Směna ve Starbucks mu skončila v šest, do sedmi pomáhal Lennon uklízet stoly, vytírat podlahu a provádět inventuru. Nakonec za nimi zhasl, zamkl, klíče podal Lennon a dokonce svolil doprovodit ji na metro do Westlake Center. Vzduch byl chladný, ulice ještě nestihly uschnout po odpoledním dešti a město páchlo kanalizací.

Dante brzy svého rozhodnutí dělat Lennon doprovod litoval. Bruneta neustále dotírala kvůli jeho černochovi a jeho tajemném pisálkovi a jeho kvůli tomu začínala bolet hlava.

„Psal mi zájemce o byt, Lennon," povzdechl si otráveně.

Zavřela pusu, pak se ušklíbla: „Ty to pořád ještě zkoušíš, jo?"

Právě ona byla jednou z těch, kteří tvrdili, že vydržet s Dantem je nadlidský úkol. A měla do toho co mluvit, vzhledem k tomu, že s ním ideálně denně trávila několik hodin v práci za pultem.

„Já bych s tebou taky bydlet nechtěl, víš?"

„Ale nekecej," zasmála se Lennon. „Dal bys cokoli za to, abych se k tobě nastěhovala."

Zdálo se, že tím jej dostala – nasadil široký úsměv, zahleděl se před sebe a mávl před sebou rukou s cigaretou, jako by jí popisoval vizi zářné budoucnosti. „Jen si to zkus představit! Umíš skvěle tancovat, lepší partnerku k Don't Go Breaking My Heart bych si ani nemohl přát!"

Chvíli předstírala, že přemýšlí. Nakonec pokývala hlavou. „Ale jen za podmínky, že já budu Elton a ty Kiki."

„Beru," vyhrkl Dante, popadl ji za ruku a pod její nataženou paží udělal otočku. Lennon to rozesmálo.

Dunhamovi, který se kvůli odpolednímu dešti přesunul do mramorové chodby vedoucí k eskalátorům, nabídl cigaretu a přihodil mu k tomu i z poloviny prázdnou krabičku se sirkami.

„Kdyby ses takhle choval ke všem," povzdechla si tiše Lennon, když ji dohonil dole na nástupišti.

„Je to loterie. Nebo ruská ruleta," pokrčil rameny. „Máš štěstí, že jsem tě trefil."

Lennon stihla jen pobaveně zakroutit hlavou a zamávat mu. Pak zmizela v automatických dveřích vozu.

Dante vyšel na ulici a ještě několik minut stál na chodníku, koukal na poslední spoj jednokolejky, který mu projel nad hlavou, a u stánku s hot dogy si koupil hranolky s kečupem. Nakonec se rozhodl vrátit do Westlake Center. Kývl na Dunhama, který se i se spacákem uklidil do jednoho z výklenků, a sjel po eskalátorech dolů. Nezapomněl si pípnout lítačku a nastoupil do vozu.

„Další stanice: University Street. Vystupujte vpravo."

V tuhle hodinu nejspíš měl být poloprázdný, ale blížil se konec týdne a ti, kteří nedokázali vydržet do pátku, jeli do Belltown do klubu. Dante ale mířil na Pioneer Square. Strčil ruce do kapes a opřel se zády o okýnko.

Vůz projel stanicí University Street, aniž by kdokoli vystoupil. Zato však přistoupilo hned několik skupinek lidí, pravděpodobně také mířících za zábavou.

Stanice na Pioneer Square, historické části města, byla obrovská. Pod vysokým klenutým stropem u kamenných zdí posedávaly skupiny bezdomovců, někteří už spali, jiní po Dantem něco pokřikovali. Nevšímal si jich, ani jim nerozuměl.

Eskalátor byl rozbitý, vyběhl tedy po schodech a vyšel na ulici. Město už pomalu halila tma a on se rozhodl nejít do Centralu. Ten totiž stál jen blok od Occidental Parku, kde se to i přes den hemžilo bezdomovci a podivnými individui, a Dante momentálně neměl náladu se mezi nimi proplétat. Vydal se tedy na Cherry Street, kde stál další z jeho oblíbených podniků. Načal druhou krabičku cigaret.

Když vcházel, několik dívek i chlapců na něj kývlo nebo mu zamávalo – zřejmě tu byl častým hostem. Většina návštěvníků seděla ve skupinkách u kovových stolků s lávovými lampami uprostřed; u pultu posedávalo jen několik samotářů. Dante tyhle typy znal, byly jen tři důvody, proč seděli u baru sami. Buďto čekali na někoho konkrétního, nebo tu byli poprvé, anebo, to bylo nejpravděpodobnější, chtěli poznat někoho nového.

Posadil se na jednu z volných barových stoliček potažených červenou kůži a mávl na barmana. Ten z lednice za sebou vytáhl půl litr piva, otevřel ho a položil ho před něj.

„Dneska jsem tě tu nečekal," přiznal.

„Hrozně se mi totiž stýskalo," zazubil se Dante a zhluboka se napil z lahve.

Barman povytáhl obočí: „Po někom konkrétním, nebo po našem skvostným podniku?"

Dante pokrčil rameny a otočil se k němu zády, aby si mohl pořádně prohlédnout osazenstvo na dnešní večer. Taneční parket vlevo byl zatím prázdný, z reproduktorů ani nehrála žádná taneční hudba. A Dante dnes večer chtěl tančit.

„Už dlouho jsem tě neviděl hrát v Seattle Center," ozvalo se po jeho pravici.

Ten hlas by poznal kdykoli a kdekoli. Byl chraplavý a tichý a Dante věděl, že ať řekne cokoli, podlehne mu. Na rukou se mu zježily všechny chlupy a v duchu se pro sebe usmál.

„To proto, že tam už půl roku nehraju," ušklíbl se Dante a otočil se.

Na stoličce vedle seděl vysoký černoch s nakrátko střiženými vlasy. Měl na sobě obrovskou černou mikinu s vyhrnutými rukávy, úzké černé džíny a sněhově bílé tenisky. Nad Dantovu poznámkou se usmál a ukázal řadu bílých zubů. Pak se mu však v očích mihl předstíraný smutek.

„To se na mě ani nepřijdeš podívat, Dante?"

„Podívat se na tebe nebo ti zahrát, Eamesi?" opětoval mu tón s úsměvem.

„Třeba obojí. Nebo ještě něco jinýho," pokrčil rameny, z ruky Dantovi sebral lahev s pivem a napil se. Pak ji postavil na pult a ruku položil na Dantovo stehno.

Dante se samolibě usmál: „Tak já někdy přijdu a uvidíme."

„Ne," Eames našpulil rty a naklonil se k němu blíž. „Myslím, že nechci čekat."

Dante jej chtěl ještě nějakou chvíli provokovat, ale ve chvíli, kdy ucítil jeho horký dech na svém krku, měl v hlavě prázdno. Položil mu svou hrubou dlaň plnou mozolů od strun na hladce oholenou tvář a políbil jej. Eames lehce zkousl jeho spodní ret, než se odtáhl a věnoval mu jeden ze svých úsměvů. Dante mu dlaní stiskl rozkrok, ale než stihl Eames zareagovat, zvedl se ze stoličky a postavil se doprostřed prázdného tanečního parketu.

Svítily na něj fialové a modrozelené reflektory, v reproduktorech se rozehrála rytmická hudba a Dante zavřel oči. Kolem krku se mu omotaly něčí ruce. Dante Eamesovi položil dlaně na boky a natáhl se k němu pro polibek. Jeho rty dokázal najít i poslepu. Chutnal jako cigaretový kouř a mentolové bonbony.

„Dneska budeme tančit," zamumlal Dante mezi polibky a zahákl mu prsty za poutka kalhot.

„Cokoliv," usmál se nazpátek Eames, prsty mu vjel do vlasů a opřel se o něj čelem.

Tančili. Prostor kolem nich se plnil dalšími páry i skupinkami přátel, ale ani jeden z nich jim nevěnoval pozornost. Z parketu se vytratili jen dvakrát, když si šli na bar pro něco k pití. Seděli na stoličkách, Dante pak zastrčil ruku do zadní kapsy Eamesových džínů, Eames mu položil hlavu na rameno a nechal se políbil na temeno hlavy.

„Vypadáš udýchaně," zasmál se mu do ucha tiše Dante.

Eames se napjal a pak se samolibě usmál: „Vzrušuje tě to?"

„Možná." Ve skutečnosti byla odpověď jasná a Eames to věděl, jelikož tančili dvě hodiny nalepení na sobě.

„Lháři."

„Jsi tu autem?" obrátil Dante a Eames se rozesmál.

„Snad tě neomrzely veřejný záchody?"

„Ty jsi mě neomrzel," zašeptal.

Eames se napřímil, z kapsy vytáhl klíček od auta a strčil ho Dantovi do kalhot. „To je novinka."

„Počkám na tebe." Dante se zvedl, do ruky mu vtiskl desetidolarovku a pak tanečním krokem zmizel. Eames ho s úsměvem na rtech pozoroval.

Eamesovo auto našel téměř okamžitě. Bylo to staré modré Audi s drobným škrábnutím na dveřích spolujezdce. Dantovo dílo – když vystupoval na Westlake Center, kde mu Eames vždycky zastavoval, trefil hydrant.

Otevřel si dveře a nastoupil. Strčil klíček do zapalování a pustil rádio. Pak nakouknul do kastlíku a vytáhl Eamesovu sbírku cédéček. Znal ji téměř zpaměti. Několik starších i současných hvězd popu a, k jeho prvotnímu překvapení, Rolling Stones. Neznal nikoho, kdo by měl rád Rolling Stones. Pousmál se a namátkou jeden disk strčil do přehrávače. Když se ale rozehrálo I Can't Get No (Satisfaction), hudbu zase vypnul a nervózně poposedl. Vysvlékl si bundu a nohy v zelených martenskách si opřel o palubní desku. Všiml si ulomeného držátka na vůni do auta. Další s Dantových počinů – stalo se to asi před měsícem, kdy se viděli naposledy.

Dveře naproti se konečně otevřely a Eames se posadil na sedačku. Všiml si rozevřeného alba na cédéčka a uchechtnul se.

„No jo, tobě se trefit do vkusu je nemožný."

„Proč tu máš sakra tohle?" ukázal Dante na CD, které vytáhl z přehrávače.

Eames pokrčil rameny a pak z kapsy vytáhl dva dolary. „To zbylo."

„Jsem snad děvka, že mě platíš?" rozesmál se Dante, bankovky si vzal, ale pak je schoval do přihrádky.

„To bych tě nechodil hledat do Starbucks, kde nejspíš pracuješ."

Dante našpulil rty: „Pracuju. Kolegyně se zmiňovala."

„Já věděl, že to nebyla náhoda, že jsi přišel," ušklíbl se Eames.

„Samozřejmě, že ne," vydechl Dante a položil mu ruku na tvář. „A teď už sklapni."

Audi zaparkovalo na zákazu zastavení a stropní světlo uvnitř zhaslo. Eames vypnul motor, položil ruku Dantovi na stehno a natáhl se k němu pro polibek. Ještě stále mu hořely tváře a neměl na sobě džíny, jen sportovní černé tílko s logem Puma.

„Jsi nádhernej," řekl a na pihovaté rameno mu začal sázet polibky.

Dante uchopil jeho obličej do dlaní a donutil jej podívat se mu do očí. Vtiskl mu vroucný polibek na ústa a otevřel dveře. Vystoupil na ulici, na sobě měl jen džíny a boty. Eames se natáhnul na zadní sedačky pro jeho manšestrovou bundu a zelenou košili a podal mu je.

„Díky za večer," pozvedl koutek Dante a stiskl mu ruku.

„Zavolej mi."

Dante prásknul dveřmi – tentokrát naštěstí žádnou škodu nezpůsobil – a stoupnul si na chodník. Čekal až Eames nastartuje, pak zvedl ruku na pozdrav. Audi se rozjelo, na křižovatce nahodilo pravý blinkr a zmizelo v zatáčce. Dante si košili uvázal kolem pasu a přes ramena si přehodil bundu. Ve čtyři ráno bylo chladno.