Axelion seděl na poseli naproti Draca a pozorně poslouchal, jak rozvádí a vysvětluje svůj plán. Během toho co mluvil, se mladý Snape neubránil pobavenému úsměvu. Pokud by skutečně vyšlo všechno, byla by to neuvěřitelná zábava a Axel si byl jistý, že už by nikoho ani ve snu nenapadlo, že by mohl být Harry Potter.

"Tak, co ty na to?" zeptal se Draco na jeho názor, když domluvil. 

"Jsem pro. Kdy to rozjedeme?" zasmál se Axel.

"Stejně si pořád myslím, že je to šílené," prohlásila Hermiona, který právě seděla v nebelvírské společenské místnosti spolu se svými přáteli. Ona i Ginny naprosto popírala, že by Axel měl cokoliv společného s Harrym. 

"Je to pravda! I Brumbál si to myslí," argumentoval Ron. 

"I on se může mýlit. Musíš uznat, že je to přitažené za vlasy," ozvala se jeho sestra. 

"Ale on se objevil, když Harry zmizel a ," 

"A? Vidíš? Není žádné a. Časová souvislost je jediný argument, který máte. To nestačí," skočila mu do řeči Hermiona. Ron nafoukl uraženě tváře.  Vstal z křesla a odešel. Ve dveřích se téměř srazil s Fredem a Georgem, kteří se právě smáli nad dopisem, který jim dnes přišel. Nechápavě se ohlédli za bratrem, který nasupěně pochodoval chodbou, kdo ví kam. Když jim Ron zmizel z dohledu, otočili se na zbytek osazenstva, doufaje, že dostanou nějaké vysvětlení. Hermiona ale jen protočila očima a mávla rukou. Dvojčatům to ale stačilo na to, aby pochopila, že tu byla přehrávána znovu ta samá písnička, kterou od začátku roku slýchali všichni velmi často. Rozhodli se tedy to dál neřešit a raději zmizeli ve svém pokoji, aby si mohli nerušeně dočíst dopis.

Ron si to rázoval chodbami hradu, jako už mnohokrát, ale tentokrát přesně věděl, kam jde. Mířil do ředitelny. Musel mluvit z Brumbálem. Věděl, že on ho bude poslouchat, aniž by i myslel, že je blázen. Nechal se schody vyvést až ke dveřím. Vyzvání, aby vstoupil se mu dostalo dříve, než vůbec stihl zaklepat. Neváhal a vešel do ředitelny. Brumbál seděl za svým stolem a pročítal nějaké papíry. Podíval se na zrzavého chlapce přes obroučky svých půlměsícových brýlí a usmál se na něj.

"Mohu ti nějak pomoci, chlapče?" zeptal se ho a nabídl mu, aby se posadil. 

"Chtěl bych si s vámi promluvit, pane ředitel," začal Ron. Brumbál odložil veškerou svou práci a vstal od stolu. Vzal do ruky misku s citrónovými bombony a přešel k zrzkovi. 

"Citrónový bombon?" natáhl k němu ruku s miskou. Ron jen zakroutil hlavou. Brumbál ji tedy položil na malý stolek a posadil se do křesla naproti Ronovi.

"Tak o čem si se mnou chtěl mluvit?" 

"O Harrym," vyhrkl, "tedy o Axelionovi. Opravdu si myslíte, že je to Harry." Ron se ujišťoval, že ředitel od své domněnky ještě neupustil. Brumbál přikývl. 

"Ale zatím nevíme, proč tomu tak je. Proč to dělá," řekl smutně Brumbál.

"Rád bych vám nějak pomohl. Prosím, profesore."
"Možná tu je jedna věc, kterou by si mohl udělat," začal Brumbál a na chvíli se odmlčel. Ron se zvědavě naklonil k řediteli a čekal, až bude pokračovat.
"Chci, aby si Axela sledoval. Kdykoliv to půjde a všechno mi hlásil, ano? Jsem si jist, že pokud je to skutečně Harry, udělá něco, co nám to prozradí," vysvětlil mu. 

Nemusel Rona pobízet dvakrát. Hned horečně přikyvoval a souhlasil, že to udělá, že se na něj může ve všem spolehnout. On svého přítele přivede zpět. To se nemusí bát. Brumbá se na něj usmál. Byl potěšen. On sám nemohl být mladému Snapeovi neustále v patách, to by dost dobře nešlo. Už tak má dost práce se Severusem a Fénixův řád zase dohlížel na Alesii. Ronova pomoc se mu tedy velmi hodila. Doporučil chlapci, aby se vrátil zpět na kolej a nikomu o jejich dohodě neříkal. Ten poslechl a odešel spokojený, že má v Bradavicích aspoň jednu osobu, která mu rozumí.