Ve velké síni nastal nemalý zmatek, když se přímo do jejího středu přemístila neznámá osoba s hůlkou v pozoru. Anthea se okamžitě ocitla v obležení členů Fenixova řádu. Unikal jí důvod, proč ji sem Regulus poslal. Za davem ale zahlédla známý rezavý rozcuch. 

"Fredericku?!" zavolala tím směrem. Mladík se překvapeně otočil, když si uvědomil, kdo to je, okamžitě vyrazil k ní. 

"Paní Blackburnová." Protlačil se až k ní. Uklidňoval po cestě všechny, že se nemusí ničeho bát. Trochu neuctivě chytil Antheu za rukáv a protáhl ji zase zpátky, odkud přišel. Teprve až se dostali z onoho náhlého obležení, došlo Antheii, proč sem měla přijít. 

"Sophie!" vykřikla vyděšeně a bez jakéhokoliv ohledu na Freda se rozeběhla k lůžku. 

"U Salazara, Sophie, dítě moje, co se ti stalo?" Klekla si na špinavou podlahu, čert vem drahé černé kalhoty, a vzala ji za ruku. Jemně jí odhrnula vlasy z čela a starostlivě si ji prohlížela.

"Mami, to nic. To bude dobré," vysoukala ze sebe Sophie. 

"Nic to není? Tohle není odřené koleno Sophie! Co se stalo? Kdo ti to udělal?" Obezřetně se při poslední větě rozhlédla po všech okolo. Sophie ale pevně sevřela její ruku, aby opět stáhla její pozornost na sebe. 

"Ne, oni mi nic neudělali. Naopak, postarali se o mě."

"Tak kdo ti to udělal?" zeptala se Anthea znovu, už poněkud naštvaným hlasem. 

"Belatrix. Belatrix Lastrengeová," vydechla zraněná dívka. Antheu jako by někdo polil studenou vodou. Sophie měla pocit, že ten chladný pohled, který její oči dostaly, když slyšela to jméno, musel zmrazit na místě i atomární částice. 

Pro Antheu jako by přestalo všechno ostatní existovat. Někdo ublížil její holčičce a ona už věděla kdo. Nikdo, Vůbec nikdo nikdy neublížil její rodině a zůstal nepotrestán. Tahle válka je toho důkazem. 

"Oni tě mají chránit," zašeptala Anthea po chvíli, kdy bylo okolo Sophiina lůžka naprosté ticho. 

"Mami," promluvila na ni jemně Sophie. Anthea ji ale nevnímala. Pomalu pustila její ruku a opět se postavila. 

"Byla mezi těmi, kteří vás měli chránit!" zakřičela. Sophie věděla, že její vztek nepatří jí, i tak jí ale přeběhl mráz po zádech. Její matka nepatří k těm, kterým by stačilo jen málo k tomu, aby se naštvali. Takovou ji neznala. Antheu ovládl takový vztek, který ještě nikdy necítila. Přerostl dokonce až do takové míry, že to vypadalo, že se uklidnila. Zhluboka se nadechla, zavřela oči a zase vydechla. Její tvář se vrátila do obvyklého klidného, profesionálního výrazu, zaťaté pěsti ale prozrazovaly, že nic není ani zdaleka v pořádku. Když znovu otevřel oči, zabodla jejich ledový pohled přímo do Freda stojícího nedaleko. 

"Postaráš se o ni?"

"Postarám, slibuji," odpověděl jí obratem. Na to se Anthea otočila a vydala se k velkým dveřím. 

"Mami, co to děláš? Mami!" volala za ní Sophie. Oslovená se po pár krocích zastavila a pronesla. Nikdo nebude beztrestně ubližovat mým dětem. Jak bych si mohla říkat Zmijozel, když bych ji nechala jen tak být. Jak bych o sobě mohla smýšlet jako o dobré matce, když bych jí dovolila dál žít?" Anthea na žádnou z těch otázek nečekala odpověď. Stejně by se jí jich nedostalo. Velká síň oněměla. Kouzelníci jí ustupovali z cesty. 

Fred se otočil k Sophii, která už měla opět zavřené oči. 

"Ona teď..." nedokončil, co započal, protože ho přerušila sama Sophie. 

"Zabije ji."

"Zabije?" Její slova přitáhla pozornost i jiných kouzelníků, ne jen jejího přítele, ale mimo jiné i jeho matky.

"Zabije. Zmijozelové nikdy nedovolí, aby jejich rodině bylo ublíženo. I Salazar Zmijozel zemřel, když bránil svého syna. Máme to prostě v krvi."

Anthea opustila velkou síň a vrátila se mezi bojující kouzelníky. Prorážela si cestu přímo k té osobě. Belatrix právě poslala k zemi dalšího kouzelníka, když se ji Anthea dostala do zorného pole. Původně neplánovala jí věnovat moc pozornosti, když v tom Antheinu hůlku opustilo první kouzlo a nepopiratelně mířilo přímo na ni. Bella kouzlo jedním mávnutím hůlky odrazila.

"Co to sakra děláš?" obořila se na Antheu. 

"Ty máš ještě tu drzost se ptát?!" vyštěkla čarodějka a pokračovala v cestě k sestřenici svého muže. 

"Pokusíš se zabít moji dceru a čekáš, že tě za to snad ještě pochválím?" V Antheiných očích se mihl krvavě rudý stín stejný, jaký ovládal i ty Voldemortovy.  Bella se zarazila a instinktivně před ženou ustoupila. 

"Rozhlédni se okolo. Tohle všechno se děje jen proto, že někdo ublížil naší rodině. Ty teď nejsi v ničem jiná než Brumbál, což znamená, že zasloužíš stejný trest jako on. Smrt." 

Bella se začala šíleně smát. Pohrávala si hůlkou se svými kudrnatými vlasy a pobaveně se dívala na svého nového protivníka. 

"Ublížíš mi a Voldemort ublíží tobě." Tahle slova vyvolala pro změnu Antheiin smích. Zastavila se asi na tři kroky od Bellatrix a založila ruku v bok. 

"Myslíš, že by Voldemort ublížil vlastní dceři kvůli milence?" 

"Ty si se teda jako dcera moc nevyvedla," odvětila jí Bella. "Jsi nic oproti pánu zla. Ani ty, ani ti tví spratci si nezasloužíte říkat si Zmijozelův dědic." 

Antheu ani na okamžik neopustil ten zlý úsměv, který byl až moc podobný Voldemortovu, naopak se ještě rozšířil. 

"Já jsem dcera lorda Voldemorta, vnučka Gellerta Grindelwalda, přímý potomek Salazara Zmijozela a ty si myslíš co? Že ten tvůj nemanželský spratek má na ten titul větší nárok? Dovol mi, abych tě vrátila do reality, pokud je to s tvou šílenou myslí ještě možné. Tvou dceru klidně mohl zplodit můj otec, ale to nic neznamená, protože není legitimní. Jsi vdaná, tvá dcera je oficiálně dcerou tvého manžela. Navíc je tu ta smlouva, kterou můj otec podepsal, když si bral mou matku. Pokud rod Zmijozelů vymře, všechno zdědí Grindelwaldovi a opačně. A jestli je mi dobře známo, tak tvoje dcera nemá s rodem Grindelwaldů společného ani, co by se za nehet vešlo. Takže i kdyby si nás zabila všechny, nezdědí ani cihlu."

Bellatrix zmizel úsměv z tváře. S každým dalším Antheiným slovem více vrčela jako vzteklý pes. Jen co domluvila, nehodlala čekat na to, jestli k tomu má ještě co dodat, a vyslala na ní první kouzlo. Anthea nezůstávala pozadu a palbu velmi ochotně vrátila. 

"Mrcho!" křičela na Bellatrix. Měla problémy stačit Antheinu tempu boje. Co nevěděla, byla skutečnost, že Anthea strávila posledních dvacet let jako bystrozor u KOKUSY. Bellatrix ani náhodou nepřevyšovala ty nejhorší případy, se kterými se kdy setkala. Černovlasá čarodějka jen tak tak stačila odrážet kletby, které na ni bez ustání dorážely. 

"Nikdo beztrestně neublíží mé rodině," prohlásila Anthea, když se jí podařilo vyrazit Bellatrix hůlku z ruky. Bella bezmocně hleděla do tváře Voldemortovy dcery. Neříkala nic. 

"Avada kedavra," zazněla bojištěm dvě prokletá slova, která poslala jednu z nejobávanějších čarodějek do horoucích pekel.