a já si ho změřila pochybným pohledem. Na to, že to byl Harrison Samuels, neznělo to vůbec špatně.

,,Páni, docela si mě potěšil.'' Dala jsem si ruku na srdce. ,,Ale mohl ses obejít bez těch vulgarismů!''

,,Jinak mluvit neumím,'' pronesl a rozhlédl se po pokoji. ,,Jo... Tady ještě něco máš. Neber si to nijak kurva osobně, jasný? Jen mě, jak by si to řekla ty, hryzalo svědomí, a tak jsem ti to musel donýst.'' Podal mi do ruky objemný balíček a já se zatvářila nechápavě. Dává mi dárek?

,,Co to-''

,,Prostě to do prdele otevři bez zbytečnejch keců!'' skočil mi do řeči a já pohoršeně mlaskla. Balíček jsem ale rozbalila a překvapilo mě, když jsem spatřila úplně nový kožený diář. Byl datován na pět let a na obalu byly vyryté mé iniciály.

,,Oh, Harry, děkuji!'' vypískla jsem a vrhla se mu kolem krku. Když jsem si uvědomila, co jsem udělala, ihned jsem se odtrhla a ustoupila o pár kroků. ,,Promiň, tohle bylo nespolečenské,'' omluvila jsem se. ,,Moc ti děkuji.''

,,Není zač,'' řekl zaraženě. Asi byl také překvapen mou náhlou náklonností. ,,Tak čau,'' rozloučil se a rychle vyrazil z mých dveří. Doslova jsem zrudla a proklínala se za svou reakci. Musím se více kontrolovat. Jsem dáma. Ne fúrie!

***

   V sedm hodin večer jsem si už opravdu povzdechla, protože bylo jasné, že Emma nedorazí. Začala jsem se tedy nedobrovolně chystat a zvolila tmavě modré kolové šaty s košilovým vrškem. Dosahovaly mi těsně pod kolena a na sobě měly drobounké bílé puntíky.
Doplnila jsem je červeným pásečkem a botami na platformě. 

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli opravdu vyrazit, ale nakonec jsem v půl osmé vyšla ze dveří. Do ruky jsem si vzala ještě malou červenou kabelku a do ní si uložila klíče, mobil a popřípadě nějaké peníze. Z šuplíku jsem si dokonce vyndala i pepřový sprej. Mamka mi ho dala pro jistotu, kdybych se cítila ohrožená, a tak jsem si ho teď raději vzala.

Musela jsem jet autobusem, protože vlastní auto jsem neměla, a to hned z několika důvodů, které se se mnou táhly už pár let.
Měla jsem naplánované, že jakmile vejdu do domu, přeptám se nějakého Dustinova kamaráda, jestli neví, kde je. Tam, kde bude on, bude nejspíš i Emma.
Nenápadně si ji vezmu stranou a vše jí vysvětlím. Musí to vyjít, jinak nevím, jestli unesu, že se Emma citově zhroutí.

Vešla jsem do řvoucího domu a povzdechla si. Vážně jsem tu tenhle týden už podruhé?
Musela jsem se rychle zorientovat, a tak jsem se snažila, co nejvíce natahovat, abych viděla před sebe. Všechna tančící těla mi ale zabraňovala ve výhledu, čili to bylo malinko obtížné.
Konečně jsem se procpala celým tím davem a ocitla se na místě, kde jsme před tím stály s Emmou a ona zaregistrovala Dustina.
Otočila jsem se tedy a konečně spatřila dva velké gauče a skoro celou Picta fiver. Jediný, kdo chyběl, byl Dustin a Harrison. Překvapivě...

Došla jsem k tomu menšímu hloučku a znechuceně si pro sebe odfrkla, když jsem spatřila, že opět hrají nějakou hloupou hru a co chvíli se líbají.
Poklepala jsem na rameno Angelovi, protože byl v tuhle chvíli jediný volný, a on se na mě zazubil.

,,Héj, Livi, co tu děláš?'' zeptal se mě a oslovil mě docela roztomilou přezdívkou. Zatřepala jsem hlavou a snažila se soustředit.

,,Angele, potřebuji pomoc. Nevíš, kde je Dustin a Emma?'' zeptala jsem se ho zcela vážně a on kývl.

,,Náhodou to vím, Livi.'' Zase se rozzářil. Zdálo se mi, že byl nadopovaný nějakými houbičkami, protože měl rozšířené zorničky a divně se šklebil.

,,A řekneš mi to prosím, Angele?'' ptala jsem se ho a celá konverzace mi přišla naprosto stupidní.

,,Jo, ale...'' Naschvál nechal pauzu. ,,Musíš si s námi zahrát hru!'' rozkázal a na tváři měl opět svůj zasněný úsměv.

,,Proboha, co jste mu to dali?'' zeptala jsem se panicky všech v kruhu a ti se jen zasmáli.

,,Neboj, jen extázi na odreagování,'' odpověděl pohotově Trevis, o kterém jsem se doslechla, že je machr přes shánění drog.

,,Fajn,'' zatřásla jsem znovu hlavou. ,,Angele, nebo kdokoli jiný, můžete mi prosím říct, kde je Dustin a Emma?'' zeptala jsem se jich už krapet zoufale.

,,Řekneme ti to, ale hraj!'' ozval se Trevis a Angel souhlasně zatleskal. Povzdechla jsem si a odevzdaně si sedla k nim do kroužku.

,,Ale jen jednu hru!'' upozornila jsem je a oni pobaveně kývli. ,,Co to vlastně hrajete?'' zeptala jsem se, když mi došlo, že jsem kývla na něco, o čem jsem ani neměla potuchy. V tu chvíli mě ovála dost známá vůně a z davu se vynořila vysoká kudrnatá postava.

,,Čau, zmrdi. Co zase děláte?'' zeptal se a sedl si vedle nějaké brunetky, mně dosud neznámé. Ta se k němu nahnula a něco mu pošeptala do ucha. Zahihňala se a Harrison jí něco řekl nazpátek.

,,Právě jsme donutili hrát naši jeptišku jednu hru. Chce totiž vědět, kde je Dustin a Emma,'' řekl Angel a zašklebil se. Nechápala jsem, jak si mohl něco takového užívat.
Harrison mě sjel svým zeleným pohledem a ušklíbl se, když si všiml mého nevyzývavého outfitu. Naštěstí to nekomentoval a jen mě propálil nefritovými kamínky, které mu sídlily uprostřed obličeje.

,,A co se hraje?'' otočil se Harrison k Trevisovi a ten pozvedl láhev s neznámou tekutinou, která v sobě měla zaručeně tučné procento alkoholu.
,,Nikdy jsem,'' ušklíbl se Trevis a Harrison se k tomu nijak nevyjadřoval. Tuhle hru jsem znala z internetu, takže jsem se ani nemusela ptát na pravidla. 

,,Nikdy jsem nikoho neopíchal ve škole,'' prohlásil Trevis a Angel se začal nekontrolovatelně smát. Já si povzdechla a dívala se, jak si Trevis, Angel i Harrison lokli přímo z láhve. Pár lidí se k nim přidalo, a když někdo nabídl i mně, zavrtěla jsem razantně hlavou, protože nic takového jsem opravdu nikdy neprovozovala.

Pak pokračoval Angel, který podle mě ani netušil, kdo všechno se v hloučku kolem něj nachází. Vypadal komicky, jak se hloupě usmíval, lámal se mu při mluvení jazyk, a jak se občas rozmáchl, když se snažil něco vysvětlit.

,,Nikdy jsem neměl sex,'' zvolal Angel a já věděla, že i když měl v sobě návykovou látku, tak to byla podpásovka mířená na mě. Na sucho jsem polkla a v panice pohlédla před sebe na Harrisona. Nevěděla jsem, proč zrovna na něj, možná proto, že jsem ho znala asi nejlépe. Ano, byl to hrozný člověk, ale možná jsem čekala, že mě i třeba trochu podpoří po tom dnešku.
On však dělal, že mě nevidí, a doslova ignoroval můj skoro prosebný pohled.

,,Ježiš,'' zakvílel Harrison. ,,To je to nejdebilnější, cos mohl dát,'' reagoval a asi mu nedošlo, že tu sedí i má osoba, na níž to celé bylo zaručeně mířené. Všichni v hloučku se napili a pak ta proklatá láhev skončila v mých rukou. To už Harrison mou přítomnost zaregistroval a v očích mu zajiskřilo pobavení. Moc dobře tušil, jak nepříjemně se právě teď cítím.

,,No tak, Liv. Dělej,'' popohnal mě Angel, ale já se neměla k pohybu. Mohla jsem prostě říct, že nepiji, ale docházelo mi, jak uboze by to znělo, protože bylo stejně všem jasné, jaká je pravda.

,,Nemůžu se napít,'' zašeptala jsem a vyhýbala se pohledům všech.

,,Proč by-‚'' chtěl se zeptat Angel, ale pak se zarazil. Většina z nich mlčela, jen Harrison na mě neustále upíral pohled, který mě víc a víc znervózňoval.

,,No tak, Olivie. Proč se nenapiješ?'' dobíral si mě dál i on a situaci tak dělal ještě horší. Celá rudá jsem měla chuť ho něčím přetáhnout. Třeba tou flaškou, kterou jsem třímala v ruce. Najednou byl celý žhavý do rozhovoru se mnou.

,,Pokud vám řeknu důvod, chci vědět, kde ti dva jsou,'' smlouvala jsem a oni souhlasili, i když jim už předem mohlo být jasné, jak se věci mají. Chtěli scénu a nejspíš, abych se cítila trapně a oni si z toho potom mohli potom utahovat. ,,Dobrá tedy, nenapila jsem se, protože sex jsem neměla ani jednou, a je mi jasné, že teď budu terčem posměchu. Je mi to z celého srdce jedno, protože mi záleží jen na názoru mých blízkých!'' vychrlila jsem ze sebe rychle a podívala se na Trevise. ,,A teď mi okamžitě řekni, kde ti dva jsou!'' přikázala jsem mu a on se zmateně rozhlédl kolem sebe.

,,No... ech, nahoře. Měli by být v pokoji s černým nápisem Danger, ale-'' Nečekala jsem na to, než něco bude namítat, a vyrazila tím směrem. Za sebou jsem ještě slyšela Angela.

,,To jako myslela, že s nikým nespala tenhle týden nebo-''

,,Angele, drž kurva hubu!!'' okřikl ho chraplavý hlas, který patřil Harrisonovi, a já se rychle vzdálila.

Vyběhla jsem schody a hledala dané dveře. Když jsem je konečně zaregistrovala, musela jsem nejdříve okřiknout líbající se pár před nimi. Koukali se na mě značně udiveně, ale vzdálili se.
Vtrhla jsem do pokoje a zděsila se, když jsem spatřila Emmu s rukama svázanýma za hlavou a jen ve spodním prádle. Dustin se tyčil nad ní a vynucoval si několik polibků. Emma sebou házela a zoufale kňučela. Zabouchla jsem dveře a začala na toho idiota - další libra - řvát:

,,Co si to dovoluješ?! Okamžitě z ní slez! Ona je slušně vychovaná, i když v posledních dnech velice nepozorná, dívka, a tohle si i za ni vyprošuji! Já ti dám, ty špinavý všivý darebáku!'' Dustin se lekl a spadl z postele. Získala jsem tak čas na to, abych zběžně odvázala Emmu a pokynula jí, aby se oblékla. Vděčně si stírala slzy, ale na to jsme teď neměly čas.

,,Ty svině! Co ty tu jako do píče děláš?!'' rozeřval se na mě a já se ironicky uchechtla.

,,To by došlo každému, alespoň trochu inteligentnímu, člověku. Zachraňuji svou kamarádku, jestli sis nevšiml. A jen tak mimochodem, tvé oslovení 'svině' se vůbec nehodí. Svině je totiž samice od divokého prasete, víš? To tě museli učit už na základní škole,'' rýpla jsem si a chytla Emmu za ruku. Přikrčila se za mě a panicky sledovala dění před sebou.

,,Ty si na mě budeš otvírat hubu? Něco jsem tu měl, kurva, rozdělanýho!'' křičel dál.

,,Ano, chtěl jsi mi zneužít mou kamarádku a ponížit ji přede všemi. Je mi to jasné, ale nedovolím ti to!'' Malinko jsem začínala mít už strach taky, a tak jsem se raději vydala ke dveřím.

Dustin se ke mně dost hlasitě rozeběhl, a jakmile jsem otevřela dveře, chytl mě surově za levou paži. Zběžně jsem sáhla do kabelky a nahmatala pepřový sprej. Začala jsem mu ho nemilosrdně stříkat do čokoládově zbarveného obličeje a on se, s několika nadávkami a skučením, svalil na zem. Samozřejmě už nás sledovala půlka domu a vyděšeně na mě hleděli. Kór Harrison. Musel se zjevit zrovna teď?!

,,Ty pojebaná děvko! To si vypiješ!'' křičel za mnou, když jsem vycházela ze dveří a Emma těsně za mnou.

,,Myslím, že bys měl svá oslovení lépe používat. Na mě se lehká děva rozhodně nehodí, a víš proč? Protože jí nejsem a potvrdí ti to všichni, kteří dnes hráli tu hloupou hru, která se hraje možná tak na narozeninových party středoškoláků!
A mimochodem, panáčku, moc bych si nevyskakovala! Můj otec je ředitelem celé Akademie a ani balík peněz tvého táty by ti nepomohl, protože kdybych mu řekla, co si právě teď chtěl udělat, byl bys v koncích!'' To bylo poslední, co jsem mu řekla, než jsem se vydala ke schodům.

Všichni na mě upírali své překvapené pohledy a mně došlo proč. Prozradila jsem postavení svého táty. 

Tak ať si mě třeba pomlouvají. Zachránila jsem svou kamarádku. Zničehonic se ozval tichý potlesk. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uvědomila jsem si, že těch pár lidí tleská mně.

Opustila jsem tu příšernou vilu s malým úsměvem na rtech a stále jsem cítila ten známý pocit, že mě sledují ty proklaté zelené oči.

***

   Dojely jsme do kampusu a vešly do pokoje. Emma se roztřeseně posadila na postel a rozbrečela se. Běžela jsem honem k ní a začala ji utěšovat.

,,Liv, ty seš ta nejlepší holka na světě! V životě jsem neměla lepší kamarádku! Obětovala ses kvůli mně a šla na party! Ty! Hrála si blbý nikdy jsem a prozradila si, že si panna. Zachránila si mě před tím hajzlem, a dokonce řekla, že tvůj otec je nový ředitel. Jsi neuvěřitelná! Stydím se za sebe a ze srdce ti děkuju. Nezasloužím si tě!'' zavzlykala a já se k ní přitulila.

,,Ale no tak, Em,'' utěšila jsem ji a musela jsem přiznat, že mě její slova dojala. ,,Udělala jsem to proto, že tě mám ráda. Tebe i Edwarda. Chtěla jsem tě dnes i včera varovat, protože jsem slyšela Angelův a Clayův rozhovor o tom, že ti chce Dustin něco udělat.
Nikde si ale nebyla, tak jsem šla na tu party. Nelituji toho, Em. Jsem ráda, že jsem ti mohla pomoci, ale ty mi slib, že už nikdy, opakuji nikdy, nepromluvíš s Dustinem Gaylem. Nikdy!'' Em přesvědčivě zakývala hlavou a já ji znovu objala. ,,Už bude dobře. Nikdy na tebe už ani nesáhne. Jen to nesmíš dovolit!''

,,Nedovolím. Děkuju, Liv. Za všechno.''