S Harrisonem jsme dnes nešli do školy, protože jsme potřebovali být brzo na odběrech krve. Nakonec s námi jel i Adam, jelikož nehodlal chybět u celé akce zvané: "Edwardovi něco je." 

Také hodlal darovat svou krev a zkrátka a jednoduše jsme ho s sebou vzít museli, protože se ho to také týkalo. A já ho tam navíc moc chtěla.

,,Cejtím se tu bejt trochu navíc,'' zamručel, když jsme nasedali do auta a Harrison mě dlouze políbil.

,,Promiň,'' omluvila jsem s červenými tvářemi a Harrison na něj významně mrkl. Měla jsem radost, že se ti dva tak spřátelili a neválčili mezi sebou, jako tomu bylo ještě nedávno, ale i tak jsem z Adama cítila jakousi opatrnost. Jakoby se držel, aby se na Harrisona kvůli takovým situacím neutrhl.

,,Je vám ale jasný, že nám tvůj fotřík neuvěří, jakmile Edwara uvidí? Protože mně se už zdá bejt docela v cajku,'' poznamenal Adam, hned jak jsme vyjeli. Musela jsem mu dát za pravdu. Po hrozivém kašli nebylo ani stopy a Edward vypadal jako dřív. Tedy až na vlasy, způsob oblékání a jeho vyjadřování.

,,Přece to celé neodvoláme, Adame. V nejhorším prostě jen přispějeme na charitu a půjdeme,'' odbyla jsem ho, ale to mu zjevně nestačilo.

,,Stejně je to celý divný, ještě před pár dny jsem myslel, že pojde.'' Zavrtěl hlavou a Harrison pokrčil rameny.

,,Takový nemoci jsou. Prostě se na pár chvil vypaří a pak zase vrátí,'' reagoval nezaujatě a Adam nasadil významný pohled.

,,Odkdy jsou neurologové vševědoucí?'' dobíral si ho posměšně a Harrison protočil očima. O Harrisonově největším snu se Adam dozvěděl omylem, když nás jednou slyšel se bavit za dveřmi.

,,Od tý doby, co jsem se jím chtěl stát já,'' trumfl ho a já raději pustila rádio, než se ti dva začnou zase nehezky dohadovat.

Když jsme dorazili před ohromnou budovu, kde Harrisonův a Edwardův otec pracoval, trošku jsem znejistěla. Už jsem se ale nemohla dál rozmýšlet, protože mi Harrison otevíral dveře, abych mohla vystoupit. Vydali jsme se k hlavnímu vchodu a Adam šel po mém boku. Občas jsem ucítila, jak se jemně otřel o mé prsty.

,,Ty vole, jestli se to posere a tvoje dvojče na nás bude křičet, jaký jsme zasraný kreténi, zdrháme!'' rozhodl Adam, když jsme nastupovali do výtahu, a já se zasmála.

,,Platí. Teď ještě vymyslet únikové slovo,'' zapřemýšlela jsem se a Adam se ke mně přidal. Harrison na nás koukal s malým údivem, ale nedobíral si nás.

,,Co třeba soufflé?'' navrhl a já pozvedla nechápavě obočí.

,,Proč zrovna soufflé, Harrisone?'' otázala jsem se ho a založila si ruce na prsou. Adam se začal tiše pochechtávat a Harrison zvedl jeden koutek rtů nahoru.

,,Bylo to první, co mě napadlo,'' hlesl jednoduše a já dala oči v sloup.

,,Myslím, že bude trochu divný, když zařveme soufflé a pak začneme zdrhat,'' konstatoval Adam a já mu dala za pravdu, načež jsem vyprskla smíchy.

,,Třeba si budou myslet, že jsme ho nechali péct v troubě a musíme se honem vrátit domů,'' řekla jsem váhavým tónem a oni si mě oba změřili pochybovačným pohledem, pak se začali nahlas řehtat nad celou tou nesmyslností, a já se k nim hned nato přidala.

Vystoupili jsme z výtahu a dlouhou chodbou mířili ke dveřím, které se nacházely až úplně na konci. Za nimi musela být kancelář pana Samuelse.

Harrison ne úplně zdvořile zabušil hlasitě na dveře a já na něj vytřeštila oči. Mávl nad tím rukou a jen se opřel o stěnu vedle sebe. Otevřela nám vysoká blondýnka v sukni, lodičkách a s tmavě rudými rty.

,,Zdravím,'' pronesla odměřeně a mě si změřila povýšeným pohledem. ,,Olivie,'' zamumlala si pro sebe opravdu nemile a poté ohrnula svůj červeně namalovaný ret. Ihned mi bylo jasné, že se jedná o Theresu.

,,Dobrej,'' pozdravil ji nahlas i Adam, aby zabránil nějaké nepříjemné potyčce. Zaškubaly mi koutky pobavením.

,,S dovolením, rádi bychom prošli,'' řekl Harrison chladným tónem a ona neochotně odstoupila.

Zamířili jsme k dalším dveřím a otevřeli si dřív, než nás stihla předběhnout ta hrozně milá sekretářka.

Spatřila jsem pana Samuelse sedět za stolem s nějakými papíry v ruce a telefonem u ucha. Jakmile nás uviděl, něco francouzsky odpověděl tomu na druhé straně hovoru a telefon položil. Usmál se a všechny tři si nás pozorně prohlédl.

,,Ahoj, Harrisone, ahoj, Liv, a ahoj...,'' vyčkával, až ho Adam doplní.

,,Adam. Adam Kylen. Přišel jsem s nima taky na to dárcovství,'' vysvětlil slušně a pan Samuels potěšeně přikývl.

,,To jsem rád,'' přitakal. ,,Edward by tu měl být každou chvíli, takže poté vyrazíme. Zněl docela dobře,'' prohodil jen tak mimochodem směrem k Harrisonovi a já ho chlácholivě a nenápadně pohladila po zádech.

,,Zlepšil se,'' reagoval Harrison. ,,Vypadá líp,'' dodal ještě a jeho hlas najednou zněl nejistě.

,,Tak to je jedině dobře,'' odvětil pan Samuels a nastalo trapné ticho. Nikdo z nás nevěděl, co říct. Tedy kromě Adama, ten měl vždycky něco na jazyku.

,,Kam máme jít? To nám to budou brát tady?'' zeptal se překvapeně a pan Samuels zavrtěl s pobavením hlavou.

,,Ne, má to začít až za hodinu. Až přijede Edward, vyrazíme do nemocnice,'' ujasnil a nabídl nám, že si můžeme sednout na velký kožený gauč v rohu místnosti. Poté zavolal Theresu a ta nám všem přinesla kafe. Měla jsem dojem, že nám do toho naplivala, takže vždycky, když se pan Samuels nedíval, odlili jsme kousek do květináče, který stál opodál.

,,Jak to jde s herectvím, Liv?'' zeptal se zaujetím pan Samuels a sedl si naproti nám do křesla. Udivovalo mě, že si ještě pamatoval, že se tomu věnuji.

,,Skvěle, děkuji,'' odvětila jsem s úsměvem a doufala, že tím rozhovor mezi námi skončil.

,,Viděl jsem tě v únoru hrát. Chtěl jsem ti pogratulovat, ale nějak jsem to nestihl. Bylo to báječné,'' řekl uznale a podíval se na Harrisona. ,,I tys mě mile překvapil.'' Harrison dělal, že ho neslyší, a tak jsem raději poděkovala za nás za oba. ,,A co ty, Adame? Vidím, že patříš do party mého syna,'' poukázal na koženou bundu Picta fiver a Adam kývl.

,,Jo, když je člověk mezi správnejma lidma, všechno jde líp,'' připustil a usmál se tím svým typickým úsměvem. ,,Jinak jsem kamarád těchhle dvou,'' dodal, aby hovor nestál. Podíval se na mě v půli věty dost zvláštně a pan Samuels naklonil hlavu do strany. Zčervenala jsem a doufala, že to nebude nijak rozebírat.

,,To rád slyším. Harrisone-,''

V půli věty pana Samuelse přerušil Edward, protože vešel bez zaklepání do jeho kanceláře. Když si nás třech všiml, obočí mu vystřelilo vysoko nahoru. Koukala jsem se na zbytek kávy v hrníčku, kterou jsem ještě nestihla vylít, a modlila se, aby se to celé neobrátilo proti nám.

,,No čau,'' pozdravil nás stroze a pak se podíval na svého otce. ,,Co ty tu dělají?'' zeptal se ho nechápavě a upravil si své kostkované sako.

,,Přišli na to dárcovství,'' řekl mu ve zkratce pan Samuels a pak si Edwarda důkladně prohlédl. Přimhouřil oči a usoudil, že mu nic není. Naštěstí to nijak nekomentoval a natáhl se pro svůj kabát. ,,Myslím, že můžeme vyrazit,'' rozhodl a vydal se směrem ke dveřím. Na moment jsme v místnosti zůstali jen čtyři a Edward se falešně usmál.

,,Tak kohopak napadlo si stěžovat, co?'' otázal se klidně s přemilým úsměvem, že jsem měla chuť mu jednu vlepit. Ani si nepočkal na to, až někdo z nás odpoví, a svého otce následoval.

,,Zatím soufflé ještě nebude potřeba,'' zašeptal Adam a já si přikryla ústa hřbetem ruky, abych se zase nahlas nerozesmála.

***

   Následovali jsme stříbrného Peugeota, ve kterém seděl pan Samuels s Edwardem, a po celou dobu jízdy mlčeli. Vlastně naše přehnaná starost o Eda byla skoro úplně zbytečná, protože jsme ničeho nedocílili. Než ho stačil jeho otec přemluvit, aby si zašel k doktorovi, záhadně a rychle se vyléčil.

Harrison zaparkoval před nemocnicí a pak jsme všichni tři vystoupili z auta a zamířili k budově, u které už se hromadily hloučky lidí. Byl mezi nimi i Edward se svým otcem, a dokonce i Theresa. Nevypadala na to, že by byla ochotná někomu něco darovat.

Vytvořili jsme si svůj vlastní malý hlouček a zhodnotili celou situaci. Shodli jsme se na tom, že budeme dělat jakoby nic a prostě jen přispějeme na charitu. Pak v klidu odjedeme a můžeme zajít na něco do kina.

,,Harrisone, pojďte sem,'' zavolal na nás pan Samuels a my k němu všichni pomalu došli. Theresa se na nás pořád dívala nevraživě a nějak moc se měla k Edwardovi. Ten ji objímal jednou rukou okolo pasu a vypadal být nadmíru spokojen. ,,Za chvíli jdete na řadu,'' oznámil nám pouze pan Samuels a my na souhlas kývli, protože jsme nevěděli, jak jinak reagovat.

,,Olivie?'' oslovila mě znenadání Theresa a já se k ní překvapeně otočila. Edward se bavil se svým otcem, takže si nás nevšímal. Harrison si mě ochranitelsky přitáhl k sobě a Adam mě nevědomky chytl za ruku. ,,Páni, to s tebou ty dva chodí i na záchod?'' poznamenala s úšklebkem a hned pokračovala: ,,Jen jsem ti chtěla říct, že by sis měla dávat pozor na lidi okolo sebe. Můžou ti nakecat spoustu věcí a ani nebudeš vědět, kdy mluví pravdu a kdy ne,'' pronesla důležitě s pohledem přišpendleným na Harrisonovi a já nakrčila obočí.

,,Ehm, bezva? Mám to brát jako varování před tebou?'' zareagovala jsem na její výhrůžku, nebo co to mělo být, a hlavu naklonila mírně do strany. Theresa si odfrkla, Harrison mi stiskl bok a Adam se uchechtl nad mou reakcí. Jeho prsty byly propletené s mými a já se bála, že si toho Harrison všimne a způsobí scénu.

,,Vtipkuj si, jak chceš. Já jenom, aby ses pak nedivila.'' Uculila se a pak pohledem propálila Harrisona vedle mě. Ten jen se zatnutou čelistí stál a vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí. Adam mě raději pustil a plaše se podíval jinam. Bylo mi líto, že se takhle choval kvůli mně.

,,Tak jděte,'' vyrušil nás pan Samuels a my se společně odebrali dovnitř nemocnice. Ujala se nás mladší slečna v modré sesterské uniformě a zavedla nás do jedné z ordinací.

Jako první jsem šla já, protože dámy měly přeci přednost, jak řekl ten doktor, který teď přede mnou seděl a nandaval si rukavice. Choval se moc mile a respektoval, že jsem trochu nervózní, protože jsem nikdy moc neměla ráda jehly.

,,Nemusíte se bát. Na tohle se neumírá,'' utěšil mě a já se uchechtla.

,,Snad,'' šeptla jsem nazpátek.

,,Myslete na něco hezkýho a za chvíli to bude za vámi,'' poradil mi a já raději zavřela oči.

Hlavou mi létalo spoustu myšlenek. Hlavní z nich byl Harrison, ale vtěsnal se mi tam i Edward, Theresa a její slova, Adam a jeho odzbrojující úsměv a letmé doteky. Snažila jsem se myslet na čokoládu, štěňátka a romantické filmy, ale to všechno vždycky během vteřiny zmizelo a viděla jsem jen věci, které mě moc neuklidňovaly.

,,A je to,'' pronesl spokojeně doktor a já otevřela oči v překvapení. Vůbec nic jsem necítila.

,,Aha... tak děkuji,'' vydechla jsem úlevně a nechala si na malou ranku položit papírový kapesníček.

,,Vůbec není zač, my děkujeme. Přejete si barevnou náplast nebo obyčejnou?'' zeptal se mě hraným důležitým tónem, když už jsem vstávala. S úsměvem jsem ukázala na tu barevnou, jako bych byla ještě malé dítě, a pak s rozloučením vyšla ven.

Po mně následoval Harrison, takže jsme tam s Adamem pár minut zůstali sami. Podupával neklidně nohou a vypadal být více rozrušený než já před chvílí.

,,Jsi v pořádku?'' optala jsem se ho starostlivě a Adam na sucho polkl. Byl bledý a čelo měl zpocené.

,,Mám panickej strach z jehel,'' sdělil mi místo odpovědi na mou otázku a já na něj vykulila oči. On ty svoje zavřel a kousl se do rtu.

,,Proboha, Adame, proč si mi to neřekl dřív?'' zhrozila jsem se nad jeho právě vyřčenou novinou.

,,Já nevím. Chtěl jsem jet prostě s váma. S tebou. Myslel jsem, že to nebude tak hrozný!'' zanaříkal a já se plácla do čela.

,,Nemusíš to dělat. Určitě to tady pochopí,'' uklidnila jsem ho, ale nevypadal, že by mu to nějak pomohlo.

,,Ne, bude to fajn. Nejsem přece srab!'' prohlásil odhodlaným tónem a pak se narovnal. Vysoký a statný byl, ale i tak teď vypadal jako přerostlé vyděšené koťátko.

,,Zvládneš to, věřím ti.'' Líbla jsem ho rychle na tvář a pak se okamžitě odtáhla, když se otevřely dveře. On se na moment uvolnil a nevěřícně si mě prohlédl.

,,Pane Kylene, můžete jít,'' zavolala na něj sestra. Adam ztuhl a pak se ještě ke mně obrátil.

,,Neříkej to, prosím, Harrisonovi,'' zašeptal skoro neslyšně a pak ještě dodal: ,,Děkuju, krásko.'' Zmizel ve dveřích a já mu držela palce, aby to zvládl a panu doktorovi tam neomdlel.

Harrison si sedl vedle mě a pomohl mi nalepit mou náplast. Vesele zvedl jeden koutek rtů nahoru, když si všiml, že jsem si vzala tu dětskou s motýlky.

,,Jeden z miliardy důvodů, proč tě miluju.'' Políbil mě na tvář a já mu položila hlavu na rameno. Cítila jsem se provinile, že jsem Adamovi dávala jisté náznaky a brala ho jako někoho mnohem bližšího než kamaráda, ale nemohla jsem si pomoct.

,,Jednou bych chtěla slyšet ty důvody úplně všechny,'' připustila jsem a Harrison mě jednou rukou objal.

,,Tak si někdy vyhradíme jeden den a já ti je klidně řeknu,'' navrhl a oba jsme se nad tím zasmáli. Na moment jsem zavřela oči, protože mě přemohla únava. Harrison mě hladil po ruce a malinko se mnou kolébal.

,,Kurva, víckrát už tam nejdu!'' zaklel Adam a já po jeho slovech otevřela okamžitě oči. Byl ještě bledší než předtím, ale v očích se mu zračila úleva, že už to má za sebou.

,,Copak, hrdino? Snad tě to nebolelo?'' poškádlil ho Harrison a Adam mu ukázal vztyčený prostředníček. Zavrtěla jsem nad nimi pohoršeně hlavou a Harrisonovi jeho ranku také zalepila.

Adam mi prosebně podal i svou náplast a já mu s ní pomohla. Harrison se kousal zevnitř do tváře a oba si nás trochu ostražitě prohlížel. Dělala jsem, že mě to nijak nerozrušilo, ale i tak jsem byla uvnitř z jeho chování nervózní.

Seděli jsme v nemocniční hale do té doby, než Adam nabral trochu barvy, a pak se vrátili dolů k ostatním. Ti už to měli za sebou a nadšeně spolu diskutovali o práci. Tohle téma ani jednoho z nás nezajímalo, takže jsme se s nimi rychle rozloučili a zamířili k autu. Akce, Edwardovi něco je, byla neúspěšně ukončena. I když byl aspoň v pořádku a o to vlastně celou dobu šlo.

,,Víte, co mě mrzí?'' položil nám Adam řečnickou otázku, když už jsme zase seděli v autě a on vypadal být dočista v pořádku. Zavrtěla jsem spolu s Harrisonem hlavou a Adam odpověděl: ,,Že nikdo nezakřičel to soufflé.''

Rozesmáli jsme se na celé kolo, protože to bylo opravdu trefné. Smáli jsme se tak nahlas, že jsme trochu chraptili, a vždycky, když jsme chtěli pak promluvit, záchvat začal znovu. Z toho jsme usoudili, že do kina raději nepůjdeme a pustíme si něco v doupěti v televizi.

,,Teda, Kylene, že ty to vždycky tak krásně zakončíš.'' Zavrtěl Harrison pobaveně hlavou a uznale si s ním plácl.