Na listopadu miluji to spadané listí a barvy, které se míhají v parcích, po vlhkých chodnících od podzimního deště, a střechách. Mívám při podzimu nostalgickou náladu a vzpomínám. I když je to chmurné období, tak ho mám ze všech nejraději.

Ve škole se to celý týden točilo jen okolo Popelky a jejího odhalení. Harrison svolal všechny dívky, které na plese nebyly, a já mu pomáhala vybírat. Dokonce vytasil i mou stříbrnou lodičku, která několika dívkám padla, protože měla standartní velikost třicet osm. Samozřejmě žádná neodpovídala Harrisonově představám, ale jak také mohla, když opravdová Popelka jsem byla já?
Nedokázala jsem mu to říct, protože žil v myšlence, že daná dívka je něco jako princezna.
Ne šprtka a zároveň jeho kamarádka, kterou ještě před měsícem nenáviděl.

Přijde mi, že čas tu na Akademii plynul hrozně rychle. Za chvíli už se blížily podzimní prázdniny a po nich měl nastat prosinec a Vánoce, které jsem ze všech svátků milovala nejvíce.

Byla jsem dohodnutá s Edwardem, že na podzimní prázdniny pojedu s ním a jeho tátou na jejich chalupu, a později se k nám připojí i Em.

Tenhle víkend mi chtěl Harrison něco ukázat, takže jsem byla docela zvědavá. Řekla jsem mu ale, že se sejdeme až po tom, co si udělám věci do školy, a to se samozřejmě neobešlo bez protáčení očí.

Ze středy jsme měli přesunutou hodinu PNŽ na dnešek, čili jsem měla, jak jinak než radost. Více sarkasmu jsem do téhle věty už vložit nemohla.

Do učebny jsem vstoupila vskutku nerada a přivítala se s Edwardem. Tentokrát měla být nějaká odlišná hodina, což ve mně vzbuzovalo ještě větší obavy.
Harrison do třídy vešel se svou partou a nenápadně na mě kývl. Rozhodli jsme se, že naše přátelství bude jen mezi mnou, Harrisonem, Picta Fiver a Glorií. Nechtěla jsem, aby se o tom dozvěděli Emma s Edwardem, protože bych si pak připadala blbě.
Nejdřív byl Harrison tím nejhorším na světě a pak je to vlastně skvělý kamarád. To jim rozhodně vykládat nehodlám.

,,Dobrý den,'' pozdravil nás pan učitel Adams mile a stoupl si před katedru. Byl oblečený jako vždy ve světlých džínách a obyčejné košili. Usmál se a začal s úvodem. ,,Dneska bych už rád povídal o tématu, které Vám k něčemu bude nápomocné. Samozřejmě se můžeme bavit dál o sexu, pokud chcete, ale přijde mi, že to už všichni-‚'' zasekl se v půli věty a nervózně se podíval mým směrem. Harrison se uchechtl a já ho probodla naštvaným pohledem, i když se mi koutky rtů zachvěly, protože mi ta situace najednou přišla docela vtipná. ,,Ehm, skoro všichni znáte,'' dořekl to učitel a okamžitě navázal další větou, aby nenastalo trapné ticho. ,,Manželství,'' vyhrkl a rozhlédl se po třídě. ,,Co si myslíte, že to obnáší?'' Má ruka automaticky vystřelila nahoru a byla jsem nadšená, že se konečně diskutovalo o něčem, co jsem znala. ,,Slečno Sparksová,'' vyvolal mě s úsměvem a já se ihned rozpovídala:

,,Manželství se sice uzavírá svobodnou lidskou úmluvou, ale myslím, že se jedná o víc než jen o pouhou smlouvu. Už nejde jen o Vás samotného, ale už k sobě připoutáváte dalšího člověka, s kterým řešíte prakticky většinu svých problémů.

Manželstvím se tak odkazujete k tomu, že nepodvedete a že zůstanete jen s jedním mužem nebo ženou. Manželství přináší spousty starostí. Papírování, společný majetek, peníze.

Když řeknete své ano, tak by to mělo znamenat, že s tím druhým vytrváte i v krušných časech do konce života. Že přečkáte období, kdy se navzájem nebudete moci snést. Že se budete starat o děti, které se Vám třeba narodí,'' řekla jsem a pár lidí si něco začalo šeptat.

,,Tak to musí bejt fakt zkurvená nuda,'' ozval se Angel a já nad tím protočila očima. Podívala jsem se k místům, kde seděla celá Picta fiver i s částí O'Barbies, a utkvěla pohledem na zaraženém Harrisonovi. Díval se někam do stěny za učitelem a pusu si opíral o sevřenou pěst.

,,Prici!'' okřikl Angela učitel a pak se opět zaměřil na mě. ,,Máte úplnou pravdu, slečno Sparksová. Prakticky jste řekla vše, co jsem potřeboval,'' pochválil mě učitel a já se potěšeně usmála, protože jsem konečně na téhle hodině zabodovala.

,,Není to nuda,'' zareagovala jsem opožděně na Angelovu poznámku a podívala se na něj. Vypadal ještě překvapeněji než já, že jsem se ozvala. ,,Je to vlastně dobrodružství se spoustou překážek. Jako počítačová hra, která má nekonečno levelů. Je to na tobě, jestli to vzdáš a ukončíš tohle dobrodružství tehdy, kdy se zasekneš, nebo jestli tu hru dohraješ až do konce.'' Všichni se ke mně otočili a pan Adams se se zaujetím opřel o stůl. Očekával náruživou konverzaci plnou chytrých argumentů, které jsem já od někoho jako byl Angel opravdu nečekala.

,,A co má bejt na konci?'' přidal se k Angelovi Trevis a já zrudla, protože jsem věděla, že všichni čekají na mou odpověď. Věděla jsem, že si se mnou hrají a chtějí mě uvést do rozpaků jako vždycky.

,,Na konci? Ehm, u každého je to jinak. Můžeš se dostat do stádia smíření, kdy si na svou polovičku už zvykneš a naučíš se s ní vycházet. Můžeš být celou dobu v pohodě a na konci být šťastný. Můžeš umírat po boku člověka, kterého miluješ, protože víš, že i kdyby si to chtěl skončit, nemůžeš bez něj žít,'' odpověděla jsem mu a Angel s Trevisem se na sebe pobaveně koukli. Pan učitel Adams se usmíval a vypadal být potěšený mou náhlou aktivitou.

,,V tom případě je manželství ještě větší sračka, než jsem si myslel,'' hlesl Trevis a já se zamračila, protože jsem věděla, že to bylo namířeno na mé pojetí tématu. Harrison se vzpamatoval ze svého chvilkového transu a na Trevise se odměřeně podíval:

,,Radši se nevyjadřuj, Stevensone, s tebou by stejně nikdo do konce života zůstat nechtěl,'' odpálkoval ho a já překvapeně otevřela ústa. Přidalo se ke mně mnoho jedinců včetně Edwarda. Trevise se to zjevně dost dotklo, protože po zbytek hodiny zaraženě mlčel.

***

,,Docela mě překvapilo, že můj bratr se zastal někoho jako jsi ty,'' vrtěl nevěřícně Edward hlavou, když jsme seděli při obědě. Em se někde zdržela, a tak jsme začali jíst bez ní. ,,Vždyť tě přece nemá rád!'' mumlal si dál pro sebe a z nějakého důvodu mě tahle slova zabolela.

,,Také mě to překvapilo, ale bylo to od něj kupodivu milé,'' usmála jsem se a napila se sklenice chlazené minerálky.

,,Ale on není milý, chápeš to?!'' vyjel z ničeho nic Edward a já sebou cukla. ,,Promiň, to jsem nechtěl,'' omluvil se zběžně a zbytek oběda jsme už raději oba mlčeli.

***

Vstala jsem o něco později a převlékla se. Rozložila jsem si všechno učení na postel a zaměřila se nejprve na literaturu a poté na dějiny. Em mezitím vstala, osprchovala se, upravila a oblékla. Když viděla, že se učím, otevřela pusu, aby něco řekla, ale pak ji raději zase zavřela. Jen se tiše se mnou rozloučila a odešla z pokoje.

Do učebnice historie jsem se tak začetla, že jsem přestala vnímat svoje okolí. Měla jsem ráda historii a zrovna jsem četla o krásné královně Sissi. O tom, jak měla dlouhé vlasy a jak se zamilovala do Františka Josefa I. Byla to obrovská láska, protože původně se jejich svatba neměla vůbec konat, jelikož si František měl vzít její sestru, ale Sissi ho natolik okouzlila, že se rozhodl pro ni.

,,Můžeš mi říct, co se zase učíš?'' ozval se nakřáplý hluboký hlas a já leknutím vykřikla. Pozvedla jsem hlavu a zpražila pobaveného Harrisona pohledem. ,,Zjevně mě ráda vidíš,'' uchechtl se a já zhluboka vydechla.

,,Jsi normální? Víš, jak jsem se lekla? Musíš klepat, Harrisone!'' vysypala jsem ze sebe a sundala si své velké brýle, které ještě nevdáno považoval za dalekohled. Harrison se ušklíbl a vzal do rukou můj diář.

,,Páni, netušil jsem, že ho budeš používat,'' podivil se a otevřel ho. Jen jsem pokrčila rameny a pokračovala ve čtení učebnice. Jako bych na Harrisona dočista zapomněla, zopakovala jsem si všechno z předešlých hodin a k tomu něco navíc.
Harrison byl celou dobu podezřele zticha, a když jsem na něj pohlédla, stále zamyšleně hleděl do mého diáře.

,,Štve mě jeho arogantní postoj a neustálé připomínky na mou osobu. To, jak se vždycky povýšeně napřímí a probodne mě tím svým pronikavým zeleným pohledem. Nemám ráda jeho povahu, protože ventiluje do světa, že si může dovolit všechno. Nemám ráda celého Harrisona Samuelse, až na jednu malou část. Tu, v které má uschované vzpomínky na svou matku. Jedině tyhle vzpomínky z něj dělají člověka, jinak je to ztracený případ. Chtěla jsem mu pomoci, ale teď už vím, že to u něj nejde. On už takovýmto člověkem zůstane a nakonec bude litovat dne, kdy mi řekl ta hrozná slova. Kdy mě ponížil, i když si všichni mysleli, že je to jen v rámci divadelní scénky,'' promluvil po chvíli a já ztuhla. Otevřela jsem pusu, abych něco namítla, ale on pokračoval dál.

,,Harrison Samuels je nevypočitatelný, pyšný sobec, který nechápe, že lidé mají také city. Nedokáže být empatický ani ohleduplný k okolí. Je úplně lhostejný a slepý vůči všem. Harrison Samuels má ledové srdce, které je tvrdší než diamant. Nenávidím ho. Nenávidím ho hned z několika důvodů! A jeden z nich je, že se mi permanentně plete do života...''Jeho hlas začínal být nepříjemně chladný, a i když jsem chtěla něco namítnout, nešlo to. Všechno jsem to psala ještě před tím, než jsme se my dva skamarádili, ale i tak bylo hodně věcí z toho pravda.

,,Harry, je to už déle, co jsem to-,''

,,Proč jsem z toho člověka tak zmatená? Proč mě nutí nad ním přemýšlet, i když nechci? Nikdy jsem se ve škole nemusela nutit k tomu, abych se začala soustředit, ale kvůli němu se mi to dneska stalo! Je to jakoby vysílal nějaké divné signály směrem ke mně, které by značily omluvu, ale zároveň varování. Varuje mě snad před sebou? Tak proč mě líbá, když mě pak varuje? Prý to byl omyl, který se neměl stát, ale já mu nevěřím. Nějaký důvod to mít muselo a já na něj přijdu. Musím na ten důvod přijít, protože to je jedna z věcí, kvůli které nemůžu spát...'' Zamrazilo mě, když Harry vstal. Diář položil na mou postel a párkrát se prošel po pokoji. Vypadal dost nervózně a stále si prohraboval své vlnité vlasy.

Neodvažovala jsem se nic říci, ale rozptylovalo mě, že jen mlčel a chodil po místnosti.

,,Proč nemáš ráda rychlý auta?'' vypálil znenadání a já otevřela pusu, abych mu odpověděla, ale nakonec jsem se rozhodla raději zeptat.

,,Proč se mě na to ptáš?'' Nakrčila jsem obočí a on se zastavil.

,,Já se ptal první!'' zaprotestoval.

,,A já chci jako první vědět odpověď!'' trumfla jsem ho a Harrison protočil očima.

,,Sere mě, že do mě tak zkurveně vidíš! Přijde mi, že mě nutíš se měnit! Taky chci o tobě vědět nějaký tajemství! Něco, co nikdo neví. Tohle není fér!'' postěžoval si a rozhodil rukama. Kousla jsem se do rtu a chvíli přemýšlela.

,,Já do tebe nevidím, Harrisone. Vidím jen to, co ty chceš, abych viděla. Nic víc,'' objasnila jsem danou situaci a on nespokojeně mlaskl.

,,To není ta odpověď, kterou jsem chtěl!'' zavrčel a já si povzdechla.

,,Později ti to řeknu,'' navrhla jsem, ale Harrison rozhodně zavrtěl hlavou. ,,Strašně se mi o tom těžko mluví, Harrisone. Pochop mě! A já si prostě nejsem ještě stoprocentně jistá, jestli ti můžu věřit!'' Už jsem mírně přibrala na hlasitosti.

,,Cože?!'' reagoval podrážděně.

,,Ještě před pár týdny jsme se nemohli ani vidět! Já nevím, prostě... chce to ještě čas, ano?'' navrhla jsem znovu, ale to se Harrisonovi zřejmě nelíbilo.

,,Dnes jsem tě chtěl vzít na projížďku a pak tě vzít na závody. Půjdeš?'' Dostala jsem strach, jen ze slova projížďka, a na sucho polkla.

,,Ha-''

,,Tak půjdeš?!''

,,Kamkoli. Jen se vyhněme rychlým autům a závodům,'' zašeptala jsem sklesle.

,,Proč?! Kurva, řekni mi to! Je to kvůli mně? Bojíš se, že to neuřídím? Protože to se fakt bát nemusíš, jsem nejlepší řidič z okolí!'' ujišťoval mě a já se nepřestávala smutně dívat. Tolik toho nechápe a chápat ani nebude. Nechci mu nic říct, protože je tak příšerně paličatý. Je to věc, která je jen čistě má a osobní. Nemůžu vědět, jestli to Harrison neřekne první holce, kterou si s sebou vezme do postele.

,,Kvůli tobě ne, Harrisone. Já jen prostě nemůžu.'' Harrison zatnul pěsti.

,,Nevěříš mi, co?'' vyplivl naštvaně.

,,Ne,'' řekla jsem popravdě. Chvíli bylo ticho, než se Harrison zprudka nadechl. Na malý moment jsem měla pocit, že ho má slova zasáhla, ale pak opět nasadil kamennou tvář a pravil:

,,Pak tu nemám, co dělat!'' Otočil se na patě a s prásknutím dveří odkráčel. Po tváři se mi svezla jedna malá slza, kterou jsem rychlým pohybem setřela.

Proč prostě nemůže pochopit, že potřebuji čas?

***

Procházela jsem se ulicí Londýna a přemýšlela. Cítila jsem se jako v černobílém filmu, protože všude bylo šero. I v hlavě jsem měla šero a urputné ticho.

Ruce jsem měla založené na prsou a chumlala se v krémově béžovém kabátě s kožíškem. Dívala jsem se jen na špičky svých conversek a snažila se nevnímat hluk kolem sebe. Z jedné strany houkalo policejní auto, z druhé jsem slyšela hádku dvou mladých lidí a za mnou někdo hlasitě telefonoval. Bylo mi nějak úzko a cítila jsem se sama. V tomhle byl nejlepší můj děda. Vždycky, když viděl, že mi není dobře nebo jsem smutná, vzal si mě na klín a vyprávěl mi o svých zážitcích na vojně. Nebo o něm a babičce. Jenomže děda tu teď nebyl a nemohl mě rozveselit. Byl až ve Švýcarsku a já byla tady. Měla bych to zvládnout sama, ale jak?

Předtím bylo jednoduší, když jsme se s Harrisonem pohádali, protože to jsem ještě neznala tu jeho lepší stránku. To jsem ho ještě neměla ráda, ale teď jsem věděla, že je to opravdu skvělý přítel. Přesto jsem nedokázala pochopit, proč mě nutí do věcí, do kterých nechci.

Zahnula jsem do jedné tmavší ulice a nadávala si, že jdu takhle pozdě večer sama. Potřebovala jsem se ale dostat do kampusu, a tudy jsem předtím šla, když mi přijel autobus. Říkala jsem si, že to prostě jen rychle projdu a nebudu dělat žádné ukvapené závěry.

Po chvíli jsem začínala mít divný pocit, že tu nejsem sama. Zaslechla jsem zpoza rohu nějaké hlasy, a tak jsem se k nim pomalu a tiše vydala. Zastavila jsem se u okapu a štítivě vytáhla antibakteriální ubrousek. Položila jsem ho na okap a jednou rukou se o něj opřela.

,,Ty svině zkurvená!'' Do uší mě zasáhl povědomý hlas a cukla jsem sebou. Rozeznala jsem jen matné obrysy, ale nedokázala jsem určit, komu hlas patří.

,,Může ti to bejt jedno, stejně budeš za rok touhle dobou v hajzlu!'' Další hlas mi byl úplně neznámý, ale pohoršeně jsem se zamračila nad výběrem slov obou jedinců.

,,Pořád jsem největší hrozba! Nikdo mě neporazil! Nemůžeš mi vzít moje postavení, ty hajzle zasranej!'' Chraplavý britský přízvuk se mi začal přiřazovat k jedné jediné tváři, ale doufala jsem, že tomu tak není.

,,Každej tu na tebe zapomene, Samuelsi. Budeš pouhou minulostí. Vyser se na to dřív než bude pozdě!'' Nic z toho jsem nechápala, ale zalapala jsem po dechu, když jsem zaslechla až moc mně povědomé jméno.

,,Kdo tam je?!'' křikl Harrison a já se rychle schovala za roh. Tohle nebylo dobré. Nesměl vědět, že jsem tu byla a že jsem slyšela něco, čemu vůbec nerozumím. ,,Ptám se, kurva, kdo tam je?!'' Zaslechla jsem kroky mířící ke mně a nenapadlo mě nic lepšího než se rozběhnout stejnou cestou, jakou jsem přišla. Byla jsem ráda za ty kecky, protože na lodičkách bych moc daleko nedoběhla a bylo by slyšet každé klapnutí. ,,Stůj!'' ozvalo se za mnou naštvaně a těžké kroky zrychlily. ,,Stůj, do prdele!'' Ani po těchto slovech jsem nezpomalila a uháněla stále dál.

Harrison měl nejspíš výdrž na to, že kouřil, pil a chodil hodně pozdě spát. Nejspíš byl vytrénovaný z toho, jak neustále kopuloval s děvčaty.
Nakonec mě stejně doběhl a prudce strhl k sobě. Narazila jsem do jeho hrudi a snažila se z jeho sevření vymanit, aby mě nestihl poznat.

,,Olivie?!'' vypadlo z něj překvapeně, když se mu podařilo mě zklidnit. ,,Co tu do háje děláš? Víš, jak je to nebezpečný, kurva?!'' Okamžitě přešel na starostlivý tón a já pozvedla obočí.

,,A že zrovna tebe zajímá, co se se mnou děje!'' odsekla jsem, ale v duchu se tomu opravdu divila. Harrison zatnul čelist a zabodl se do mě nebezpečně chladným pohledem.

,,Na rozdíl od tebe jo!'' vyplivl jedovatě.

,,Nevím, co zase máš! Nemůžeš mě nutit do věcí, které dělat nechci!'' bránila jsem se a konečně se mi podařilo mu vysmeknout. Budu mít pořádnou modřinu na zápěstí.

,,Chtěl jsem zkurvenou pravdu, jasný?! Nic víc! Ale je vidět, že mi prostě pořád nevěříš. Co mám do prdele udělat proto, abys mi začla věřit?!'' zeptal se s panikou v hlase a já byla čím dál tím víc udivenější jeho vytrvalostí.

,,Já nevím. Nevím, jak mi to můžeš dokázat. Možná tím, že budeš trpělivý a dáš mi čas. Mám tě moc ráda, Harrisone, protože vím, že je v tobě něco víc než ty sám-,''

,,Cos to řekla?'' přerušil mě. ,,Zopakuj to!''

,,Řekla jsem, že tě mám moc ráda a že si myslím, že v tobě je-,''

,,Se zkurvenejma citama jdi do prdele, Livie! Mě nezměníš. Nikdy! Já jsem hnusnej sráč a vždycky hnusnej sráč budu! Nesnaž se ze mě dělat Edwarda!'' řekl opravdu ošklivým tónem hlasu a já otevřela pusu, abych něco namítla. ,,Vypadni, než si tě přehodím přes rameno a strčím do auta! Noční projížďku bys asi neuvítala, co?!'' zeptal se posměšně a pak se zase otočil.

Se smíšenými pocity jsem se rozešla rychlým krokem pryč a nechápala z našeho rozhovoru vůbec nic. Myslela jsem, že mu na mně záleží a že chce slyšet, že ho mám ráda.

Copak mu nechybí pochopení? To nedovolí nikomu, aby ho měl rád?