Glorie Baldwinová a její učitel zpěvu

''Přišla o panenství ve třinácti, a to s třicetiletým učitelem zpěvu, kterej ji chodil doučovat každej víkend. Když se to její otec dozvěděl, toho chlapa vyhodil a milou Glorii nepustil měsíc z domu.''

Každý na tato slova naletěl. Stejně jako tomu věřila Emma Blacková, tak tomu věřil i zbytek školy. Dokonce tomu začala věřit i sama Glorie Baldwinová, která tuto bohapustou lež vypustila do světa, aby se nemusela nadále vracet k holé pravdě.

Protože té se bála.

Glorie Baldwinová byla ve svých třinácti letech zneužita padesátiletým učitelem zpěvu.
V jejím podání to bylo skoro romantické, protože si svého učitele vykreslila jako pohledného, vysokého, mladého a svalnatého muže. Místo traumatického zážitku si vysnila něžné a krásné první chvíle, které pak vypustila do světa.

Jenomže lhala v mnoha věcech a pravdivý příběh, který před lety hluboko pohřbila ve své paměti, znala pouze ona.

Z pohledu třináctileté Glorie

Dnes měl přijít znovu. Gargamel. Říkala jsem mu tak, protože jsem nemohla přijít na jinýho hnusnýho záporáka. Stokrát jsem opakovala rodičům, že s ním další hodiny zpěvu nechci. Že je divnej. Dokonce jsem i řekla, že na mě jednou blbě sahal, což samozřejmě nebylo jen jednou, ale máma s tátou mi to nevěřili. Nezajímalo je to. Ostatně jako vždycky.

Čekala jsem na něj v obýváku, rodiče nebyli jako obvykle doma. Trochu jsem se třásla a v rukou svírala noty. Modlila jsem se, ať nepřijde, ať zkoušku odvolá a nedorazí.

Ale modlila jsem se zbytečně, protože za pár minut se rozdrnčel vchodový zvonek.

Šla jsem mu otevřít a zkontrolovala v zrcadle své oblečení. Vzala jsem si rolák, i když mi v něm bylo docela horko, džíny a přesto ještě kardigan, aby se nemohl dotýkat mojí holé kůže.

Otevřela jsem mu a srdce se mi nahlas rozbušilo. Bylo mi nevolno jen při pohledu na něj.
Usmíval se, čímž odhaloval tmavé skvrny od kouření mezi zuby.

Pozvala jsem ho dál a držela se v bezpečné vzdálenosti.

Došli jsme do obýváku a on se posadil na gauč. Nabídla jsem mu jako vždy ze slušnosti něco k pití a on mě poprosil o tureckou kávu.

Šla jsem ji připravit do kuchyně a prsty se mi chvěly. Voda se vařila, takže zvuk konvice přehlušil jeho příchod.

Lekla jsem se, když jeho zatvrdlé konečky prstů od cigaret přistály na mém pasu. Odtáhla jsem se a dělala jsem, že jsem hrozně zaujatá přípravou kávy, ale to se mu zjevně nelíbilo.

Zaryl mi nehty do boku a přiblížil se ústy k mému uchu. Ztuhla jsem a rychle mrkala, abych zahnala slzy, které se mi nahrnuly do očí.

,,Tak hrozně se mi líbíš, Glorie,'' zašeptal slizce a jeho dech, páchnoucí tabákem, mě uhodil do nosu.

,,Nechte mě!'' vykroutila jsem se mu okamžitě a chtěla se rozběhnout pryč. Zamknout se třeba v pokoji a zavolat mámě. Jenomže jeho reflexy byly rychlejší. Chytl mě silně za předloktí a přitáhl si mě natěsno k sobě. Mračil se a opět se přiblížil k mému uchu.

,,Buď hodná holka a udělám to jenom jednou.''

Nevěděla jsem, co tím myslí. Opravdu jsem to ve svých třinácti letech ještě netušila. Byla jsem tak slušné dítě. Tak hodná holka, která měla samé dobré známky. Do té doby jsem neměla ještě kluka. Do té doby jsem si s nikým nedala ani hloupou pusu. Jen před holkami jsem tvrdila něco jiného.

Toužila jsem po princovi z pohádky, který mě vysvobodí a ukáže mi lepší svět než ten, ve kterém jsem doteď žila. Svět bez rodičů, kterým jsem ukradená. Svět bez starostí a Gargamela.

Že mě můj princ zachrání...

...jako se to stalo Šípkové Růžence.

Sněhurce.

Locice.

Po něčem takovém jsem toužila. Ne po bolestivém traumatu, které se na mně ošklivě podepsalo.

V ten den pro mě přestali být moji rodiče rodiči a já přestala být něžnou zasněnou dívkou.
V ten den jsem se změnila.

Všechno mi už totiž bylo jedno.

Olivia a Cameron

O vztazích na dálku se říká, že prý nemohou dlouho vydržet, a přitom tenhle románek trval přes tři roky. Říkají to totiž ti, kteří si jím předem neprošli, nebo jim skončil po pár dnech.

Cameron a Olivia měli krásný vztah. Ano, hodně se hádali, ale měli se rádi. Byli to ještě takové nevyspělé děti, ale občas řešili problémy, které se viděli už pomalu u dospělých.

V jeden osudný den se museli navždy rozloučit.

Zůstaly jen vzpomínky.

Z pohledu čtrnáctileté Olivie

První rok

Tolik jsem se na ten hudební tábor těšila. Tolik, že jsem pomalu nemohla dospat. A teď jsem tu stála a čekala jsem, až mě přiřadí k nějakému týmu. Hrála jsem na kytaru a doprovázela se zpěvem, ale nijak výjimečná jsem v tom nebyla. Spíš jsem nechtěla strávit těch pár týdnů na táboře někde, kde se moc běhá, protože moje kondička nebyla nic moc.

,,Olivia Sparksová?'' oslovila mě jedna z vedoucích a já přikývla. ,,Pojď, ty půjdeš se mnou,'' pokynula mi a já ji následovala. Došly jsme k jedné z chatek, kde už bylo pár holek, a ona mi řekla, ať si vybalím, že vše podstatné se dozvím na nástupu, který se bude konat v jídelně.

Vybalovala jsem si věci a holky v chatce po mně pokukovaly. Mohlo to být tím lososovým svetříkem, ve kterém jsem vypadala ještě buclatější. Skoro jako malé prasátko. Mamka mi ale slíbila, že spolu od září budeme chodit cvičit, takže už se těch přebytečných faldíků po letech konečně zbavím.

,,Jak dlouho hraješ?'' zeptala se jedna z nich a ukázala na kytaru, která stála opřená o mou novou postel.

,,Asi od devíti,'' hlesla jsem nejistě. V divadle jsem dokázala normálně konverzovat, ale před cizími lidmi jsem byla až moc stydlivá.

,,Páni, to je super! Naučila bys mě pak pár akordů, prosím?'' Zvedla se a posadila se vedle mě. Usmívala se, čímž odhalovala stříbrná rovnátka, a vypadalo to, že to myslí smrtelně vážně.

,,Jasně.'' Rozzářila jsem se a poznala tak svou novou kamarádku. Andy.

Hned ten večer jsem poznala i Camerona. Byl to takový puberťák, který si neodpouštěl vtipné poznámky po čemkoli, co řekl někdo z dospělých nebo dětí. Byl vyšší, tmavovlasý a snědý. Líbil se mi. Měl takové zdravé sebevědomí a krásný úsměv.

,,Liv! Pojď k nám!'' zavolala na mě jednou Andy a já se k ní otočila. Seděla v hloučku, ve kterém byl i Cameron, a usmívala se. Došla jsem k nim, všechny slušně pozdravila a posadila se vedle Andy, která mi držela místo.

,,Slyšel jsem tě hrát na kytaru. Fakt dobrý,'' složil mi poklonu samotný Cameron a já s červenými tvářemi poděkovala.

,,Já tebe na bicí. Máš velký talent,'' opětovala jsem mu pochvalu a on se na mě taky potěšeně uculil.

Nechápu, že jsem se mu líbila už tehdy. Byla jsem nezajímavá, oplácaná a většinu času jsem mlčela. Ale jemu se to všechno zjevně zamlouvalo. Začali jsme se bavit víc. Občas jsme se vykradli za chatky a povídali si dlouho do večera, zatímco se ostatní bavili u táboráku.

,,Budeš moje holka?'' zeptal se mě jednou, když už do konce tábora zbývalo jen pár dní. Rozbušilo se mi srdce a nemohla jsem uvěřit, že se někdo jako on zeptal zrovna mě.

,,Budu,'' zašeptala jsem a propletla si s ním prsty. Naklonil se ke mně a dal mi malou pusu na rty, až mi z toho příjemně zašimralo v břiše.

V tu chvíli jsme byli jen Cameron a já. Náš svět, který nám patřil a který jsme společně sdíleli, jsem milovala. Byli jsme jako postavy z knížky, které stvořila nějaká neznámá autorka a jejich příběh měla předem vymyšlený, takže proto tak brzo skončil.

Hodně jsme si psali. Ve dne v noci. Slíbili jsme si, že to vydržíme a na táboře se znovu setkáme.

Druhý rok

Bylo mi už šestnáct, protože letošní tábor začal o něco později. Cameron byl o několik měsíců starší. Přijela jsem tam a toužila ho už konečně po těch nekonečných měsících vidět.
Stál v hloučku jako obvykle. Bavil okolí a nad všemi se tyčil.

Za rok hodně zesílil, změnil se. Byl ještě hezčí a dospělejší. Ale to já taky. Hodně jsem zhubla a trochu se otrkala, takže jsem už zvládala komunikovat se svými vrstevníky.

Rozběhla jsem se k němu a on mě sevřel šťastně v náručí. Pár holek se na nás dívalo s údivem, ale to mi bylo jedno. Byla jsem přece s ním.

Zase jsme si hodně povídali. Cameron mi řekl, že už má své vlastní auto a že mě někdy sveze, protože je to báječné. Byl ještě drzejší než loni. Hodně si dovoloval na vedoucí, ale mně se to nějakým způsobem líbilo.

Pro mě byl skvělý.

,,Líbala ses už někdy?'' zašeptal jednou do ticha, když jsme byli zase sami. Na sucho jsem polkla a zavrtěla hlavou.

,,Ne,'' špitla jsem a sklopila pohled ke svým rukám. Na nic se dál neptal a naklonil se ke mně stejným způsobem jako tehdy večer. Tentokrát to ale bylo delší, hezčí a šimrání v břiše intenzivnější.

Mamka Camerona neměla ráda, takže bylo jasné, že šílela, když zjistila, že s ním mám jistý citový vztah a chci se s ním scházet víc než jen jednou za rok. Ale nebránila mi, takže jsme se s Cameronem viděli i v roce. Zamilovávala jsem se do něj čím dál tím víc. Byl to můj první kluk. První láska. Věřila jsem mu. Jen ty hádky mi vadily. Čím jsme byli starší, tím to bylo horší.

Třetí rok

Na tábor jsem jela před svými sedmnáctými narozeninami. Camerona jsem neviděla přes dva měsíce a neskutečně se na něj těšila. Mamka si ho měřila nesouhlasným pohledem, když jsme stály spolu u auta a on zrovna přijížděl ve svém novém autě. Na sobě koženou bundu a černé úzké kalhoty.

,,To není chlapec pro tebe, Liv. Zklame tě,'' řekla tehdy dost ostře, ale já byla na sto procent přesvědčená, že ne.

Každá minuta s ním byla ta nejlepší.

Každý polibek tím nejhezčím.

A každá hádka tou nejbolestivější.

,,Miluju tě, Liv,'' pošeptal mi jednou do ucha, když jsme spolu zase seděli za chatkami. Za nimi se vlastně vždycky sehrály ty nejkrásnější momenty s ním. Nikdy jsme si to navzájem ještě neřekli, proto to pro mě bylo tak krásné a nové.

,,Taky tě miluju,'' odvětila jsem a položila mu hlavu na rameno. Mlčky jsme seděli a užívali si to, že jsme spolu jen sami dva.

Jenomže třetí rok byl také tím posledním. Cameron miloval auta. Miloval rychlé projížďky. Byl schopný jet nad povolenou rychlostí a s přehledem vybíral zatáčky.

Občas jsem s ním i jela a byla z toho pak celá vyklepaná. A on se tomu jen smál, přitáhl si mě k sobě a řekl mi, že to má vše pod kontrolou a že se nemusím bát.

Ale neměl.

,,Už mě to začíná pěkně srát! Chováš se jako moji rodiče. Camerone, dělej tohle, Camerone, dělej tamto... Nepeskuj mě, jako bych byl malý dítě!'' rozkřičel se na mě jednou, když jsme si volali, a já už taky vypěnila.

,,Jenomže ty pořád jsi malé dítě! Aspoň se tak chováš! Jsi nehorázně paličatý, Camerone!'' opětovala jsem mu naštvaně a slyšela, jak si bere klíčky od auta.

,,Tak proč se mnou ještě teda chodíš? Co?! Měla bys možná poslechnout svou matku a na idiota, jako jsem já, se vybodnout,'' zasyčel jedovatě a mě tahle slova zasáhla víc, než nejspíš původně zamýšlel.

,,To nemůžu. Víš přece, jak moc mi na tobě záleží,'' řekla jsem tiše a sevřela mobil v dlaních.

,,Vím. Jdu se projet, zatím,'' sdělil mi stroze a hovor položil.

Hodinu na to se vyboural.

On, který vždycky zatáčky vybíral, jednu vybrat nezvládl. Doteď si to celé vyčítám, protože jsem neměla ani šanci se s ním nějak rozloučit.

Prostě odešel.

Opustil mě.

Napořád.

Edward, Sophie, Harrison

Vlastně to ani nebyl milostný trojúhelník. Půvabná Sophie se zamilovala do svého tehdy nejlepšího přítele Edwarda, on do ní a Harrison tomu jen přihlížel. Vypadali spolu tak šťastně. Nikdo by si nepomyslel, že by je snad mohlo něco rozdělit. Ale Harrison chodil přes mrtvoly a bylo mu jedno, komu tím ublíží, pokud to bude v jeho prospěch.

Z pohledu autorky

Byli spolu už několik měsíců a vše se zdálo být perfektní. Edward se domů vracel rozesmátý a oproti svému bratrovi působil mnohem šťastnějším dojmem. Harrison totiž nikoho stálého neměl, protože si jen užíval s náhodnými holkami. Nelákalo ho být s někým ve vážném vztahu, který vyžadoval věrnost a pozornost.

Edward občas Sophie přivedl k sobě domů. Plánovali si spolu spoustu věcí. Na jakou společnou školu půjdou, jak se budou jmenovat jejich děti, kam o prázdninách odcestují... Měli skoro pohádkový vztah.

,,Vsaďte se, že ji do tejdne dostanu do postele,'' prohlásil na jednom večírku Harrison klukům z dnešní Picta fiver. Všichni se pochybovačně zasmáli, ale plácli si s ním.

,,Když se ti to povede, tak pro mě budeš král, Samuelsi,'' řekl tehdy Trevis a Harrison se sebevědomě zasmál. Měl jasný cíl, kterého hodlal dosáhnout, i kdyby pro to měl udělat cokoli.

***

,,Ahoj, krásná dívko mého bratra, pro kterého je tě škoda,'' pozdravil ji den na to u skříněk a Sophie protočila s mírným úsměvem očima.

,,Ahoj, Harrisone,'' odvětila pouze a zastrčila si jeden blonďatý pramen za ucho.

,,Máš dneska čas?'' zeptal se okamžitě a Sophie nahodila pohled, kterým mu jasně říkala, že se o nic nemá pokoušet.

,,Harrisone, chodím s tvým bratrem. Zkus s zaměřit na nezadaný holky, jako si to dělal doteď, ano?'' Otočila se, že už půjde, ale Harrison za ní ještě zavolal.

,,Vyzvednu tě ve čtyři, Soph.'' S naštvaným výrazem ve tváři se otočila a přimhouřila oči.

,,Neříkej mi Soph, Samuelsi!'' zasyčela a zmizela mu z dohledu. Harrison se zazubil a jedním ramenem se opřel o její skříňku.

,,To bude snadný,'' hlesl si pro sebe.

***

Ve čtyři opravdu stál před jejím domem se svým tehdejším Porsche 911. Jakmile mu přišla otevřít, nasadil svůj nejoslnivější úsměv a zaujal postoj, při kterém většina holek znervózněla.

Sophie nebyla výjimkou.

,,Co tu děláš?'' zeptala se otráveným tónem, ale nevypadala na to, že by jí to zase tak extra vadilo. Přeci jen... nadbíhal jí Harrison Samuels.

,,Jsou čtyři,'' řekl místo odpovědi a Sophie zvedla tázavě jedno obočí.

,,A?'' reagovala nezaujatě.

,,Říkal jsem ti, že přijdu ve čtyři,'' připomenul jí a ona si povzdechla.

,,Harrisone,'' oslovila ho varovným tónem a jeho úsměv se ještě rozšířil.

,,Jeden drink.'' Udělal psí oči a Sophie ty své dala v sloup. ,,Prosím,'' dodal prosebně a ona tedy nakonec souhlasila.

Vyrazili do jednoho baru ve městě a Harrison Sophie stále rozesmával, skládal jí nenápadně komplimenty a omotával si ji okolo prstu, jak jen nejlépe mohl.
Fungovalo to.
Zanedlouho se uvolnila a občas s ním i nenápadně zaflirtovala. Z jednoho drinku se staly nejméně čtyři a domů ji odvezl, když už byla tma.

,,Děkuju,'' řekla na rozloučenou a usmála se. Zmizela v domě a Harrison se vrátil ke svému typickému povýšenému výrazu, při kterém dával okolí jasně najevo, že čas ztrácí jen s tím, kdo mu za to stojí.

***

Druhý den od sázky potkal Sophie na chodbě a odtáhl si ji stranou. Už se tvářila o něco přívětivěji a nesnažila se ho od sebe hned odhánět.

,,V kině dávaj ten novej horor. A ty horory přece miluješ. Takže... Asi máme společnou zábavu na večer?'' Sepjal ruce a v duchu se modlil, aby řekla ano. Sophie zaváhala a podívala se někam za sebe.

,,Nevím, Harrisone. Slíbila jsem Edwardovi, že se budeme společně učit,'' odtušila vyhýbavě, ale určitě jí přišel jeho návrh zábavnější.

,,To stihnete předtím. No ták... Začíná to v půl devátý,'' nedal se odbýt, a tak Sophie nakonec souhlasila. Harrisonovi tak všechno hrálo pěkně do karet.

***

,,Co kdybychom si pustili nějaký film, zachumlali se do deky na gauči a udělali si popcorn?'' zeptal se jí ten večer Edward a Sophie ztuhla. Bylo jí líto, že ho musí odmítnout zrovna kvůli Harrisonovi.

,,Lákavá nabídka, Ede, ale jdu s kamarádkou do kina, promiň,'' vymluvila se z toho poloviční pravdou a Edward nad tím chápavě mávl rukou.

,,Příště,'' hlesl a Sophie to po něm potichu zopakovala. Vadilo jí, že mu musela zalhat, ale nechtěla, aby si utvářel nějaké vlastní ukvapené závěry, kdyby mu řekla, že jde do kina s jeho bratrem.

Harrison ji vyzvedl ve tři čtvrtě na osm. Na sobě úzké tričko, černou džínovou bundu a potrhané kalhoty. Slušelo mu to a moc dobře to o sobě věděl.

,,Sluší ti to,'' pochválil Sophie její outfit, který se skládal z crop topu, legín a bomberu a na jeho vkus to bylo až moc podle poslední módy. Neměl rád holky, které se urputně snažily jít s dobou.

,,Tobě taky,'' odvětila a nastoupila do vyhřátého auta.

Po celou dobu filmu si Harrison nic nezkusil. Bylo to součástí plánu. Sophie se na něj několikrát během promítání podívala, ale on dělal, že si toho ani jednou nevšiml.
Když se na plátně objevily titulky, zvedl se a natáhl k ní ruku. Automaticky ho za ni chytla a ruku v ruce vyšli z kina.

,,Seš statečná. Ani jednou ses ke mně nepřitiskla strachy,'' poznamenal, když už seděli zase v autě.

,,Čekala jsem, že to uděláš spíš ty,'' zavtipkovala a Harrison zvedl jeden koutek rtů nahoru.

,,Popravdě jsem chtěl,'' řekl hlubším tónem a Sophie zčervenaly tváře. Zastavil před jejím domem a ona se na něj před odchodem ještě otočila.

,,Moc jsem si to užila.'' Políbila ho letmo na tvář a pak rychle pospíchala domů. Harrison se kupodivu upřímně usmál, ale hned na to zavrtěl hlavou a vzpomněl si na sázku s klukama, o kterou tu jedině šlo.

***

Třetí den, což byl pátek, Harrison navrhl Sophie, že by bylo fajn, kdyby s ním jela na víkend pryč. Samozřejmě dodal, že jen jako kamarádi. Sophie nejdřív odmítala, že je to nemožné kvůli Edwardovi, ale Harrison ihned přišel s dobrou výmluvou.

,,Je to jeden víkend. Pak už ode mě budeš mít nadobro pokoj. Edwardovi řekni, že jedeš k babičce, a rodičům, že budeš na víkend u kamarádky. Užijeme si to! Prosím!'' zažebral jako vždycky a Sophie chvíli šrotovalo v hlavě, než mu na to odpověděla.

,,Fajn. Ale jen jako kamarádi,'' upozornila ho a Harrison jí to odpřisáhl. Za zády však držel prsty zkřížené, i když většinou ani tato gesta nepoužíval a prostě konal, jak se mu zachtělo.

Ještě ten den ji vyzvedl celý natěšený. Klukům řekl, že sázku možná stihne ještě dřív, a slíbil jim, že je bude průběžně informovat.

Sophie vypadala spokojeně, i když musela zalhat jak rodičům, tak Edwardovi. Byl smutný, protože s ní chtěl strávit volný čas. Hryzalo ji trochu svědomí, ale s Harrisonem se cítila tak nějak... uvolněněji. Když s ním trávila čas, zdálo se být všechno o něco snadnější a zábavnější.

,,Pořád si pokládám otázku, proč zrovna můj bratr a ne já,'' řekl po chvíli ticha, když už byli na cestě. Sophie se zasmála a podívala se stydlivě do svého klína.

,,Přišel dřív,'' odvětila prostě, a to Harrisonovi bohatě stačilo. Už mu zbývalo tak málo.

Dojeli k jednomu lesu, Sophie stále neměla potuchy, kam ji to Harrison vlastně veze, ale na nic se neptala.

,,Překvapení,'' sdělil jí pouze a doladil to mrknutím. Když vypnul motor, přikázal jí, ať zatím tiše sedí, že se vše ihned dozví.

Byl konec jara, takže venku bylo večer ještě teplo a světlo. Z kufru vytáhl všechny potřebné věci a pak zavolal na Sophie, že může vystoupit. Okamžitě se podívala na věci v Harrisonově rukách a zvedla tázavě obočí.

,,Uvidíš,'' reagoval opět jednoslovně a pokynul jí, ať pokračuje. Došli na menší mýtinu a Harrison všechno položil na zem. Sophie si také odložila svou tašku s věcmi a sedla si na ni.

,,Jsem celá napnutá, Harrisone. O co jde?'' ptala se pořád zvědavě, ale on mlčel. Přikázal jí, ať zavře oči, a ona ho s povzdechem poslechla.

Slyšela nějaké šramocení a asi po dvaceti minutách jí konečně dovolil, že se může podívat.
Promnula si oči, které si už přivykly na tmu, a otevřela ústa dokořán.

,,My tu budeme stanovat?'' zeptala se Harrisona nevěřícně a on, spokojen se svým nápadem, přikývl.

,,Ty seš blázen, Samuelsi,'' zhodnotila celou situaci Sophie, ale kupodivu neprotestovala.

A tak první večer strávili povídáním si o nich dvou. Harrison jí toho spoustu nalhal. Nikdy o sobě neříkal pravdu. Nikdy nemluvil o své mamince. O významech jeho tetování. Ani o nenávisti k bratrovi. Nemluvil o svém životě prakticky s nikým.
Trvalo mu skoro osm let, než se otevřel jedné roztomilé krásné plavovlásce, která mu změnila život.

Druhý den se šli podívat k vodě. Nekoupali se, ale procházeli se po břehu, házeli žabky a povídali si. Mluvila tedy spíš Sophie, ale Harrison ji poslouchal, protože věděl, že to holky rády uvítají. Ani se mu nijak extra nelíbila. Nebyla jeho typ, jenom výzva. Neměla moc velká prsa, byla moc hubená a vysoká. Prostě obyčejná holka, které by si na ulici jen těžko všiml.

,,Miloval si někdy někoho, Harrisone?'' zeptala se ho, když se vraceli z pláže k autu. On se nad její otázkou zapřemýšlel a na mysl mu rázem vyskočila mamka. O té si ale rozhodně povídat nechtěl. Rozhodl se opět zalhat.

,,Pořád někoho miluju,'' odvětil tajemně a Sophie se zarazila. Vypadala dokonce zklamaně.

,,Znám ji?'' ptala se dál a hrála nezaujatou. Harrison se v duchu ušklíbl a hlavou mu kolovalo, že dneska už sázku konečně dotáhne do konce.

,,Znáš,'' zašeptal a zastavil se. Dělal, že je z celé situace nervózní, a Sophie ho zkoumavě pozorovala, protože mu to samozřejmě věřila.

,,Tolik bych jí to toužil říct. Tolik bych si přál, aby to věděla. Toužím po ní už od první zkurvený chvíle, co si zvolila mýho podělanýho bratra. On měl vždycky všechno lepší. Vždycky byl skvělejší partií pro holky. Nikdo by mi nevěřil, že jsem se kvůli tý jediný holce dokázal změnit,'' začal hrát roli, kterou si secvičil během toho, co byli na pláži. Herectví mu šlo. Lidi mu vždycky na všechno skočili.

,,Harrisone,'' oslovila ho opatrně Sophie, protože jí to zjevně došlo. Na jeden jediný moment chtěl Harrison ustoupit a tu pitomou sázku prohrát, protože když viděl ten její překvapený pohled plný očekávání, přišlo mu to celé špatné. Ale i tak paličatě neustoupil a zatvrdil se, že se za to nebude cítit provinile.

,,Miluju tě, Sophie,'' přiznal a znělo to opravdu přesvědčivě. Málem tomu uvěřil i sám. V duchu si nadával do kreténů, že to dotáhl až sem, ale stále se nehodlal držet zpátky.

,,Děsí mě to, ale... já tebe taky, Harrisone.'' To ho dostalo ještě víc. Tohle nechtěl. Nechtěl, aby se do něj zamilovala. Chtěl jenom nezávaznej sex. Chtěl nasranýho Edwarda. Chtěl vyhrát sázku.

Tu noc se spolu opravdu milovali. Tak to aspoň viděla Sophie. Harrison dělal to, co vždy. Žádný city, žádný líbání, jen sex.

Napsal klukům smsku, že je úkol splněn, a jako důkaz jim vyfotil nahou Sophie, přikrytou jeho košilí. Pro Trevise byl po tomhle možná král, ale sám se cítil jako bezcitnej hajzl.

Když se to Edward dozvěděl, protože mu to Sophie vlastně řekla sama, byl tak naštvaný, že se do Harrisona doma pustil. Harrison byl ale silnější a ve rvačkách mnohem znalejší, takže si Edward akorát tak odnesl monokla a roztržený ret.
Harrisonovi nevadilo, že to provedl zrovna Edwardovi, vadilo mu, že to provedl právě Sophie.

Když za ním po tom všem přišla s nadějí, že spolu zůstanou aspoň oni dva, vmetl jí do tváře, že byla naivní, že nikdy nikoho nemiloval a že měla holt být obezřetnější.

Po maturitě se odstěhovala pryč.

Nikdo z dvojčat ji už nikdy potom neviděl.

Dustin, Emma a Harrison

Ani o tomhle se nedalo mluvit jako o milostném trojúhelníku. Bylo to pouze mezi Dustinem Gaylem a Emmou Blackovou. Velký frajer Gayle si myslel, že je Emma pro něj jen pouhým úletem, ale netušil, že se do ní později zamiluje doopravdy.
Harrison se nechtěně do celé akce přichomýtl a tentokrát kupodivu někomu svým činem i pomohl.

Z pohledu autorky

Emma Blacková byla půvabná vyšší brunetka s výrazným obočím. Nejraději nosila červenou rtěnku a oblečení podle poslední módy. Na Akademii chodila o rok dřív než Olivie, stejně jako ostatní.

Nejdříve se seznámila s Edwardem, který měl podobné zájmy a vypadal přátelsky. Trávila s ním asi nejvíce času a na večírky chodili jedině spolu. Do té doby, než se tedy stal ten incident s extází v pití. Poté s nimi Edward už raději nechtěl mít nic společného.

Na jedné party se Emma právě setkala se Dustinem. Líbil se jí hned v prvním momentě, kdy ho poznala. Edward ji varoval, že se od pochybných kamarádů jeho bratra má držet dál, ale Emma byla tvrdohlavá a nevěřila Edwardovi, že by opravdu mohli být tak špatní.

Kór Dustin ne.

,,Ahoj. Ty musíš bejt Blacková, že jo?'' oslovil ji Dustin jednou, když si zrovna nalívala ovocný punč. Em stydlivě přikývla a on si ji v duchu zhodnotil. Taky se mu líbila. Byla to brunetka. Přesně jeho typ. ,,Přidáš se k nám?'' Ukázal na hlouček svých přátel a Em zaváhala. Edward byl někde s lidmi z Normalis, takže by si nemusel všimnout, že se na chvíli zabaví s nimi.

,,Ráda.'' Následovala ho a usadila se na gauč vedle něj. Ostatní se s ní hned začali přátelsky bavit a Emma si uvědomila, že vůbec nejsou tak špatní, jak jí Edward namluvil. Když už bylo načase vrátit se do kampusu, Dustin ji chytl za ruku a usmál se.

,,Slib mi, že se ještě uvidíme,'' řekl prosebným hlasem a Emma se uculila.

,,Uvidíme,'' odvětila úmyslně dvojím významem a šla vyhledat Edwarda.

Další den, když procházela po chodbě kolem Picta fiver, Dustin na ni zamával a naznačil jí, ať jde k nim. Pomalu se k nim tedy rozešla a Trevis, Angel a Clay ji nadšeně pozdravili. Harrison jen kývl na pozdrav a vypadal být nezaujatý tím, že je tu s nimi. Nebyl jí moc sympatický. Byl velmi pohledný a sexy, ale jeho arogantní chování se jí nezamlouvalo.

,,Nechtěla bys s náma dneska zajít ven?'' navrhl jí Dustin a Em pokrčila rameny.

,,Podle toho kam.'' Objal ji okolo ramen a pokřiveně se usmál.

,,Za zábavou,'' odpověděl tajemně a Emma mu na to tedy kývla.

Ta zábava spočívala v tom, že s nimi šla do klubu. Přidaly se i další holky, s kterými se nakonec dala do řeči. Nebyly to typy jako Glorie a její blonďaté dělnice, takže s nimi byla i docela sranda a Em si to užívala.

,,Co si dáš k pití?'' zeptal se jí Dustin a ona poprosila o colu s citrónem. Nekomentoval to a objednal to u jedné z číšnic. ,,Řekni mi něco o sobě,'' požádal ji hned nato a vypadalo to, že ho to opravdu zajímá.

,,Nejsem moc zajímavý člověk,'' řekla vyhýbavě, ale Dustin na ni upíral pohled plný očekávání. ,,Tak dobře,'' zamumlala si pro sebe. ,,Ráda tancuju. Proto jsem se taky přihlásila na Akademii. Pak mám ráda muziku, takže mám neustále v uších sluchátka. Zbožňuju nákupy a módu,'' pověděla mu jednoduše pár informací o sobě a Dustin si prohlédl její oblečení.

,,Já si říkal, že máš fakt zkurveně dobrej vkus,'' ohodnotil její zjev a Emma se začervenala. Harrison to celé pozoroval s pobavením a bylo mu úplně jasné, o co celou dobu Dustinovi jde.

***

Em se začala s Dustinem scházet pravidelně. Vždycky ji někam vzal a představoval jí místa, která v Londýně moc dobře znal. Em se do něj zakoukávala víc a víc a i když si to Dustin nechtěl připustit, bylo to vzájemné.

,,Proč tolik kouříš?'' zeptala se ho jednou, když spolu byli venku. Sedli si na houpačky na jednom opuštěném hřišti a povídali si.

,,Je to hroznej zlozvyk, já vím, ale pomáhá mi to,'' vysvětlil. ,,Když mám cigáro v ruce, nejsem tolik nervózní.'' To Emmu zaujalo a naklonila hlavu do strany.

,,Takže když jsi se mnou, cítíš se nervózně?'' Ušklíbla se a Dustinovi po jejích slovech trochu zrudly tváře.

,,Mo-Možná,'' vykoktal a pak se zasmál. Nikdy přeci nebyl před holkou nervózní, tak co se to s ním právě teď dělo?! kolovalo mu hlavou.

,,Taky jsem,'' přiznala se i ona, aby ho trochu vyvedla z těch nevítaných rozpaků.

,,Fakt?'' zašeptal otázku a dokouřenou cigaretu típl. Hodil ji do koše, který stál opodál, a znovu se zaměřil na tu krásnou brunetku vedle sebe.

,,Fakt,'' špitla stydlivě.

Dustin se o kousek přiblížil a vyčkával, jestli mu dá znamení, že smí pokračovat. Netušil, co to s ním je. Netušil, proč se s Emmou Blackovou cítí jinak než s ostatníma holkama. Možná proto, že mu přišla o tolik jiná. O tolik lepší.

A pak tu vzdálenost překonal a majetnicky se svými rty přitiskl na ty její. Em mu polibek náruživě opětovala a Dustin si ji k sobě přitáhl na klín. Několik minut spočívali v této pozici, líbali se a tiskli natěsno k sobě. Člověk by je považoval za šťastně milující se pár, ale co oni vlastně byli?

To pořádně nevěděl ani jeden z nich.

Čím víc času spolu trávili, tím víc se do sebe navzájem zamilovávali. Dustin byl jako vyměněný. Dokonce i Harrison, který takovým věcem nevěnoval pozornost, si toho všiml a moc se mu to nezamlouvalo. Ale nehodlal se do toho nijak plést, protože mu to bylo vlastně ukradené. Nebyl ten typ, že by měl potřebu ničit kámošovi jeho štěstí. Možná tak svýmu bratrovi, ale kámošovi ne. Od toho vznikla Picta fiver.

,,Co to se mnou kurva děláš, Emmo Blacková?'' položil jí jednou Dustin otázku, která mu už nějaký čas kolovala hlavou.

,,Co to se mnou děláš ty, Dustine Gayle?'' Otázku mu opětovala a opřela si čelo o to jeho snědé. Leželi oblečení v jeho pokoji na posteli a drželi se za ruce. Tušili, že nadešla ta správná chvíle, kdy by bylo fajn si ujasnit, co to mezi nimi vlastně vzniká.

,,Em?'' oslovil ji Dustin opatrně a samotného ho zaskočilo, jak nejistě při tom zní. Věděl, že to, co jí teď řekne, myslí naprosto vážně. ,,Miluju tě.'' Emma chvíli neodpovídala, ale na tváři se jí pomalu rozléval šťastný úsměv.

,,Miluju tě.'' V ten moment, kdy to dořekla, byl Dustin Gaye tím nejšťastnějším klukem široko daleko. I když pro něj holky vždycky znamenaly jen nezávazný šuk, Em miloval. S Em viděl budoucnost.

A pak, když o několik dní později leželi v té posteli znovu, se k ní Dustin natočil bokem, opřel si hlavu o pokrčený loket a zkoumavě se na ni zadíval.

,,Už si někdy měla...,'' nedořekl to, protože mu to najednou přišlo hrozně divné. Vždycky se ptal pohotově, vlastně to ani nikdy nepotřeboval vědět, začínal si s holkama, které už měly něco za sebou a byly zkušené.

Em se začervenala a sklopila plaše pohled. Přišlo mu to tolik roztomilé, že se neubránil pousmání. Emma místo odpovědi pouze zavrtěla hlavou.

,,Paráda,'' zašeptal a něžně ji políbil. Z malého polibku se stal však souboj jazyků, který nakonec vyhrál a určoval si tak tempo podle sebe. Pak sjel svou dlaní k lemu Emmina trička a váhavě jí ho povytáhl nahoru. Em neprotestovala, takže jej vyhrnul ještě o něco výš.

A už to bylo. Emma okusila zakázané ovoce a Dustin jí sebral nevinnost.

I po tom, co se vše odehrálo, ji neopouštěl. Nechtěl. Miloval ji přece.

Tahle novinka se rychle rozšířila po škole a rázem z nich byl oficiální pár. Picta fiver nemohla uvěřit tomu, že to s ní Dustin opravdu myslí vážně. Ani on sám tomu nemohl uvěřit, ale rozhodně se Em Blackové nechtěl vzdát.

Jenomže po pár týdnech to udělal.

Vzdal se jí.

Bylo toho na něj holt moc. Poznával, že jeho starý život plný mejdanů a nezalvazného sexu upadá v zapomnění. Že se z něj stává romantik a že už přemýšlí dokonce i o budoucnosti, o které nikdy předtím neuvažoval.

Navíc mu docházelo, jak moc špatný vliv na Emmu má. Že začíná mluvit stejně drzým tónem jako on. Že se naučila pít alkohol. Že o věcech přemýšlí stejným stylem, a to se mu nelíbilo. Nechtěl ji potopit. Chtěl pro ni jen to nejlepší.

A to znamenalo, nebýt s ní.

Rozešel se s ní opravdu ošklivým stylem. Nalhal jí, že pro něj nic neznamenala, že se mu vlastně ani nelíbila, ale že to s ní bylo docela fajn. Rvalo mu srdce, když ji viděl brečet a když viděl, jak moc zničená z jeho slov je.

Nenáviděl se za to.

Em to nesla těžce. Na následující party se tak opila, že ani nevěděla, kdo a kde je. Vtrhla do nejbližšího pokoje, který byl čirou náhodou Harrisonův, ale tenhle menší detail jí jaksi unikl, aby se mohla pořádně vybrečet.

Když se do něj pak Harrison vrátil a viděl ji uplakanou na jeho posteli, zželelo se mu jí a ke svému vlastnímu zděšení ji začal utěšovat. Asi měl pořád výčitky svědomí kvůli Sophie.

Než si uvědomil, co dělá, bylo už pozdě, protože ho Em začala svádět. Chtěl to zastavit, ale zároveň nechtěl, protože se mu Em líbila a už pár týdnů si dobře nezašukal.

Pro oba to bylo chvilkové odreagování a docela jim to pomohlo v tom, že přišli na jiné myšlenky. Nikomu to neřekli a už se nikdy k podobnému úletu nedostali.

Dustin Em znovu začal nadbíhat, protože si uvědomoval, jak moc mu v životě chybí. Byl sobecký, takže si ji jen tak ze svého světa odejít nenechal a byl schopný obětovat cokoli, aby ji získal zpět.

A to taky udělal.