Byl konec října, když Axelionovi přišel dopis. Byl to dopis od jeho matky, která mu v něm sděloval, že na Halloween mají oba, on i jeho otec, přijet domů. Důvod mu nenapsala...
Axel jen tak mimochodem střelil pohledem po učitelském stole. I Severus Snape svíral v rukou psaní a při jeho čtení se netvářil moc nadšeně. Mladý Snape se začal obávat důvodu, proč mají jet domů.
"Ty jedeš na Halloween domů?" ozvalo se po jeho boku. Axel se šokovaně otočila na Draca, který mu očividně koukal přes rameno do dopisu.
"Čteš si moji poštu?!"
"Vypadal si hrozně zaraženě. Jen jsem chtěl vědět, co tě tak vykolejilo." bránil se Malfoy.
"Takže tobě vadí, že nebudu na Halloween s tebou? Nebo tě to snad dokonce mrzí?" zeptal se ho Axel s úšklebkem.
"Cože?! . . . Ne!"
Axelion se zasmál. Skutečně ho bavilo popichovat svého přítele.

Měli volnou hodinu. Seděli na jednom nádvoří a probírali jejich první letošní zápas, první vítězný zápas. Najednou jejich rozhovor přerušil hluboký hlas. Axel, Draco a Zabinim zvedli své pohledy k tváři jejich kolejního řediteli."Pojďte se mnou, pane Snape." řekl bez známky jakéhokoliv citu.Axel to nijak neřešil, jeho otec s ním totiž musel jednat jako s každým jiným studentem. Černovlasý chlapec teda vstal a následoval profesora. Severus ho zavedl do sklepení do svého kabinetu. Lektvarista obešel svůj stůl a zastavil se vedle něj čelem ke zdi. Téměř okamžitě se před ním zjevily dveře. Vešel, počkal až vejde i jeho syn a zavřel.

"Děje se něco?" zeptal se Axel.
"Tvoje matka se rozhodla uspořádat halloweenský večírek." oznámil mu Severus.
"Večírek? A pod tím si mám představit přesně co?" zeptal se Axel opatrně. Ne, že by nevěděl, co je to večírek... Ovšemže věděl, ale nebyl ještě u Sapeů dostatečně dlouho na to, aby věděl, co znamená večírek v jejich domě.
"Prostě takovou větší sešlost." vysvětlil Sev. "Jen s jedním drobným rozdílem..."
"Jakým rozdílem?"
"Jde hlavně o pozvané, Axeli."
"Co je s nimi?"
"Axeli nedělej hloupého! Dobře se zamysli nad tím, kdo jsme a v jaké společnosti bychom se asi tak mohli pohybovat." napomenul chlapce muž.
Mladý zmijozel značně zbledl, když mu došlo, kdo se u nich doma asi objeví.
"Smrtijjedi? Tati, prosím tě, řekni mi, že jsem se spletl..." zaúpěl.
"Většina z těch lidí, jsou naši přátelé, Axeli." na chvíli se odmlčel než nejistě pokračoval: "Tvá matka mi psala, že i ON projevil zájem o to se zúčastnit."
"Cože?! Voldemort tam bude taky? Tak tam já  nebudu." pronesl rozhodně.
"Buď tak hodný a nešaškuj... jeden večer přece přežiješ!"
"Mám na výběr?"
"Myslím, že tvá matka nám jinou možnost nedá."

Byl pátek, následující den se měl u Snapeových konat onen večírek a Severus s Axelem se právě chystali přemístit se pomocí letaxu domů.
Ano, oba se tam těšili, ale vidina zítřejšího večera jo zrovna dvakrát nelákala. Obzvláště kvůli jednomu z očekávaných hostů...Vyšli z krbu v hale, která již byla téměř připravena na zítřek. "Vypadá to tu, jako za starých časů." uslyšel Axel svého otce.
Alesie stála na schodech a upravovala výzdobu na zábradlí, zatím co Silvie, její komorná, jí přidržovala černou stuhu. Axel pozdravil Viktora, který nesl jakousi krabici s kdo ví čím."Chlapci moji!" Zvolala Alesie, když zaznamenala jejich přítomnost. Sestoupila ze schodů a oba je objala.
"Vítejte doma. Silvie, buďte ta laskavá a dokončete to." Poté paní domu spolu s manželem a synem odešla."Vypadá to tu skvěle." pochválil Severus práci své choti."Ještě je potřeba doladit pár věcí, ale jsem si jistá, že to bude večer na úrovni." usmála se Alesie. Poté se otočila na Axela. "Jak je ve škole?"
"Dobře, jen je to jiné, než na co jsem zvyklý." odvětil jí po pravdě."Našel si si přátele v nové koleji?"

"Překvapivě.... Ano."

Zbývalo asi deset minut do sedmé hodiny, kdy se měli začít scházet hosté. Axel se chystal na tu slávu ve svém pokoji. Moc se mu dolů nechtělo, ale jinou možnost bohužel neměl. A už vůbec se mu nelíbila představa, že ba se měl celý večer nacházet ve stejné místnosti jako Voldemort a být k němu . . . uctivý.Ale musí se chovat slušně. Kdyby byl neuctivý, odnesli by si to v první řadě jeho rodiče a to nechtěl.Podíval se na sobě do naleštěné plochy zrcadla. Elegantně upravené vlasy, dokonale padnoucí společenský hábit, nažehlená zelená košile, kolem krku uvázaná černá kravata... vzorný syn zmijozelské rodiny. Hodiny odbily sedmou. Axel se zhluboka nadechl. Je čas. Nasadil si černou škrabošku a vyšel z pokoje.
Když mířil do sálu, kde se odehraje ta slavnost, všiml si pootevřených dveří knihovny. Svítilo se tam. Opatrně otevřel dveře a vešel. A křesle u krbu seděl jeho otec se sklenkou nazlátlé tekutiny v ruce a očima upřenýma do ohně."Co tady děláš?" zeptal se ho Axel."Nemám rád podobné sešlosti..." Axelion se posadil naproti něj.

"A přesto tam chceš jít." konstatoval.
"To kvůli tvé matce... Neexistuje věc, kterou bych pro ni neudělal." usmál se Severus.

"Tvá matka se snaží zpříjemnit nám život. Kdysi byly tyto večírky s přáteli velmi příjemným zpestřením všedních dní." Dopil Severus obsah své sklenice.V chodbě se ozvaly kroky a zastavily se u dveří. Oba se otočili. Ve dveřích stála Alesie v dlouhých přiléhavých bílých šatech s vysokým rozparkem a černou krajkou. Oči jí zakrývala maska dokonale sladěná se šaty.

"Co tady děláte? Začínají přicházet hosté."Oba Snapeové vstali a zamířili k ní."Moc ti to sluší, mami." usmál se na ni Axel."Bereš mi slova z úst, Axeli." Severus políbil Alesii na tvář. "Děkuji... Alespoň nebudu dělat svým gentlemanům ostudu."

Zábava se rozbíhala. Tancovalo se, jedlo, pilo, debatovalo.

Podle spokojeného výrazu ve tváři paní Snapeové se dalo soudit, že vše je tak jak má... Ale možná to bylo taky tím, že Voldemort ještě nedorazil...

Axel bezcílně proplouval mezi hosty, občas ho někdo oslovil s úmyslem seznámit se se synem Severuse Snapea. Axel se vždy choval tak, jak se patří. Byl zdvořilý, šarmantní a taktní. Ale to ho nebavilo. Párkrát si zatancoval s některými spolužačkami, které tu byly s rodiči.Právě teď postával u okna, kam se mu podařilo uchýlit před davem, a sledoval tancující páry.

"Vypadáš znuděně." ozvalo se najednou nedaleko něj.