První hodina, kterou páty ročník Zmijozelu měl, byla obrana proti černé magii s Nebelvírem a s tou růžovou věci, kterou Brumbál označil jako novou profesorku.Přišel do učebny mezi posledními, skoro všichni už byli usazeni. Volné už bylo jen pár lavic. Axel se chvíli rozhlížel, ne si ho všiml Draco a mávl na něj, aby si sedl k němu. Ax to nejdříve zamítl, ale pak si vzpomněl na to, co říkala Alesia..

"Udělej tlustou čáru za všemi a za vším a začni znovu.."

Přisedl si tedy do lavice k mladému aristokratovi. Rozhlédl se po učebně a jeho pohled padl na jeho nejlepší přátele. Ron měl čelo opřené o lavici a Hermiona nos zabořený v nějaké knize, nevypadala však, že by ji nějak zaujala slova na jejích stránkách. Bolelo ho takhle je vidět. Raději se otočil zpět ke katedře.
Hodina byla nuda. - Neuvřitelná nuda.- Do jejího konce zbývalo ještě asi dvacet minut, když se k němu Draco naklonil.
"Nevím, kde ji Brumbál vyhrabal," zašeptal, "ale mohl by ji tam zase zahrabat."
"Jo, tak to máš svatou pravdu." souhlasil s nim s úsměvem.
Oba se zasmáli. Bohužel o něco hlasitěji než měli původně v plánu.
"Draco Malfoy a Axelion Snape!!! Řekla jsem snad něco sněšného?!" křikla na ně Umbrigeová.
Oba chlapci ve vteřině utichli a zadívali se na profesorku.
"Ne, profesorko Umbrigeová." řekli dvojhlasně, ale poněkud stěží, protože jim neustále cukaly koutky.
"Pane Snape, nevím jaké poměry jsu na Kruvalské akademii a jaká míra slušnosti se tam vyžaduje... Ale tady, a obvzláště v mých hodinách, Budete ticho!!!! "
Chlapci se na sebe podívali a v tom okamžiku se jich zmocnil další záchvat smíchu.To už ale bylo moc. Pohár trpělivosti Dolores Umbrigeová asi nebyl moc vluboký, jelikož velice rychle přetekl.
"Dost!! Odebírám Zmijozelu 15 bodů. a oba se budete po večeři hlásit u školníka na školní trest!!"
...Zbytek hodiny už byli ticho... tedy, sem tam se ještě někdo pochechtával, ale už to nebylo tak nahlas.Hodina skončila a oni právě mířili do sklepení na lektvary s Mrzimorem.
"Pání, školní trest hned první hodinu.... To je můj nový rekord." zasmál se Axel.
"Oh... Otec nebude nadšený z toho, jak mu kazím reputaci." zvážněl na oko mladý Snape.
"Nápodobně."
Vešli do učebny a posadili se do zadní lavice. Třída se pomalu zaplňovala. Snape vplul do třídy a mávl hůlkou. Na tabuli se oběvil postup.
"Začneme něčím jednoduším, tento lektvar jste vařili loni, takže byste ho měli všichni zvládnout." Posadil se za stůl a zadíval se na studenty. Konkrétně ny dva sedící v poslední lavici. Axelion s Dracem začali s přípravou. Draco krájel a postupně přidával přísady a Ax míchal. Šlo jim to opravdu od ruky. Ikdyž Harry Potter v lektvarech nikdy nevynikal, překvypivě Axelovi docela šly. Doma vařil lektvar se Severusem jen jednou, ale tehdy se svému otci spíše motal pod nohama, než aby mu nějak výrazně pomohl. Teď tomu ale bylo jinak a pomalu se začínal projevovat jeho přirozený talent... Ale Ax věděl, že to není kdo ví co, bude se muset ještě zlepšit. Když tak pozoroval Draca jak dokonale krájí přísady a přesně ve správnou chvíli přidává do kotlíku, něco ho napadlo.
Možná by mi mohl pomoct.
"Měli byste dokončovat. Dejde vzorek do lahvičky s vašimi jmény a odevzdejte mi je."

Poté, co byly všechny lahvičky na stole, jim profesor dovolil odejít.
"Pane Malfoyi, pane Snape, Vy dva tu zůstaňte." zastavil chlapce ve dveřích.
Chlapci se vrátili zpět do učebny, přešli ke katedře a podívali na svého profesora.
"Můžete mi to vysvětlit?"Zmijozelové se na sebe nechápavě podívali.
"Co máte na mysli, pane profesore?" zeptal se Draco.
"Mám na mysli váš školní trest. Trest a strhnuté body... A to hned první hodinu. Jak si to představujete?!"
Oba vyníci kajícně sklopili hlavu.
"Čekám..."
"Nechtěli jsme..." zašeptl Axel.
Severus si povzdechl a posadil se za svůj stůl.
"Sedněte si a mluvte." vyzval je.
"Ale profesore, my máme hodinu."protestoval Draco.
"Omluvím vás. Teď mluvte. Co jste udělali?"Upřeně pozoroval oba chlapce a čekal, až se některý z nich odhodlá začít.
"Profesorka Umbrigeová si stěžovala, že jste byli drzí a vyrušovali jste."
"Jen jsme se zasmáli." protestoval Axel.
"Čemu?"
"Jí." odpověděl Severusovi jeho syn potichu.
"Tomu odkud Brumbál vyhrabal takovou škatuli a že by ji tam měl radši zase zahrabat." řekl Draco po pravdě.
Axel by přísahal, že ve tváři svého otce se na okamžik objevil záblesk pobavení, hned byl ale zase pryč.
"Jděte." propustil je.
"A ať už se to neopakuje." zavolal ještě, než se za nimi zavřely dveře.