Voldemort seděl na čestném místě, které pro něj bylo přichystáno a sledoval ruch v sále. Na jeho bledé hadí tváři se objevil potěšený úsměv, když v davu spatřil Antheu. A ještě se rozšířil, když viděl, že jeho mladší dcera míří k němu. Její ladný krok a arogantní a přesto půvabný výraz ve tváři mu často i v tu chvíli připomněli matku jeho dcer. Obě jí byly tolik podobné. Tolik mu chyběla. Nikdy by to nepřiznal, ale skutečně mu chyběla. Před očima se mu, jako už tolikrát, když se díval na své dcery, vybavily zlaté vlasy, štíhlé tělo v černých šatech a půvabná tvář s ledovýma očima a krvavě rudými rty zvlněnými do arogantního úsměvu. Vzpomínky, jen v nich, v tom jeho malém soukromém ráji, jen tam - ve vzpomínkách mu zůstala. Neměl jediný její obraz, jedinou památku na ni. Vše tehdy shořelo. Zachránil jen jedinou fotografii, ale ta za těch čtrnáct let, kdy byl pryč, někam zmizela. 

"Otče," hlas jeho dcery ho vrátil do přítomnosti. 

"Antheo," usmál se na ni a pokynutím ruky ji vyzval, aby se posadila na stoličku vedle něj, kde ještě před chvílí seděla Alesie. 
Voldemort si s Antheou dlouho povídal. Klem půlnoci, když už Alesie se Severusem vyprovodili poslední hosty, se k němu přidala i paní domu. Severus se usadil k jednomu z mnoha stolů, ze kterých už skřítkové pomalu odnášeli zbytky občerstvení a prázdné talíře. Díval se, jak si jeho milovaná žena užívá příjemný rozhovor s temným pánem. Dřív by mu to připadalo velmi absurdní. Vlastně mu to připadalo absurdní stále. Voldemort byl krutý a nemilosrdný, ale jakmile došlo na jeho dcery, jako  by se z něj stal najednou zcela jiný člověk. Severuse vždy zajímalo, jaká asi byla jeho tchýně. Musela to být velmi výjimečná žena. 

"Alesie, prosím, zahraj mi něco," požádal Vodemort svou prvorozenou, aby ho potěšila nějakou hudbou. 
Alesia jen přikývla, vstala a vydala se ke klavíru, který stál v rohu místnosti. Usadila se ke klaviatuře a během chvíle už její prsty rozeznívaly ten mohutný nástroj. Sálem začaly znít tóny jednoho z Chopinova valčíku. Temná pán seděl ve svém křesle, měl zavřené oči a nechal se unášet hudbou. Rukou jemně pohupoval jako dirigent. Anthea sledovala sestru při hře hnědé oči se jí zaleskly slzami. S Antheou toho o matce nevěděly moc.Její oblíbenou skladbu ale ano. Bylo to to první, co jejich otec chtěl, aby na klavír uměly zahrát. Vždy říkával, že tak s nimi bude jejich matka napořád. Hudba ji donutila zapřemýšlet, jaké by to asi bylo, kdyby tu jejich matka stále byla...Jaká by byla. A jak moc by byl jejich otec jiný. Její tchýně Wallburga říkala, že kdyby žila, Voldemort by se nikdy nezrodil. Že Voldemort vznikl za jediným účelem - pomstou, jako ochrana křehké duše jejich otce a zbytků jeho srdce, které se s její smrtí roztříštilo na tisíce kusů, před světem. Těžko se jejím slovům věřilo. Ale Anthea i Alesie jim věřily. 
Seděli v sále ještě dlouho po tom, co klavír znovu utichl. Alesie nabídla otci, aby zůstal. Ten přijal velmi potěšen. Uložila ho tedy do jednoho z pokojů pro hosty a rozloučila se se sestrou, která spěchala ke svým dětem. Když poté ležela vedle Severuse v jejich ložnici, usínala s klidnou tváři a úsměvem na rtech. Měla ráda tyhle chvíle s otce. Dokazovaly totiž, že i přes to všechno, co kdy udělal, je to stále jen člověk.