Dante seděl na balkoně vystlaném umělým travním kobercem, nohy měl zapřené o kovové zábradlí a kouřil cigaretu. Rozcuchané vlasy mu trčely do všech stran, a protože měl přes ramena přehozenou jen svou modrou flanelovou košili, po celém těle mu naskákala husí kůže. Stmívalo se, na silnici pod ním projížděla auta a z okna protějšího domu jej už nějakou dobu sledovala nějaká dívka.

Típl cigaretu a hodil ji z balkonu dolů na ulici. Podél oken stály v řadě kovové květníky v pastelových barvách s různými rostlinami, které Dante nedokázal identifikovat, na viklajícím se stolku v barvě nebe hořela svíčka vložená do zavařovačky a on si najednou připadal neskutečně směšně. A to všechno kvůli Arthurovi. Zase.

Vlastně za to mohl spíše Eames, ale ohledně toho nočního výletu na stanici Othello už si Dante také udělal jasný obrázek, tudíž to opravdu mohl považovat za Arthurovu chybu.

Ozvalo se zaklepání na okno a on se otočil. V obývacím pokoji se zlatou tapetou za růžovou pohovkou stála Maisie s mokrými vlasy. Bílý župan si tiskla k tělu a na nohách měla papuče s korunkami vyšívanými stříbrnou nití. Kývl na ni, ona otevřela dveře a nakoukla na balkon.

„Není ti zima?" zeptala se tiše.

Neodpověděl, zapálil si další cigaretu a ona si povzdechla. I bez těch kočičích očních linek byla krásná a on se musel ovládat, aby se na ni neusmál.

„Myslím, že bys měl jít."

Přikývl na souhlas, vyfoukl kouř. „Nechtěl jsem odcházet, když ses sprchovala."

„Svoje věci máš na židli v kuchyni," řekla ještě a zmizela v bytě.

Na dívku v protějším okně ukázal prostředníček a ona zatáhla žaluzie. Dokouřil cigaretu, praskl si puchýř na bříšku ukazováčku levačky a zvedl se. Prošel ztichlým bytem plným kaktusů, motivačních citátů uprostřed lesklých rámečků na zdech a cvrnkl do nosu velikou plyšovou kočku, která ležela na růžové opěrce pohovky. Z bíle natřené židle u kuchyňského stolku sebral své džíny, bundu a tričko s obličejem Fridy Kahlo a cestou do předsíně se pomalu oblékal.

Zastavil se před velkým nástěnným zrcadlem na vchodových dveřích. Válíš! bylo napsáno na drobném růžovém lístečku zastrčeném za rámem a Dante se zamračil. Očima se zastavil na obličeji svého zrcadlového protějšku. Prsty si pročísl vlasy a shrnul si je více do obličeje, aby zakryly jeho jizvu na rtech. Hloupě se v duchu ptal, co je na něm špatně – někde v hloubi věděl, že to není ta správná otázka, kterou by si měl pokládat, přesto však hledal chybu na sobě.

Jeho oči byly příliš obyčejné a všední, přesně takové, které na něj koukaly ze zrcadla, viděl na stovce lidí. Nos měl příliš spláclý a posetý rezavými pihami, ústa měl příliš široká a čelist příliš masivní.

„Tvrdila jsi, že nemáš problém s tím, že spím s dalšíma," řekl jí nechápavě před více než hodinou, když společně leželi v její posteli. Měla tam spoustu chlupatých a flitrovaných polštářků, povlečení se vzorem piškvorek a další plyšovou kočičku.

„Jenže to jsem nevěděla, že budu... že budu jen opravovat něco, co někdo před pár dny asi zvoral."

Zamrkal. „Cože?"

„Jinak bys snad dneska nepřišel, nebo jo? Kdy jsi s ní byl? Nebo s ním?"

Otevřel pusu: „O co ti jde? Věděla jsi, do čeho jdeš, zavolala jsi mi, já jsem přišel a teď ze mě děláš děvku?"

„Dante, máš škrábance na prsou!" zvolala Maisie. „A to radši vůbec nemluvím o tom cucfleku tam dole."

„Víš, Maisie, to tak někdy je, když se s někým vyspíš," rozhodil rukama s opovržlivým úšklebkem.

„Nedělej ze mě blbou."

Zakroutil hlavou: „Nebudu se ti omlouvat, že jsem minulej tejden spal s někým jiným. Zvlášť, když jsi řekla, že s tím nemáš problém."

„Tobě uniká podstata věci."

„Jaká podstata, kurva?"

„Že tě nebudu líbat přes cucfleky někoho cizího!" křikla na něj, zvedla se z postele a bouchla za sebou dveřmi.

Padl nazad do polštářků – flitry ho nepříjemně svědily na zádech – a přejel si rukama přes obličej. „Nejsem děvka, do prdele," zamumlal pro sebe.

Zavázal si tkaničky od bot, přehodil si přes ramena manšestrovou bundu a zavřel za sebou dveře. Seběhl po schodech do vestibulu domu a když vpadl na chodník, zašátral do kapsy pro další cigaretu. Jeho tělo mu říkalo, aby se vydal do nejbližšího klubu, mysl však odporovala a on jí dal pro jednou za pravdu. Posledních pár dní až příliš mnoho věcí nevycházelo podle jeho plánu a on se potřeboval pořádně vyspat. Nebo hrát na klavír celou noc. Rozhodne se až doma.

U stánku poblíž stanice Chinatown si koupil párek v rohlíku, nastoupil s ním do metra a vydal se zpět do Belltown. Zrovna si olizoval prsty od hořčice, když se mu v kapse rozvibroval mobil. Otráveně hovor přijal.

„Co je? Volala ti hned, jak jsem za sebou zavřel?" pronesl s jistou dávkou rozhořčení a dlaň, kterou křečovitě svíral v pěst, raději schoval do kapsy bundy.

„Co?" ozvala se nechápavě Lennon. „Jenom ti volám, že jsem nás na příští týden objednala k tatérovi."

„Aha." Ruku vyndal z kapsy a prohlédl si své nehty s odlupujícím se černým lakem. „Tak díky."

„Totiž, chceš pořád ty kytičky, že jo?" zeptala se nejistě.

„Jo, kytičky. Jasně."

Lennon na telefonu nikdy nevydržela být dlouho zticha; slyšel, jak se na druhé straně nadechla. „Dante?"

„Hm?" Věděl, kam tím tónem míří.

„Byl jsi s Maisie?"

„Byl. Počítám, že ti zavolá. Hovno, možná se ti snaží dovolat už teď, asi bysme to měli ukončit," pronesl zpěvně a ušklíbl se, když si Lennon povzdechla.

„Co se stalo?"

„Neboj, ona ti to poví."

„Sakra, chci to slyšet od tebe, ty idiote."

Frustrovaně zavřel oči. „A já o tom s tebou nechci mluvit, dobře?"¨

„Dobře," ozvala se po chvíli. „Uvidíme se v práci. Ahoj."

Červené tlačítko stiskl, aniž by se rozloučil. Z druhé kapsy bundy vylovil sluchátka a strčil si je do uší společně s hlasem Eltona Johna. Než však stačil mobil schovat do kapsy, znovu blikl.

Arthur: Ahoj.

Vzápětí Arthur DeLuca poslal další zprávu, Dante už si ji však nepřečetl. Všiml si totiž, že i u jeho konverzace s Eamesem se objevila nová zpráva.

„Kurva, dejte mi už všichni pokoj," procedil skrz zuby. Několik lidí ve voze se otočilo jeho směrem.

Sklonil hlavu a nechal si vlasy jako závěs spadnout do tváře. Na stanici Westlake Center se pak z vozu vypařil jako duch. Nerozhlížel se, jestli náhodou neuvidí Dunhama, aby ho pozdravil a dal mu cigaretu, nenechal se zastavit dvojicí nabírající nové členy do své církve, dokonce se neohlédl, když z opačného konce ulice zaslechl někoho hrát na kytaru.

Na schodišti v Cristalle se málem srazil se svou sousedkou paní Lewisovou. Zpražila ho opovržlivým pohledem a otevírala pusu, zřejmě aby mu promluvila do duše ohledně jeho nočních aktivit; Dante ji ale svižně obešel a její slova nechal za sebou ve druhém patře.

Boty skopl do rohu předsíně, bundu pověsil na háček a doploužil se do obýváku. Ze sterea hrál Johnny Cash, zřejmě musel nechat jeho CD mezi dalšími pěti v přehrávači, který se mu za pomoci Dahlie podařilo koupit za směšně nízkou cenu na bleším trhu. Zeslabil zvuk a otevřel lednici. Nevzpomínal si, kdy byl naposledy nakupovat, rozhodně ale nepřipadalo v úvahu, že by se teď znovu oblékl a vydal do nejbližší večerky. Vytáhl z lednice zbytek kokosového mléka a v drobném rendlíku si udělal ovesnou kaši.

Na Netflixu znovu rozkoukal Beauty Is Everywhere, zachumlal se do deky a ze stolku sebral staré noviny a propisku. Krajiny mu nikdy nešly, ani ho nebavily, proto místo aby s Bobem Rossem maloval roztomilé malé stromečky, vodopády a mraky na růžové obloze, črtal jeho tvář přes články o vítězství Seahawks v předminulé sezóně, předpověď počasí i recenze na tři roky starou divadelní hru. Noviny byly plné lépe i hůře vyvedených tváří nejrůznějších postav, které Dante potkával v seriálech a filmech. Přes článek o plánované rekonstrukci Space Needle ležela mrtvá Laura Palmerová zabalená v igelitu, řádky o náledí, kvůli kterému musely být zrušeny všechny lety z letiště SeaTac, byly zdobeny hned třemi podobiznami Cilliana Murphyho jako Tommyho Shelbyho a roli hlavní zprávy dne přebral inkoustem vyvedený Prince. Často se stávalo, že epizody v půlce zastavoval, aby se mohl naplno věnovat portrétování.

„Budu potřebovat další noviny," zamumlal si pro sebe, odložil je zpět na stůl a v kuchyni si uvařil čaj. Záležitosti s Maisie i Arthurem se mu dostaly z hlavy – to uměl Bob Ross ještě lépe než vykreslovat podzimní vhled do lesa plného listnáčů – a on si pomyslel, že by mohl i dobře spát.