Alesia se usmívala, ale Axel poznal, že plakala, prozradili ji lesknoucí se oči. Severus se tvářil stále stejně. Popošel blíž k chlapci a - objal ho? Axelionovi se překvapením rozšířily oči. Toto skutečně nečekal. Pomalu zvedl ruce a i on ho váhavě objal.
"Omlouvám se," slyšel tiché zašeptání do svých vlasů. "Moc se omlouvám," řekl lektvarista o něco hlasitěji a svá slova podpořil zesílením stisku.
"Zachoval jsem se jako hlupák. Všechno to bylo až moc neuvěřitelné, na to aby to byla pravda."
Ax netušil, jak Alesia dokázala přesvědčit Severuse o pravdivosti jeho slov, ale byl jí za to neuvěřitelně vděčný. Sev se od chlapce odtáhl a podíval se na něj.
"Choval jsem se k tobě příšerně," z jeho slov bylo poznat, že ho vše mrzí.

"Nevěděl jste to," usmál se Ax.
"Nevykej mi," řekl rázně.
"Jsi můj syn. Sice pochopím, když mě, potom, co jsem... Jak jsem se k tobě choval, nebudeš chtít oslovovat jako svého otce, ale prosím nevykej mi." Chlapec přikývl.
"Byl jsem příšerný jako učitel, ale slibuju ti, že ti to vynahradím. Ty čtyři roky ve škole i patnáct let, kdy jsem ti nebyl otcem." Axel byl skutečně zaražen slovy, které slyšel svého otce vyslovit. A to ani nevěděl, že Severus byl odhodlaný svůj slib splnit.

"Asi bychom měli něco udělat s tvým pokojem," řekl Sev zamyšleně.
"Ano, to je pravda," souhlasila Alesia.
"Měli bychom ho přizpůsobit tvému věku," usmáli se na svého synka. OBA.
"Můj pokoj?"
"No, v kolébce by se ti asi nespalo zrovna pohodlně," ušklíbl se lektvarista.
"Než bude přestavba hotová budeš muset spát v pokoji pro hosty, nevadí ti to, zlato?"
Axel jen zakroutil hlavou se zářivým úsměvem na rtech. Jeho rodiče zřejmě počítali s tím, že s nimi zůstane. Byl šťastný, jako snad ještě nikdy. Regulus s úsměvem pozoroval šťastnou rodinku. Naklonil se ke svému kmotřenci.
"Já ti to říkal," zašeptal a usmál se na něj chlapec se na něj zakřenil a otočil se na svého otce, který ho zrovna oslovil.
"Ukážu ti, kde budeš zatím spát," Axel se postavil a schmatl batoh.  Sev se zarazil.
"To," ukázal na malinké zavazadlo, "je všechno, co máš?" Jeho syn pouze beze slova přikývl.
"Nevzal jsem si nic, co mě spojuje s minulostí..."
"Tak to nemůže zůstat. Severusi, ukaž Axelovi pokoj a pak mu najdi nějaké lepší oblečení. Zítra půjdeme se nakupovat," zavelela.

"Tady bude tvůj pokoj," pokynul Axelovi, aby vešel.
"Není to nic moc, ale na tu chvíli to postačí."
"To myslíš vážně?" otočil se na něj nevěřícně mladý Snape. "Je nádherný."
Pokoj byl v tmavých barvách. Převážně šedá, černá a bílá. Šedé stěny, černý nábytek a bílé povlečení a křesla. Díky dostatku světla z velkých oken, mohl být v tak tmavých tónech. Ale i tak tu bylo použito výrazné zářivé žluté barvy na závěsy a polštáře.
"Odlož si věci a pojď se mnou. Splníme "rozkaz" a najdeme ti nějaké to oblečení." Chvilku jim to sice trvalo, ale s Viktorovou pomocí, se jim nakonec pár ucházejících kousků najít podařilo. Axel si tedy oblékl černé kalhoty a tmavě zelenou košili. Severus mu ještě podal několik párů bot.
"Zkus si je, pokud ti žádné z nich nebudou řeknu Regulovi." Chlapec si je vyzkoušel a téměř všechny mu byly. Severus ho nechal, aby se zabydlel. Jen mu ještě řekl, že přesně o dvanácti je oběd, Viktor pro něj poté přijde.Za pět minut dvanáct se ozvalo zaklepání a do pokoje vešel Viktor.
"Mladý pane, rodiče vás čekají."
"Mladý pane?"
"Ano, prosím pojďte," vyšel na chodbu a Axelovi nezbylo nic jiného než ho následovat.
V jídelně u dlouhého stolu seděli jeho rodiče v čelech a Regulus přímo naproti němu. Všichni měli prázdné talíře a čekali až se posadí. Viktor mu odsunul židli a poté do talíře nabral polévku. Při jídle bylo až na přání dobré chuti ticho, do chvíle, kdy dojedli polévku.
"Axeli," začal Severus, "je tu několik věcí, o kterých bychom si měli promluvit."
"O čem konkrétně by si chtěl mluvit?"
"To, že už nejsi Harry Potter, si určitě plně uvědomuješ." Axel nepatrně kývl hlavou.
"Axeli, my víme, že to pro tebe nebude jednoduché, ale bude lepší, když už se svými přáteli nebudeš nadále udržovat bližší kontakt." Ax na něj zíral.
"To nemůžeš. Prosím, že to nemyslíte vážně," zoufale se podíval ze Severuse na Alesii. Ta jen odvrátila pohled.
"Proč?"
"Zlatíčko, tím že si sem přišel, si Harryho Pottera vymazal ze svého života. Zahoď svou minulost, jakoby se nikdy nestala. Už nadále nejsi 'chlapec, který přežil', syn Jamese a Lily Potterových. Jsi Axelion Nathaniel Snape, dědic vážené čistokrevné kouzelnické rodiny." Na Axela působila matčina slova, jako kdyby na něj někdo chrstl kýbl ledové vody.
"Je to pro tvoje bezpečí."
"Bezpečí?!"
"Axi, je nám to líto..."
"Líto? Líto?! Chcete po mě, abych se vzdal i těch posledních přátel, které mám!" křičel na ně, otočil se a utekl. Alesia schovala tvář do dlaní.
"Co jsme to udělali."
"To nejlepší. On to pochopí," uklidňoval je Regulus.
"Půjdu za ním."
"Ne! Jdu já," zastavil svého přítele Black.