Severus se vrátil zpět domů. Vynořil se z krbu v hale právě ve chvíli, kdy jí procházel Axel se psy. Merlin se rozhodl svého pána přivítat a skočil na něj.
"Merline!" okřikl ho mírně a sundal ho ze sebe. Podrbal psa za ušima a podíval se na Axela.
"Tak, jak to šlo?" zeptal se nejistě.
"Už ví, že si zmizel a snaží se tě najít..."Ze schodů právě scházela Alesia. Připravená k odchodu. Spěchala,měla se setkat z nějakým investorem...
"Severusi, předal si Brumbálovi ten dopis?"
"Dopis? Jaký dopis?" pozvedl Axel tázavě obočí.
"Žádost o tvé přijetí do Bradavic." řekla, políbila ho na čelo, Severuse na rty a rychle odešla.
"Do Bradavic? Myslel jsem, že budu muset........ někam jinam...."
"Původně jsme o tom přemýšleli, ale přes všechno jsou Bradavice nejbezpečnější škola, kde by si mohl studovat. Navíc tam budu já, takže na tebe budu moci dohlédnou a máma nás taky může kdykoliv navštívit."Ax přikývl a odešel se psy na zahradu.

Prázdniny pokračovaly. Fénixův řád stále urputně hledal jejich zlatého chlapce. A Snapovi si užívali léto plnými doušky. Jeli i k moři a Severus vzal Axela na famprpál. Když byli  Axel se Severusem ke konci srpna nakupovat na Příčné ulici, připadalo mu to jako tehdy, když tu byl poprvé s Hagridem - jako v jiném světě. Potkal hodně svých spolužáků. Měl velmi zvláštní pocit, když je míjel. Každý jeden z nich se po něm otáčel, což mu nebylo zrovna přijemné.
Po příchodu zamířili nejprve k Ollivandrovi.Zvonek nad dveřmi ohlásil majteli příchod zákazníků, ten se téměř okamžitě vynořil ze stínů.
"Vítejte, profesore. Rád vás opět vidím." přivítal jej.
"A kdopak je tento mladý pán?" zeptal se, když si všiml Axela.
"To je můj syn Axelion. Přišel si vybrat novou hůlku."
"A ... Copak se stalo s tou starou, smím-li se ptát?"
"Zlomila se mi."Ollivander se už na nic nevyptával jen odběhl mezi regály.Chvíli se v nich přehraboval, než konečně vzal jednu krabičku a přinesl ji zpět k pultu. Vyndal z ní hůlku a podal ji chlapci.Ax si hůlku převzal a na zkoušku s ní mávl. Nic se nestalo.
"To není ta pravá..." zamumlal a znovu odešel.Mladý Snape vyzkoušel mnoho hůlek, ale žádná nebyla pro něj.
"Možná bychom mohli něco zkusit."Odběhl. Chvíli trvalo než našel to, co hledal. Přinesl černou krabičku, ve které na zeleném hedvábí ležela ebenová hůlka.Měla na těle několik prasklin, ze kterách vystupovaly stříbrné šupiny.
Když podal hůlku chlapci, proletěla krámkem ohromná vlna enrgie. Vrátila se zpět a v podobě zelené mlhy kroužila kolem chlapce. Párkrát zajiskřila a zmizela.Axel hleděl na proutek ve své ruce v němém úžasu. I samotného Ollivandera překvapila reakce hůlky na jejího nového majitela.
"Fascinující." vydechl je Severus.
"Ano. Musíte být velmi silný, mladý muži."
Axel mu vrátil hůlku. On ji uložil zpět na hedvábí."Stejné jádro, jako má vaše hůlka, měla v minulosti jen jediná..."
"A jaké jádro má?" zeptal se ho Axel s neskrývanou zvědavostí.
"Šupiny bílého draka a kapka baziliščího jedu... Přesně tyto složky údajně tvořili i jádro hůlky Salazar Zmijozela."
Axel na něj zůstal tupě zírat.

Vtipkuje! Určitě... Toto už je nemožné... Nejdříve mám stejné jádro hůlky jako Voldemort a teď dokonce jako sám Zmijozel! K tomu ještě hadí jazyk a Snape jako otec. Asi skutečně patřím do zmijozelu....