Celé Bradavice seděly ve velké síni na snídani, když dovnitř vletělo nemalé hejno sov, nesoucích studentům dopisy z domova. Jeden z nich přistál i před Axelem. Chlapec si nedůvěřivě prohlédl brčálově zelenou obálku. Hned na první pohled poznal, že není od jeho matky. Z domu mu chodily dopisy buď v bílé nebo černé obálce, takové nikdy. Rychlý pohled k otci ho jen utvrdil v jeho domněnce. Zvedl dopis z desky stolu a několikrát ho v rukou otočil. Ani pečeť mu nepřipadala nijak povědomá. Opatrně ji rozlomil. V první chvíli čekal, že se na něj vyvalí nějaké zákeřné kouzlo, ale nic se nestalo. Nahlédl do obálky, ale nic jiného než dopis a fotografii tam nenašel. Překvapeně vytáhl ten malý obrázek ven a prohlédl si ho. Černobílá fotka byla překvapivě mudlovská, nijak se nehýbala a zachycovala dívku a chlapce nejspíše jen o málo starší, než byl on sám. Měli tmavé vlasy a veselé, milé tváře. Odložil ji na stůl vedle svého talíře a vytáhl z obálky i dopis, doufaje, že mu objasní, proč mu tu fotku někdo posílal. Dopis byl napsaný na obou stranách velkého papíru, který musel být přeložený několikrát, aby se do obálky vůbec vměstnal. Axel nikdy tak dlouhé psaní nedostal. Dokonce i dopis o jeho původu byl kratší a to do něj počítal i ten rodokmen. 
Rozložil už od pohledu drahý papír a začal číst první slova, napsaná krásným a úhledným písmem, které jako by někdo vytrhl z učebnice krasopisu. Určitě to psala dívka, prolétlo mu hlavou, když ho viděl. 

Drahý bratránku,

Už první slova pro něj byla poněkud šokující. Vypadalo to, že tahle listopadová ranní pošta bude plná překvapení. Věděl, že jeho matka má sestru a že ta má děti, ale nečekal, že by mu napsali dopis. A ještě tak obsáhlý. Raději nad tím moc nepřemýšlel a rozhodl se pokračovat ve čtení. 

moc nás mrzí, že jsme se nemohli připojit k naší mámě na Halloweenské oslavě u vás doma. Bohužel jsem se trochu nepohodli s jedním naším profesorem během hodiny obrany proti černé magii a dostali jsme školní trest, takže jsme nejeli ani domů, natož abychom se ukázali u vás v Anglii. Můžeš si být ale jistý tím, že je nám to velmi líto a horší trest jsme za svou údajnou drzost dostat nemohli. 
Vzhledem k tomu, že jsme se tedy ještě neviděli, tak by asi bylo nejlepší, kdybychom se ti představili. Jmenujeme se Sophie a Sebastian Blackovi - na veřejnosti ale většinou používáme jméno Blackburnovi. Když ti řekneme, že náš otec je Regulus Black, tak jistě pochopíš proč. Posíláme ti i jednu naši fotografii, aby si měl o nás lepší představu. Dalo nám opravdu hodně práce vybrat nějakou, na které bychom vypadali oba aspoň trochu k světu. Na většině našich fotografií se podle naší mámy zubíme jako koně. Tak doufáme, že jsme vyprali dobře a líbíme se ti.

Axel si nemohl pomoct a musel se nad dopisem pobaveně usmívat. Jak se ukázalo, byla jeho domněnka ohledně odesilatelů dopisu pravdivá. Jen mu asi někde uniklo, že jeho teta je provdaná za jeho kmotra, ale nevadilo mu to. Reguluse měl rád. Vlastně mu v mnoha věcech připomínal Siriuse. I když by to nejspíše ani jeden z nich dobrovolně nepřiznal, byli si hodně podobní. 

Už podle prvních řádků bylo poznat, že jeh bratranec a sestřenice jsou veselé kopy a pokud se uvidí, tak by s nimi mohla být opravdu legrace. 
Když si všiml, že se mu Draco snaží nenápadně nakukovat přes rameno, rozhodl se, že si zbytek dopisu přečte až v soukromí. Draco sice teď byl jeho nejlepší přítel, ale i tak přece nemusel vědět všechno. Opatrně se pokusil složit dopis tak, jak byl předtím a vrátit jej do obálky. Ale, protože byl papír moc velký, nedařilo se mu to. Nakonec to vzdal. Přehnul ho na polovinu a i s obálkou ho jednoduše schoval do své školní brašny. Skoro zapomněl na fotografii, která zůstala ležet na stole. Než se ale pro ni stihl natáhnou a přidat ji k dopisu, ukořistil ji Draco, který se na ni díval podle Axela až příliš překvapeně. 
"Co je?" zeptal se světlovlasého Zmijozela.

"Kde si vzal fotku Blackburnových?" zeptal se Draco, čímž Axela nemálo překvapil.

"Ty víš, kdo to je?"
"Blázníš? Každý, kdo sleduje famfrpál by měl vědět, kdo to je," obořil se na něj Draco. Axelionovi nějak unikala pointa. Nedocházelo mu o čem to jeho přítel mluví.
"Blackburnovi?" ozvalo se z druhé strany stolu, kde Blaise právě dojídal svůj toust. "Myslíš ty z Grindelwaldovi aféry?" zeptal se a natáhl se přes stůl pro fotku, kterou vzápětí vytrhl Draco z ruky. Axel se mu v tom nepokusil nijak zabránit. Naprosto se totiž ztratil v jeho slovech. Začal mu totiž docházet důvod Dracova údivu. Jako asi každý bradavický student během loňského školního roku sledoval tu takzvanou "Grindelwaldovu aféru". Šlo o to, že se prý někde v Americe objevili Grindelwaldovi potomci, kteří se coby střelci měli účastnit famfrpálového mistrovství světa, ale ministerstvo se rozhodlo předejít tomu, aby se třeba jen pokusili o ovládnutí světa, poněkud drastickým způsobem, takže jim zakázalo účast. Protože ale oni nijak neporušili žádný zákon, tak proti rozhodnutí samozřejmě bojovali. Nakonec to skončilo tak, že ministerstvo bylo nuceno zrušit veškerá opatření proti nim, dokud nebude mít důkaz, že se blízké době pokouší ovládnout svět. 

Axel nemohl uvěřit, že si to hned neuvědomil. Znal z novin jak jejich jména tak tváře, protože jejich fotografie se tam objevovaly poměrně často. Raději rychle zabavil Zabinimu fotografii a schoval ji v tašce. 

Okomentoval to slovy: "To nejsou oni." a rychle opustil hlavní sál. Cítil na svých zádech velmi silně pohledy svých spolužáků, těžko tak mohl postřehnout, že jeden z těch několika párů očí, které ho vyprovázely z velkého sálu, nepatřil stolovníkovi od Zmijozelského stolu. 

Ron viděl všechno, co se právě odehrálo okolo mladého Snapea a nestačil se divit. Bez jediného slova vysvětlen, jenž by věnoval svým přátelům se zvedl od stolu a následoval Zmijozela do chodeb. 
Axel mířil do prázdného východního křídla hradu, kde se nacházelo jen pád starých nepoužívaných učeben. Teď skutečně litoval toho, že všechny byly kouzlem zamčeny, takže se ani v jedné z nich nemohl schovat. Prošel dlouhou chodbou až na malé nádvoří, kde se posadil na kamennou lavici. Opřel se o stěnu za sebou a přitáhl si hábit blíže k tělu. Byl listopad, už nebylo nejtepleji. Po chvíli se natáhl pro svou brašnu a vytáhl z ní dopis, aby si ho mohl v klidu dočíst. 

Za normálních okolností bychom se viděli už v létě, ale jistě si četl o té šílenosti jménem Grindelwaldova aféra. Dosti nám to znepříjemnilo život. Podle našich bychom se ale mohli všichni sejít na Vánoce. Jen se naše máma nějak nemůže dohodnout s tou tvou, jestli přijedeme my do Snikehill a nebo vy do New Yorku. Ať už tak nebo tak to bude určitě stát za to. Máme pro tebe naprosto bombový dárek. Snad se ti bude líbit. Nám osobně se líbí moc. 

Ron následoval Axela napříč téměř celou školou, aniž by si ho všiml. Věděl, že nejspíše přijde pozdě na přeměňování, ale na druhou stranu si byl jistý, že Brumbál ho bude krýt. Dělá přece to, o co ho požádal. Schovaný za rohem sledoval, jak se Axel posadil na nádvoří a pobaveně se usmíval nad nějakým hustě popsaným papírem. Strašně rád by věděl, co se tam píše, ale nemohl si dovolit se více přiblížit. To by si ho sledovaný už jistě všiml a to riskovat nechtěl. Snape by si pak na něj určitě dával veliký pozor a on by se nic nedozvěděl.