"Ty jsi tady taky?" pozvedl obočí. I přesto že se stále tvářil znuděně a odměřeně, byl, kdesi hluboko, opravdu rád, že se tu taky zjevil. "Jak vidíš..." zakřenil se na něj blonďák. "Nevypadáš, že by ses zrovna dvakrát bavil." podotkl. Axelion jen pokrčil rameny a zadíval se znovu do davu. Nebylo tu nějak moc lidí, Snapovi jich moc nezvali, ale i přesto se Axelovi zdálo, že je jich tu až příliš. Ne, tomuto nikdy nepřijde na chuť.
"Znám ten pocit.... Co takhle se někam vytratit?" navrhl Draco."To nemůžu... ještě tu nejsou všichni." zavrhl to Axelion. Chtěl utéct, opravdu ano, ale nemohl odejít. Aspoň do té doby než bude mít možnost seznámit se s Temným pánem, který ho chtěl taky poznat... údajně. Kdyby se teď vypařil, jeho rodiče by měly problémy."Musíš ho přivítat?"

"Co?"

"Taky jsem musel, když Pán zla navštívil jeden z otcových večírků." Ani mladý Malfoy nezněl zrovna nadšeně, což Axelovi moc odvahy nedodalo

"Nemám rád podobné věci." zavrčel Axel. Draco se jenom uchechtl. Snape."To tvůj otec zřejmě taky ne." podotkl. Axelion sjel pohledem po všech přítomných, dokud se v jeho zorném poli neobjevila postava muže, kterého už nějakou dobu nazýval otcem. Ušklíbl se. Moc dobře věděl, že jeho otec už dávno opustil tuhle etapu svého života a již mu podobné akce nebyly právě po chuti, ale i tak se choval jako vzorný hostitel. To jeho matka, která stála nedaleko svého chotě, přímo zářila. Alesia Snape byla na rozdíl od Severuse velice společensky založená osoba. Axelion se usmál, jeho rodiče byli tak rozdílní, že občas přemýšlel nad tím, jak vlastně mohou být spolu Má ji opravdu rád. Oba je má rád.
"Není to právě jeho šálek kávy."

Najednou se rozrazily dveře. Celý sál ovládlo ticho. Všichni do jednoho upírali pohled na dveře, ve kterých stál samotný pán všeho zla. Hosté i páni domu se začali klanit. Axelion jen stál a strnule hleděl do mrtvolně bílé hadí tváře, ze které mají strach celé generace. Pak ho někdo zatahal za len společenského hábitu, čímž na sebe strhl jeho pozornost. Axel pohlédl na viníka, Draco klečel u jeho nohou a nechápavě se na něj díval. Axelion co nejrychleji napodobil jeho polohu, jakmile si uvědomil, že je v sále jediný, kromě Voldemorta, kdo kdo stále stojí stejně zpříma.
"Tohle tě ale může přijít hodně draho."
"Já vím...ale když.. Já ho ještě neviděl." zalhal.
Na to Draco už nic neřekl. Na jejich hlavy najednou dolehl stín. Ani jeden z nich si nedovolil zvednou oči k oné osobě. A taky to bylo zbytečné. Oba totiž velmi dobře věděli, kdo to nad nimi stojí.

"Ty jsi ten chlapec, který se vynořil odnikud?" zazněl nad nimi syčivý hlas.
"Ano, . . . pane."
"Vstaňte." přikázal chlapcům. Oba poslechli. Axelion se nervózně rozhlédl po davu... Hledal rodiče. Našel kamennou tvář jeho otce a nejistý pohled matky. Polkl. Věděl, že další okamžiky budou rozhodovat nejen o jeho životě, ale i o životě jeho rodiny.
"Podívej se na na mě." další rozkaz.
Třásl se, když pomalu zvedal pohled k oné tváři. Nikdy z ní strach neměl, ani teď se nebál toho, co by mu mohl udělat, neměl strach o sebe. Voldemort si se zvědavostí prohlížel jeho tvář.
"Gratuluji ti, Severusi. Máte syna, hodného jeho postavení." promluvil Pan zla po chvíli do ticha sálu, poté se otočil a vykročil k čestnému místu, které pro něj bylo připraveno.
"Přišel jsem na ples a k tomu přece patří hudba." pronesl ještě do ztichlého sálu, než usedl na svou židli. Hudebníci se opět chopil svých nástrojů a do sálu se postupně opět vrátil původní ruch. Alesia přešla za Axelem.
"Lépe to ani dopadnout nemohlo." pronesla radostně a ze zvyku upravila synovi kravatu.
"Dobře se bavte, chlapci." usmála se na ně ještě než odešla za Severusem.