Bábinka
Alesie se nad dopisem od sestry natěšeně usmívala. Zrovna popíjela čaj v knihovně, jako vždy v tuhle odpolední hodinu. Vánoce u bábinky byly naprosto perfektní nápad. Statek Grindelwaldových jim dá možnost utéct od všech problémů a nepříjemností. A Axel pozná babičku a skutečné rodinné Vánoce. Bude to nádhera. Pak se ale na její tváři objevil trochu nejistý výraz. Nebyla si totiž jistá Severusovou reakcí. Nakonec to ale přešla s tím, že tam přeci bude i Regulus. Jako vždy se někam zašijí a bude klid. Eileen na ni shlížela z obrazu nad krbem. Během posledních několika týdnů ztratila jakýkoliv přehled. Už se dál nevyznala v mysli své snachy. Chvíli plakala, v další minutě se zle usmívala, pak se radovala. Alesie byla jako aprílové počasí, prostě nevypočitatelná. Už se ani nevyptávala, nemělo to cenu, stejně jí to nepomohlo pochopit. Rozhodla se, že to přičte na konto jejímu těhotenství, a nechala to být.
V průběhu jejího rozjímání dopila Alesie svůj mátový čaj. Její mysl byla plná úplně jiných myšlenek. Vánoce u Grindelwaldů byly trochu jiné, než u jiných rodin. Samozřejmě že podstata zůstávala stejná, rodinná setkání, dárky, ale jejich rodina pojala svátky trochu jinak. Byla to taková malá, soukromá slavnost koláčů. Alesie, Anthea a bábinka vždy napekly několik různých druhů koláčů. Společný čas v kuchyni milovaly a Alesie se už nemohla dočkat, až si to už po tolika konečně zopakují. Byla tu ale ještě jedna tradice, kterou musela dodržet. Byly tři koláče, které pekly vždy, pak ale pokaždé přišly s ještě nejméně s pěti dalšími novými recepty. Alesie dlouho žádný koláč nepekla. Bude muset nějaký nový recept najít. A měla by si pospíšit, má na to jen dva dny, než Severus a Axel přijedou a všichni tři odjedou do Ameriky.
Alesie se nepletla. Informace o vánoční návštěvě u Severuse vyvolala velmi podobnou reakci jako předtím u Reguluse. Nadšením se to skutečně nazvat nedalo. Zděšení by asi byla vhodnější označení, i když také ne úplně přesné. To u Axela to bylo něco zcela jiného.
"Babička?" My budeme trávit Vánoce u babičky? Nevěděl jsem, že mám babičku," podivil se, když mu o tom otec řekl.
"No přesněji je to tvoje prababička, babička tvé matky," objasnil chlapci. Axela jeho odpověď ale nutila se ptát dál.
"Mámina babička... Jen pro pořádek, je to Voldemortova matka nebo tak?"
"Ne, vlastně je to matka její matky, manželka Gellerta Grindelwalda." Severus mu nechtěl lhát, ale obával se reakce svého syna na něco takového. Doufal ale, že se k tomu postaví stejně dospěle, jako předtím ke zjištění, že je Voldemortův vnuk. Axelovi to teď ale v hlavě šrotovalo trochu víc než tehdy. Čert vem Grindelwalda, tomu bylo v podstatě fuk. Ten byl zavřený už pár desítek let. Spíš nechápal, jak mohla jeho matka vystudovat Bradavice s takovým rodokmenem. Co když je tohle ta věc, která Brumbála nutí, aby se o ně tolik zajímal. Ale to byla přece hloupost. Asi těžko by pak nechal Snepa pracovat jako profesora, kdyby to věděl. Severus si zkoumavě prohlížel zamyšlenou tvář svého prvorozeného. Nechtělo se mu bez pozvání nahlížet do mysli, ale nemohl popřít, že by chtěl vědět nad čím právě přemýšlí.
"No, tak to mám teda perfektní genetickou výbavu," prohlásil po chvíli Axel se smíchem, čímž svého tátu naprosto odzbrojil. Tohle skutečně nečekal. Musel se však sám pobaveně ušklíbnout. Jeho syn byl každým dnem větší Zmijozel. To ho těšilo.
"Jaká je?" zeptal se Axel. Na tohle však neměl odpověď.
"Měl by ses zeptat spíš mámy, nemá mě moc v lásce," řekl nakonec popravdě.
Axel se jen zasmál a popíchl svého otce poznámkou: "Jak je to možné?"
Severus nechápal, co se to s tím klukem stalo, ale až teprve teď skutečně cítil, že opravdu je jeho krve.
Dva dny po oznámení plánů na Vánoce.
"Co vy tady děláte?" zeptala se Alesie nevěřícně, když na nádraží potkala někoho, koho tu skutečně nečekala. Čekala, stejně jako mnohé další matky, na návrat svého syna ze školy, když se z poza rohu najednou vynořila dvojčata Blackburnovi. Sebastian a Sophie se na ni vesele křenili a najednou ji objali.
"Nemohli jsme to už vydržet."
"Museli jsme vám přijet naproti," vychrlili ze sebe. Alesie se na ně usmála.
"Ráda vás vidím."
"My tebe taky." Nejspíše by spolu zapředli příjemný rozhovor, kdyby se nástupištěm nerozeznělo houkání slavného, zářivě červeného bradavického expresu, který právě přijížděl do stanice.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top