"Už to začalo," pronesl Axel do ticha svého pokoje. Když jeho dveřmi procházel poprvé, ani ve snu by ho nenapadlo, že tu teď o deset měsíců později bude stát se svým bratrancem a sestřenicí a bude pomáhat Voldemortovi, aby zničil vše na čem mu jako Harrymu Potterovi kdysi tak záleželo. Ano za tu dobu, co věděl, pochopil spoustu věcí. Viděl vše z jiného úhlu pohledu a uvědomil si, že vše nemůže vidět tak černobíle, jako tomu bylo dřív. V tomhle příběhu, v celé téhle válce, totiž nelze s jistotou říct, kdo je ten skutečný záporák. Je to Lord Voldemort, kdysi nadaný kouzelník Tom Riddle, nyní pán všeho zla a největší černokněžník všech dob nebo je to Albus Brubál, který právě onoho mladého kouzelníka pomalu ničil a připravoval ho o to, o čem by se možná dalo říct, že to miloval?

Axel nechtěl v této válce bojovat po boku někoho, jako je Voldemort. Přes všechno, čím si během svého života prošel, to není a nejspíš ani nikdy nebyl opravdu dobrý člověk. O jeho rodině se tak ale mluvit nedalo. Ano, je dost možné, že jeho rodiče dělali za mlada špatné věci, ale nejsou jako on. Pro každého člena jeho nové rodiny by byl ochotný klidně i umřít. Pro Severuse, pro Alesii, pro Neveaha, ale i pro Antheu, Reguluse a dvojčata. Pro všechny. Byly jeho rodinou, o které věděl, že ho miluje a by pro něj udělala cokoliv, stejně jako on pro ně. 
Na druhé straně tu ale byl Brumbál. Starý vousatý muž, kterému vždy věřil, ale on jeho víru nesčetněkrát zklamal, muž, který se právě tuto jeho nově nalezenou rodinu pokoušel zničit. I tahle strana bitevního pole ale měla svá úskalí, která nemohl a ani nechtěl přehlížet, a to jeho přátele. I když se od nich distancoval, i když s nimi nemluvil, i když pro ně zemřel, stále mu na nich záleželo a nechtěl, aby někomu z nich bylo ublíženo. 

Jenže co teď? Začala válka. Začala, ať si kdo chce říká, co chce... a on si v ní bude muset zvolit svou stranu. 

Zoufale si povzdech, když se došoural je své posteli a hodil sebou do přikrývek. Zabořil tvář do polštáře a rozhodl se dělat neviditelného. Nejraději vy nechal záplavu bílého povlečení, aby jej zcela pohltila, poslala někam do jiné dimenze a už jej nikdy nepropustila. To se ale bohužel nestane. 

Cítil jak se matrace vedle jeho těla prohnula. To dvojčata usedla každé z jedné strany.  Sophie zvedla ruku a jemně Axelovi prohrádla tmavé vlasy. Lehký dotek byl pro chlapce natolik uklidňující, že jej na chvíli donutil přestat přemýšlet. 

"Asi máš pravdu. Věci se daly do pohybu a už to nikdo nezastaví," přitakal Sebastian jeho slovům. 

"Nemůžete mě někam zahrabat a vyhrabat až to skonči?" požádal je Axel. Obličej měl stále zaražený do polštáře, takže ta slova spíše jen mumlal, i tak ale bylo slyšet to zoufalství, které se v nich odráželo. 
"Věř mi, že bychom také nejraději někam zalezli a vlezli až bude po všem, ale nemůžeme to jen tak nechat," řekla Sophie. Axel se posadil a zadíval se na ni.

"A co mám podle tebe dělat? Víš moc dobře, kdo jsem a kým jsem byl. Jak si mám vybrat stranu, když na jedné stojí moje rodina a na druhé ti, kteří mi vždy byli rodinou? Nemáš ani tušení, jak mu je!" obořil se na ni. Sebastian ho chytil kolem ramen a přitáhl si ho k sobě. Jasně cítil, jak se tělo mladšího chlapce chvěje. 

"Ale ano, víme. Líp, než si myslíš," zašeptal. Axel k němu překvapeně vzhlédl od jeho hrudi.

"Jak to můžeš vědět?"

"Vy jste naše rodina, ale i na druhé straně bitevního pole stojí lidé, kteří pro nás hodně znamenají. Například dvojčata Weasleyova. To dva jsou naši nejlepší přátelé, je to jako jít proto vlastním bratrům..." na chvíli se odmlčel. Zhluboka se nadechla a rychle zamrkal, jako by snad zaháněl slzy. "A taky je tam Roderick. Jeho rodina je spřízněná s Vanceovími, se členy Fénixova řádu. Jeho máma je setra Emmelíny Vanceové. Osoba, kterou miluji nejvíc na světě, bude v této válce bojovat na straně Fénixova řádu. Na straně, na kterou já se nikdy postavit nemůžu, protože mi to něco uvnitř jednoduše nedovolí," Sebastianův hlas se někde v polovině jeho projevu zlomil. Když Axel pozvedl hlavu tak, aby mu viděl do obličeje, uviděl, jak jeho bratranci tomu vysokému, svalnatému a věčně vysmátému mladému kouzelníkovi tečou po tvářích slzy. Axel si vzpomněl , že o Sebastianovi s Roderickem četl v novinách. Když jejich vztah unikl na veřejnost, bylo okolo toho velké haló. Axel moc dobře věděl, jak moc Roderock pro Sebastiana znamená. 

Kdysi hluboko až do této chvíle doufal, že tahle válka všechno to špatné ukončí a že mu konečně dovolí žít normální, obyčejný život. Ale to se nestane. Tahle válka jeho rodinu prostě zničí. Nezáleží na tom, která strana formálně zvítězí, protože v téhle válce nebude vítězů, jen poražených. 

Oficiálně vám oznamuji, že příběh Axeliona Nathaniela Snapea neboli A. N. Snape, je konečně dopsán. Na poslední kapitoly se můžete těšit v průběhu tohoto týdně, každý den bude jedna, dokud nevyjde závěrečný epilog. Přeji příjemné počtení. Allreil H. H.